čtvrtek 17. září 2009

No přáááááátelé!

Hádejte co?? Normálně.... nic. :D :D :D hej jestli si myslíte že sem něco pila tak neeeeee :D Já sem uplně v pohodě... tak sem se nám to tak rozhodla podělit se s vámi o všecky ty zajímavosti které teď ovlivňují můj život. Takžeeeee..... vymejšlim prasátko, vymejšlim želvičku-žehličku (pyramidku), taky se už několikátý den snažím dostat na moodle a vůůůbec se mi to nedaří, a vzhledem k tomu, že právě tam mám zadání hned na několik domácích úkolů, vyplývají z toho mnohé problémy... Taky v pondělí zase musím do tanečních, přátelé, to je myslím akce sama pro sebe, něco jako moje smrt číslo dvě nebo tak... Dálepak se už několikátý den snažím vyřešit problém "skříňka", také poněkud neúspěšně, a co dál.... taky jsem dneska strpěla úplně směšnou prohru v šachách, a to tím stylem, že jsem celou hru bez debat vyhrávala, a nakonec sem si nedala pozor... a co nevidim už tam mám mat. Každopádně odveta bude, žádné obavy ;o) Počítám, milí čtenáři, že vás takovéto výňatky z mého každodenního života moc nezajímají, ale jak říkám: Dáte-li mi dobré téma, budu psát. Teď nemám o čem, tak píšu o ničem. Kdo mě zníte, víte, jaká jsem kecka, a tady se to taky projevuje, že... že sem schopná se takhle rozkecat o svém poměrně průměrném až nudném životě. No jo. Taky kdyby vás to náááááhodou zajímalo, mi nějak úplně megablbne icq, jakože mi mizí kontakty a i vypadá to blbě, třeba když přijde někdo online tak se mi to ukazuje kdekoli, jen ne vpravo dole jak by mělo. Asi to nainstaluju znova. Asi to udělám hned teď. Tak se mějte a pááááčko prdky, moc vás šecky miluju, přidávám píseň, snad se vám líbí.

pondělí 14. září 2009

taneční

Tak jsem tady. Mám to sice za sebou, ale několikrát tolik toho mám před sebou. Nevím, zda jsem v tom správném stavu pro blogování, protože se prý motám jak opilá (ano, po polce s profíkem rychlostí milion km/h a ještě dokola se mi opravdu hodně motá hlava) a málem jsem spadla ze schodů... a taky sem málem umřela žízní a tak všecko. Takže za to, co tu píšu, ani v nejmenším neručím. Inu.
Takže mi sem přišla Martinka, moje jediná, spolehlivá, prostě svatá a má to u mě, s tím že mě nalíčí, udělá mi něco s vlasy, a hlavně s tím že mě psychicky připraví. Některé části plánu se povedly, jiné ne. Např. to nalíčení..... "tak, tadyto si naplácáš rovnoměrně na xicht" "joo? tak jo... hele jedna tvář je červenější... od toho ale mám tu patku, klidně můžu mít nesymetrickej obličej" nebo to, jak jsme tak trochu nekoukly na jízdní řád a před katastrofou nás zachránil Martinky tatínek, děkujeme děkujeme, který nás tam odvezl.
Martinka se nám zakoukala do chlápka u vstupu, jak jsem již slíbila, budu se ho příště pro ni muset zeptat na telefoní číslo, protože jí opravdu dlužím mnohé.... A přišly jsme málem pozdě, tedy já, a také jsem se málem nedostala dovnitř, protože paní tam tak trochu nebyla a já eště neměla tu kartičku, že..... ale vše se nakonec vyřešilo díky aktivnímu a terénu-znalému Jirkovi Erhartovi.
Zbytek byl prostě chaos, jediné co vím je, že se mi velice motá hlava a i nohy, taky mě hlava bolí, a nevím co s tím. Ale chvílemi to nebylo tak hrozné, jakože příklady nezapomenutelných hlášek:
"Každý chvilku tahá pilku, chvilku dámy tahají, chvilku páni tahají..."
"kdo z nás je ta dáma?"
"no já ne"
"já taky ne"
"tak co teď s tou pilou..."
nebo
"která je pravá noha?"
"ta ve který držíš lžičku"
...... no prostě... v pondělí opáčko. Každopádně, jak mě znáte, reklama musí bejt, na moje osmnácté narozeniny, v pondělí 12. října 2009, je první prodloužená. Všechny vás tam čekám :)
Jinak teda Jirko, tys mi dal zabrat, zejtra jestli nepřídu do školy tak mě máš na svědomí :D Takový otáčky a tyhle srajdy... já nevěděla kde mám nohy! fajn no......... tak nic. nejsem při smyslech. máte-li nějaké konkrétní otázky, ptejte se. už nevím co vám říct, snad jen že jsem to nepřežila, a nejenže už jsem umřela dvakrát (při přípravě i při samotném aktu tanečních) ale umírám i teď. Tak se mějte a papa... zase někdy.

