Nakouknout zpátky

Píšu vám po sakra dlouhé době. Za odmlku se omlouvám. Už nebudu slibovat, že teď budu psát víc, protože vím, že to stejně nejde dodržet. Nejde do puntíku naplánovat, co jak bude. Takže zatímco se snažím udržet při životě svůj druhý blog, který je alespoň trochu tématicky zaměřen a není jen pro čtenáře, jež baví číst o mé ne až tak zajímavé existenci, týdny, měsíce, roky, život běží dál. 

Poslední dva roky byly tak hektické, že se vlastně ani nedivím, že jsem sem nepsala. V mém životě se toho hodně změnilo. Po pěti letech skončil jeden vztah, plus už mám za sebou další, který trval přibližně rok. V práci jsem několikrát změnila pozici, až jsem se dostala na svou vysněnou projekci, dokonce na hlavní pracovní poměr - z toho důvodu jsem byla nucena odejít z pobočky Nový Smíchov, která pro mě ale asi navždy bude domovem, na pobočku Flora. 

Ukončila jsem marnou snahu o studium oboru Arts management a začala jsem na vysoké škole úplně odznovu, tentokrát na oboru Podniková ekonomika a management. Také jsem se trochu začala věnovat podnikání v síťovém marketingu, konkrétně v Amway. Několikrát jsem se přestěhovala, pořád však v rámci Prahy 6, která pro mě stále zůstává nejsympatičtější částí našeho hlavního města. Bydlím sama v ošklivé miniaturní garsonce, kam se mi vejde sotva stůl, postel a skříň.

Změnilo se toho hodně a mám pocit, že nejvíce jsem se změnila já. Přerušila jsem svou dráhu nekompromisního abstinenta a začala jsem pít alkohol. Mám spoustu nových přátel, s nimiž trávím čas. Spát chodím po půlnoci, většinou až k ránu. A hlavně jsem se z tichého pozorovatele, který dokumentoval dění kolem pomocí fotoaparátu a blogových článků, změnila v člověka, který se dění účastní a snaží se být součástí. Jsem jiná. Když něco chci, většinou si o to řeknu. Když něco nechci dělat, nedělám to. Žiju svůj život a jaký si ho udělám, takový ho mám.

Navzdory tomu jsem to ale pořád stejná já. Pořád nosím oblečení po mladší ségře. Pořád mám ráda červený lak na nehty, špagety a velké hrnky čaje. Pořád se nedokážu osprchovat za méně než 20 minut (a to když se fakt mega snažím), pořád, i když se už nevyhýbám společnosti, jsem nejraději sama doma se sluchátky na uších. Pořád jsem tak trochu introvert. Pořád ráda čtu, i když díky škole ne vždy to, co chci. A mohla bych pokračovat. 

I když mě velkoměsto změnilo, po pár dnech návštěvy Liberce se nudím a potřebuju zpátky tenhle chaos, kdy nemám čas spát a jím jen fast food, jsem to pořád já. A upřímně, chybí mi ty roky na vsi, kdy jsem se jen válela na louce ve vysoké trávě a koukala na mraky. Ale jsem víceméně šťastná, asi poprvé v životě. Protože už nejsem v kleci. Protože mám možnost volby a svobodu, jak s tím svým žitím naložím. Zní to strašidelně, ale možná jsem trochu dospěla. Ale nebojte, jen trochu.

Před pár týdny, nebo teď už měsíci, jsem však potkala člověka, co mě trochu vrátil zpátky. A myslím, že jemu vděčíte za to, že sem po dlouhé době něco píšu. Tenhle člověk mi připomněl můj starý život, aniž by ho znal. A já mu vděčím za to, že jsem se po dvou a půl letech vrátila k focení Week of Life. Začala jsem 28. prosince a teď už pracuji na čtvrtém weeku. Byť je můj život zaměstnance na plný úvazek poměrně stereotypní (navíc když bývám na směně sama a opravdu není co fotit), napadlo mě, že by vás mohlo přece jen zajímat, jak teď existuji. První week, se skutečným pořadovým číslem 43, najdete zde. Druhý (44) najdete tady, a třetí (45), který ještě ani oficiálně nevyšel, je k prohlédnutí tady. Jen vás prosím o shovívavost, jelikož až na nějaké Vánoce nebo výlet jednou dvakrát do roka jsem teď opravdu nefotila. Musím se znovu naučit vidět. Zpomalit žití, zastavit a podívat se kolem. Nejspíš mi to ještě nějakou dobu potrvá. 

