"Každý má tajemství, jde jen o to je odhalit." - Lisbeth Salanderová
Chcete-li po mně přirovnání k jiné knize, myslím, že v hodně hrubé podobě se dílo Stiega Larssona nejvíce blíží ke knihám Dana Browna. Abychom si rozuměli, rozhodně tu nesrovnávám obsah knih. Spíš chci poukázat na stejnou schopnost obou autorů dokonale vás vtáhnout do příběhu, tak, že nemůžete přestat číst, ani když se vám zavírají oči nebo když se bojíte pokračování. Prostě to musíte dokončit, jinak vám knihy nedají spát.
Tak zní motto prvního dílu trilogie Milénium pod názvem "Muži, kteří nenávidí ženy". Autorem je Stieg Larsson (1954-2004), švédský spisovatel a novinář. Právě on stojí za zrodem ekonomického žurnalisty Mikeala Blomkvista a nepřekonatelné hackerky Lisbeth Salanderové, za jejich dechberoucím příběhem a tedy i za zrodem celé trilogie Milénium. Nebýt náhlé smrti Stiega Larssona, sotva by se jednalo o trilogii. Podle všeho měl připravený materiál minimálně pro tři další knihy do této série, nestihl však na nich pracovat.
Abych věci uvedla na pravou míru: nemohu tu mluvit o všech třech knihách. Dnes jsem dočetla teprve první z nich a v knihovně je, i přes všechny mé protekce, na další díly dlouhatánský čekací list. Snad ale budou ti přede mnou číst rychle a já se do druhé knihy "Dívka, která si hrála s ohněm" pustím co nejdříve.
Chcete-li po mně přirovnání k jiné knize, myslím, že v hodně hrubé podobě se dílo Stiega Larssona nejvíce blíží ke knihám Dana Browna. Abychom si rozuměli, rozhodně tu nesrovnávám obsah knih. Spíš chci poukázat na stejnou schopnost obou autorů dokonale vás vtáhnout do příběhu, tak, že nemůžete přestat číst, ani když se vám zavírají oči nebo když se bojíte pokračování. Prostě to musíte dokončit, jinak vám knihy nedají spát. "Muži, kteří nenávidí ženy" začíná jako dva různé příběhy. První, příběh Mikaela Blomkvista, vypráví o jeho životě, jeho práci, jeho poměru s Erikou Bergerovou, jeho soudních procesech po nepovedeném uveřejnění informací, za které dostal 3 měsíce ve vězení. Na druhé straně je příběh Lisbeth, seznamující nás s jejím povoláním ve firmě Milton Security, s jejím přístupem k životu, s jejím způsobem získávání informací, a s jejím problémem - nezpůsobilostí k právním úkonům, a podle úřadů také potřebou poručníka. To sice není pravda, ale Lisbeth si za to může sama. Prostě ze zásady odmítá spolupracovat s psychology.
Abych alespoň trochu nastínila příběh, zásadní věcí, která zasáhne do života Mikaela, je právě fakt, že je odsouzen za pomluvu. Aby zachránil pověst svého časopisu Milénia, odejde z redakce a vezme zvláštní zakázku od stařičkého Henrika Vangera. Mikaelovým úkolem je sepsat rodinnou kroniku podle pravdy a zároveň z úhlu pohledu samotného Henrika, který se na valnou většinu svých příbuzných dívá s odporem a vztekem. Pod tím se ale skrývá ještě jeden úkol, mnohem důležitější než sumarizace pomluv/pravd o rodině Vangerů, která si už od kdovíkdy mezi sebou dělí obrovský koncern. Tento hlavní, původně tajný úkol spočívá v přehodnocení spousty informací o nikdy nevysvětleném zmizení Henrikovy milované neteře Harriet. Ke zmizení došlo už dávno, v roce 1966, a od té doby se Henrik trápí, a protože je nejpravděpodobnější, že Harriet někdo zabil, snaží se všemi možnými prostředky najít vraha. Jedná se zde o jakousi adaptaci na vraždu "v zamčeném pokoji". K vraždě Harriet totiž dojde v době, kdy je malý ostrůvek, obývaný především rodinou Vangerů, z důvodu nehody na mostě odříznutý od zbytku světa.
O vyřešení tohoto zajímavého, avšak zapeklitého případu, se pokouší Henrik Vanger společně s jedním starým policistou už přibližně čtyřicet let. Prošli všechno, sehnali všechny materiály, které by je mohly jen drobně usměrnit či navést na stopu. Nejdříve z toho byl pořádný poprask, časem to ale ustalo a krom policisty a Henrika už se o nalezení Harriet nikdo nepokoušel. Všichni se smířili s tím, že je mrtvá, a to už nikdo neovlivní.
Do toho se prolíná příběh Lisbeth Salanderové, které zemře poručník. Je jí tedy přidělen nový, a Lisbeth brzy shledává, že pro ni bude tento muž znamenat problém. První z řady mužů, kteří nenávidí ženy.
Lisbeth se později setká s Mikaelem a začne mu pomáhat v řešení jeho případu. Nejen, že se po čtyřiceti letech Henrikova bezmezného snažení dostanou na stopu dávno promlčeného vyšetřování, dokonce ale narazí i na další souvislosti a na scéně se najednou objeví hned několik sériových vrahů.
Dále už opravdu nebudu spoilerovat. I tak jsem vám toho zde řekla víc, než jste potřebovali vědět xD
Tento příběh je podle zadní strany knihy vydáván za "svěží politicko-žurnalistický thriller, který současně nabízí intimní příběh a zasahuje do světa morálky", také za "hlubokou sondu do prostředí kmenového násilí ve světě velkých financí", a hned potom za "svůdnou směs technothrilleru a příběhu o rodinném tajemství". Úplně nahoře na zadním přebalu je ale nejvýstižnější definice knihy: "Více než kniha - droga!"
Předposlední rada: Nekoukejte na filmové zpracování. Nikdy to nedělám, dokud knihu nepřečtu. Změní to váš názor, protože režisér film natočí podle toho, jak popisovaná místa, postavy, scény vidí on. Při čtení knihy máte možnost využití fantazie. A pak, za dlouhých zimních večerů, se na film koukněte a poté se mnou souhlaste, že knížka je lepší. V 90 % případů to tak je.
A úplně poslední rada: Je to sice úžasná dechberoucí kniha, ale nedoporučuji ji číst všem. Kdo nesnese dlouhodobé hrubé - i sexuální - násilí prováděné na osobách (převážně ženách) bez jakékoli možnosti se bránit, a nebo představu vykuchané kočičky stažené z kůže z uříznutou hlavou, ať si tenhle kousek radši nechá ujít. Nemusel by pár nocí spát. I mně z toho občas běhal mráz po zádech.
Přesto se ale nemůžu dočkat dalšího dílu =) Kdybych byla knižní recenzent, dám tomuto dílu 9,5/10. (10 dávám pouze pod podmínkou, že mě kniha rozbrečí xD každopádně si to vyložte takhle: doporučuji!)
