Literární sloh: Pravidla Moštárny

Roku 1942 se v Exeteru, New Hampshire, narodil John Irving. Světové popularity dosáhl románem Svět podle Garpa. Mezi další z jeho slavných děl patří například knihy Dokud tě nenajdu a Rok vdovou. Jeho dětství silně ovlivnilo jeho tvorbu – v 11 letech byl pohlavně zneužitý starší ženou a až do roku 2001 neznal svého biologického otce.

Děj knihy se odehrává v období před, během a po druhé světové válce. Popisuje životní příběh sirotka Homera Wellse, který považuje sirotčinec v St. Cloud's za svůj domov a nechce se nechat dát adoptovat. Doktor Larch, ředitel a lékař sirotčince, ho tedy začne učit všemu, co umí; Homer tak dostává do ruky učebnici anatomie a za pár let se stává zkušeným porodníkem a lékařem. Když je Homerovi něco přes dvacet, doktor Larch je odhodlán naučit ho dělat potraty. Homer, který se s „produkty početí“ setkal už dříve, však potraty dělat odmítá.

Později se v St. Cloud's objeví krásný a očividně bohatý pár přibližně v Homerově věku, a tak s nimi Homer odjíždí k mořskému pobřeží do sadů „Mořská Vyhlídka“. Tam se učí pěstovat jablka, lovit humry a spoustu dalších věcí, ke kterým jakožto sirotek neměl přístup. Od samého začátku je zamilovaný do Candy (dívky, co přijela na potrat do St. Cloud's) a Wallyho považuje za svého nejlepšího přítele. Potom však začíná válka a Wally je odhodlaný přihlásit se jako dobrovolník k leteckým silám. Homer do války nejde, protože mu doktor Larch vymyslel vadu srdce, aby ho ochránil. Wallyho letadlo je nad Barmou sestřeleno a Wally je po dlouhou dobu nezvěstný. Většinou lidí je považován za mrtvého.

A co se nestane, Candy, společně s Homerem truchlící nad Wallyho ztrátou, otěhotní. Jsou tedy nuceni vrátit se do St. Cloud's. Candy chce potrat, ale Homer, sirotek toužící po rodině, chce, aby si dítě nechala. Candy tedy porodí malého Angela a spolu s Homerem tvrdí, že ho adoptovali. Wally je nalezen kdesi mezi domorodci jižní Asie, ochrnutý na spodní polovinu těla. Candy si ho vezme, a tak žijí jako jedna velká (a podivná) rodina; Homer, Angel, Candy a Wally. Homer se také později stává ředitelem sadů. Když je Angelovi patnáct, jeho láska Rose, kterou znásilňuje její otec, otěhotní. Homer volá do St. Cloud's, aby objednal potrat, a dozvídá se, že doktor Larch zemřel kvůli své závislosti na éteru. Homer je tedy nucen potrat udělat sám. A tehdy zjistí, že měl doktor Larch pravdu, když říkal: „Nezáleží na tom, jestli to chceme dělat, nebo ne. Když to umíme, musíme to dělat, dokud tu není nikdo jiný, kdo to udělá za nás. Ženy mají právo se rozhodnout, jestli chtějí dítě.“ Tak se Homer Wells vrací do St. Cloud's a dělá tam sirotkům a těhotným ženám nového doktora Larche.

Klíčovou scénou je podle mě, když má dvacetiletý Homer Wells připravit plod na pitvu. Po tom, co si mrtvý produkt početí pořádně prohlédne, zjišťuje, že i když je mu teprve pár měsíců, už má výraz v obličeji, což podle Homera jasně značí to, že má duši. Právě tehdy se Homer rozhodne nikdy nedělat potraty, protože jakmile má plod duši, už to Homer považuje za zabití, a to je proti jeho vůli. Na tom, jestli je to proti křesťanské víře či dokonce proti zákonům tehdejších Spojených Států, nezáleží.