Pro dnešek vše, Káťa out. Snad zase někdy ;)

Silvestrovský miničlánek

Ahoj. Zaprvé se vám chci omluvit, že sem nepíšu. Prostě to nezvládám. A taky není o čem. Třeba se zase jednou rozdovádím a budu vám sem psát dobrodružné zážitky z cest po světě, ukazovat fotky atd. Ale teď si tu žiju svůj stereotyp - chodím do školy, chodím do práce a chodím do kina. A to je druhá věc, co vám chci říct. Vy pořád tak chodíte na tenhle skomírající blog, koukáte s nadějí, jestli sem něco nepřibude. A já píšu, ale jinam. Veškeré moje blogování je teď soustředěno na můj druhý blog cojevkine.cz. Tam taky čekejte každoroční žebříček deseti nejlepších filmů (už je mám seřazené, článek plánuji nejdéle do konce týdne). Jste tam kdykoli vítáni, píšu tam - nebo se aspoň snažím - docela pravidelně, takže je tam minimálně každý týden něco nového, někdy samozřejmě i častěji. 

No a hlavně, mí milí, vám děkuji za přízeň a do nového roku, který začal před necelou půlhodinkou, vám přeju jen to nejlepší! Ať jste šťastní, zažijete spoustu skvělých věcí a dokážete všechno, co dokázat chcete. A taky samozřejmě ať jste zdraví, bez toho to nejde :) mám vás ráda, i když to tak občas nevypadá, a jsem vám za vaše návštěvy vděčná :) mějte se a snad zase někdy, ahoj! :)

Co je v kině?

Čauves! Možná jste si všimli, že se vpravo tady na mém blogu objevila nová pěkná červená ikonka :D zkoušeli jste rozkliknout, co se pod ní skrývá? S velkou pomocí svého milého jsem si založila nový blog, kde mám v plánu - a už jsem i začala - psát o tom, co je zrovna v kině, co bude v kině, jak se mi který film líbil a na co se můžeme v budoucnu těšit (minimálně co se programu multikin týče). Takže pokud rádi chodíte do kina, určitě se na tento blog mrkněte, třeba tam najdete nějakou radu o tom, na co jít a na co ne. A pokud jdete do kina jednou za sto let, tak to už tuplem musíte zkontrolovat, jak to v tom filmovém průmyslu vypadá :D Prostě a jednoduše, přijďte na tenhle blog :) těším se na vás :)

Weeky

Dlouho jsem vám nepsala a dlouho jsem ani nefotila week, takže jste se žádným způsobem nemohli dozvědět, co dělám, jak žiju atd. Hlavní důvod, proč jsem nefotila weeky, je následující: Ve škole fotit moc nejde, to bych musela být do toho nějak extra zapálená, a to musím říct, že nejsem. A proč? Protože mě WoL spíš odrazuje poslední dobou. Jestli někde doopravdy dobře funguje zákon schválnosti, tak je to právě na stránkách Week of Life. Uděláte týden, co se vám nepovede, a tadááá všichni ho vidí, komentují atd. A pak uděláte týden, se kterým si dáte fakt práci a těšíte se na reakce lidí, co se nestane? Objeví se něco jako "pod reklamou" na úvodní stránce, což je nejhorší start pro váš week. Potom tam zůstane maximálně půl dne a je fuč. Nikdo si ho nevšimne, nikdo nekomentuje, nikdo nehodnotí. Zklamání.

Proto jsem poslední dobou moc - nebo spíš vůbec - nefotila. Teď, co nám začalo volno, jsem to ale zkusila a udělala jsem tři weeky. Snad se vám budou líbit.

Tady najdete první z nich. Je z toho týdne, kdy bylo strašlivé vedro. Druhý najdete tady. Je to týden zejména pracovní a deštivý. A tady je ten třetí, týden, kdy jsem byla převážně sama doma a taky chodila dost do práce. 

Budu se snažit fotit i dál, snad mi to vydrží co nejdéle. Další dobrou zprávou je, že teď fotí week i můj drahouš Péťáček, je zrovna v jižních Čechách na kole, takže se máte na co těšit :) a poslední dobrá zpráva, která ale není moc jistá, je, že i moje ségruše Majduše to zkusí a nějaký ten week nafotí. Přemlouvám ji už pěkně dlouho a teď jsem to zkusila s příšlibem "odměny", snad ji to namotivuje a ukáže taky něco z toho, jak žije a co dělá. Takže vy i já se máme na co těšit.

Teď se mějte báječně :) a ahoj

Heleďte, všichni ste se pomátli! Podle grafíku, kterej mi tu ukazuje návštěvnost a kterej denně sleduju, ste se prostě rozhodli sem najednou všichni chodit, i když jsem už asi 2 měsíce nic nenapsala. Připadám si o to bídnější! Nemám čas vám psát, mám zkouškový, mám práci, a tak všecko :D a předtim nevim proč jsem nepsala, možná nebylo o čem. Vydržte ještě tak 2 tejdny a napíšu, už mám i nápady, jen teď opravdu není čas. Je mi to líto. Vždycky vám slíbim, že už budu psát a pak nic. Chtěla jsem vám tu aspoň dát obrázek srdíčka, jakože vás mám ráda a fakt že jo vám to zkusim vynahradit, hned jak bude chvilka, ale na googlu jsou všechny srdíčka šeredný a vzhledem k tomu, že za čtvrt hodiny jdu do práce, vám žádný srdíčko nakreslit nemůžu. Takže... díky že sem chodíte, mějte se mnou trpělivost a ahoj! :)