Další weeky

Ani si nevzpomínám, kdy jsem vám o svých týdnech psala naposledy. Proto je jistě nejvyšší čas vás informovat o těch nejnovějších :)

Devětadvacátý byl myslím docela pohodový týden, kdy v půlce můj drahý odjel do ciziny. Bylo mi po něm smutno, ale ve fotkách to snad poznat není. Taky to je týden, kdy jsem hlídala pejska Fionku a kdy začala borůvková sezóna :)

Třicátý týden je dalším týdnem borůvek a také je to rozhodně týden výletový. A týden, kdy se mi Péťa vrátil a přivezl s sebou svůj parádní week z dovolené, který najdete tady!

Jednatřicátý týden je týden focený zrcadlovkou, týden, kdy jsme jeli s milým k babičce do Brodu a tam blbli s bráškou, jezdili na výlety, hodně jedli a podobné věci, co se u babiček dělají. I tady Péťa fotil week se mnou, jeho pohled na náš pobyt můžete vidět tady.

A prozatím poslední, dvaatřicátý týden, je týdnem převážně práce. Když člověka něco nebaví, není nic lepšího než si to zpestřit focením :) Tak si ho užijte a i všechny předtím :) A zase se vám ozvu, mějte se, čauves

A zase.

Další dva nebo vlastně tři weeky z mého života. První dva jsou opět jeden týden z pohledu mě a Péti, takže dva. Můj najdete tady a jeho tady. Opět jsou posunuté o den. Je to týden, kdy byl nemocný, takže tam moc akce nenajdete. Většina fotek je z jednoho pokoje, možná ještě lépe z postele. Tak se můžete kouknout, jak jsme to zvládli :)

A ten další týden je můj dvacátý osmý, kdy nemoc pokračuje, ale už je to lepší :) Na ten se můžete podívat tady. Tak snad se vám líbí. Dneska mám weekovou přestávku a zítra asi začnu nanovo, už jsme skoro na třicítce, to se mi líbí :)

Week 25, 26

Nadešel čas vám prezentovat další dva týdny z mého života. Jeden z nich je svaťák, druhý je první týden prázdnin, týden po maturitě.

První z těchto dvou týdnů (s číslem dvacet pět) je týden, kdy babička s dědou byli v Maďarsku v lázních a nabídli mi, abych využila jejich prázdného bytu a učila se v něm. To mi přišlo vhod, byl tam klid, mohla jsem si dělat co jsem chtěla - např. ve dne spát a v noci se učit nebo každý den dělat palačinky. Tento týden jsem pojala poněkud netradičně, na každý den jsem si zvolila jednu barvu a celý den jsem jí věnovala pozornost. Myslím, že se mi to povedlo, z weeku mám radost. Snad se bude líbit i vám, můžete se podívat tady.

Druhý týden (26) jsem si zase řekla, že předchozí šíleně duhový týden by potřeboval něčím vyvážit, a tak jsem se pokusila o barevně poklidnější week. Většinu tohoto týdne jsem uklízela, taky jsem trávila čas s lidmi, na něž jsem před maturitou neměla čas (babička s dědou, ségra, holky atd.). Najdete ho zde. 

Tak doufám, že se vám moje dva nejnovější zrcadlovkové týdny líbí. Na dalším takovém náhledu do svého života pracuju právě teď, pro změnu kompaktem.

A ještě jedna novinka z mého fotografického života - včera jsem si koupila k zrcadlovce blesk. Takže mě čeká další období učení a zkoušení, co to dovede a co s tím dovedu já. Jsem zvědavá, jestli se moje fotografické schopnosti zase někam pohnou. Byla bych moc ráda.

Spousta nových weeků!

Od posledně přibylo několik týdnů, o nichž jsem vám ještě neřekla. První z nich je týden těsně předvelikonoční. Je focený zrcadlovkou a mám z něj celkem radost :) Najdete ho tady. Přecejen je to měsíc a půl zpátky, takže vám o něm toho moc neřeknu, protože kromě toho, co v týdnu najdete a na co se můžete podívat sami, si z toho nic nepamatuju.

Druhý týden (pro mě dvacátý třetí) je zase těsně povelikonoční, nevím proč, ale nějak se mi letos to velikonoční pondělí povedlo vynechat. Ten je sice taky focený zrcadlovkou, ale ne mojí, ale půjčenou od miláčka, na film. Takže to je zase trochu jiný týden. Snad se vám bude taky líbit. Najdete ho tu.