Hlavní postavou příběhu je samozřejmě Homer Wells, sirotek. V některých věcech poněkud nechápavý, ale na druhou stranu šikovný člověk, který se rychle učí. Typické je pro něj opakování konců vět a odpovídání „Jistě“, které jde všem už trochu na nervy.

Melony je velká, silná, trvale se vztekající dívka, po Homerovi v sirotčinci druhá nejstarší. Právě s ní Homer získává první sexuální zkušenosti. Melony mu říká „Paprsku“ a považuje ho za svého hrdinu. Poté, co Homer sirotčinec opustí, se Melony vydává za ním. Protože ale neví, kam šel, najde ho až o nějakých dvacet let později. Zklame ji ale, když zjistí, že má Homer dítě s manželkou jiného muže a že o tom lže. Po smrti však nechá své tělo poslat do St. Cloud's, kde je pohřbena.

Životní příběh doktora Larche je popsán hned ze začátku knihy. Jak o něm řekla Melony: „Znala jsem jenom jednoho jedinýho chlapa, kterej nedovolil vlastnímu vocasu, aby mu dirigoval život, a ten fetoval éter.“ Doktor Larch miluje Homera Wellse jako svého syna, a ten ho na oplátku miluje jako svého otce.

Pan Rose je vždycky během sezóny vedoucím moštárny. Homerovi vrtá hlavou, jak je možné, že má takovou autoritu. Považuje ho za příjemného člověka a obdivuje jeho umění s noži. Pan Rose se nezdá, ale je velmi rychlý. Je také schopen pořezat člověka tak, že to nikdo nepozná. Homer ale změní svůj názor na pana Rose, když se dozví, že pan Rose znásilňuje svou dceru, že jí dokonce udělal dítě a že i na ní uplatňuje svou autoritu nožů. Proto se také kniha jmenuje Pravidla moštárny, nikomu totiž nezáleží na pravidlech, která visí sepsaná v moštárně – většina z jejích obyvatelů stejně neumí číst. Pravidla, díky kterým všechno funguje, jsou pravidla pana Rose.

Candy a Wally se znají od malička. Candy je dcerou mechanika a Wally synem majitelů sadu. Chtějí se vzít. Wally je sice poněkud naivní, zato je ale velmi dobrosrdečný a stejně jako miluje Candy, tak má rád i Homera, svého nejlepšího přítele. Pro všechny postavy románu a jejich životní příběhy je typické, že „čekají, aby se vidělo“.

Autor používá v knize převážně vyprávěcí styl a také dialogy. Sledujeme, co zažívá Homer Wells, ale i životní příbehy vedlejších postav (doktora Larche, Melony apod.), o kterých Homer osobně tolik neví.

Celé dílo je v podstatě úvahou nad správností potratů, nad tím, co znamená autorita, a nad předurčeností (má Homer vůbec šanci stát se něčím jiným než lékařem, ať chce, nebo ne?). 

Filmové tipy č.1

Nevíte, jak trávit dlouhé prázdninové večery? Napíšu vám sem prozatím 4 tipy na filmy a je jen a pouze na vás, jestli si vyberete =]

První film, který jsem viděla už před měsíci, je komedie Youth in Revolt (mládí v hajzlu). V hlavní roli Michael Cera (Nick), citlivý kluk s extrémně zaprděným a nudným životem. Jednou jede s mámou a jejím přítelem na pár dní pryč a potká Sheeni, do které se zamiluje. Sheeni však sní o šarmantním francouzi, který na ni prý někde čeká.

