Blogu zdar... nazdar!

Může se vám to zdát pěkně kontraproduktivní a nesmyslné, ale poslední dobou se snažím sem moc nepsat. Tedy abych to upřesnila, nepsat o tom, co dělám, nedělám, jak se mám a nemám, jak žiju a přežívám. Ačkoliv se nepovažuji za nějak zajímavou osobnost, tento blog prapůvodně - už to budou čtyři roky - vznikl proto, abych se mohla někde vypsat. Ze začátku to byl a stále částečně je něco jako můj deník. Pochopitelně vám píšu především o těch zajímavějších věcech ze svého života, o zážitcích, názorech, poučeních a zamyšleních, které mi přijdou alespoň trochu publikovatelné. A občas, přiznávám, poněkud stupidně naháním sledovanost blogu na učitelských hláškách, které jsou veleoblíbené a velehojně velečtené. Tak či tak, časy se mění a i tento ne zas až tak čtenářsky zajímavý blog má své pravidelné návštěvníky. A právě proto si teď prostě musím dát pomenší pauzu. Jakmile bude o čem psát, samozřejmě můžete očekávat článek, nemyslím, že budu psát méně než dřív. Jen - jak jsem řekla na začátku - teď pro vaše dobro nechci a nemůžu psát o tom, co dělám a jak se mám. 

Posledních pár dní mě prostě nenapadá, o čem jiném bych psala. Jedu teď něco jako maraton, pobíhám v začarovaném kruhu a chytám z toho pravidelné pětidenní zoufalství střídané ne úplně pravidelným úžasným dvoudenním vysvobozením. Ačkoli mě víkendy s mým milým zaručeně zlepšují náladu a v neděli večer si připadám jako vyměněná a dokonce i schopná přežít nátlak okolností (školy, práce, nedostatku spánku a tisíce dalších problémů), v pondělí, nejdéle v úterý končím. A právě tou depresí z pocitu bezvýchodnosti své situace - odborně se tomu asi říká sebelítost - bych vás byla schopna zásobovat hodiny a hodiny.

Toho vás radši ušetřím. Jak jsem řekla: když mým stereotypním životem proběhne něco zajímavého, dozajista vám o tom dám vědět. Hlášky učitelů berte už jako samozřejmost, jakmile jich bude dost, můžete je očekávat. Ale kdybych nějakou delší dobu nepsala, není to proto, že bych na vás zapomněla. Je to proto, že se vás snažím ušetřit své deprese.

Tenhle článek je něco jako preventivní omluva, ke které možná ve výsledku ani nebude důvod. Mám vás ráda, čtenáři. =)