Megaúklid

Tak jsem udělala něco, co jsem měla udělat už dávno, ale na co jsem neměla čas. A to myslím vážně, úklid mi trval od neděle do čtvrtka, tolik času bych jen tak nenašla. A hlavně, vezmeme-li v potaz, že mám střední za sebou, mohla jsem konečně vyházet spoustu věcí, které jsem tu doteď přechovávala pro případ "kdyby náhodou".

Normálně bych vám nepsala o tom, že uklízím, ale vzhledem k tomu, že se s tím spojuje spousta zážitků a překvapení, podělím se s vámi. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím, co všechno jsem u sebe v pokoji našla, aniž bych doteď tušila, že to tu celá léta mám. Vyhodila jsem asitak tři sta tun věcí. Byla jsem opravdu nelítostná, vyházela jsem všechno, co už nebudu potřebovat. Mám tu i několik šuplíků, které jsem se už hodně dlouhou dobu bála otvírat... tak ty jsem vysypala do popelnice celé. Dokonce jsem udělala i takovou šílenost, že jsem roztřídila trička a mikiny na "domácí" a "mezi lidi". Tak jsem to naposled měla snad ještě na základce, ne-li ve školce. Faktem je, že i kompletně vyžehleno jsem měla naposled hodně dávno.

Ale hlavně co jsem to všecko našla!

Sedm trojúhelníků s ryskou.

Čtyři velké Herkulesy, čtyři plastické gumy.

Pět stejných mp3 přehrávačů. Měla jsem je ráda, pořád jsem je rozbíjela a pořád si kupovala ty samé znovu.

Několik let starý pytlík sušeného ovoce.

Cédéčka s fotkami ze školních akcí z nižšího gymnázia. Ještě jsem nekoukala, jaké zlo obsahují, podívám se během odpoledne.

Svůj deník z let 2005 - 2008. Nejhorší puberta. Letěl do koše. To bych vám nikomu nepřála. Přečetla jsem si jen pár vybraných záznamů napříč všemi těmi lety a všechny byly v podstatě stejné. "Měla jsem průměrnou náladu, už mám ale zase depku, páč na Evropě 2 hrál jeden z mejch oblíbenejch romantickejch ploužáků." a "Jsem tak trapná. Dneska mě pozdravil ..... a já dělala, že ho nevidim, a na ajsku jsme si pak psali a já jsem se ho zeptala, jak se má! Jsem tak trapná až to bolí." :D Myslím, že to vám na přibližný dojem stačí a také jistě chápete, proč záznamy mé temné minulosti letěly tak rychle do koše.

Dále jsem našla puzzle s mou fotkou, které mi kdysi dal táta :) měla jsem tam ještě vlasy "na hřiba" :D

Také si představte ty nejtlustší možné kancelářské šanony. Tak dva takové jsem úspěšně naplnila prázdnými (!!!) průhlednými eurodeskami.

Taky jsem našla spoustu dopisů, co mi kdy kdo poslal,  a dopisních papírů.

Také asi deset nefunkčních sluchátek, takový kabelový chumel, taky nemám tušení, proč jsem to tu ještě měla.

Dva bublifuky.

Kartičku do knihovny v Pittsburghu. Použila jsem ji jen jednou, pak jsem si půjčovala na ostatní, protože jsem tu kartičku ztratila. Nechápu, jak se se mnou dostala domů.

Taky jsem našla rozepsanou básničku proti alkoholu, taková óda na abstinenci. Ten kousek vám sem můžu napsat, přecejen, když vám řeknu, že to je 1) nedokončené a 2) několik let staré, tak se pobavíte a nikde to šířit nebudete, což? :) Faktem je, že tomu vlastně chybí i začátek :D

AntiAlkohol

Dřív jsme spolu pili kolu

dneska máte rum

Hrozí zvratky, život krátký,

prostě je to hum.

Riskujete játra

vaše zdraví chátrá,

tolik jiných dobrých chutí

alkohol vás to pít nutí?

Kam to sakra lidstvo spěje,

to se ani nenadějem

a ta pár let v nemocnici

nalejou vám slivovici.

Že ve škole na lavicích

pivo stojí ve sklenicích?

No tak, lidi, žádný vzrůšo,

dneska všichni všecko můžou.

"Života si užíváte"

-lepší argument nemáte?

Říkáte, že nepiju, 

takže vlastně nežiju?

Heleďte se, moji milí,

zapněte mozek na chvíli.

To já teda na nudu

alkohol pít nebudu.

:D tak doufám, že se vám moje tvorba líbí. Já se pobavila, když jsem po sobě včera ten škrabopis luštila.