Aby s ní Nick mohl být, musí se přestěhovat k otci, a aby mohl to, musí se nechat vyhodit z domova. A to není tak úplně jeho parketa. A tak se na scéně objevuje Francois, který se stará o to, aby byl Nick dost špatný. Nick se s pomocí Francoise dostává do průšvihu a pátrá po něm policie. Získá Nick nakonec Sheeni? Koukněte sami :)

Csfd sice říká 52%, ale já se bavila. Trailer tuto:

Jakožto druhý filmem v pořadí tu mám Tracey: Fragments. Vlastně jsem k němu přišla přes Ellen Page, kterou mám ráda... tak si říkám, tohle by mohlo bejt dost zajímavý... Film začíná tak, že v noci v prázdným autobuse sedí holka - Tracey - zabalená ve sprchovým závěsu a mluví. Postupně se dozvídáme, jak se tam dostala, proč utekla z domova, při jaké příležitosti se jí ztratil bráška Sonny, jak přišla k sprchovému závěsu... Celý film jede ve spoustě malých rámečků, ze začátku jsem myslela, že mi z toho bouchne hlava, docela psycho, ale zvyknete si. Neřeknu vám, proč se mi to tak líbilo, nevim, má to něco do sebe. Možná myšlenku, možná jen atmosféru. Tu je trailer.

Třetí film, který bych doporučila především romantickým duším, je No Strings Attached (hlavně nezávazně). Ačkoliv Ashtona Kutchera vážně, ale vážně nemám ráda, tenhle film se mi líbil. Plus mám docela ráda Natalii Portman. Hraje často zaneprázdněnou lékařku Emmu, která nemá čas na vztah, a tak se s Adamem (Kutcher) dohodnou, že spolu nebudou nic mít, jen spolu budou spát. Ze začátku berou jeden druhého jako příjemné rozptýlení, ale čím déle tento stav trvá, tím horší to pro oba - hlavně tedy pro něj - je. Kdyžtak koukněte =) 

Další částečně romantický, částečně prostě jednoduchý ale poutavý film je Burlesque (varieté). Tento film, v hlavní roli s Christinou Aguilerou, je vytvořený téměř přesně podle typického schématu - holka z maloměsta se přestěhuje a rozhodne se dosáhnout svého snu. Do toho se připlete okouzlující, ale zadaný mladík... a jak to dopadne, to teprve uvidíme. Rozhodně mě ale zpěv i tanec, kterého je ve filmu dost, zaujal natolik, abych si film pustila dvakrát. Takže jak chcete, trailer je tu =)

To bude prozatím vše. Až si zase najdu chvilku, tak vám sem hodím nějaké další... třeba méně "holčičí" =D

A co teď?

První týden prázdnin za námi a co jsem zatím udělala? Denně několik pravidelných koleček film-wc-lednička-film. Možná za to mohlo to počasí, ale co se jiného dalo dělat? Občas jsem vám sem napsala, protože to je jedna z věcí, co mě na mém životě snad baví úplně nejvíc =) A na to se vás právě chci zeptat.

Je blogování out? Neberte si to špatně, já tohodle ještě nějakou dobu nenechám. Mívám ale sem tam pocit, že blogování vyšlo z módy asi tak v době, kdy jsem chodila do osmé či deváté třídy. Tenkrát ještě měl svůj blog každý druhý nebo třetí, plus jsme měli snad dva třídní blogy. Pak se to zredukovalo do té míry, že jsme ve třídě blogovaly dvě - já a Martina. A dneska? Lidi mají blogy, ale poslední články jsou s datem dva až tři roky starým a oni si říkají, že to nemá smysl, protože tam stejně nikdo nechodí. Pardon, ale proč by tam kdo chodil, když tam jaktěživo nic nenapíšete?

Samozřejmě, že se sledovanost blogu musí vypěstovat =D A dá to mnohem víc práce, než vypěstovat kaktus. Třeba já mám tak třikrát nebo čtyřikrát menší návštěvnost než můj miláček. Ale to mi nevadí, jde o to, o čem píšete. A o čem já píšu? Povětšinou veskrze o ničem. Jediné, co žene lidi na můj blog, jsou hlášky učitelů - něco, co ani není z mojí hlavy. Ale vadí mi to? Nevadí =) Protože sem tam se dozvím, že můj blog pravidelně čte třeba někdo, s kým jsem nemluvila už kolik let, nebo někdo, koho ani neznám. A to mi vždycky udělá radost =)

Jen mě ale vážně zajímalo, jestli už blogování vyšlo z módy. Čistě teoreticky. =D

iTouchové závislosti

V době dotykových displejů a dalších vymožeností překypuje i tak obyčejná věc jako hudební přehrávač spoustou různých her a jiných zábavných aplikací. První, co každého asi napadne, jsou Angry Birds, protože skoro nejde dopravit se z místa A do místa B a nepotkat při tom ani jediný bilboard s touto hrou... stejně tak je toho plná televize.

