Káti blog

Dobrý den vám přeji, přátelé, čtenáři, i vy ostatní (kdo tady třeba jen tak bloudíte a za čtenáře se nepovažujete).
Uběhlo již několik dlouhých, předlouhých dní od chvíle, co jsem na tomto blogu naposled publikovala jeden ze svých nesmyslných, zbytečných článků bez hlavy a paty. A tak tu zase sedím a přemýšlím o tom, co by se s tím dalo dělat. Jestli bych se třeba mohla nějak donutit psát vám pravidelně, nebo něco na ten způsob. A tak jsem se dostala k myšlenkám na entropii... míru neuspořádanosti svého života. Je vysoká. Vyšší než je nejspíš normální. A pak dochází k různým nehodám typu "my píšem?? ups!", "hej fakt nevim kde je ten papír z banky" nebo "co je sakra dneska za den!?!?"... a přesně takovým situacím bych se v budoucnosti ráda vyhnula. Problém je, že nevím, jak na to. Již dříve jsem se několikrát pokusila s touto hloupou entropií zatočit, a ani jednou jsem neuspěla. Tuším, proč tomu tak je. Mám totiž tak nějak výchovou vytvořený velký odpor k řádu a systému (lidé typu Jiřík to moc dobře vědí, stačí se podívat na to, do čeho si dělám zápisky ve škole... a nebo Béďa, přestože viděl můj pokoj jen ve stádiích "uklizeno" a "možná trošku chaos"), a pak mi pochopitelně dělá problém zavést tento... fuj... řád a systém do svého každodenního života. Jsem bordelář. Jsem zbrklý zmatkař, věčně zmatená, a vím o tom. A tak, abychom se dostali k původní otázce tohoto textu tady, stále nevím, jestli vám dokážu psát pravidelně. Kdyby náhodou, bude to nejspíše od nového roku, kdy si konečně pořídím diář a pokusím se do něj psát a pak do něj koukat = učinit ho užitečným. Tak mi držte palce :)) Jdu uklízet. Ne proto, že bych chtěla, ale proto, že matka chce. Nemyslím si, že to má smysl, když do večera to tu bude vypadat stejně. Ale což.. :D Mám vás ráda.. mějte se famfárově a přijďte zas :))
a tady videjko co mi poslal pan Havelka :D
PS:jo a třeba se vám taky stává, že nevíte, že máte bejt v práci. útrum tomuhle, sakra. :D