Ano, je to tak. Baví mě a doopravdy hodně. Dělám sice dost chyb, protože píšu rychle a třeba pak v samé rychlosti vynechávám písmena apod., ale i tak je to fajn. Chcete něco napsat morseovkou? Tak jo.
...-/.-/--.././-./..//.-//--/../.-../..//-.-./-/./-./.-/.-./..///--../.-//-/---/..../.-.././/..././/--/---/-.-.//---/--/-.--/---/..-/...-/.-/--//.-/.-.././/-././--/---/..../.-../.-//.---/..././--//.../..//.--./---/--/---/-.-./-///.---/.-//.../-/./.---/-././/...-/../--//--.././/..././--//----/---/-../..//--../.-/.-../---/.../-/-././/--/.-/.-../---//.-../../-../..//.-/.-.././/-.-./---///
-.././-.-/..-/.---/..-//.-/.-.././.../.--./---/-.//...-/.-/--//-.-/-/./.-./..//.---/.../-/.//..././--//.--./.-./../.../.-../..///
//-/.-/-.-//..././/--/./.---/-/.//.-//ahoj
ps...:
a: .-
b: -...
c: -.-.
d: -..
e: .
f: ..-.
g: --.
h: ....
ch: ----
i: ..
j: .---
k: -.-
l: .-..
m: --
n: -.
o: ---
p: .--.
q: to si teď nemůžu vzpomenout, pardon
r: .-.
s: ...
t: -
u: ..-
v: ...-
w: .--
x: -..-
y: -.--
z: --..
pátek 29. února 2008
úterý 12. února 2008
Notre école...
Naše škola je jak z vnějšího pohledu, tak z charakteru výuky definovatelná jako velmi stará. Na první okouknutí by si mohl každý říci, že je to jakýsi prapodivný panelák s jasnými komunistickými rysy, po bližším prohlédnutí by řekl totéž, jen by dodal: "velmi chatrný a rychle se rozkládající". Tato velmi chatrná a rychle se rozkládající schránka našeho narůstajícího vzdělání je na tom doopravdy převelice bledě. Mnozí studenti se domnívají, že je to všem jedno, školník se na zimu stěhuje do kotelny a ředitelka nosí troje ponožky a všichni se tak nějak tváří, jako by se to snad dalo vydržet. Když ne nikdo jiný, musím to být já, kdo vás, přípdné zastánce tohoto názotu, vyvede z omylu. Ředitelka, stejně jako každým dnem někdo další, byla mezi prvními, kdo přišel s nápadem zbourat celou školní budovu a postavit novou, zateplenou, s moderními učebnami a hlavně větší (uznejme, že se v té naší boudě trochu tísníme, vezmeme-li v úvahu, že je nás přes šest set). Objevilo se ale hned několik problémů. Kde proboha vzít peníze na novou školu? Kde ji postavit, aby se studenti mohli do poslední chvíle uchýlit do stínu a interiéru školy staré? ...a mnohé další.
Výuka na naší škole je obstojná, stačí vzít v úvahu, které slavné osobnosti jsou našimi absolventy, nebo třeba kolik našich maturantů se každým rokem dostává na prestižní vysoké školy... Nesmíme však opomenout kritický pohled. Pořád se ještě píše křídami, kde to jsme proboha? Prach z kříd škodí našemu zdraví. Ve většině učeben chybí počítač, připojení k internetu a smartboard, který se osvědčil jako pro výuku velice vhodný. Jediné učebny, které tato vymoženost již zasáhla jsou učebna dějěpisu, zeměpisu, učebna c1, a to je vše. HRŮZA. Vím, co by mi na to mohli říci případní rýpalové: ostatní liberecké školy jsou na tom stejně, některé hůře. Copak jsme ale škola, která se chce srovnávat s ostatními libereckými školami? Chceme se za ně krýt? Používat je jako argument proti těm, kdo by mohli (právem) říct, že se u nás učí správné věci nesprávnými metodami? To snad chceme?
V čem máme alespoň trochu náskok jsou karty na vstup, karty na oběd apod., ale ani to zase není tak slavné. Na škole Husova stále ještě používají místo karty na jídlo barevné lístečky, na vstup mají ale kartu, a ne tu hloupou, kterou máme my, oni používají městskou a za chvíli ji budou používat i na jídlo, takže my taháme tři zbytečný karty, přestože můžem mít jen jednu. To bych ale nepovažovala za hlavní problém.
