děkuji vám všem za krásných 3595 návštěv tohoto blogu. nevím přesně kdy to bude rok co jsme začali počítat, někde koncem srpna, tak jsem zvědavá, jestli dáme 4 tisíce. Bylo by to úžasné... tak se pokusím napsat něco zajímavého, aby bylo co číst :) třeba večer si najdu chvilku :)) tak se těším, a zatím mějte se krásně, papa, mljvs

peace

zdravím, přátelé... taksem vám už úplně megadlouho nepsala, moc se za to omlouvám. Můj život je chaos. Celkem mě to baví. A vzhledem k tomu, že nemám zrovna filozofickou náladu, a stejně tak nemám ani čas, protože mi asi za deset minut jede autobus, tak vám jen tak stručně napíšu, co se tak nějak teď děje v mém životě. Inu tak... zaprvé, vzdala sem snahu udělat rozdílové zkoušky. Tudíž mám teď mnohem víc času na jiné věci, hlavně na čtení, a opravdu si to užívám :)) Taky jsem teď měla, a stále ještě mám, brigádu v kihovně, což je převelice smutné, protože celkem to je je šest dní (3 dny týdně). Ikdyž je to celkem zábava, především lepení čárových kódů na staleté knížky které německy promlouvají něco o sudetech, nebo taky balení nových knih do průhledných fólií, aby se nezničily, moc peněz za to nedostanu. Ani z toho nezaplatím dveře. To asi ještě taky nevíte co... no to jsem se nám jednou jářku naštvala, nakopla sem dveře, a je tam díra. Tak musim koupit nový. Nemám s tim problém, akorát mi nezbyde na knížky ani nic jinýho. Proto taky asitak za 4 minuty vyjíždím do města hledat nějakou pořádnou brigádu.. tak snad... njn naděje umírá poslední. Co je dál nového... jo teď jsem dočetla Twilight. Jakože ten první díl. Poprvé jsem o té knížce slyšela asitak před rokem a kousek, a někdo, mám ten pocit že to byla moje starší ségruše Terka, mi řekla, že to je něco o upírech, že to bude nějakej horor skombinovanej s dívčím románkem. Že to prej bude stát za prd. Tak sem tu knížku tak nějak celej rok zavrhovala, kdokoli mi řek že se mu líbí, dívala sem se na něj jako na člověka bez vkusu, asi tak jako se dívám na lidi co mají rádi Hannah Montanu. A pak sem si to přecejen přečetla a musím se přiznat, ke své vlastní ostudě, že se mi to líbilo. Je to totiž přesně ten typ knihy co mám ráda, je to napínavý a tak všecko. Trošku jako Harry Potter. Tak já jdu shánět brigádu... mějte se krásně :)) napište mi... a mám vás ráda :) tak páčko

Zdravíčko přátelé!

no hele, takže ať chci nebo ne (a já chci), musím se vám v první řadě omluvit, že už jsem vám dlouho nepsala. Nemám teď skoro vůbec čas. Ne že bych pořád pracovala nebo tak, to ne, ale tak nějak mám pořád co dělat, a na psaní jsem si našla chvilku až teď. Popravdě bych se ale měla šprtat, tak vás to tu nebudu nijak natahovat. Musím se učit, což asi víte, protože v září dělám srovnávací zkoušky z osmi předmětů. Tak mi držte palečky prosím, nejen potom (to budu potřebovat, jako fakt hodně!!), ale hodilo by se to i teď, ať mi to jde od ruky, a ať mi to leze do hlavy:) :) díííík :) Jinak co je nového, moje zlatá sestřička mě tuhle donutila koukat na Twilight a na High School Musical, tak jsem si řekla "proč ne, zkusíme si jaké to je být normální teenager,aspoň na chvíli.." a skoukla jsem to s ní. Tak vám řeknu, co si myslím: Na Twilight ještě nemám tak úplně názor, neříkám že to je špatný příběh, chci si přečíst knižní verzi a pak uvidíme. A co se HSM týče, říkám na to asi tohle: Líbí se mi, jak to reprezentuje typickou americkou střední školu, a také se mi celkem líbí, jak z toho udělali muzikál (až na třetí díl, kde už to drobetko přehání). Jinak ale se mi z toho (a HLAVNĚ ze Zaca Efrona!!) chce zvracet. Ale tak to je můj názor a jestli vám se to líbilo, nemám důvod a ani právo vám to brát.
Tak co bych vám ještě pověděla............ Jo, napsala jsem si seznam knížek co chci číst až se přestanu učit (nebo aspoň až budu mít víc času, až se nebudu učit tak moc). Musím uznat, že je to tak trochu tragdie, že tam už teď mám kolem padesáti knih, z čehož všechny - ano, všechny - chci číst teď, to jsou jen ty knihy které plánuju číst už léta. A pak tam jsou ještě ty knihy, a těch je aspoň tak stovka, ani jsem je všechny nesepsala, protože mám problém si to pamatovat, ty knihy které jsem buď někde zahlédla, nebo mi je někdo poradil, neboli prostě ten zbytek od toho co chci číst teď hned. Tak si na to musím někdy udělat chvíli a pustit se do toho, nebo to bude jen přibývat a neubývat, a pak budu muset ve 30ti odejít z práce a budu číst denně až do smrti. Mimochodem, to není vůůůůbec špatný nápad. Každopádně... já se jdu zase učit nějakou chemii. Speciální pozdrav tátovi, poněáč má svátek, a taky všem školákům, protože je zase začátek prázdnin, tak jim přeju, ať si to všichni pořádně užijou!! :D tak pac a pusu, mějte se krásně, mljvs.

