Nákupy do tanečních

Tak jsem se jednoho krásného úterního rána (před hodinou tělocviku) dozvěděla, že půjdu do tanečních. Do první hodiny zbývalo přesně mínus půl dne a já si tak říkala, jak to mám stihnout. A tu, kde se vzala, tu se vzala, přišla moje máti s myšlenkou, že půjdu od druhé hodiny a (všechno v klidu) nakoupíme šaty a boty, a tyhle věci. Jakože stíháme. To bylo v úterý odpoledne. Na středu odpoledne jsem měla program (hodinu používání photoshopu, která se nám nekontrolovatelně změnila v hodinu vaření pudinku), a tak matička prohlásila, že večer se půjdeme poohlédnout po botech (šaty že mi prý od někoho už půjčila). Tak jsem se tam v tu středu navečír dostavila, ona vytáhla tašku plnou šatů, a odtáhla mě do kanclu, ať si to vyzkouším. Obě jsme dělaly, co jsme mohly, ale mé velrybí tělo se do žádných zapůjčených šatů nevešlo. Braly jsme to se smíchem, minimálně tedy má matička. A vyrazily jsme pro ty boty. Prošly jsme za asi půl hodiny více než půl Liberce a nesehnaly jsme nic. Nic s velkým Ň. Tak mě tedy moje mami zaúkolovala, že mám shánět ve čtvrtek. To jsem měla školu do půl páté, přesto jsem však opět vyrazila do města a vyzkoušela si několikatery šaty. Pak mě to přestalo bavit a odebrala jsem se domů (nebo spíš k babičce, kde teď na přechodnou dobu bydlím). V pátek jsem musela do práce a pak to začlo nanovo. Přecejen, pátek je pátek, a do pondělí času dost opravdu nezbývalo. Tak jsem dostala šaty co se mi líbily a ještě jedny k tomu, ty vypadají jak mořská potvora a stály 200 :)). A už jen boty. Já, jakožto pracující lid, jsem zaměstnána i na sobotu i na neděli, a tak mi nezbývalo nic jiného, než v sobotu po práci vyrazit do OC Nisa a shánět botky. Kupodivu (a k mému vlastnímu nezměrnému překvapení) úspěch. Nejsou nijak super krásné nebo tak, ale zaprvé je měli v mé velikosti - a už to samo o sobě, promiňte mi to přirovnání, je úspěch jako kráva - a dokonce stály 295 korun. Takže pokud nepočítám vlasy a všecky tyhle pičičandy, které přenechám na pondělí své nejskvělejší Martince, jsem ready :D Je možné, že se zítra někde zabiju, a nemyslím jen na tanečním parketě. Nebo že z těch všech nervů prostě skočím z balkónu (není to vysoko). Jen abyste věděli, že tohle může být můj poslední článek. Tak snad jste si ho užili. :))
Váš Kákul.
PS: Loveya ppl :D
PPS: otcovi se ty pěkný šaty nelíbily, takže kdo tam v pondělí budete, čekejte mořskou potvoru :D