A třetí týden je pro změnu aktuální. Je to týden focený mým ve zdraví se navrátivším Coolpixem. Tenhle týden jsem strávila v Praze. A co je na něm zajímavého? Řekla bych, že skoro nic, kromě toho, že tentýž týden fotil i můj Péťa (Jojojojojo! Péťa je taky na WoL, mám z toho obrovskou radost!), a tak se můžete podívat v podstatě na tentýž týden očima dvou různých lidí. Můj týden je tady a Péťův tady. Pozor, můj začíná o den dřív.

A pak je tu ještě pár věcí, které by taky stály za to zmínit. Zaprvé s týdnem číslo 21, který jsem vám představila už posledně, jsem se stala výběrem redakce, což je pro mě veliká pocta a moje fotka byla nějakou dobu na úvodní stránce Week of Life. To jsem měla opravdu velikou radost :)

A zadruhé jsme se v pátek s Pétěm zúčastnili natáčecího dne k filmu Země česká, domov Tvůj! Nevím, jestli jste o tom slyšeli, jde o to, že lidé z různých koutů České republiky natáčí svůj den (všichni ten samý) a nakonec se vybrané příspěvky sestříhají do filmu, který bude domnívám se v telce v listopadu.

A to je z úspěchů, projektů a novinek o mé tvorbě asi vše. Tak když budete chtít, koukněte na moje weeky, a mějte se skvěle :) Zas vám napíšu.

PS: držte mi palce, ať mi leze učení do hlavy ;)

Tablo

Tak jsme s miláčkem dělali naší třídě tablo. Vybrali si téma "Facebook", proti němuž jsem ze všech sil protestovala, ale k ničemu mi to nebylo :D Tak jsme to udělali, jak to chtěli. Dělali jsme to akorát napůl, jediný rozdíl byl ten, že moje půlka práce byla, dá se říct, postradatelná či nahraditelná... Jakože já bych to bez miláčka nezvládla, ale on beze mě jo. 

Zásadní problém byl ten, že nás je ve třídě děsná banda - 32 lidí plus třídní a ředitelka. Tak jak to tam nacpat, když to má vypadat jako ten Facebook, že? A to jsme tam ještě chtěli dát společnou fotku nás všech. Ale jak vidíte, miláček si poradil naprosto parádně :) Tak fotky mají 5x5 cm, na víc už místo nebylo. Ale nikdo si nestěžoval :D Docela se nám i povedlo, že si většina třídy vzpomněla a přišla v modrém, a co mě překvapilo nejvíc, že na focení nikdo nechyběl ve škole :D Fotky jsou kdyžtak k prohlédnutí tady, teda ty, které jsme nakonec na to tablo dali, samozřejmě jsme toho nafotili mnohem víc, ty kdyžtak časem taky někde zveřejním.

Další věcí je, že jsme to dělali pekelně narychlo, protože se o tom tablu mluvilo poslední dva měsíce a pořád se nikdo k ničemu neměl, pořád někdo s něčím nesouhlasil a nebyli jsme s to se dohodnout... Až když to asi týden před koncem školy dali mně, tak jsme to trochu rozhýbali :)

No, takže to je moje druhé tablo, a už se to zlepšuje (loni to tedy bylo peklo), třeba budu/budeme příští rok dělat taky nějaké, ať ty zkušenosti můžu nějak využít :)

PS: Pokud ho chcete vidět ve městě, visí v Moskevské ulici v lékárně U Raka a bude tam, dokud neodmaturujeme :)

PPS: Pokud se vám naše tablo líbí, můžete pro něj tady hlasovat v soutěži :) Předem díky :)

Další dva

Tak po delší době tu pro vás mám další dva weeky.

Ten první, který najdete tady, je spíše pro silnější povahy. Je focený mým prvním fotoaparátem, který jsem dostala ještě jako malé pískle. Po těch letech jsem úplně zapomněla, jak se ta věc používá, hned na začátku jsme ho museli rozložit, protože se mi tam zaseknul film... No a tato neznalost a nejistota se odráží ve všech 63 fotkách tohoto týdne. Na některých ani není nic vidět. Ale vyzkoušela jsem si to, a ačkoli se teď s radostí vracím k digitálu, není to navždycky a na tuhle zkušenost nezapomenu. Určitě to zkusím znovu, někdy.

