Tak jsem tady. Mám to sice za sebou, ale několikrát tolik toho mám před sebou. Nevím, zda jsem v tom správném stavu pro blogování, protože se prý motám jak opilá (ano, po polce s profíkem rychlostí milion km/h a ještě dokola se mi opravdu hodně motá hlava) a málem jsem spadla ze schodů... a taky sem málem umřela žízní a tak všecko. Takže za to, co tu píšu, ani v nejmenším neručím. Inu.
Takže mi sem přišla Martinka, moje jediná, spolehlivá, prostě svatá a má to u mě, s tím že mě nalíčí, udělá mi něco s vlasy, a hlavně s tím že mě psychicky připraví. Některé části plánu se povedly, jiné ne. Např. to nalíčení..... "tak, tadyto si naplácáš rovnoměrně na xicht" "joo? tak jo... hele jedna tvář je červenější... od toho ale mám tu patku, klidně můžu mít nesymetrickej obličej" nebo to, jak jsme tak trochu nekoukly na jízdní řád a před katastrofou nás zachránil Martinky tatínek, děkujeme děkujeme, který nás tam odvezl.
Martinka se nám zakoukala do chlápka u vstupu, jak jsem již slíbila, budu se ho příště pro ni muset zeptat na telefoní číslo, protože jí opravdu dlužím mnohé.... A přišly jsme málem pozdě, tedy já, a také jsem se málem nedostala dovnitř, protože paní tam tak trochu nebyla a já eště neměla tu kartičku, že..... ale vše se nakonec vyřešilo díky aktivnímu a terénu-znalému Jirkovi Erhartovi.
Zbytek byl prostě chaos, jediné co vím je, že se mi velice motá hlava a i nohy, taky mě hlava bolí, a nevím co s tím. Ale chvílemi to nebylo tak hrozné, jakože příklady nezapomenutelných hlášek:
"Každý chvilku tahá pilku, chvilku dámy tahají, chvilku páni tahají..."
"kdo z nás je ta dáma?"
"no já ne"
"já taky ne"
"tak co teď s tou pilou..."
nebo
"která je pravá noha?"
"ta ve který držíš lžičku"
...... no prostě... v pondělí opáčko. Každopádně, jak mě znáte, reklama musí bejt, na moje osmnácté narozeniny, v pondělí 12. října 2009, je první prodloužená. Všechny vás tam čekám :)
Jinak teda Jirko, tys mi dal zabrat, zejtra jestli nepřídu do školy tak mě máš na svědomí :D Takový otáčky a tyhle srajdy... já nevěděla kde mám nohy! fajn no......... tak nic. nejsem při smyslech. máte-li nějaké konkrétní otázky, ptejte se. už nevím co vám říct, snad jen že jsem to nepřežila, a nejenže už jsem umřela dvakrát (při přípravě i při samotném aktu tanečních) ale umírám i teď. Tak se mějte a papa... zase někdy.
Takže mi sem přišla Martinka, moje jediná, spolehlivá, prostě svatá a má to u mě, s tím že mě nalíčí, udělá mi něco s vlasy, a hlavně s tím že mě psychicky připraví. Některé části plánu se povedly, jiné ne. Např. to nalíčení..... "tak, tadyto si naplácáš rovnoměrně na xicht" "joo? tak jo... hele jedna tvář je červenější... od toho ale mám tu patku, klidně můžu mít nesymetrickej obličej" nebo to, jak jsme tak trochu nekoukly na jízdní řád a před katastrofou nás zachránil Martinky tatínek, děkujeme děkujeme, který nás tam odvezl.
Martinka se nám zakoukala do chlápka u vstupu, jak jsem již slíbila, budu se ho příště pro ni muset zeptat na telefoní číslo, protože jí opravdu dlužím mnohé.... A přišly jsme málem pozdě, tedy já, a také jsem se málem nedostala dovnitř, protože paní tam tak trochu nebyla a já eště neměla tu kartičku, že..... ale vše se nakonec vyřešilo díky aktivnímu a terénu-znalému Jirkovi Erhartovi.
Zbytek byl prostě chaos, jediné co vím je, že se mi velice motá hlava a i nohy, taky mě hlava bolí, a nevím co s tím. Ale chvílemi to nebylo tak hrozné, jakože příklady nezapomenutelných hlášek:
"Každý chvilku tahá pilku, chvilku dámy tahají, chvilku páni tahají..."
"kdo z nás je ta dáma?"
"no já ne"
"já taky ne"
"tak co teď s tou pilou..."
nebo
"která je pravá noha?"
"ta ve který držíš lžičku"
...... no prostě... v pondělí opáčko. Každopádně, jak mě znáte, reklama musí bejt, na moje osmnácté narozeniny, v pondělí 12. října 2009, je první prodloužená. Všechny vás tam čekám :)
Jinak teda Jirko, tys mi dal zabrat, zejtra jestli nepřídu do školy tak mě máš na svědomí :D Takový otáčky a tyhle srajdy... já nevěděla kde mám nohy! fajn no......... tak nic. nejsem při smyslech. máte-li nějaké konkrétní otázky, ptejte se. už nevím co vám říct, snad jen že jsem to nepřežila, a nejenže už jsem umřela dvakrát (při přípravě i při samotném aktu tanečních) ale umírám i teď. Tak se mějte a papa... zase někdy.
1 komentář:
Takže jsi to nakonec přežila, což je super :). Na proflouženou se těším :P.
Okomentovat