Tablo

Tak jsme s miláčkem dělali naší třídě tablo. Vybrali si téma "Facebook", proti němuž jsem ze všech sil protestovala, ale k ničemu mi to nebylo :D Tak jsme to udělali, jak to chtěli. Dělali jsme to akorát napůl, jediný rozdíl byl ten, že moje půlka práce byla, dá se říct, postradatelná či nahraditelná... Jakože já bych to bez miláčka nezvládla, ale on beze mě jo. 

Zásadní problém byl ten, že nás je ve třídě děsná banda - 32 lidí plus třídní a ředitelka. Tak jak to tam nacpat, když to má vypadat jako ten Facebook, že? A to jsme tam ještě chtěli dát společnou fotku nás všech. Ale jak vidíte, miláček si poradil naprosto parádně :) Tak fotky mají 5x5 cm, na víc už místo nebylo. Ale nikdo si nestěžoval :D Docela se nám i povedlo, že si většina třídy vzpomněla a přišla v modrém, a co mě překvapilo nejvíc, že na focení nikdo nechyběl ve škole :D Fotky jsou kdyžtak k prohlédnutí tady, teda ty, které jsme nakonec na to tablo dali, samozřejmě jsme toho nafotili mnohem víc, ty kdyžtak časem taky někde zveřejním.

Další věcí je, že jsme to dělali pekelně narychlo, protože se o tom tablu mluvilo poslední dva měsíce a pořád se nikdo k ničemu neměl, pořád někdo s něčím nesouhlasil a nebyli jsme s to se dohodnout... Až když to asi týden před koncem školy dali mně, tak jsme to trochu rozhýbali :)

No, takže to je moje druhé tablo, a už se to zlepšuje (loni to tedy bylo peklo), třeba budu/budeme příští rok dělat taky nějaké, ať ty zkušenosti můžu nějak využít :)

PS: Pokud ho chcete vidět ve městě, visí v Moskevské ulici v lékárně U Raka a bude tam, dokud neodmaturujeme :)

PPS: Pokud se vám naše tablo líbí, můžete pro něj tady hlasovat v soutěži :) Předem díky :)

Na film nebo na kartu?

Dneska jsem měla krátkou školu, tak jsem si zašla, jak to tak ráda dělám, do Fotolabu ve Fóru. Bylo tam málo lidí, tak jsem se dala do řeči se slečnou, co tam pracuje. Po chvíli bezduchého okounění jsem se totiž rozhodla, že si koupím film do foťáku, a zjistila jsem, že mají pouze jednu značku a citlivost filmu prodávají pouze 200 - ber nebo nech bejt. No tak jsem to koupila, ale divila jsem se, že během pár měsíců docela omezili sortiment v téhle oblasti, ještě to není ani čtvrt roku, co jsem si mohla vybrat mezi více různými fotografickými filmy. A slečna mi v podstatě vysvětlila (necituji ji přesně, neboť si doslova nepamatuji, co řekla), že podle ní to jde všechno do kopru. Že dneska už na analog nikdo nefotí a že je to drahé a složité, takže už se takové aparáty ani nevyrábí, leda možná drahé zrcadlovky. Snažila jsem se ji přesvědčit, že ve focení na film je to pravé kouzlo fotografie, že to je ta metoda, která má tradici, a že je podle mě pro dobrého fotografa téměř nutné umět používat i analog, nejen fotit na digitál, tisíc snímků za vteřinu a všechny hned kontrolovat.

Ale slečna si nedala říct. Pořád si mluvila svou, že dnes i profesionálové fotí na digitál, že negativy jsou drahé a za cenu padesáti fotek z filmu můžu mít tři sta fotek z digitálu (vytisklých na fotopapíře, samozřejmě) - si tam kvůli mě vytáhla i kalkulátor. A že na výsledné fotce stejně nikdo nepozná, čím je focená, že digitální fotky je jednodušší upravovat a prostě že na analog všichni kašlou.

To, že pro mě právě kinofilm symbolizuje to pravé kouzlo fotografie, to "vydřené" umění bez digitálního zjednodušení, že jedno z mých velikých přání je vyzkoušet si sama film vyvolat a zažít to dobrodružství, to napětí mezi stisknutím spouště a výslednou fotografií, to jsem slečně ve Fotolabu nevysvětlovala. Už jsem se pokusila jen o slabou obranu, když jsem zmínila, že na uměleckých školách také focení na film vyžadují.

Na to jsem si vyslechla, že na těchto školách nechtějí pochopit pokrok, že doba i umění fotografie se ubírá jinam, ale že dřív nebo později jim to dojde, protože jim ty jejich fotoaparáty taky jednou vypoví službu, a kdo jim to opraví nebo kde seženou nové, když už se tím nikdo nezabývá?

Zaplatila jsem za film a odešla z obchodu. Ale slečna mi nasadila brouka do hlavy. Co když měla pravdu? Jakým směrem se bude fotografie vyvíjet teď? Copak se všichni v rámci zjednodušení a zrychlení života omezí na focení mobilem, Instagram a všechny ostatní prográmky typu "nasaď na všechno tentýž cool filtr a z fotky je umělecké dílo"?

To by mi bylo líto. Z fotografie by se tak vytratila všechna romantika, kterou teprve začínám poznávat, a všechno ostatní, kvůli čemu si myslím, že má cenu se focení vůbec dál věnovat.

Ale člověk je tvor přizpůsobivý. Ovlivním to? Stěží. Takže půjdu s dobou.

Další dva

Tak po delší době tu pro vás mám další dva weeky.