No a ten druhý, abych tak nějak vykompenzovala nepovedený týden předchozí, jsem udělala svou nejmilovanější zrcadlovkou =] Tak snad se vám bude líbit aspoň tenhle.

WoL

Už si asi říkáte, proč jsem vám tak dlouho nenapsala o dalších příspěvcích do Week of Life. Je to proto, že mě poněkud zdržel třetí z týdnů, na které jsem vás chtěla upozornit. A tento třetí týden mě zdržoval tak dlouho, až jsem se na něj vykašlala a raději vám napíšu o těch dvou, co už mám. Nějak se mi ten dvacátý týden ne a ne podařit, přes veškerou snahu jsem ho nedokázala ani jednou z několika pokusů dotáhnout do konce. V nejbližší době to zkusím znovu, snad tentokrát úspěšněji.

No a teď k věci. Osmnáctý týden vznikl v době šíleného školního shonu těsně před uzavřením pololetních známek, kdy jsme neměli chvilku klidu a trávili veškerý čas nad učením. Během tohoto týdne taky příšerně sněžilo. Jinak je to ale obyčejný naprosto průměrný školní week, prostě ze života. No a devatenáctý, to byl můj první pokus o černobílý týden. Jak dopadl, posuďte sami =)

VŠUP fotky

Jak jsem slíbila, pochlubím se i s ostatními fotkami, které jsem pro portfolio na umprumku dělala. Některé jsou horší, některé jsou lepší, a ne všechny jsem tam nakonec dala. Třeba fotky hned tady nahoře, ty barevné, se mi do výsledné série nehodily, takže smůla. Ale líbí se mi, takže si je někde nesyslím v šuplíku =) Nemusím k tomu asi nic říkat, přeji příjemné pokoukání.

Přiměřeně

Jak asi víte, minulý týden jsem dělala talentové přijímací zkoušky na VŠUP a nikoho nepřekvapilo, že mě vyhodili hned v prvním kole. Asi mají pravdu, moje talenty nedosahují žádných oslňujících výšin. Když už jsem se ale dělala s portfoliem a fotografiemi, není důvod, abych se tu s vámi o ně nepodělila. Dělala jsem jednu sérii fotografií, o které vám napíšu třeba jindy (a ze které mám vyloženě radost) a také jsem musela udělat "fotografickou knížku", což se zdálo jako nadlidský úkol. Minimálně když den před přijímačkami nemáte ještě ani fotku (ani nápad, myšlenku nebo cokoli!) a ještě k tomu je neděle, takže jen dostat se od nás do města potenciální fotky vytisknout je samo o sobě téměř nemožné. A přesto se mi to nakonec povedlo.

Po dvou hodinách běhání po domě a focení všeho možného mě konečně napadlo, co bych mohla udělat, a to jsem taky udělala. Žádnou velkou myšlenku to sice nemá... ale prostě jsem fotila hromádky různých "sypkých" potravin na tmavém podkladu (moje kreslící desky). U nás doma je docela limitované osvětlení - většina místností je tmavých a žádná pořádná světla nemám. Proto jsem fotila v kuchyni pod oknem. Ačkoliv jsem neměnila nastavení fotoaparátu, s tím, jak se venku měnila oblačnost, je každá fotka jinak světlá/tmavá - to je dobře vidět dole na obrázku, kam jsem je dala všechny. Když ale otáčíte jednotlivé stránky knížky, nejspíš si toho nevšimnete.

Do města jsem jela fotky tisknout dvakrát (vadná fleška), takže celá akce tisknutí fotek vyšla na 4 hodiny. A to nejhorší mělo teprve přijít. Jak udělat vazbu knihy, když není čas, tvrdé desky na přebal, vlastně jsme doma neměli ani pořádné lepidlo... Tentokrát mě zachránil Tadeáš, který díky bohu byl u Máji na návštěvě a jako jediný z nás už knihu dělal. Vymysleli společně s mým Pétěm, jak vazbu udělat, a to také uskutečnili. A světe div se, vypadá to naprosto skvěle! Jediná dobrá věc byla, že jsem doma měla alespoň pořádnou zásobu černých čtvrtek, které tvoří celou knihu.

Já jsem jen seděla, obdivovala a starala se, aby včas dorazila pizza.