neděle 13. září 2009

Nákupy do tanečních

Tak jsem se jednoho krásného úterního rána (před hodinou tělocviku) dozvěděla, že půjdu do tanečních. Do první hodiny zbývalo přesně mínus půl dne a já si tak říkala, jak to mám stihnout. A tu, kde se vzala, tu se vzala, přišla moje máti s myšlenkou, že půjdu od druhé hodiny a (všechno v klidu) nakoupíme šaty a boty, a tyhle věci. Jakože stíháme. To bylo v úterý odpoledne. Na středu odpoledne jsem měla program (hodinu používání photoshopu, která se nám nekontrolovatelně změnila v hodinu vaření pudinku), a tak matička prohlásila, že večer se půjdeme poohlédnout po botech (šaty že mi prý od někoho už půjčila). Tak jsem se tam v tu středu navečír dostavila, ona vytáhla tašku plnou šatů, a odtáhla mě do kanclu, ať si to vyzkouším. Obě jsme dělaly, co jsme mohly, ale mé velrybí tělo se do žádných zapůjčených šatů nevešlo. Braly jsme to se smíchem, minimálně tedy má matička. A vyrazily jsme pro ty boty. Prošly jsme za asi půl hodiny více než půl Liberce a nesehnaly jsme nic. Nic s velkým Ň. Tak mě tedy moje mami zaúkolovala, že mám shánět ve čtvrtek. To jsem měla školu do půl páté, přesto jsem však opět vyrazila do města a vyzkoušela si několikatery šaty. Pak mě to přestalo bavit a odebrala jsem se domů (nebo spíš k babičce, kde teď na přechodnou dobu bydlím). V pátek jsem musela do práce a pak to začlo nanovo. Přecejen, pátek je pátek, a do pondělí času dost opravdu nezbývalo. Tak jsem dostala šaty co se mi líbily a ještě jedny k tomu, ty vypadají jak mořská potvora a stály 200 :)). A už jen boty. Já, jakožto pracující lid, jsem zaměstnána i na sobotu i na neděli, a tak mi nezbývalo nic jiného, než v sobotu po práci vyrazit do OC Nisa a shánět botky. Kupodivu (a k mému vlastnímu nezměrnému překvapení) úspěch. Nejsou nijak super krásné nebo tak, ale zaprvé je měli v mé velikosti - a už to samo o sobě, promiňte mi to přirovnání, je úspěch jako kráva - a dokonce stály 295 korun. Takže pokud nepočítám vlasy a všecky tyhle pičičandy, které přenechám na pondělí své nejskvělejší Martince, jsem ready :D Je možné, že se zítra někde zabiju, a nemyslím jen na tanečním parketě. Nebo že z těch všech nervů prostě skočím z balkónu (není to vysoko). Jen abyste věděli, že tohle může být můj poslední článek. Tak snad jste si ho užili. :))
Váš Kákul.
PS: Loveya ppl :D
PPS: otcovi se ty pěkný šaty nelíbily, takže kdo tam v pondělí budete, čekejte mořskou potvoru :D

středa 9. září 2009

chaooooooos

Omlovám se, přátelé, že vám teď moc nepíšu, ale můj život je chaos. A já si ani moc nestěžuju... Tak zaprvý začla škola. V nový třídě, s novejma učitelema snad jen kromě dvou nebo tak nějak, tak to dá člověku zabrat. Taneční - ano opravdu tam musim - mě asi taky nezabijou. Nejsem přehnaně optimistická, nebojte, myslim ti že mě zabíjej už teď. prostě aaaaaaaaaaaaaaaa a pomoooooooooc a tak. Ale to jste ode mě už všichni asi slyšeli, takže to tu nebudu rozmazávat. Taky co sem teď začla pracovat tak taky nemám tolik času. A co dál... ještě aspoň jedna výmluva by tam měla bejt.. ale nemůžu si vzpomenout :D Každopádně část toho, proč vám nepíšu, je, že sem prostě líná, a nemám moc inspirace. No nic děckaaaaaaaaaaaaaa mažu do školy :) papa :) loveya

středa 26. srpna 2009

Stardust neboli Hvězdný Prach

Najde se jen málokdo, kdo neviděl tento slavný film. A stejně tak se najde málokdo, kdo četl tu neslavnou knihu. Tak jsem se rozhodla, že to tu pro vás tak trochu předpojatě porovnám ;o) Nuže.
Četla jsem knihu a viděla jsem film. Nejspíš si říkáte "no co z tohohle asi bude...", protože kdo mě dobře znáte, víte, že Stardust je můj nejoblíbenější film, a stejně tak víte, že když vidím film i čtu knihu, vždycky (prozatím bez vyjímek) dám přednost knize. Takže..... chvilka napětí...........
Tamtadadá! No jo, myslim že vám to bylo jasný už z toho pošahanýho úvodu, že tentokrát jsem na straně "čučací" verze příběhu. Nemůžu říct, že by se mi knížka nelíbila, to sotva... ale ten film byl jedním slovem prostě GORGEOUS!!! Třeba víte nakonci jak byla taková ta "bitva", jak tam ty tři Lilim zavřely Prima, Tristana, jeho máti a tu hvězdu v tom sále velkým a bojovaly s nima... to tam vůbec nebylo. Zásadní rozdíly: Tristan nevyrůstal jen s otcem ale v normální 4členné rodině. Celá cesta trvala ne týden ale několik měsíců. Hvězdy noha se nikdy neuzdravila a kulhala, a Tristan měl popálenou celou levou ruku. O těch "lovcích blesků" nebo co to bylo tam bylo sotva půl kapitoly. Lilim přežily. Ta věznitelka tý jeho máti taky přežila. Viktorie Forestová si vzala nějakýho 60letýho chlapa a měla s ním dítě. Na konci sice Tristan umřel jako král, ale Yvainne přežila a vládla dál, když neměli děti. Ten týpek s tim kozlem umřel už u hostince, ne až na konci. Ta čarodějnice a ta hvězda se na konci usmířily a byly na sebe hodný. Yvainne se s Tristanem nevyspala (ikdyž to chápu že bylo v tom filmu teda jakože hlavně pro efekt). Tu babylonskou svíčku dostal Tristan od nějakýho chlupatýho týpka v lese, ne od táty. A prostě celý to bylo divný... Tak koukejte. A komentujte. A tu knížku nečtěte je to ztráta času. tak pa, miluju vás. :))