Hudba

Dlouho jsem vám nepsala o žádné hudbě. Píšu sem tam o knížkách, o výtvarném umění, o filmech, ale o žádných hudebních interpretech už nějakou dobu nepadla zmínka. A tak se to dnes pokusím napravit. Vybrala jsem pro vás dva umělce, ano, opravdové umělce, o kterých stojí za to napsat.

Prvním z nich je klavírista Jon Schmidt. Nemá smysl psát vám sem jeho životopis ani nic takového, to vše si můžete dohledat pomocí strejdy googla, pokud vás to zajímá. Já vám ukážu jedno z mnoha jeho videí, které mě opravdu nadchlo.

Je to energická skladba, kterou napsal, což si můžete přečíst ve videu vlastně sami. Naprosto geniální sluchu lahodící a náladu zlepšující souhra zvuků, pokaždé, když si to poslechnu, tak mám radost. Vždycky mi je až skoro líto, že video končí :D Ale koukněte se na něj, jak to hraje, je vidět, že je happy a že ho to opravdu baví, a máte z toho najednou taky radost a nejde se jí ubránit :D Takže tohoto pána doporučuji.

A druhým umělcem, nebo spíše umělkyní, je Lindsey Stirling. Mladá houslistka, žádná uhlazená slečna někde ze sboru, ale samozvaná rockerka přímo překypující energií. Stejně jako po zhlédnutí videa Jona Schmidta i u jejích videí se vám chce usmívat. Bylo těžké vybrat, které video sem dám, a tak jsem nakonec zvolila to, které jsem před pár týdny/měsíci viděla jako první. Užijte si :)

Literární sloh: Velký Gatsby

Po dlouhé době opět jeden z literárních slohů pokoušejících se o alespoň nastíněný rozbor díla:

Francis Scott Fitzgerald, americký spisovatel žijící v letech 1896 – 1940, je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvýraznějších autorů ztracené generace. To dokazuje především jeho román Velký Gatsby, který vypráví o životě americké smetánky „jazzového věku“ – období po první světové válce. Jediné, co bohaté vrstvy společnosti v této době chtějí, je pořádně si užívat života, pořádat večírky, účastnit se jich, obklopovat se blahobytem a ze všeho nejvíce to všem ukazovat.

Příběh se odehrává převážně na Long Islandu, kde postavy bydlí, v New Yorku, kam se chodí bavit, a v oblasti chudoby, která tyto dvě spojuje. Celý román je stavěný na kontrastu mezi východem a západem, kde východ je „lepší“ – bohatší, kultivovanější, modernější, ale také jaksi méně opravdový, lidský a oproti západu více postrádá někdejší morální hodnoty.

Dokonce i postavy můžeme rozdělit do těchto sektorů – západ, východ a oblast chudoby. Vypravěčem tohoto příběhu je Nick Carraway, jenž přijel na východ obchodovat s cennými papíry. Bydlí na Západním Vejci na Long Islandu a jeho sousedem je Gatsby. Ten velmi často pořádá okázalé večírky pro mnoho lidí. Vše je pouze přetvářka, Gatsby nemá žádné skutečné přátele a lidé na večírcích ho mnohokrát ani neznají, ačkoliv je hostitelem. Jediný důvod, proč se Gatsby snaží přilákat pozornost a vytvořit si jméno mezi ostatními zbohatlíky, je jeho láska k Nickově sestřenici Daisy.

Daisy Buchananová se svým manželem Tomem a malou dcerkou bydlí na Východním Vejci. Gatsbyho lásku v minulosti opětovala, dala však přednost Tomovi pro jeho majetek. Gatsby to chápe a nepovažuje to za nic špatného. Odešel do války a po návratu je z něho boháč. Tom svůj majetek zdědil, a tudíž sotva tuší, co je pořádná práce. Gatsby na tom není o tolik lépe, svého majetku nabyl díky obchodu s lihovinami, jenž se během prohibice vyplácel a znamenal nelegální, ale rychlé peníze. Daisy je vykreslena jako jednoduchá majetkuchtivá žena, jejímž hlavním cílem je „být hloupá husička“. Tak se o ní mohou všichni starat a ona může v klidu přebývat pod svým závojem afektované přetvářky.

Další důležité postavy jsou Wilson, který jediný nejspíš ví, co je tvrdá práce, a jeho žena Myrtle. Tito dva žijí v pomyslné oblasti chudoby, která dělí New York od Long Islandu. Zatímco Wilson (automechanik) pracuje a snaží se získat od Toma automobil, aby se s ženou mohli odstěhovat, Myrtle je stejná zlatokopka jako Daisy, možná jen trochu hloupější. Zažije si románek s Tomem, kdy on s ní manipuluje pomocí drahých dárků, které si její manžel nemůže dovolit. Myrtle dostane od Toma obojek na psa, který poměrně dobře vyjadřuje Tomovy úmysly. 