Ačkoliv mě na VŠUP nechtějí, nijak mě to neodrazuje. Pravda, bojím se budoucnosti a toho, na jaké škole skončím (špatný výběr škol je pro mě velmi charakteristický). Ale fotit nepřestanu, naopak. Příště vám napíšu o ostatních fotkách - těch "lepších" - co jsem na přijímačky nesla. Teď vidím, že když se chce, tak to jde. A to se mi líbí. Bude teď možná málo času, ale já chci fotit dál =) Vlastně nic jiného neumím, tak se musím zdokonalit alespoň v tomto, že =)

Další Weeky

Už je to zase nějakou dobu, co jsem vám naposledy psala o projektu Week of Life a o tom, čím ze svého života jsem tam přispěla. Ta chvíle nastala teď.

První týden ze začátku prosince a tedy i adventu je ještě poněkud tuctový a školně naladěný. Přesto ale doufám, že věrohodně vystihuje můj život, a tedy že se vám bude líbit =) Najdete ho tady.

Druhý týden je naopak poněkud neobvyklý. Je z období konce školy a začátku vánočních prázdnin. Neobvyklý je hlavně tím, že jsem se po hodně dlouhé době rozhodla pustit do týdne zrcadlovkou. Od října, kdy jsem dostala malý kompakt čistě na weeky, jsem zrcadlovkou žádný týden nenafotila. Fakt moc mě to bavilo, protože po tom, co cvakáte a doufáte, že se ta malá krabička umoudří, je zrcadlovka v ruce jako poklad. Všecko si nastavit podle svého, to je skvělý pocit.

A ještě jednou věcí je tento týden výjimečný. Dostal mě do novin! Sice jen do Libereckého Deníku, ale i tak... nejvtipnější na tom je, že nebýt Káji, ani bych si toho nevšimla. Najednou mi přišla SMSka "jaktože ses nepochlubila, že jsi v novinách?" :D Já nechápala a až další den jsem se dozvěděla, že sedm fotek z tohoto týdne, z každého dne jedna, zabírá téměř celou stránku novin! Mohli mi dát vědět, ale což. Takže tenhle week si můžete prohlédnout tady.

A poslední týden je vánoční. Není v něm zase tolik barevně vytříbených a esteticky dechberoucích fotek, je to spíše týden dokumentující setkání s příbuznými a podobné zážitky spojené s vánočními prázdninami. Snad se vám bude líbit :) Je tedy také zrcadlovkový a na nějakou dobu možná poslední takový, tak si to užijte :) Tady.
PS: Omlouvám se, že ačkoliv je poslední týden z Vánoc, publikuji ho teprve teď. Došlo totiž k jakési chybě - těžko říct jestli na mé straně či na straně WoL - a přibližně dva týdny mi nešlo nahrávat fotky. Koukala jsem tedy na rozpracovaný týden na stránkách projektu a jeho dokončení v počítači a nemohla jsem s tím nic dělat. Už je vše ale v pořádku a od teď zase budu snad přispívat pravidelněji :)

Silvestr video

Jak asi víte, na Silvestra jsme s miláčíkem byli v Praze u Fioly doma, bylo nás tam myslim tak devět nebo deset a bylo to moc fajn, hráli jsme na Kinectu a taky aktivity a podobný věci a vůbec to byla prča. No ale co vám chci dneska říkat, je, že jsme asi v úterý nebo kdy s miláčíkem sedli a on sestříhal záběry z oné noci, zatímco já jsem koukala, jak mu to hezky jde :D My tam zas tolik nejsme, když jsme většinou natáčeli my, ale párkrát taky :) tak užívejte :D

Další okénko do mého života :)

Tak vám zase píšu, abyste koukli na moje týdny. Tentokrát jsou jen dva, protože mi ten první dal vážně zabrat :D A než jsem ho dala dohromady, trvalo mi to trochu dýl. Ten druhý už je ale zase pěkně čerstvý, jak to má být. Ten první najdete tady. Je ještě listopadový. Pak následovala menší pauza a další týden, z přelomu listopadu a prosince, najdete, když kliknete sem.

