Mohlo by vás zajímat

Takže, když tak denně prolézám internet a koukám pořád na tytéž stránky, napadlo mě, že by vás taky mohly zajímat a bavit. Jedná se hlavně o stránky sledující stylové věci, umění, hry, fotky a jiné výsledky lidské vynalézavosti. Spoustakrát se pobavíte, spoustakrát jste ohromení, spoustakrát vám zůstává rozum stát nad tím, co všechno může jeden vymyslet či vytvořit. Je to rozhodně zábava sledovat, a proto jsem vám tady sepsala pár tipů, kam stojí za to se čas od času kouknout.

Jedna stránka, na kterou denně koukám, se jmenuje ThisIsColossal - an art and design blog. Ta je moje nejoblíbenější. Denně tam najdete nové umělecké počiny, instalace, fotky, videa, všechny možné projekty, co podle autorů tohoto blogu stojí za vidění. A do mého vkusu se strefují až příliš často. Není neobvyklé, že si prostě nemůžu pomoct a musím odkazy na jednotlivé články šířit dál. 

Další stránkou, kterou vám musím doporučit, je TheCoolHunter. Sleduje nejnovější trendy v oblasti bytového designu, módy, restaurací, doplňků, oblečení, hudby, umění, architektury, životního stylu a já nevím čeho všeho ještě. Pokud vám to na první pohled přijde stejné jako ThisIsColossal, rozdíl spočívá v následujícím: u prohlížení ThisIsColossal si myslíte "omg to je boží", zatímco u TheCoolHunter si obvykle pomyslíte "to chci jednou mít" nebo "tam chci jednou bydlet". Tak snad už mi rozumíte :D

Další stránkou, kterou sleduji opravdu denně, je Photoextract - Plus Extract - TOP G+ photos. Jedná se obvykle o plus mínus deset až patnáct nejlepších fotek, které v určitý den publikovali fotografové na Google+. Většinou jsou to krajinky, které mě zas až tolik nebaví, ale snad každý den se najde několik fotek, co opravdu stojí za to vidět. Ať už jsou to abstraktní fotografie geometrie architektury, portréty, zvířata či jakékoli jiné fotografické počiny. 

Další stránku doporučuji především těm z vás, kteří tráví čas u her a zajímají je nejčerstvější novinky z herní scény. Jedná se o Zing.cz - neaktualizovanější portál o hrách, kde kromě novinek najdete třeba skvělé videorecenze a další obsah. Rozhodně se nestane, že byste tam neměli co číst :)

A poslední věc, co mě teď napadá, že by vás mohla zajímat, je projekt Den Studenta, který vytvořil můj drahý loni jakožto maturitní projekt. Je to, jak to vysvětlit, velmi zábavné a vtipné video, do kterého musíte zasahovat, aby pokračovalo. Ale on to tam má vysvětlené lépe :) Moc času vám to nezabere a já rozhodně doporučuji.

iTouchové závislosti

V době dotykových displejů a dalších vymožeností překypuje i tak obyčejná věc jako hudební přehrávač spoustou různých her a jiných zábavných aplikací. První, co každého asi napadne, jsou Angry Birds, protože skoro nejde dopravit se z místa A do místa B a nepotkat při tom ani jediný bilboard s touto hrou... stejně tak je toho plná televize.

Vlastně první důvod, proč jsem si koupila iTouch, byla hra Tap Tap Revenge, kterou jsem za poslední dva roky nehrála snad ani jednou. Ale tak což, stejně koupě iPodu nelituji a litovat nebudu. Jen už se mi tam nevejde žádná nová hudba, což naštve.

Které hry ale okupují můj iPod dnes? Tak zaprvé je to hra Fruit Ninja. Ta je v oblibě asi tak jako Angry Birds, každý to zná a každý už to (nebo něco podobného) hrál. Lítá ovoce, které musíte krájet, a bomby, které krájet nesmíte. Classic mód je prostě o tom, že hrajete a když přeseknete bombu nebo vám spadnou 3 kusy ovoce, prohráli jste. Pak je tam Zen mód, který je bez bomb, ale hra trvá minutu a půl. Takže je pekelně těžké se dostat nad takových... 250? A přes 270 bodů už to nejde snad vůbec. To jsem ještě neřekla, můžete dělat komba (3 a více kusů ovoce přeseknout najednou = 2x body). Rozhodně nejzábavnější mód je Arcade, který je na 1 minutu a občas vám tam prolétne barevný banán, který když trefíte, zmrazí vám čas a zpomalí ovoce, zdvojnásobí skóre nahrané za nějaký časový úsek a nebo, jak vidíte na obrázku, způsobí vlétávání velkého množství ovoce ze stran. Nejlepší je kombinace všech 3 barevných banánů, to pak bodíky lítají... :)