Taky jsem našla básničku, kterou jsme napsaly s Martinou a druhou Martinou na školním výletě asi v kvartě nebo kvintě, ale ta je mnohem delší, takže tu vám sem psát nebudu.
A taky jsem našla svou první gumičku do vlasů ještě z doby, kdy jsem měla krátký vlasy. Růžová se zelenym hrochem :D

A vůbec, našla jsem takové kvantum věcí a takové kvantum věcí jsem vyházela, že můj pokoj teď musí být o tolik lehčí, že se divím, že se nám dům nepřevažuje a nenaklání na druhou stranu :D

Takže já jdu asi kouknout na ty staré fotky a v nejbližší době vám zase napíšu :)

Tak čauves, lidi :)

PS: jo a zapomněla jsem říct, našla jsem svoje první zuby v krabičce :D

Poslední gymplácký hlášky, miničlánek

Hrůza:

"Fascinuje mě, jak se studentův nezájem o téma promítá do močového měchýře."

"Co víte o Hrabalovi?" - "Zabil se." - "Tys to teda vzal z gruntu, já bych ho radši s dovolením nechal nejdřív narodit."

Franc:

"Tohleto 'kys.' znamená kyselina." - hahaha - "No když tak koukám na ty vaše vzorce, tak to není zas tak k smíchu."

během testu "Někteří už z dlouhé chvíle a nedostatku jiné činnosti dobrý převorávaj na špatný..."

Lysičan:

"Jestli chcete, pustim vám video z potratu, ale nevim no, je to docela brutální." - "Já to nechci vidět!" - "Jo, pusťte to, ty co to nechtěj vidět tak zavřou oči." - "Tak to já se taky nebudu dívat, já už jsem to viděl."

Prázdniny aneb článek o ničem :)

Tak, a já mám prázdniny. Myslím, že popisovat svou maturitu vám tu nemusím, vsadím se, že o to nikdo nestojíte, a já o to stojím ze všech nejmíň. Takže pokud Cermat ještě někdy opraví slohovky, tak to bude i oficiální. Zatím to jisté není, ale myslím, že můžu říct, že maturitu mám. Ale to nejdůležitější je, že teď mám prázdniny! :)

Takže co bude teď? Nejdřív musím uklidit. Je to cíl číslo jedna. V mém pokoji není k hnutí. Když chce pes vyskočit na postel, nemůže, protože se k ní na metr nepřiblíží. Leda že by začal šplhat přes hromádky knih nebo oblečení. I já, když jsem se šla v noci napít, jsem se málem přerazila.

Cíl číslo dvě... Já nevím. Mám nekonečný seznam věcí, které jsem chtěla po maturitě dělat, že teď nevím co dřív. Přečíst spoustu knížek, kouknout se na spoustu filmů, možná se i po dlouhé době odvázat a rozkoukat nějaký seriál. Naposledy jsem byla do nějakého zažraná ještě před odjezdem do USA, to je už 4 roky.

Musím vyžehlit! To je další věc. A až to budu dělat, mohla bych konečně vyházet oblečení, co nenosím, a vůbec to nějak protřídit.

Bod číslo asi sto: vrátit do knihovny knížky - myšleno převážně učebnice. 

Bod číslo.... no to už je asi jedno: Jít do bazénu (myšleno ne cachtat se, ale plavat).

Dodělat week, co mám rozdělaný, ale nejsem schopná donahrát zbytek fotek a publikovat ho. Peklo. 

Stavit se ve městě pro tablo - sundat ho z výlohy a odnést domů.

Sejít se se všemi lidmi, jimž to slibuju už asi tisíc let. Je jich fakt spousta, a nemyslím jen přátele, ale i babičky atd. Všem dlužím trochu času.

Přečíst nové FotoVideo! Problém je, že ho vždycky půjčuji dvěma kamarádům, spolužákům, tak jsem jim ho vzala v den své maturity, aby se do něj koukli, zatímco já budu maturovat. A pak se ve škole sešla celá naše třída na "slavnostní zakončení maturit", a ve všem tom mumraji a vzájemném sdílení maturitních zážitků a tak dále jsem ho zapomněla ve třídě. Takže se pro něj musím ještě stavit ve škole. Jak se říká, co není v hlavě, musí být v nohou.

Další, zdaleka ne tolik příjemný úkol na "prázdniny", je dostat se na vysokou školu. Tomu bych se radši vyhnula. Jsem unavená. Postrádám veškeré studijní nadšení. Prostě už se mi nechce. Nechce se mi někam napochodovat a skládat přijímací zkoušky. Nechce se mi chodit někam do prváku, poznávat nové učitele, nové spolužáky, zvykat si na zaběhlé zvyklosti nové školy, snažit se splňovat nové požadavky, zvládat nové předměty. Chci pravý opak, úplně vypnout a nemuset nic. Snad to přejde.
Další věc mě napadá! Musím oběhat různé doktory, např. jsem už dlouho nebyla u zubaře nebo u kožního. A vlastně ještě oční... ale tam radši nepůjdu, na nové brýle nemám. Další nepříjemnost.
A ještě další věc je, že bych se konečně měla taky trochu věnovat vám, mým čtenářům :D Teď opravdu nebyl čas a za to se moc omlouvám, ale teď čas bude, budou zážitky, budou fotky, bude o čem psát :) Bude léto a všichni si ho užijeme :) Jupííííí! :) Tak čauves
PS: A pokud ještě nemáte prázdniny a zkazila jsem vám svými radostnými plány náladu, třeba vám ji spraví to, že to, co vidíte na obrázku, je jen menší "úryvek" z toho, co mě čeká  za uklízení :D takže se mi vlastně můžete smát :D

Státní maturita 2012

Nechtěla jsem vám o ní psát, dokud nebyly výsledky, abych třeba něco nezakřikla nebo tak. Každopádně písemná část státní maturity je za námi a teď už nás čeká jen ústní. Já mám ústní jen češtinu, někteří mají i jazyky.