Vlastně první důvod, proč jsem si koupila iTouch, byla hra Tap Tap Revenge, kterou jsem za poslední dva roky nehrála snad ani jednou. Ale tak což, stejně koupě iPodu nelituji a litovat nebudu. Jen už se mi tam nevejde žádná nová hudba, což naštve.

Které hry ale okupují můj iPod dnes? Tak zaprvé je to hra Fruit Ninja. Ta je v oblibě asi tak jako Angry Birds, každý to zná a každý už to (nebo něco podobného) hrál. Lítá ovoce, které musíte krájet, a bomby, které krájet nesmíte. Classic mód je prostě o tom, že hrajete a když přeseknete bombu nebo vám spadnou 3 kusy ovoce, prohráli jste. Pak je tam Zen mód, který je bez bomb, ale hra trvá minutu a půl. Takže je pekelně těžké se dostat nad takových... 250? A přes 270 bodů už to nejde snad vůbec. To jsem ještě neřekla, můžete dělat komba (3 a více kusů ovoce přeseknout najednou = 2x body). Rozhodně nejzábavnější mód je Arcade, který je na 1 minutu a občas vám tam prolétne barevný banán, který když trefíte, zmrazí vám čas a zpomalí ovoce, zdvojnásobí skóre nahrané za nějaký časový úsek a nebo, jak vidíte na obrázku, způsobí vlétávání velkého množství ovoce ze stran. Nejlepší je kombinace všech 3 barevných banánů, to pak bodíky lítají... :)

Další hodně závislost-způsobující hrou je iJewels. Je to vlastně totéž jako Bejeweled a i všechny ostatní krystalkové hry. Posouváte krystalky, které tvoří trojice, a ty pak mizí. Napadají nové krystalky a tak dále. Pořád dokola. Ale samozřejmě, jediný mód, který pro mě zatím představuje výzvu, je Timed mode. Každá trojice vám přidá trochu času, čas pořád ubývá. Prostě tak. Ze začátku je to jednoduché, ale postupně se zvyšuje obtížnost, čas běží rychleji atd. Postupně se vám ale i zvyšuje bonus a tak i skóre nabývá rychleji. 

Třetí hrou, o které vám nemůžu neříct, je Tiny Wings. Je ptáček, který má příliš malá křidélka, aby letěl, a protože létat chce, musí se odrážet od kopečků. Nebo spíš se rozjet z kopce a na kopci vylétnout. Vy se staráte o to, aby ptáček včas složil křidélka - to znamená rychlejší pád, který je občas potřeba. Také vás samozřejmě tlačí čas. Ptáček má na létání jen den, přes noc spí. Hra mi přijde už od pohledu neskutečně roztomilá a když je tam ještě systém vylepšování hnízd = zvyšování násobku skóre, taky se jedná o jasnou závislost =) 

Je mi jasné, že každý máme nějakou tu svou hru, já tu píšu jen o těch nejlepších, které teď okupují můj iTouch =) Tak kdybyste neměli co stáhnout, klidně se nechte inspirovat =)

Hlavním činitelem, který ovlivňuje intenzitu mojí závislosti na těchto hrách, je, že je hraje spousta lidí kolem a překonat cizí high score je ještě víc než překonat vlastní =) a já mám ráda výzvy =)

Pošli to dál

Jsou knížky, které vím, že přečtu jedním dechem, ještě dlouho před tím, než je poprvé vezmu do ruky. Toto je jedna z nich. Výjimečná je tím, že hlavním důvodem, proč jsem z ní byla tak nadšená, nebylo, že bych chtěla tak moc vědět, jak dopadne. Vlastně už jsem to věděla. Znala jsem příběh poměrně do detailů dlouho předtím, než jsem knížku poprvé otevřela.