Další hodně závislost-způsobující hrou je iJewels. Je to vlastně totéž jako Bejeweled a i všechny ostatní krystalkové hry. Posouváte krystalky, které tvoří trojice, a ty pak mizí. Napadají nové krystalky a tak dále. Pořád dokola. Ale samozřejmě, jediný mód, který pro mě zatím představuje výzvu, je Timed mode. Každá trojice vám přidá trochu času, čas pořád ubývá. Prostě tak. Ze začátku je to jednoduché, ale postupně se zvyšuje obtížnost, čas běží rychleji atd. Postupně se vám ale i zvyšuje bonus a tak i skóre nabývá rychleji. 

Třetí hrou, o které vám nemůžu neříct, je Tiny Wings. Je ptáček, který má příliš malá křidélka, aby letěl, a protože létat chce, musí se odrážet od kopečků. Nebo spíš se rozjet z kopce a na kopci vylétnout. Vy se staráte o to, aby ptáček včas složil křidélka - to znamená rychlejší pád, který je občas potřeba. Také vás samozřejmě tlačí čas. Ptáček má na létání jen den, přes noc spí. Hra mi přijde už od pohledu neskutečně roztomilá a když je tam ještě systém vylepšování hnízd = zvyšování násobku skóre, taky se jedná o jasnou závislost =) 

Je mi jasné, že každý máme nějakou tu svou hru, já tu píšu jen o těch nejlepších, které teď okupují můj iTouch =) Tak kdybyste neměli co stáhnout, klidně se nechte inspirovat =)

Hlavním činitelem, který ovlivňuje intenzitu mojí závislosti na těchto hrách, je, že je hraje spousta lidí kolem a překonat cizí high score je ještě víc než překonat vlastní =) a já mám ráda výzvy =)

PacIn: Nermessova Pomsta

Takže, milí čtenáři, včera jsem hru hrála a dohrála, takže vám chci dřív, než to zapomenu, sdělit své dojmy. Tak zaprvé musím začít od samotné krabičky, která je prostě boží, to se musí nechat. A když ji otevřete, najdete tam právě tu červenou lentilku (jak se tak u nás na vsi říká), o které vám teď chci povídat.

Hned na začátku musím zmínit příběh. Hlavním hrdinou je červený PacIn, kterého vidíte na obálce. Jmenuje se Luzir. A je to právě on, kdo sní čarovné ovoce a díky němu zaspí (je asi zfetlej :D) zajetí PacIní vesnice i s králem Dyastym a následné odvedení do Temnoty. Ale protože jeho únosci, plechoví natvrdlí Daemoni pod vedením zlého PacIna Diega, vědí, že jeden PacIn chybí, musí se Luzir, hned jak se probere, vydat na útěk do bezpečí. A právě takové útočiště, které potřebuje, aby si odpočinul a připravil se na další cestu, nachází v městečku víl. Tam se také setkává s vílou Smílkou, velmi hodnou, chytrou a drobnou bytůstkou, která ho naučí základním kouzlům. Od té chvíle se za ním (kdybych byla zlá, řekla bych "táhne jak smrad") vznáší a sleduje jeho kroky téměř po celou cestu k bráně Temnoty. Také mu pomáhá díky svým čarovným schopnostem. A vůbec, Smílka je úžasně roztomilá a chtěla bych ji mít doma.

Následně se k nim na jejich cestě ještě přidává Monty, ukecaný modrý pacin s mapou, který nikdy nic nedělá, jen má občas vtipné průpovídky. Má vám sice pomoci urychlit cestu skrz mapu, ale většinou, když už se konečně vymáčkne, udělá rychlejší stopy někde, kde už jste byli a vůbec tam nepotřebujete. Takže Monty, přestože je s ním prča, jen kecá, škrábe se na hlavě (nebo spíš na celém pacinovi... to je vlastně celé jen hlava) a pak, když umřete, se vám směje. A tito tři kamarádi se pomalu dostávají směrem k temnotě. Odmítám tu spoilerovat, zahrajte si sami. 