Ten první, který najdete tady, je spíše pro silnější povahy. Je focený mým prvním fotoaparátem, který jsem dostala ještě jako malé pískle. Po těch letech jsem úplně zapomněla, jak se ta věc používá, hned na začátku jsme ho museli rozložit, protože se mi tam zaseknul film... No a tato neznalost a nejistota se odráží ve všech 63 fotkách tohoto týdne. Na některých ani není nic vidět. Ale vyzkoušela jsem si to, a ačkoli se teď s radostí vracím k digitálu, není to navždycky a na tuhle zkušenost nezapomenu. Určitě to zkusím znovu, někdy.

No a ten druhý, abych tak nějak vykompenzovala nepovedený týden předchozí, jsem udělala svou nejmilovanější zrcadlovkou =] Tak snad se vám bude líbit aspoň tenhle.

Forty Fun Facts

...aneb drobné pravdy o mojí osobě :)

1. Nikdy jsem nebyla na opravdovým koncertě.
2. Miluju v létě ležet ve vysoký trávě, kde nejsem vidět, a koukat na nebe.
3. Neumím vyprávět vtipy.
4. Kdykoli naše třídní profesorka mluví o nedostatečné píli (a to dělá často), bezděčně si představím štrůdl.
5. Ráda praskám bublinkové fólie.
6. Nekoukám na televizi.
7. Jsem Káťa. Nemám ráda žádný jiný překrucování toho jména na Kateřina, Katka, Káča apod. Jen Mája, Tadeáš a Jirka Vojtěch mi můžou říkat Káka :)
8. Moje nejoblíbenější sušené ovoce jsou banány a brusinky.
9. Nemám ráda smajlíky s nosem (až na vyjímky), proto v SMSkách vždycky vyberu smajlíka, vložím a zpětně mu umažu nos.
10. Bytostně nesnáším únavu, nejen svou ale i ostatních lidí, a nic, nebo jen opravdu máloco, je pro mě důležitější než spánek.
11. Mám ráda módu. I když jsem asi poslední, do koho byste to řekli.
12. V duchu, když doma nikdo neposlouchá tak i nahlas, mluvím anglicky. I po třech letech je to pro mě pořád jednodušší.
13. Dávám jména kaktusům.
14. Banán jím lžičkou.
15. Nikdy se mi nezdál sen, v němž bych uměla létat.
16. Absolutně postrádám přehled o dění ve světě i v našem státě.
17. Ráda vím věci. Vždycky mám radši pravdu, která bolí, než příjemnou lež.
18. Nemůžu se rozhodnout, jestli miluju nebo nesnáším samotu.
19. Mám slabou vůli, ale velkou fantazii.
20. Nemám ráda britskou angličtinu.
21. Dřív jsem sbírala prázdné krabičky od TicTaců a měla jsem jich stovky, všechny v jedné velké bedně, která mentolově voněla.
22. Kdybyste věděli, jak často brečím, asi byste se mnou už nechtěli kamarádit (pokud něco takového děláte).
23. Jedno z dlouhé řady mých vysněných povolání je sekat trávu v Central Parku.
24. Miluju polévky.
25. Miluju teplý = tekutý pudink, na kterém se už na povrchu stihla udělat ta pevná blanka.
26. Donedávna jsem jedla špagety dvěma vidličkami.
27. Ne že bych víc mluvila než myslela. Spíš když mluvím, nestíhám myslet, a když myslím, nestíhám mluvit.
28. Nemám ráda vůni mléka.
29. Dřív jsem hrávala Magic: The Gathering.
30. Když jsem byla malá, políbila jsem žížalu.
31. O půlnoci se bojím podívat do zrcadla.
32. Nesnáším hospody.
33. Doslova šílím, když nemůžu najít pinzetu.
34. Znervózňuje mě, když lidi moc mlátí do klávesnice.
35. Už několik let nenosím stejné ponožky (občas se to náhodou povede, ale většinou ne).
36. Mám ráda, když si někdo dá fotku ode mě jako profilovku.
37. Kdykoli se mi líbí něco, co někdo dělá, chci se to taky naučit. Když se pokusím a nepovede se to, často se mi to přestane líbit, místo aby mě to fascinovalo o to víc.
38. V dětství jsem se několikrát střihla do prstu, od té doby mám špatný pocit z otevřených nůžek.
39. Nejtrapnější okamžik mého života byl, když jsem si nedávno četla svůj 7 let starý deník.
40. Spím s plyšovým medvědem :)

WoL

Už si asi říkáte, proč jsem vám tak dlouho nenapsala o dalších příspěvcích do Week of Life. Je to proto, že mě poněkud zdržel třetí z týdnů, na které jsem vás chtěla upozornit. A tento třetí týden mě zdržoval tak dlouho, až jsem se na něj vykašlala a raději vám napíšu o těch dvou, co už mám. Nějak se mi ten dvacátý týden ne a ne podařit, přes veškerou snahu jsem ho nedokázala ani jednou z několika pokusů dotáhnout do konce. V nejbližší době to zkusím znovu, snad tentokrát úspěšněji.

No a teď k věci. Osmnáctý týden vznikl v době šíleného školního shonu těsně před uzavřením pololetních známek, kdy jsme neměli chvilku klidu a trávili veškerý čas nad učením. Během tohoto týdne taky příšerně sněžilo. Jinak je to ale obyčejný naprosto průměrný školní week, prostě ze života. No a devatenáctý, to byl můj první pokus o černobílý týden. Jak dopadl, posuďte sami =)