taneční dneska

no tak to zase bylo něco (z tohoto úvodu jste jistě už odvodili, že tento článek bude jeden z těch, ve kterých plácám páté přes deváté a nemají ani hlavu ani patu). Nuže, začalo to tím že jsem dneska úplně meganestíhala, jakože nejvíc mega. Njn. Pak jsem - proti své vlastní vůli - celou dobu reptala, což mně samotné zkazilo velmi mnoho. Ale ke svému vlastnímu překvapení (stejně jako minule) jsem si to i tak trochu užívala. Mohlo za to hned několik skutečností. Tak zaprvé to byli mí tanečníci, kteří byli dnes velmi optimističtí, stejně tak i tančící páry všude kolem. Pak to, že jsem neměla svoje šaty, a tudíž jsem si připadala jako kokot jen napůl. Dálepak jsem si velice užívala fakt, že někomu spadla na hlavu žárovka. Snažím se nebýt škodolibá, ale prostě mě to celkem pobavilo. A pak věci typu "Svoboda dělá orla" a tak... :D A i jiné zvláštní věci se dneska odehrávaly.. nemá ani smysl to všechno vyjmenovávat. Co vám ale musím vyprávět je příhoda, která se nám stala když jsme čekali na autobus.
Tak si tam tak sedíme/stojíme na tom autobusáku a bavíme se o všem možným, třeba o zvracení do vypouklin v saku nebo o schovávání baget do kasičky, a najednou z ničeho nic se tam objevila nějaká cik... chci říci Romka, za ruku se vedla s nějakým důchodcem, a zeptala se nás úplně megamužským hlasem, odkud jede autobus do Mníšku. Tak jsme zdvořile odpověděli, že nevíme, ať se podívá na tu svítící tabuli co tam na autobusáku je, a že tam to píšou. A ona na nás ať se jí tam jdeme podívat, že prej neumí číst. Tak jo, takže do Mníšku to jelo z 18 nebo odkud, a oni zase kde je 18ka. No prostě..... nejvíc. Aj jiný věci.. jakože napsala bych vám o tom pořádnej sloh, u kterýho byste se i zabavili i pobavili, ale opravdu to dneska nedám prdky. Je mi líto, sem k.o. Moc vás miluju šecky, pudu spát.. prostě musim, vstávám brzo :D tak pa pokličky, zase někdy :D