Přiměřeně

Jak asi víte, minulý týden jsem dělala talentové přijímací zkoušky na VŠUP a nikoho nepřekvapilo, že mě vyhodili hned v prvním kole. Asi mají pravdu, moje talenty nedosahují žádných oslňujících výšin. Když už jsem se ale dělala s portfoliem a fotografiemi, není důvod, abych se tu s vámi o ně nepodělila. Dělala jsem jednu sérii fotografií, o které vám napíšu třeba jindy (a ze které mám vyloženě radost) a také jsem musela udělat "fotografickou knížku", což se zdálo jako nadlidský úkol. Minimálně když den před přijímačkami nemáte ještě ani fotku (ani nápad, myšlenku nebo cokoli!) a ještě k tomu je neděle, takže jen dostat se od nás do města potenciální fotky vytisknout je samo o sobě téměř nemožné. A přesto se mi to nakonec povedlo.

Po dvou hodinách běhání po domě a focení všeho možného mě konečně napadlo, co bych mohla udělat, a to jsem taky udělala. Žádnou velkou myšlenku to sice nemá... ale prostě jsem fotila hromádky různých "sypkých" potravin na tmavém podkladu (moje kreslící desky). U nás doma je docela limitované osvětlení - většina místností je tmavých a žádná pořádná světla nemám. Proto jsem fotila v kuchyni pod oknem. Ačkoliv jsem neměnila nastavení fotoaparátu, s tím, jak se venku měnila oblačnost, je každá fotka jinak světlá/tmavá - to je dobře vidět dole na obrázku, kam jsem je dala všechny. Když ale otáčíte jednotlivé stránky knížky, nejspíš si toho nevšimnete.

Do města jsem jela fotky tisknout dvakrát (vadná fleška), takže celá akce tisknutí fotek vyšla na 4 hodiny. A to nejhorší mělo teprve přijít. Jak udělat vazbu knihy, když není čas, tvrdé desky na přebal, vlastně jsme doma neměli ani pořádné lepidlo... Tentokrát mě zachránil Tadeáš, který díky bohu byl u Máji na návštěvě a jako jediný z nás už knihu dělal. Vymysleli společně s mým Pétěm, jak vazbu udělat, a to také uskutečnili. A světe div se, vypadá to naprosto skvěle! Jediná dobrá věc byla, že jsem doma měla alespoň pořádnou zásobu černých čtvrtek, které tvoří celou knihu.

Já jsem jen seděla, obdivovala a starala se, aby včas dorazila pizza.

Ačkoliv mě na VŠUP nechtějí, nijak mě to neodrazuje. Pravda, bojím se budoucnosti a toho, na jaké škole skončím (špatný výběr škol je pro mě velmi charakteristický). Ale fotit nepřestanu, naopak. Příště vám napíšu o ostatních fotkách - těch "lepších" - co jsem na přijímačky nesla. Teď vidím, že když se chce, tak to jde. A to se mi líbí. Bude teď možná málo času, ale já chci fotit dál =) Vlastně nic jiného neumím, tak se musím zdokonalit alespoň v tomto, že =)