Buchananovi symbolizují americký sen. Myrtle i Wilson v nich vidí něco, co by si přáli pro sebe, nevědí, že tito lidé štěstí pouze předstírají a že naopak ztratili téměř veškerý smysl života. Když kolem Wilsonovy benzínky vyprahlou krajinou projíždí naleštěné automobily Toma a Gatsbyho, je jasné, že Wilson poctivou prací amerického snu nikdy nedosáhne.

Po nějaké době se díky Nickovi Daisy s Gatsbym konečně setkává. Gatsby si získá její přízeň pomocí svého velkolepého sídla a hlavně bílých košilí, na kterých Gatsbymu očividně nezáleží o nic víc než na čemkoli jiném z majetku, jímž se chlubí jen kvůli Daisy. Dobrým příkladem toho je třeba také Gatsbyho okázalá knihovna čítající mnoho svazků, z nichž žádné nikdy nikdo nečetl a jsou tam čistě proto, aby udělaly dojem.

Během léta se Gatsby a Daisy stále více sbližují a dochází ke konfliktům ze strany Toma, který se snaží si ženu udržet na své straně. K vyvrcholení děje dojde v horký den na konci léta, kdy Daisy navrhne výlet do města. Tam si společně zamluví pokoj v drahém hotelu a pokračují v nicnedělání a stěžování si. Horko a dusno, které je obklopuje, zakrátko napodobí svým chováním a vytvoří velmi vypjatou atmosféru, kdy dochází k hádce mezi Tomem a Gatsbym. Gatsby žádá od Daisy, aby řekla přede všemi, že ho miluje více než svého muže, že miluje jen Gatsbyho od samého začátku. To Daisy nechce a opouští hotel. S Gatsbym jedou zpět domů v autě Toma a na půli cesty míjí benzínovou pumpu. Tam se právě Wilson a Myrtle také hádají, ona se cítí ponížena, že jí manžel neřekl, že nemá na svatbě vlastní oblek. Myrtle uvidí auto svého milence a vrhá se mu do cesty, Daisy zaslepená vztekem jede příliš rychle a Myrtle srazí. Ta na místě umírá. Daisy nastalá situace vykolejí ještě víc a bez zastavení ujíždí od nehody pryč.

Vina z vraždy Myrtle spadá na Gatsbyho, ačkoli automobil neřídil. On se však obvinění nebrání, jeho cíl je ochránit Daisy. Ta s Tomem další den odjíždí kamsi na dovolenou a Wilson, který ztrácí veškerou naději na lepší budoucnost, zabíjí domnělého vraha své ženy, Gatsbyho.

Na jeho pohřeb se nedostaví žádný z jeho domnělých přátel, ani Daisy a Tom, pouze Nick a Gatsbyho otec. Nick si během léta stráveného na východě udělá velmi přesný obrázek o místním životě, a proto se po Gatsbyho pohřbu vrací zpět domů.

Román se odehrává po dobu jednoho léta. Stejně jako léto i Gatsbyho příběh začíná svěže, nadějně a vypadá to, že se Gatsbymu povede získat svou starou lásku. Jak se však léto chýlí ke konci, vše už je suché, vyprahlé a blížící se podzim nic pozitivního nepřináší. I v případě Gatsbyho a Daisy prvotní svěžest vztahu odezní a s babím létem přichází i konec všem Gatsbyho nadějím, že by mohl tuto dámu čímkoli uspokojit a mít ji jen pro sebe.

Nick Carraway vypráví příběh velmi objektivně. Hned na začátku knihy udává důvod: radu, kterou mu dal jeho otec. Nick lidi nesoudí a ani je nijak podrobně nepopisuje, přesto nám nejsou cizí. Jejich chování je všeříkající a i když to je jediné, co nám Nick zprostředkovává, můžeme si o postavách udělat velmi přesný obrázek.

V románu se také opakují jisté motivy. Prvním z nich je zelené světlo přístavu u domu Buchananových, na které v noci přes záliv na druhou stranu ostrova kouká Gatsby. Světlo pro něj znamená naději a cíl.  Jiným motivem je billboard nad Wilsonovým domem. Zobrazuje velké obrýlené oči (reklama na optika Eckleburga). Zdá se, že oči z billboardu pozorují veškeré dění dole, prohřešky proti morálce a přetvářku moderního, neopravdového života. Billboard je však starý, oprýskaný a lidé mu nevěnují sebemenší pozornost. Ohlížet se a dbát na dřívější autority není v módě.