Objevily se časté stížnosti na to, že hráči nechápou, jak příběh končí. Musím říct, že to mi zas takový problém nedělá. Jak to všechno skončí, chápu. Co mě ale štve, a to není věc hry, to je můj vlastní problém, je, že mám ráda, když člověk zná přesný vývoj děje od začátku do konce, když nejsou nějaká hluchá místa a když víte přesně, co se stalo a proč jsou věci, jak jsou. Takže to mi tam chybělo. Jinak ale za příběh velké plus. Hra vás baví a chcete vědět, co bude dál. A to je rozhodně přínos.

Jako další dobrou věc musím brát to, že se na mapu koukáte shora a postavičky jsou zepředu/z profilu. Oukej, není to 3D a kdovíco, ale právě tomuhle faktu vděčím za to, že jsem hru vůbec spustila :D přestože to tedy na mě celou dobu křičelo "Varování: hra vám běží pomalu... a snižte detaily a bla bla bla"... jela jsem na nejmenší, ale přesto mi dělalo problém některé levely udělat, už proto, že se mi to sekalo too much. Jsem na to ale zvyklá :)

Celá hra je v podstatě sérií za sebou jdoucích Pacman map - běháte, sbíráte krystalky a vyhýbáte se nepřátelům. Mezi to jsou ale zasunuty příběhové pasáže, například právě městečko víl, vesnice pacinů nebo temnota. Dále se ve hře setkáte s několika logickými hádankami a minihrami, které potrápí váš mozeček. A pak jsou tu bossové. Pokud si to dobře pamatuji, na bosse byly stížnosti. Prý že jsou příliš nároční na zabití/zneškodnění a co já vím co ještě. Možná jsem cvok, ale byli to právě bossové, co mě na hře bavilo nejvíce. A ze všech nejlepší byl asi Diego, a potom úplný konec s Nermessisem (barevná kouzla, kdo víte). Šmankote, tak to dám znova, když mi to nejde! No a co. Myslím, že spousta dnešních hráčů je pěkně rozmazlená jednoduchými hrami. Jaká je to ale výzva? Jak by to člověka vůbec mohlo bavit, kdyby mu to nedalo práci a neměl by radost z postupu do dalšího levelu? Nechápu. Vzhledem k tomu, že na svém sračkompu moc nových her nepustím, když už něco hraju, chci si to užít. A přesně to mi PacIn dopřál.

Potom je tu ještě jedna věc, za kterou musím PacIna rozhodně pochválit, a to je soundtrack. Hudba je prostě senzační. Když vám nejde vyhýbat se Daemonům, když už podesáté jedete totéž kolo a snažíte se ze všech sil nic nezkazit, určitě si budete do hudby podupávat nožkou, broukat si s těmi chytlavými melodiemi. Veliké plus.

Naopak, co bych měla hře vytknout, je mluvení postav. Dabing mi nevadí, je příjemný a často i vtipný. Horší jsou ale titulky, bubliny, popisující co kdo říká, vysvětlivky ve hře apod. Vím, že většina normálních hráčů si hrubek nevšímá, ale mě to chvílemi vyloženě iritovalo. Myslím, že by vývojářů (nebo kdo že to psal) zas tolik neubylo, kdyby to po sobě dali někomu přečíst... tím by se jednoduše mohli tohoto smítka na jinak suprové a zábavné hře zbavit.

Na chvíli si zahraju na pravého a nefalšovaného herního recenzenta, takže za sebe dávám hře PacIn: Nermessova pomsta krásných 95%. (hlavně s ohledem na to, že jsem si po sto letech na tom svém křápu zase něco zahrála) :D
PS: A poslední věc - komu se to líbí, ať se koukne na official stránku, kteroužto najdete tuhle! 