U prvního týdne mi chybí popisky k jednotlivým dnům, protože jak jsem ho doskládávala později, už jsem si přesně nepamatovala, o čem ty jednotlivé dny byly. Z fotek sice to nejdůležitější asi poznat jde, ale prostě jsem nevěděla, co do popisků dát. U druhého týdne, protože už jsem ho zase dělala den po dni, popisky jsou. :) Takže když nebudete vědět co by, nehledejte v OBI a koukněte na moje Weeky :)

Už vám to nebudu říkat, ale naposledy: Byla bych vážně ráda, kdyby se do tohodle projektu pustil i někdo další z mého okolí. Vážně mě zajímá, jak se na svět dívají ostatní. Nebudu vás k tomu přemlouvat. Není to ale nikterak těžké, strčíte foťák do kapsy a sem tam, když něco uvidíte, tak to cvaknete. No nic. Třeba to někdo zkusíte. :)

Tak se mějte skjele, zase vám někdy napíšu :) 

Co dělám a jak žiju?

Nemá smysl, abych vám sem tu odpověď napsala, protože už je zaznamenaná jinde. Proto vám prostě řeknu, kde ji najdete :)

Protože jsem nezahálela, naopak jsem se pěkně činila, na Week of Life najdete hned několik dalších týdnů, kde si můžete prohlédnout, jak se mám, co dělám, a jak se dívám na svět. Myslím, že jsem vám naposled psala po zveřejnění devátého týdnu, proto TADY najdete desátý :)
A aby toho nebylo málo, hned po něm jsem stvořila a publikovala týden jedenáctý (TU). To byl týden podzimních prázdnin, takový trochu odskok od stereotypu.
Dvanáctý týden nenásledoval hned po jedenáctém, protože se toho o víkendu moc nedělo a tak jsem si řekla, že ho vynechám a další týden začnu fotit pěkně od pondělka. To se ale taky nepovedlo, protože mi v pondělí cestou do školy došlo, že jsem si doma nechala kartu. Takže od teď moje týdny nezačínají sobotou, ale úterkem. Dvanáctý týden najdete TADY :)
Tak doufám, že se vám moje tvorba líbí, a zase někdy vám sem něco hodím, jen abyste tak věděli, jak žiju.

Year of Life

Na jaře letošního roku jsem vám psala o projektu Week of Life. Od té doby se však mnoho událo a já se WoL musím zmínit znovu. 

Moje záliba v dokumentování a zaznamenávání každodenního života je všeobecně známá. Projevuje se mimo jiné v sepisování hlášek a přeřeků, které dělají lidé kolem mě. O ty učitelské se s vámi dělím, takže pokud jste pravidelnými čtenáři tohoto kousku internetu, víte, o čem je řeč. 

Week of Life mi nabízí výbornou možnost podělit se o svůj každodenní život pomocí fotografie. Vyzkoušela jsem si asi osm provizorních weeků, kdy jsem si dala záležet a poctivě s sebou tahala svou zrcadlovku na každém kroku. To bylo ale značně náročné. Ačkoliv se mi ta myšlenka původně nelíbila, postupem času jsem dospěla k názoru, že se svou milovanou D90 nedokážu dokumentovat každodenní život dostatečně věrohodně. Chtěla jsem totiž víc než jen jednou za čas strávit 7 dní koukáním do hledáčku. Z takového týdne se tak jako tak nakonec stal týden fotografický, tudíž nereflektoval můj každodenní život, nýbrž jeho speciální výřez.

Jediné řešení bylo pořídit si nějaký malý, příjemný kompaktík, který bych mohla celý den nosit v kapse a vytáhnout ho, jakmile by něco zaujalo můj fotografický zrak. 

Vážně se mi totiž zalíbila myšlenka roku života ve fotografii. Několika účastníkům projektu WoL se to již povedlo, zdokumentovali rok svého života v devíti fotografiích denně. To je mimochodem více než 3200 fotografií za celý rok :)

Celý problém se zrcadlovkou - kterou však stále miluji nadevše - vyřešil můj nejmilejší Péťa, který mi pořídil kompaktíka k narozeninám! Bylo to, jako kdyby vám někdo řekl, že jste vyhráli milion... velice šokující, velice neuvěřitelné a neuvěřitelně úžasné :) Doufám, že můžu říct, že další den, v sobotu, jsem začala svůj rok života.