Takže abych začala nějak logicky, státní maturitu jsem psala z českého jazyka (základní úroveň) a z matematiky (vyšší úroveň). Myslím, že ten poprask, který se kvůli vyšší matematice strhl, byl trochu zbytečný, nebo to jsem si myslela, než se zveřejnily výsledky a také správné odpovědi v testu. Teď už jen mlčím a jsem ráda, že se tak stalo.

Protože upřímně, dobře připravený student, který si je vědom toho, jak na tom je, a dobrovolně si dá vyšší matiku, přece musí být schopný takové příklady spočítat. Ani ten časový limit mi nedělal problém, a to se doopravdy nepovažuji za dobře připraveného studenta. Kromě dvou příkladů (kde jsem fakt nevěděla) jsem spočítala všechny. Druhá věc je, že jsem většinu spočítala špatně :D Po pozdější kontrole jsem zjistila, že mám všude buďto numerické chyby nebo chyby v naprosto šíblém uvažování a ještě šíblejším postupu, jakým jsem se k výsledku dobrala. Nakonec jsem doopravdy ráda, že mám těsnou dvojku, takovou s odřenýma ušima... no co ušima, s odřenou celou hlavou. 

Čeština na druhou stranu moc těžká nebyla, pomineme-li zvláštní uvažování Cermatu... Rok národního obrození? Státy východního bloku? Jo, všechno to je přece čeština, když to náhodou zrovna není dějepis, zeměpis nebo možná filozofie nad existencí pravdy v některé z nesmyslných odpovědí, které nám Cermat předkládá. Druhý vtip češtiny spočívá v tom, že zatím víme jen výsledek didaktického testu, výsledky slohovek budou až po ústních maturitách, takže sice všichni budou oslavovat, že dali maturitu, ale ve skutečnosti to vlastně ještě nebudou vědět. Ale jsem ráda, že se státní nepíšou až po ústních jako loni, to by tedy bylo peklo.

No a tady jsou moje výsledky. Čeština didaktický test 1, matika 2. 

PS: Mám silné obavy, že ústní dopadnou hůř. Tak mi všichni držte palce. Příští pátek odpoledne. Budu to potřebovat. Díky. :)

Spousta nových weeků!

Od posledně přibylo několik týdnů, o nichž jsem vám ještě neřekla. První z nich je týden těsně předvelikonoční. Je focený zrcadlovkou a mám z něj celkem radost :) Najdete ho tady. Přecejen je to měsíc a půl zpátky, takže vám o něm toho moc neřeknu, protože kromě toho, co v týdnu najdete a na co se můžete podívat sami, si z toho nic nepamatuju.

Druhý týden (pro mě dvacátý třetí) je zase těsně povelikonoční, nevím proč, ale nějak se mi letos to velikonoční pondělí povedlo vynechat. Ten je sice taky focený zrcadlovkou, ale ne mojí, ale půjčenou od miláčka, na film. Takže to je zase trochu jiný týden. Snad se vám bude taky líbit. Najdete ho tu.

A třetí týden je pro změnu aktuální. Je to týden focený mým ve zdraví se navrátivším Coolpixem. Tenhle týden jsem strávila v Praze. A co je na něm zajímavého? Řekla bych, že skoro nic, kromě toho, že tentýž týden fotil i můj Péťa (Jojojojojo! Péťa je taky na WoL, mám z toho obrovskou radost!), a tak se můžete podívat v podstatě na tentýž týden očima dvou různých lidí. Můj týden je tady a Péťův tady. Pozor, můj začíná o den dřív.

A pak je tu ještě pár věcí, které by taky stály za to zmínit. Zaprvé s týdnem číslo 21, který jsem vám představila už posledně, jsem se stala výběrem redakce, což je pro mě veliká pocta a moje fotka byla nějakou dobu na úvodní stránce Week of Life. To jsem měla opravdu velikou radost :)

A zadruhé jsme se v pátek s Pétěm zúčastnili natáčecího dne k filmu Země česká, domov Tvůj! Nevím, jestli jste o tom slyšeli, jde o to, že lidé z různých koutů České republiky natáčí svůj den (všichni ten samý) a nakonec se vybrané příspěvky sestříhají do filmu, který bude domnívám se v telce v listopadu.

A to je z úspěchů, projektů a novinek o mé tvorbě asi vše. Tak když budete chtít, koukněte na moje weeky, a mějte se skvěle :) Zas vám napíšu.

PS: držte mi palce, ať mi leze učení do hlavy ;)