PacIn: Nermessova Pomsta

Už dlouho se mluví o několik let připravované indie-hře PacIn: Nermessova Pomsta od českého vývojářského studia FiolaSoft (znám je a jsou to borci, fakt). Tento krátký post vám sem házím jen proto, že po dlouhém čekání tato hra v pátek úspěšně vyšla a vy si ji můžete koupit - nebo se o ní dočíst více, popř. kouknout na trailer, screenshoty apod. - na stránce www.pacin-hra.cz. A abych tu jen tak nezávazně nedělala reklamu, dodávám, že i já mám v plánu si hru (krabičku!) koupit =) 

zase jednou o hrách

Ano, i já hraji počítačové hry. Přestože jsem holka. A co hůře, přestože můj počítač skoro nic nezvládne. Bohužel však výběr her musím těmto nepříjemným faktům přizpůsobit. Dnes vám tu povím o několika hrách, kterými si krátím dlouhé chvíle. Všechny z nich jsou free a online, takže můžete vyzkoušet. Nejsem si ale jistá, zda vás, jste-li hráči na trochu jiné úrovni, budou tyto hry bavit.

První hrou, jak jste jistě poznali z obrázku, je Icy Tower. Všichni asi víte.

Krátké vysvětlení: jedná se o jednoduchou skákací hru, jejímž cílem je vyskákat v uzavřené věži co nejvýše. K tomu nám pomáhají různě široké náhodně umístěné podlážky, které nám, pokud neskáčeme dost rychle nebo se zastavujeme, časem začnou mizet pod nohama. Nejlepší způsob, jak si vyskákat co nejvíce bodů, jsou pochopitelně komba, jichž dosáhneme tak, že se rozběhneme, a tak můžeme přeskočit i několik podlaží najednou. A o tom ta hra je. Postupně musíte skákat rychleji a rychleji a trefovat se na menší a menší místa. 

Mám ale pocit, že tuto hru už všichni znají, a tak se tu o ní nebudu více rozepisovat. Jen bych ráda dodala, že se je jedná o hru silně návykovou (hlavně pro nás se slabými počítači a spoustou volného času).

Další hru už asi mnozí tak dobře neznají. Tato hra se jmenuje 8 letters a je tu především pro ty z nás, které baví angličtina. Hra spočívá v tom, že dostanete 8 písmenek, z nichž skládáte slova. Podle délky slova dostáváte bodové ohodnocení (abyste postoupili dál, musíte za určitou dobu nasbírat určitý počet bodů). Nejvíce bodů je pochopitelně za 8-písmenné slovo, které se tam vždycky skrývá a na konci levelu je nám prozrazeno. Pokud chcete, hru si můžete vyzkoušet tady =)

K další hře asi nemusím nic dodávat. Vždyť i ti největší herní laici určitě znají Tetris. Moje oblíbená hra. Nemá smysl vysvětlovat, o co jde, jen vám povím, že pro mě tahle věc nikdy neztratí svoje kouzlo a ikdyž se nejedná o žádnou novinku s převratně originální myšlenkou, vždycky se k ní ráda vrátím. Kdyžtak tady.

Další hra, o které bych vás ráda informovala, je z 99,9% výhradně pro dívky. Jmenuje se Plantasia. Hrajete za vílu Holly, jejímž úkolem je spravit poničenou zahrádku. V podstatě jen pěstujete kytičky - zaléváte je, když mají žízeň, odháníte od nich pavouky a červíky, sklízíte, když je potřeba. Tím si vyděláte body, za které si můžete koupit další květiny, konev na zalévání, rýč, nebo cokoli jiného potřebujete. Časem se hra stává složitější a složitější, když máte plnou zahradu různých květin a každá něco potřebuje, a vy ještě k tomu potřebujete dost bodů na zakoupení času do dalšího kola... je to, jak se hezky česky říká, záhul. Ještě jsem zapomněla dodat, že když vedle sebe zasázíte květiny stejné barvy, lze je sklidit najednou a máte více bodů. Hru si můžete zahrát zde. 

Poslední hrou, o níž vám tu dneska povím, je Gold Strike. Co si budeme nalhávat, minimálně ze začátku je tato hra nesnesitelně pomalá. Jste zlatokopem, jehož hlavním cílem je nenechat se zavalit všemi možnými horninami v podzemí. Házíte tedy krumpáčem na místa, kde je více kusů jedné barvy vedle sebe, a tím je odstraňujete. Za zlato dostáváte bodíky, a stejně tak za kusy hornin s archeologickými nálezy. Pokud si chcete vyzkoušet tuto hru, koukněte sem.