Asi víte, o čem je řeč. Asi určitě. Pokud to nevíte, aspoň se to dozvíte. A pokud to víte, jistě chápete, že o tom nemůžu nenapsat.

V roce 1999 vyšla knížka. "Dojemný příběh chlapce, který si umínil změnit svět," píše se na zadním přebalu. Autorkou příběhu je Catherine Ryan Hyde. Podle tohoto příběhu byl natočen i film, u něhož bych řekla, že je větší pravděpodobnost, že ho znáte, než u knížky. Pokud jste ho ale ještě neviděli, ani na něj nekoukejte.

Tak a teď konečně k tomu, proč o tom píšu. Nastíním vám začátek děje a budu se držet, abych vám neřekla, jak to dopadne :D

Na druhý stupeň základní školy v Americe přijde nový učitel. Zaprvé, je to černoch. Zadruhé, má hodně poškozený obličej, neboť byl ve válce ve Vietnamu. Celou jednu tvář, krk a levou ruku má vlastně zničenou, chybí mu dokonce levé oko. A tento učitel zadá na první hodině svým novým žákům úkol: "Vymyslete způsob, jak změnit svět, a potom ho uskutečněte." Je to nepovinný úkol, a tak se na něj většina třídy prostě vykašle.

Hlavním hrdinou našeho příběhu je Trevor, který se nad úkolem zamyslí a přijde na docela jednoduchý způsob. Řekne si, že když on udělá něco pro 3 cizí lidi - ale ne jen tak něco, spíš věc, co byste udělali maximálně pro někoho z rodiny - a těm řekne, že nechce nic na oplátku, jen to, aby to poslali dál dalším třem lidem, pak se to začne nabalovat a nakonec se pomoc dostane všem na světě, a ti když to budou stále posílat dál, tak se nakonec svět stane lepším místem pro život, než byl do teď. 

Trevor ale narazí na překážku, základní lidskou vlastnost - chamtivost. Většina lidí totiž od přírody nerada dělá cokoliv, z čeho nemá jistý zisk. Trevor tedy pomůže jednomu člověku. Ten se hned na to nechá zavřít do vězení. Dále pomůže staré paní, která dřív, než to stihne poslat dál, umře. A tak dále. A nakonec Trevor uzná, že změnit svět nejde. 

Příběh je psán částečně očima novináře, ke kterému se taky toto "hnutí" dostane, a ten se snaží zpětně vypátrat, kdo s Pošli to dál přišel jako první. Částečně je také psán očima různých lidí, kterých se to dotklo - učitele Reubena, Arlene, Trevorovy matky, a spousty dalších. A občas můžeme také nakouknout do Trevorova deníku. 

Abych před vámi neskrývala to, co vám asi teď vrtá hlavou, nakonec se Trevorovi přece jen podaří svět změnit. Ani sám neví, jak moc. (Tímto jsem neprozratila, jak to dopadne, fyi) :D

Jen chci říct, že to není tak těžké, pomoci třem lidem. I kdybychom to dělali jen pro pocit, to přece stačí. Zároveň si myslím, že Pošli to dál funguje. Že to někde mezi lidmi běhá. Nestalo se vám někdy, že byste opravdu moc něco potřebovali a někdo, koho by se to vlastně ani netýkalo, by to pro vás prostě udělal? Bez ptaní, bez zisku? Nejsem si jistá, jestli se to někdy stalo mně, asi ano, ale konkrétní případ mě nenapadá. Ale mohla bych vám vyprávět konkrétní příběhy druhých.
Je to vlastně jedno. Jen se vám tu snažím říct, že ta knížka stojí za přečtení. Že i těm, kteří jsou uvězněni ve své situaci, jako třeba Arlene nebo Reuben, může změnit život někdo, od koho to opravdu nikdo nečeká - v tomto případě 12letý kluk.
Tak kdybyste o prázdninách neměli co číst... Tady je můj tip =)