Přístup američanů k jejich budoucnosti

Tak jsem se zase jednou rozhodla vám napsat článek o životě ve Spojených Státech Amerických. Tentokrát jsem si za téma vybrala to, jak se mladí "amíci" připravují na svou budoucnost po škole. Abych pravdu řekla, tato část amerického života se mi velice líbí a až na malé detaily bych se ani trochu nezlobila, nebo možná i přímo radovala, kdyby tomu tak bylo i u nás v Česku.

Vzdělání

Co je podle mě pozitivum, lidé tu studují co chtějí. Ten výběr předmětů, to je něco, na čem nevidím snad nic špatného. Hlavně proto, že si tu můžete vybrat, co vás zajímá, a studovat to mnohem intenzivněji. Baví vás matematika a chemie vás naprosto nezajímá? Dejte si klidně 2 hodiny matematiky denně a žádnou chemii. Zajímá vás umění? Dejte si hudební hodiny, hodinu kreslení, keramiku, cokoli. A neplýtvejte časem nad biologií.

Vzhledem k tomu, že ve většině místních škol máte stejný rozvrh každý den, je více času na práci na projektech, více času na opakování, více času na zajímavosti. Sice se v public schools (kam mimochodem chodím i já, a není to nic, čím bych se mohla chlubit) učitelé přizpůsobují nejhoršímu žáku ve třídě, dělají to ale zábavně a tak, že se z toho i my "lepší" něco naučíme. Občas mívám pocit, že celý školský systém je tak nějak správně jiný. Tedy správně... už jen to, že na střední školy neskládáte přijímací zkoušky, trochu mění situaci. Znamená to totiž, že fráze "přizpůsobení nejhoršímu žákovi ve třídě" nabývá poněkud jiného rozměru, než kdybyste řekli totéž na našem českém gymnáziu. Z toho také nejspíš vyplývají všechna ta na hlavu padlá omezení, jako nenošení kapucí, batohů a jiné. Studenti si tu toho, že vůbec chodí na střední školu, váží podstatně méně, když se pro získání místa na škole nemusí ani trochu snažit, a tak jsou tu i rvačky a jiné záležitosti na denním pořádku. Proto ta větší kontrola.

No ale zpátky k té lepší stránce amerických high schools. Jak jsem již zmínila, připadá mi, že celý školský systém je tu správně jiný. Učitelé tu totiž učí. Někdo by mohl namítnout, že čeští učitelé dělají přesně totéž. Já ale, bohužel, musím oponovat - ne všichni. Mnozí vám prostě jen předhodí látku a "nauč se to". Jiní zase bez vysvětlení řeknou "zkus to" a pak, přestože se snažíte, seč vám síly stačí, neuslyšíte nic jiného než "tohle se mi nelíbí, tohle je špatně, tohle je špatně, tohle je taky špatně, takže za 4". Nevím jak vy, ale já opravdu nezastávám názor, že tohle je učení. Já bych to spíše nazvala shazování studentova sebevědomí nebo ulehčování si práce na úkor studentova volného času. Učitelé se nejspíš budou zlobit, je mi líto. Neříkejte ale, že lidé se nemají ve škole učit, ale si nabrat práci na doma. To bychom si nerozuměli.

Ber vážně vzdělání a zamysli se nad budoucností

To tu v Americe opravdu silně pociťuji, především kde jinde než ve škole. Když nakouknete do několika tříd na našem gymnáziu a speciálně se zaměříte na jejich výzdobu, nejspíš uvidíte pár výtvorů studentů a spousty plakátů informujících o nových filmech, hudebních skupinách a fotbalových klubech. To je něco, s čím se tu naprosto nesetkáte. Naopak jsou tu cedule a plakáty (a není jich málo) podporující studentovo zodpovědné smýšlení. Jako příklad bych uvedla "I am responsible for my own education", "You'll always miss 100% of the shots you don't take" a mnohé další. Je jich opravdu velká spousta. Taky se na dveřích skoro každé učebny setkáte s pěti P, cože je něco na styl jedenácti J Jana Voženílka (která si nepamatuji, snad odpustíte) nebo tří O (kdo jste nečetli Harryho Pottera - odhodlání, odvaha, opatrnost), nebo tří D (CIEE pravidla - no drinking, no driving, no drugs). No každopádně pět P je něco, s čím jsme strávili prvních několik dní školy ve všech předmětech, jsou to pravidla typu: "jsem připravený na hodinu a mám všechny pomůcky", "do třídy vcházím před zvoněním", ale také "jsem hrdý na sebe, svou práci a svou školu" (americký systém, o tom zase jindy).