Když vám fouká do třídy dírami ve zdi a radši se nedotákáte oken aby se nerozsypala, sotva si postěžujete na to, že vám něco zabírá místo v peněžence...
No nic, přesto všechno zastávám názor, že naše škola je jedna z nejlepších na liberecku i v republice, nejlepší střední (nepočítám soukromé, ty neznám), a úroveň vzdělání (jak mého, tak mých spolužáků a spolustudentů) je velmi vysoká (samozřejmě s trochou snahy). Mám 5 sourozenců. Vidím ten náskok.
středa 6. února 2008
Harry Potter a Relikvie Smrti
Harry Potter je to nejlepší, co jsem kdy četla, a já, jakožto známý knihomil, už jsem toho četla vskutku dost.Harryho Pottera miluju. Miluju ten příběh, miluju všechny hrdiny (snad kromě Belatrix) a kdybych věděla, že se po smrti narodím jako malá Weasleyová, umřu. Dala bych všechno pro to, abych se mohla naučit kouzlit s hůlkou od pana Ollivandera, abych mohla utrácet galeony, srpce a svrčky v Prasinkách, Příčné ulici a na všech dalších senzačních místech. Chtěla bych psát brkem na pergamen, nosit hábit (mimochodem se snažím už dlouho někde nějaký sehnat a všude je draho), fandit famfrpálu, připravovat lektvary a pěstovat kouzelné bylinky. Jak úžasná je představa vypadnout na rok z domova, dělat ty nejlepší věci jaké si kdo dokáže představit (nebo alespoň já), pak se vrátit na prázdniny, dát ochutnat mudlům kouzelné žabky, lékořicové hůlky, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak a všechny další kouzelnické pochoutky, posílat si s přáteli sovy se vzkazy a za dva měsíce zase nasednout do červeného vlaku z nástupiště devět a tři čtvrtě a na rok se vypařit. Kéž by mi dali hůlku a naučili mě pár základních zaklínadel (třeba alohomora, accio, wingardium leviosa, lumos, nox, aquamenti, a pár dalších nezbytných pro život i nás, mudlů). Chci se naučit létat na koštěti, přemísťovat, cestovat s pomocí letaxu nebo přenášedla. Přála bych si to umět, i kdybych to v okolí mudlů nesměla ukázat.
Znám ten příběh velmi dobře. Znám ho lépe než znám sebe. Lépe než znám bitvu na Bílé Hoře, stavbu buňky či anglická slovíčka. Je to můj život.
Harry Potter a Relikvie Smrti. Tato senzační kniha vyšla v jazyce českém letos, 31. ledna. Nebýt předešlých dílů by ale nebyla nic. Každé slovo v sedmi dílech má své místo a svůj význam. Nikdy mi nikdo nevnutí, že je to špatná kniha, špatný příběh, špatný svět. Je to krásný svět, můj svět. Prosím vás snažně, neříkejte mi, že neexistuje. Dětem se neříká, že neexistuje Ježíšek, dospělým se neříká, že neexistuje bůh. Nikdo nedokáže, že to neexistuje. A jak by řekl Xenofilius Láskorád: pokud nedokážeme, že něco neexistuje, existuje to.
Znám ten příběh velmi dobře. Znám ho lépe než znám sebe. Lépe než znám bitvu na Bílé Hoře, stavbu buňky či anglická slovíčka. Je to můj život.
Harry Potter a Relikvie Smrti. Tato senzační kniha vyšla v jazyce českém letos, 31. ledna. Nebýt předešlých dílů by ale nebyla nic. Každé slovo v sedmi dílech má své místo a svůj význam. Nikdy mi nikdo nevnutí, že je to špatná kniha, špatný příběh, špatný svět. Je to krásný svět, můj svět. Prosím vás snažně, neříkejte mi, že neexistuje. Dětem se neříká, že neexistuje Ježíšek, dospělým se neříká, že neexistuje bůh. Nikdo nedokáže, že to neexistuje. A jak by řekl Xenofilius Láskorád: pokud nedokážeme, že něco neexistuje, existuje to.
PS: Myslím, že jsem něco víc než jen fanynka Harryho Pottera.
Mám Vás ráda... Vaše špinavá mudlovská šmejdka
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)