Gymnázium, aneb co potřebujeme vědět?

Zamýšlím se již nějakou dobu nad otázkou, zda se my gymnazisté učíme vše, co potřebujeme vědět. Někteří jsou toho názoru, že jistě (v tomto případě se jedná většinou spíše o kantory, nežli o studenty), někteří dokonce podporují  myšlenku, že toho, co je nám cpáno do hlavy, nikdy není dost, a jsou i tací - většina studentů - kteří se domnívají, že se toho učíme až příliš, že to nikdy nemůžeme všechno potřebovat, ba dokonce že si to stejně nikdy všechno nezapamatujeme.

My jsme se však s několika spolužáky shodli na zajímavé myšlence. Není vůbec podstatné, co se učíme. Je důležité, že se učíme. Jsme takové pracující myšky, dá se říct. Škola skončí a my budeme buď pokračovat ve studiu - ano, nezáleží na tom čeho, ale na tom, že to je studium - nebo budeme rovnou zařazeni do systému. Kdo se nás zeptá, co jsme se ve škole naučili? Nikdo. Kdo se zeptá na naše vysvědčení? Nikdo. Budeme ale "ti s maturitou", nebo přesněji řečeno "ti s maturitou z gymnázia", což je obecné označení pro lidi, kteří mají ve zvyku se učit, popř. pracovat pod tlakem. Lehce zaučitelní, s možností klást na ně vyšší pracovní nároky. Voilá, to z nás dělá gymnázium. Nechcete být tuctové myšky? Nechcete být prostě vyplivnuti, přijati, zaučeni něčemu nepodstatnému a uvězněni v systému nadosmrti?

A kdo by chtěl? Proto je podle mě důležité projít si školou (máme vůbec v moderním světě šanci na přežití bez maturity?), ale zároveň se věnovat něčemu navíc. Něčemu ze skutečného života, co nás naučí více, než bychom se později naučili přímo v práci, a co by z nás udělalo tuctové zaměstnance. Nebo vy chcete sedět celý život v kanceláři a ťukat do počítače stále totéž? Já tedy ne.

Proto říkám: Nekašlejme na školu, může nám dát něco dobrého v omezeném množství, ale nevěnujme jí celou naši pozornost, všechen náš volný čas. Ten totiž můžeme využít na mnohem, mnohem důležitější činnosti. 

A na závěr PS: Nepřestávejte se učit. A nemyslím poznávačku ryb, organickou chemii nebo Habsburky. Učte se, co využijete. =) 

                 ...Pa, Vaše Káťa.