Zase tak dlouho to není, během víkendu budu uploadovat teprve druhý (celkově desátý) týden. Je to ale poprvé, co fotografie doopravdy přesně říkají, co dělám, jakou mám náladu a co se děje kolem mě. Možná trochu klesly na kvalitě, ale to mě rozhodně netrápí! Baví mě to a v nejbližších dnech/týdnech toho rozhodně neplánuji nechat! :)

Od vás žádám jediné. Držte mi palce :) Pokud chcete moje týdny sledovat, je tu několik možností. Buďto můžete sledovat hlavní stránku WoL, kde se mezi nově přidanými objevují i moje aktuální weeky, nebo tady najdete seznam mých již publikovaných týdnů, a nebo, jako to má zařízené asi pět dalších, stačí říct a kdykoli uveřejním nový week, pošlu vám link.

Nechci se vám ale nijak vnucovat. Jen jsem se chtěla pochlubit a podělit o to, co mi dělá radost, na čem se můžu vyřádit a zároveň zlepšovat. Díky za pozornost.

PS: Péťovi, mému láskovi, který za to celé trochu může, věnuji tímto špeciální poděkování :) ♥

Week of Life

Week of Life jest projekt, o kterém již možná někteří z vás slyšeli, ale někteří jistě ještě ne, a proto vám ho tu představím :) Pokud se nechcete zdržovat čtením tohoto článku a přejít rovnou k věci, můžete přímo tady.

V podstatě jde o to, že jednoho pána (konkrétně Adolfa Ziku) napadlo, že když se kouknete na fotku, vyvolá mnohem více vzpomínek, než třeba vyprávění. Častokrát si nevzpomenete jen na to, co se tehdy dělo, ale taky na přesnou atmosféru té vyfocené situace. A právě proto vznikl projekt WoL. Zúčastnit se může kdokoli. Jde jen o to vyfotit 9 (prapůvodně dokumentárních) fotek za den - ne všechny najednou, ale tak, aby charakterizovaly ať už přesné dění, nebo třeba jen náladu celého toho dne. To se opakuje 7krát přesně po dnech za sebou, a když vaše dny dají dohromady týden, je čas všech 63 fotek nahrát na web, aby si váš week prohlédli i ostatní uživatelé.

Vzhledem k tomu, že se jedná o celosvětový projekt, můžeme se dozvědět, jak se žije i jinde. Ne nadarmo je celý název projektu "Week of Life - Život na planetě Zemi očima jejích obyvatel." Nejvíce účastníků je pochopitelně tady od nás, přece jen to je v původu český nápad, ale také se účastní spousta Slováků nebo třeba Rusů. Z jiných kontinentů je uživatelů jen pár, ale projekt se pořád rozšiřuje a uživatelé přibývají :)

Co musím poznamenat, je, že je kolem WoL naprosto suprová komunita. Uploadujete week a o pár dní později, když se konečně objeví mezi nově přidanými, vám ho hned všichni pochválí, popř. poukážou na fotky, které se jim z celého týdnu líbí nejvíc.

Není to nijak závazný projekt. Ačkoliv tam jsou uživatelé, kteří fotí každý den každý týden posledních několik měsíců nebo i let, valná většina tam je třeba s jedním jediným weekem. Ono přece jen, vyfotit denně devět publikovatelných fotek, to občas dá celkem zabrat. 

Mistři WoL jsou uživatelé, které vybírá redakce. Jsou to lidé, kteří, jak je definováno na webu, "podle našeho názoru nejlépe zvládli zadání celého dokumentárního projektu Week of Life a jejichž týdny se dají považovat za mistrovsky zvládnuté reportáže z jejich života." Každý měsíc je rozhovor s jedním z Mistrů WoL v časopise FotoVideo, který čtu, a právě takto jsem se o projektu dozvěděla. 

Co se mě týče, zatím mám hotové 3 weeky a jakmile bude trocha času (což je spíš jen taková formální hláška, to bych čekala do nekonečna), pustím se do dalších :) Přijde mi to jako zajímavý projekt, který vás naučí koukat na svět jinýma očima a všímat si krásných věcí kolem sebe. 

Projektu se mohou účastnit i různé celky jako třeba firmy a velice atraktivní jsou také týdny různých celebrit.

Snad jediným pravidlem fotek je, že je musíte vyfotit vy jako autor. Buďto fotoaparát držet přímo v ruce a nebo ho někde odložit, ale nikdy nedovolit zmáčknout spoušť nikomu jinému. Také by se fotky neměly nijak výrazně upravovat, ale drobné úpravy jako oříznutí, úpravy světlosti a barev by moc vadit neměly. Pokud si pravidla chcete přečíst přesně, jsou přímo tuto.