Warrior

Film, který jsem nezařadila mezi TOP 10 filmů roku 2011. Viděla jsem ho až teď. Ale kdybych ho bývala viděla dřív, byl by v mém žebříčku první, nejhůř druhý. Proto vám o něm musím dnes napsat tady. 

Chci vám o něm psát, ale moc nevím, co říct. Upřímně, jsem přes filmy cíťa a u většiny mi ukápne slzička. Ale Warrior mě naprosto vyřídil. Kdybych na něj koukala sama, brečela bych nejspíš spoustu hodin, naštěstí jsme na to koukali s miláčíkem. To už se mi u žádného filmu dlouho nestalo, že by mě takhle "zničil". To v uvozovkách, protože samozřejmě je to zničení v kladném slova smyslu.

Děj alespoň stručně. Na jedné straně středoškolský učitel fyziky, táta od rodiny, který potřebuje peníze, aby zaplatil hypotéku, jinak přijdou o dům. Na druhé straně válečný hrdina, samotář, který chce peníze nejspíše pro ženu svého zemřelého spolubojovníka. Bratři, kteří se díky dávnému sporu spoustu let neviděli, se nyní potkávají ve finále největší americké, potažmo světové bojové soutěže.

Víc vám toho neřeknu. Víc ani vědět nepotřebujete, prostě se na to podívejte, pokud jste to ještě neviděli. Taky se na to asi kouknu znova. Bulela jsem jak želva.

Mohlo by vás zajímat

Takže, když tak denně prolézám internet a koukám pořád na tytéž stránky, napadlo mě, že by vás taky mohly zajímat a bavit. Jedná se hlavně o stránky sledující stylové věci, umění, hry, fotky a jiné výsledky lidské vynalézavosti. Spoustakrát se pobavíte, spoustakrát jste ohromení, spoustakrát vám zůstává rozum stát nad tím, co všechno může jeden vymyslet či vytvořit. Je to rozhodně zábava sledovat, a proto jsem vám tady sepsala pár tipů, kam stojí za to se čas od času kouknout.

Jedna stránka, na kterou denně koukám, se jmenuje ThisIsColossal - an art and design blog. Ta je moje nejoblíbenější. Denně tam najdete nové umělecké počiny, instalace, fotky, videa, všechny možné projekty, co podle autorů tohoto blogu stojí za vidění. A do mého vkusu se strefují až příliš často. Není neobvyklé, že si prostě nemůžu pomoct a musím odkazy na jednotlivé články šířit dál. 

Další stránkou, kterou vám musím doporučit, je TheCoolHunter. Sleduje nejnovější trendy v oblasti bytového designu, módy, restaurací, doplňků, oblečení, hudby, umění, architektury, životního stylu a já nevím čeho všeho ještě. Pokud vám to na první pohled přijde stejné jako ThisIsColossal, rozdíl spočívá v následujícím: u prohlížení ThisIsColossal si myslíte "omg to je boží", zatímco u TheCoolHunter si obvykle pomyslíte "to chci jednou mít" nebo "tam chci jednou bydlet". Tak snad už mi rozumíte :D

Další stránkou, kterou sleduji opravdu denně, je Photoextract - Plus Extract - TOP G+ photos. Jedná se obvykle o plus mínus deset až patnáct nejlepších fotek, které v určitý den publikovali fotografové na Google+. Většinou jsou to krajinky, které mě zas až tolik nebaví, ale snad každý den se najde několik fotek, co opravdu stojí za to vidět. Ať už jsou to abstraktní fotografie geometrie architektury, portréty, zvířata či jakékoli jiné fotografické počiny. 

Další stránku doporučuji především těm z vás, kteří tráví čas u her a zajímají je nejčerstvější novinky z herní scény. Jedná se o Zing.cz - neaktualizovanější portál o hrách, kde kromě novinek najdete třeba skvělé videorecenze a další obsah. Rozhodně se nestane, že byste tam neměli co číst :)

A poslední věc, co mě teď napadá, že by vás mohla zajímat, je projekt Den Studenta, který vytvořil můj drahý loni jakožto maturitní projekt. Je to, jak to vysvětlit, velmi zábavné a vtipné video, do kterého musíte zasahovat, aby pokračovalo. Ale on to tam má vysvětlené lépe :) Moc času vám to nezabere a já rozhodně doporučuji.

VŠUP fotky

Jak jsem slíbila, pochlubím se i s ostatními fotkami, které jsem pro portfolio na umprumku dělala. Některé jsou horší, některé jsou lepší, a ne všechny jsem tam nakonec dala. Třeba fotky hned tady nahoře, ty barevné, se mi do výsledné série nehodily, takže smůla. Ale líbí se mi, takže si je někde nesyslím v šuplíku =) Nemusím k tomu asi nic říkat, přeji příjemné pokoukání.