Další věcí je planner. To je něco jako diář, kam si píšeme domácí úkoly, testy apod., a vzadu je hallway passport (to, co vám musí podepsat učitel, abyste se vůbec mohli pohybovat po škole při hodině). I v něm je spousta podporujících hesel, ale také zajímavosti, nebo hlášky celebrit (dejme tomu citáty). Plánuji jim věnovat příští článek, tak se těšte. Ale budou anglicky :o)

V planneru také nejdete něco, čemu se věnujeme hodně i na hodinách angličtiny a americké historie, a to jsou úvahy o tom, co chceme do budoucna dělat a co musíme udělat pro to, abychom toho dosáhli. Věřte nebo ne, je to skutečně zábava a taky něco, o čem se na našem gymnáziu, a předpokládám že i na většině jiných českých škol, z neznámého důvodu skoro vůbec nemluví. Tady máte tu specializovanou osobu, která s vámi tráví spoustu času hledáním vhodné vysoké školy, připavováním vás na ni a i jinou pomocí. V Česku je to tak nějak jinak - víš co chceš dělat? Tak se pro to snaž. Nevíš? Pech...

Speciální vzdělávací programy

To je další věc, se kterou se tu setkávám mnohem hojněji než v Česku. Tam vím, že něco takového existuje, a pár lidí toho možná i využívá, ale je to tak malé procento, že jsem o tom vlastně ani nikdy pořádně nepřemýšlela. Nemyslím o vyzkoušení takového programu, myslím dokonce jen o jeho existenci. Tady prostě dělají všechno pro spokojenost zákaznníka - studenta - se vzděláním. Jen v naší škole je kolem stovky studentů, kteří jsou vlastně i na jiné škole, pro ty je tu i speciální autobus, třeba v polovině vyučování opustí školu a jedou jinam. To jim umožňuje vyzkoušet věci, které jsou na naší, nebo naopak na jiné škole nedostupné. Já znám minimálně tři takové studenty osobně. Rachel (která vypadá jako kluk, chová se jako kluk a nejspíš si i myslí že je kluk), Eric (s tím mám tělocvik a je to moc fajne klučina) a Lora (u té je to extrémně zajímavé - má tři různá zaměstnání a chodí na jednu školu, jen dvakrát týdně přijede na naši školu dát si s námi poslední hodinu tělocvik :o) ale proč ne).

Jobs

Práce, no to je kapitola sama pro sebe. Tedy především podíváme-li se na mou věkovou skupinu. Je naprosto běžné, že tu lidé studující na středních školách mají 2, někdy až 3 různé práce. Nevím, jestli by se to dalo nazvat brigádou, ale dejme tomu. Denně po škole práce hodiny ve fast foodech, o víkendech babysitting a podobné. A to všechno v průměru za 5 dolarů za hodinu, což je tu považováno za malý plat. Myslím, že je hned několik důvodů, proč tomu tak není i u nás.

1. Studenti nemají čas. Mnozí jdou po škole hned domů, tam se učí, jdou spát a ráno zase do školy. Takhle celý rok. A pokud se tomuhle říká život, no to tedy potěš.... Znáte-li moje názory na studium, víte, že ho beru vážně a uvědomuji si jeho důležitost, ale všichni se zřejmě shodneme, že všeho moc škodí. A co potom, když studenti mají kroužky? Zájmové aktivity? Občas bývá dokonce problém vůbec prospět ve všech předmětech, o vyznamenání nemluvě. A práce, na tu prostě není čas.
2. Je vůbec tolik pracovních míst pro "mládež"? Když začíná léto a každý dělá plány na prázdniny, studenti obchází supermarkety a prohledávají internet, hledajíce brigádu. A s lítostí vám musím oznámit, že ne všichni pro sebe vůbec nějakou seženou.

A to je tak vše, co jsem vám chtěla povědět. Tedy není, ale to co jsem vám nepověděla, jsem zapoměla. Možná příště. Mám vás ráda. A prosím pište komentáře k tomuto článku: názory, kritiky, pochvaly (mno nwm lol)... co chcete. Jediné, co se zamítá a trestá (jak, to vymyslim), jsou rádoby vtipné komentáře. Jejich autorům doporučuji si utvořit vlastní blog, tam se můžete vyřádit. Tak se mějte famfárově lidičky :o) :o) papaaa

PS: Fando všechno nejlepší k narozeninám. Kvasko, ty víš ve který část jsem mluvila o šorsákovi viď? :o) tak ho přežij lol :o) a nezapomeň se optat na ty červnový vánoce. Zase si někdy zavoláme, pokud ti nebude vadit dalších několik minut mýho potrhlýho smíchu, jen proto, že mluvit do pc je komický. Mami, doufám, že už sis naplánovala příští odpočívací víkend tak jak jsem ti řekla. Zasloužíš si ho :o). Lidi přečtěte si Harryho Pottera. A jste to co jíte, tak dobrou chuť. papa a písněte mi