Kdyby mělo být po mém, měl by se tohoto projektu bez výjimky účastnit každý :D možná proto, že jsem zvědavá, jak žijí ostatní a čeho si oni všímají ve svých dnech nejvíce. No, kdybyste se chtěli zapojit, nic vám nebrání, registrace je minutová záležitost :)) Takže pokud se vám ta myšlenka líbí, nechte si to projít hlavou :)

Tablo

To jsme se zase do něčeho pustili! :D Původně to začalo asi takhle: "Ty máš toho umělce, nepoptala by ses nám, jestli by někdo od nich třeba nechtěl pomoct s tablem? Samozřejmě za finanční obnos... a klidně si to nafotíme sami." A jak se dalo očekávat, nakonec jsme to dělali my, já a "můj umělec". A bylo to drámo.

Nakonec se to, že si to sami nafotili, neukázalo být úplně pozitivním přínosem. Což o to, fotky jsme upravovali a všemožně jinak normalizovali a zpodobňovali, ale když je hned v prvopočátku fotka mázlá, sotva s tím něco uděláme, že... No, dělali jsme, co se dalo. Ne úplně dobře dopadla jen jedna fotka, protože si ji kolega marod fotil doma sám, a to fakt nešlo. Potom bylo potřeba dát fotky natisknout, což se celkem zvládlo :) 

Když byly fotky ready, bylo na čase vymyslet, jak to bude ve výsledku vypadat, abychom mohli nakoupit vše potřebné. Myslím, že nemá smysl zdůrazňovat, že nakonec vše dopadlo úplně jinak, než bylo v plánu :D 

Musím říct, že nám to dalo docela zabrat. Můžete si to představit trochu jako pracovní činnosti na prvním stupni ZŠ, jen s tím rozdílem, že spoustu hodin v kuse, nejlépe až dlouho do noci :D Stříhání, rýsování, vybírání barviček, rovnání, lepení, obarvování, psaní, kritizování a předělávání, nadávání... a to všechno pořád dokola :D do toho jsme vypili spoustu koly a snědli spoustu čokolády a mazance :D 

Ale nakonec jsme to přežili. Výsledné tablo by mělo od úterka až středy být k vidění v cukrovinkách naproti radnici :) A kdo to nemůže vydržet, nechť se koukne třeba tady, kde jest možné shlédnout veškeré fotky z procesu tvorby tabla :)

A pocit? Jsem ráda za tu zkušenost, neboť mě ani ne za rok čeká totéž, jen s naším vlastním tablem :D takže aspoň vím, co očekávat :)

chvilka poezie

Včera pozdě večer (nebo teda spíš dneska brzo ráno) jsem napsala dvě básně. Jen tak, v záchvatu poetičnosti, kterou v mé duši navodili ti na skypu píšící morbidní veršíky o PacInovi :D Předem upozorňuji: není to to nejlepší z mé tvorby. Vím, že se to může rýmovat i víc, může to dávat smysl víc, a originální to taky moc není, ale i tak se ráda podělím. Takže, tady to máte:


Napiš jedno, dvě, tři slova
a hned můžeš začít znova.
Ono totiž psaní básně
může se zdát lehké krásně,
lehké to však vážně není.
Hrozí mozku převaření!
Avšak když to více zkusíš
radost z toho míti musíš.
Že tě trápí dlouhá chvíle?
Papír, tužku, trochu píle,
když se snažíš ještě víc,
myšlenky ti vyjdou vstříc.
Podle mě totiž, přátelé,
i když se to zdá veselé,
i ten, kdo v tom nepodniká...
V každém je kousek básníka.




Óda na rodiče


Hrozí ti morální úpadek.
Víš, co já dělal ve tvým věku?
Mám si z tebe sednout na zadek?
Už je to s tebou vážně k vzteku.


Můžeš se takhle nechovat?
Jen hniješ a nic neděláš.
Umíš si jenom stěžovat.
Jseš horší než ten Tadeáš.


Nebudem se bavit vážně
dokud něco nedokážeš.


Tohle je těžkej zápas:
Chceš něco dělat? Zákaz!


Máš v sobě zimu a chlad
co vysíláš se ti vrací.
Jednou ti to dojde snad
všichni jste prostě darebáci.


Ta tvoje lenost už mě vážně poráží.
Vadí mi tvůj přístup, tvůj výraz ve tváři.


