Na film nebo na kartu?

Dneska jsem měla krátkou školu, tak jsem si zašla, jak to tak ráda dělám, do Fotolabu ve Fóru. Bylo tam málo lidí, tak jsem se dala do řeči se slečnou, co tam pracuje. Po chvíli bezduchého okounění jsem se totiž rozhodla, že si koupím film do foťáku, a zjistila jsem, že mají pouze jednu značku a citlivost filmu prodávají pouze 200 - ber nebo nech bejt. No tak jsem to koupila, ale divila jsem se, že během pár měsíců docela omezili sortiment v téhle oblasti, ještě to není ani čtvrt roku, co jsem si mohla vybrat mezi více různými fotografickými filmy. A slečna mi v podstatě vysvětlila (necituji ji přesně, neboť si doslova nepamatuji, co řekla), že podle ní to jde všechno do kopru. Že dneska už na analog nikdo nefotí a že je to drahé a složité, takže už se takové aparáty ani nevyrábí, leda možná drahé zrcadlovky. Snažila jsem se ji přesvědčit, že ve focení na film je to pravé kouzlo fotografie, že to je ta metoda, která má tradici, a že je podle mě pro dobrého fotografa téměř nutné umět používat i analog, nejen fotit na digitál, tisíc snímků za vteřinu a všechny hned kontrolovat.

Ale slečna si nedala říct. Pořád si mluvila svou, že dnes i profesionálové fotí na digitál, že negativy jsou drahé a za cenu padesáti fotek z filmu můžu mít tři sta fotek z digitálu (vytisklých na fotopapíře, samozřejmě) - si tam kvůli mě vytáhla i kalkulátor. A že na výsledné fotce stejně nikdo nepozná, čím je focená, že digitální fotky je jednodušší upravovat a prostě že na analog všichni kašlou.

To, že pro mě právě kinofilm symbolizuje to pravé kouzlo fotografie, to "vydřené" umění bez digitálního zjednodušení, že jedno z mých velikých přání je vyzkoušet si sama film vyvolat a zažít to dobrodružství, to napětí mezi stisknutím spouště a výslednou fotografií, to jsem slečně ve Fotolabu nevysvětlovala. Už jsem se pokusila jen o slabou obranu, když jsem zmínila, že na uměleckých školách také focení na film vyžadují.

Na to jsem si vyslechla, že na těchto školách nechtějí pochopit pokrok, že doba i umění fotografie se ubírá jinam, ale že dřív nebo později jim to dojde, protože jim ty jejich fotoaparáty taky jednou vypoví službu, a kdo jim to opraví nebo kde seženou nové, když už se tím nikdo nezabývá?

Zaplatila jsem za film a odešla z obchodu. Ale slečna mi nasadila brouka do hlavy. Co když měla pravdu? Jakým směrem se bude fotografie vyvíjet teď? Copak se všichni v rámci zjednodušení a zrychlení života omezí na focení mobilem, Instagram a všechny ostatní prográmky typu "nasaď na všechno tentýž cool filtr a z fotky je umělecké dílo"?

To by mi bylo líto. Z fotografie by se tak vytratila všechna romantika, kterou teprve začínám poznávat, a všechno ostatní, kvůli čemu si myslím, že má cenu se focení vůbec dál věnovat.

Ale člověk je tvor přizpůsobivý. Ovlivním to? Stěží. Takže půjdu s dobou.