To je pro dnešek vše. Kdybyste třeba na starých školních mašinách neměli takhle ke konci školního roku co dělat, zkuste alespoň některé z těchto mých oblíbených her =)

Still Alive vs. Still Alive

Existují dvě písničky. Obě se jmenují Still Alive. Obě jsou to písničky z her.. a tak jsem se rozhodla právě o těchto hrách vám něco povědět. Předem upozorňuji, že nejsem nějaký herní odborník, takže vy, co hry znáte, to raději ani nečtěte. Mohli byste se dopustit vraždy.
Nuže, první hra, o které vám tu dnes povím, je hra Mirror's Edge. Tato hra od EA DICE vyšla koncem roku 2008 na PS3 a Xbox 360 a později, začátkem roku 2009, také na PC. Hrajete za hrdinku Faith, jejímž úkolem je roznášet necenzurované zprávy a balíčky v krásném a čistém městě budoucnosti, v němž ovšem platí přísný režim omezení a kontroly veškeré interakce lidí. Jejími nejlepšími zbraněmi jsou rychlost, síla a rovnováha. Právě díky ní se dostanete do míst, kam by se normální smrtelník dostal jen sotva. Běháte po střechách vysokých budov, po požárních schodištích, někdy i po stěnách, šplháte po trubkách a kabelech. Občas se přece jen dostanete do potyčky s policií, snažící se nekontrolované komunikaci lidí zabránit. V takovém případě máte dvě možnosti: můžete je zničit jejich vlastní zbraní dřív než oni vás... a nebo můžete utéct, což je většinou nejlepší. Musím říct, že hra je opravdu pecka: volnost pohybu, rychlost, úžasné prostředí... Stojí to za to. Pokud si chcete hru Mirror's Edge zahrát ve 2D jen tak online, na vyzkoušení, najdete ji tady. A teď ještě Still Alive číslo jedna :))

Druhá hra se jmenuje Portal (od Valve). Vyšla na podzim roku 2007  v tzv. Orange Boxu - společně s Half Life 2: Episode Two a Team Fortress 2 - pro PC, Xbox a PS3. Hra spočívá v tom, že se (v roli hrdinky Chell) vyskytujete v laboratoři Aperture Science, kde jste, dá se říct, jedním z testovaných objektů. K tomu, abyste prošli testem a získali tak slibovaný Cake, používáte zařízení, jímž tvoříte portály - jeden oranžový a druhý modrý. Vejdete do jednoho a objevíte se v druhém. Tak procházíte stěnami,  obcházíte nebezpečné jámy, nebo třeba útočíte na turretky (střílecí věžičky). Asi si říkáte: "To je potom ale triviální". Není. Portal Gun vám sice často výborně ulehčuje veškeré vaše snažení, ale občas přece jen dá spoustu práce, než přijdete na (většinou ve výsledku poměrně jednoduchou) fintu, jak se dostat, kam chcete. Kromě turretek vám v cestě stojí mnohé další překážky, jako třeba energetické koule létající vzduchem atd... ty ovšem můžete také využít ke svému prospěchu. Na konci se nám ovšem hra trošku zamotá. Dozvídáte se, že jste celým testem procházeli zbytečně, že Cake nebude, a že vás prostě jen symbolicky spálí jakožto jednoho z velké spousty pokusných králíků. To si ovšem nesmíte nechat líbit. Na úplném konci hry vás čeká souboj s hlavním robotem (jménem GLaDOS).
Pokud si chcete stejně jako u Mirror's Edge vyzkoušet hru ve 2D na netu, tady je :))
A ještě jedna věc: do budoucna se připravuje Portal 2. Měl by být mnohem obsáhlejší než jednička, kterou stihnete odehrát za večer (z vlastní zkušenosti).
Nakonec písnička :)

Obě hry mají podle mě něco do sebe, jejich největším plusem je asi jejich originalita mezi všemi střílečkami, závodními hrami a strategiemi na jedno brdo, kterých jsou v dnešní době plné obchody.