Je lepší když seš u sebe.
Kazíš nám "rodinnou pohodu".
(a co mě vždycky nejvíc jebe?
Ne bez udání důvodů!).


(Ano, i větší klid někde jsem zahlídla.)
Koukni se nejdřív na sebe!
...lehká konverzace probíhá u jídla...
Pšššt! Dávaj "Poštu pro tebe"!


Kdo se na tě koukat má?
My spolu fakt nevyjdem.
A proč tě chceme doma?
Musíš pomáhat s úklidem.

Badminton

Myslím, že už jste to viděli. Je to všude. Na Facebooku, na Indianovi, u Bédi, všude možně. Tak to dávám i sem. Hráli jsme takhle s miláčkem jedno příjemné prázdninové odpoledne beďák a ani nevím, kdo z nás s tím přišel, ale prostě nás napadlo udělat pravou recenzi, jako na jakoukoli jinou hru. Náramně jsme se u toho bavili, když jsme to vymýšleli. Ještě aby ne. Taky bylo potřeba natočit gameplaye, což nás zdrželo, protože mezi tím bylo pár dní počasí nahoven. Znáte to. Ale vše se povedlo =) Dokonce se učím dabovat. Ještě to není taková paráda, jako když dabují ostatní, ale nějak člověk začít musí. Nemyslím, že na to, že to dělám prvně a mám trochu hrůzu z mikrofonů, je to tak špatné, co říkáte? Takže jsme to pěkně vymysleli, a velkej boss Bedikk to dal celý dohromady... znáte to, natáčení, stříhání, hudba, celá ta úprava ve Vegasu (kterej ani nemám, natož abych ho chápala...) a bylo. Takže zajímavá zkušenost. =) Koukněte =)

Friendship bracelets - náramky přátelství

Předpokládám, že jste se za svůj život již několikrát setkali s náramky přátelství. Nosí je kdekdo, možná i vy sami nějaký máte. 

Abychom si tak nějak urovnali teorii, jsou dva základní typy náramků přátelství. První typ spočívá v tom, že máte náramek, buď si ho uděláte sami, koupíte, nebo dostanete, a nosíte ho jak chcete. Druhý typ je ten, jehož nošení má jistá pravidla. Musí být uvázán na 3 uzlíky (nebo se to alespoň říká) a nositel ho nesmí rozvázat a sundat, nebo se tím zpřetrhá přátelství s člověkem, kdo mu náramek dal. Takže ho prostě nosí, dokud se stářím nerozpadne, nebo tak něco. Málokdo je ovšem rád označkovaný bez možnosti si náramek alespoň na chvilku sundat a proto má většina lidí spíše přiklání k prvnímu typu.

Já jsem se náramky naučila dělat asi tak v osmé třídě od jedné spolužačky, a to pouze ten základní, proužkovaný druh, který jistě umí udělat kdekdo. Potom jsem se už učila sama. Většinu vzorů jsem našla na stránce www.naramkypratelstvi.cz, která má tvořivým lidem opravdu hodně co nabídnout. Také jsem některé vzory našla v knížce a několik jsem jich vymyslela sama. Jak se jednou naučíte, jak se bavlnky v náramku chovají, kudy která barva jde a jaký za sebou zanechává vzor, není těžké je přizpůsobit vlastní představivosti.

Nedělám náramky pořád. Jednou za čas se prostě dostanu do náramkové nálady, pár jich vytvořím, a zase toho třeba na rok nechám. Všecky náramky, které vidíte na obrázcích, jsou z "poslední várky" =D

...líbí se vám?... =)

First Certificate in English

Takže jsem se, moji milí, dočkala. Mám papír =) Je to teda jen FCE certifikát, ale za to krásnej =) Protože kdo umí anglicky? Já umim anglicky! Dokonce, jak vidíte na spodním obrázku, jsem dostala známku A, což znamená "very good", a to znamená, že bych v klidu dala i CAE (= Certificate in Advanced English). Poodička =) teď trochu lituju, že jsem to neriskla a nešla do toho CAEčka, ale co kdybych to nedala, že jo, by to byly vyhozený peníze. Tak třeba někdy do budoucna. Takže pokud někdo chcete pomoct s angličtinou, ozvěte se, jsem tu =)

Jo a eště to A znamená, že je moje angličtina na úrovni asi c1 nebo c2, pokud to někomu něco řekne. =)