Kao the Kangaroo 1

Tak jsem jednou po hodně dlouhé době našla PC hru, kterou můj počítač zvládl. Asi si říkáte, co to bude za blbost, vzhledem k tomu, že většinu času trávím hraním her jako icy tower, tetris či bulánci, protože můj notes prostě víc nedává. Nuže, nejste daleko od pravdy. Hra, o které vám dneska povím, je Kao the Kangaroo.
Tato hra vyšla v roce 2001 (později ještě vyšly další díly: Kao the Kangaroo Round 2 a 3). Je důležité vědět, že to je hra PRO DĚTI! Není to tedy hra jako jakákoli jiná, kterou by hráli lidé mého věku. Vážně, to sotva. No shit Sherlock.

Co se příběhu týče, celé to spočívá v tom, že je klokánek Kao, žijící si spokojeně někde v Austrálii nebo kde s ostatními klokánky, a pak najednou ten jouda honí motýla a čapne ho lovec. Ten zlý fialový člověk drží malého klokánka v kleci. Jediné, co má náš hrdina k dispozici, jsou červené boxerské rukavice. Účelem je utéci lovci a vydat se na dlouhou cestu zpátky domů.
Hra má 30 kol, u kterých se tedy opravdu musí pochválit jejich rozmanitost. Klokánek Kao prochází spoustou různých prostředí, které hru dělají poměrně zajímavou. Mezi místa, kam se ve hře podíváte, můžeme zařadit například divoký západ a poušť, severní pól s eskymáky, sněhem a ledem, jiné levely se odehrávají třeba na lodi nebo v přístavu, kdesi v sopce, nebo v jakési mimozemské laboratoři. Jednou za čas má klokánek možnost svézt se kupříkladu na rogalu, snowboardu, vodním skútru, raketě nebo třeba na krokodýlovi. Občas je hra prokládána koly, kde není účelem ani tak někam dojít, jako spíše vyhrát v souboji s bossem. Tato kola bývají nejtěžší, protože to zdaleka není tolik o zručnosti a schopnosti vést klokánka správně, jako o tom najít slabé místo daného bosse. Jako příklad bosse můžu uvézt velkého ledního medvěda, námořníka, ufouna, antického boha...a jedním z bossů je konec konců i samotný lovec.
Jak už jste možná uhádli z obrázků, jedná se dětskou hrou na první pohled. Sotva by tato hra uspokojila náročné hráče vyšších věkových kategorií. Všechno ve hře je sice krásně barevné, ale zato uboze hranaté. I barevnost jako taková by se dala občas považovat za epic fail, vzhledem k tomu, že klokan je žlutý, kůže lovce fialová apod. Zvuky jsou sice fajn, v každém kole jiné, ale hrajete-li delší dobu v kuse, uznávám, že vám to začne lézt na mozek. Stejně tak kamera si dělá co chce, takže občas prostě netušíte, kam jdete, nebo někdy jediné, co vidíte, je kus zdi nebo klokanova boxerka, a nedá se s tím nic dělat.
Hra se dá uložit pouze na mapě, tzn. mezi dohranými koly. Uprostřed kola hru uložit nelze, ale máte k dispozici jakési „vlaječky“, které slouží jakožto jakési checkpointy, takže když třeba umřete, nemusíte se vracet úplně na začátek kola, ale objevíte se znovu u vlaječky. Je jich ale málo, takže se vyplatí jich užívat s rozvahou.

Moderní hráči by u této hry asi ztratili trpělivost a pak umřeli. Nudu hra určitě nezažene, ale pokud si u něčeho chcete hooodně odpočinout, není to tak úplně špatná volba. Opravdu ale od tohoto klokana nečekejte nějakou extra akci. Většinou běží, jako když neběží, sem tam dá někomu boxáka do hlavy, a jinak v podstatě jen jde a skáče. Taky sbírá mince, které se ve výsledku nehodí vůbec k ničemu, až na to, že sem tam se pod nějakou skrývá další život do počtu.
Celkově je Kao the Kangaroo celkem prča, hlavně tedy pro ty děti. Já ji hrála z nostalgie (jakožto malá holka jsem ji hrát ani moc nechtěla, ale ráda jsem se koukala, z toho důvodu, že jsem to nechtěla být já, kdo způsobí smrt roztomilému klokánkovi) :D :D......