Novinky, aneb co se dělo posledních pár tejdnů.

Nevim kde začít. V posledních pár tejdnech se toho stala spousta. Jako opravdu spousta. Začala bych tim že ke konci roku sme se ve škole skoro vůbec neučili, idkyž sme museli, bylo to předepsaný ředitelem. Tak sme se ve všech hodinách koukali na poučný filmy a hráli poučný hry. To mi začlo připadat jako ztráta času, tak sem (se skupinkou dalších chtrejch lidí, převážně kluků) začala každou hodinu chodit hrát cashflow, což je jedna sakra dobrá hra. Si to najděte na netu. Simuluje běh peněz v reálnym životě. Několikrát sem vyhrála. Poslední den školy, pondělí, sem v tý třídě strávila první, druhou, třetí, šestou, sedmou, osmou a devátou hodinu. Jo a kousek čtvrtý taky. No a pak skončila škola. Ten samej den sme měli v něco jako School's Out Party, bylo tam asi jen 8 lidí nebo kolik, a pak mi řekli že to je víc párty na rozloučenou pro mě. To je sice milé a tak všecko, ale proč 75% lidí byli Beccy (ne moji) kámoši? To je jedno. I tak byla celkem sranda. Fotky na rajčeti, samozřejmě. Pak sem se teda musela rozloučit s Alyssou. To bylo smutné. No a pak bylo úterý a středa, to sem balila, nebo sem se o to spíš snažila, moc mi to nešlo. V noci ze středy a čtvrtek sem vůbec nespala a ve čtvrtek sem se dostala do postele až po půlnoci. Takže vlastně v pátek. wow. No ve čtvrtek ve 4 ráno sme vyrazily (Já, Becca, a její mamina) do New Yorku. Tak a teď sem lhala. Chtěly sme vyrazit ve 4, ale to přemisťování zavazadel a loučení a to všecko se nám nějak protáhlo, tak sme jely až v půl šestý nebo kolik. A když sme najely na dálnici, bavily sme se tak nějak o Jonovi, a ona prej: "No, děcka, vzhledem k tomu že už nebydlíš v našem domě, můžete spolu chodit." Nevim jak vám, ale mě to přijde jako nepěkná ironie. :D Teď se s nim neuvidim kolik let. Ale tak co, furt je to jeden z mejch nej kámošů, a můj lil bro. Co bych chtěla. No pak sme jely asitak 8 hodin do toho NY, tam sme si daly oběd v Mekáči, pak sme se ubytovaly v hotelu, a pak sme jely metrem do centra, kde sme se snažily sehnat vstupenky na Broadway. In The Heights. Nepovedlo se. Tak sme šly na August: Osage County. To bylo pěkné. Jak říkám, zpátky do hotelu sme se dostaly tak v jednu ráno. Pak sme kolem desátý znova vstávaly, zase sme jely do centra, nakupovat, znova zkusit vstupenky a In The Heights, znova neúspěšně. Pak sme teda koupily vstupenky na Reasons To Be Pretty, a pak sme si šly dát véču, která byla výborná, ale moc veliká. No to divadlo bylo výborný. Dokonce leší než to čtvrteční. Ale z toho čtvrtečního máme mnohem lepší hlášky, to zase jo. Pak sme si vymyslely plán na sobotu (spát a pak jet na letiště), a bylo. Na letišti všecko proběhlo bez sebemenších problémů, až na to že sem nenašla internet, ale stejně na to nebyl čas. Let byl dlouhej. Moc sem nespala, protože sem omylem usnula před večeří na půl hoďky nebo tak, a to jídlo mi pak dodalo energii, a nemohla sem spát. No tak sem zase jela 2 dny bez spaní. Po druhý tenhle tejden. Ani mi to moc nevadilo. Dokonce ani rodiče na letišti neřekli že sem tlustá, což mě překvapilo, jakože wow. Pak sem byla nucena připít si čerstvě natrhaným borůvkovým koláčem, telefonovat všem příbuzným (těm aktivíjším hned několikrát), a jelo se domů. A pak už toho nemám moc co říct. Teda... můžu toho říct hodně, ale nevim... rač si tyhle myšlenky a dojmy nechám pro sebe. Nemyslim jako že bych si stěžovala, říkala špatný věci nebo tak, ale tak asi víte jak se cejtim. Holka co utekla do ameriky před svym životem a našla tam něco co si dycky představovala pod pojmy happiness, home, friendship, comfort, love, atd. Byla sem na nějakou dobu nejšťastnější člověk na světě. A teď tady sedim, hodinky mi pořád ukazujou americkej čas (17:56), je mi zima na nohy, jak už je tradicí v tomhle domě, a přemejšlim, proč tohle místo nedokážu ocenit. To bude dobrý. Je to kulturní šok. Nemaj tu Heinz Ketchup. Já si snad zvyknu.
Pa.

jen tak pro vás :)

Life is too short to wake up with regrets. Love the people who treat you right. Forget about the ones who don't. Believe everything happens for a reason. If you get a second chance, grab it with both hands. If it changes your life, let it. Nobody said life would be easy.They just promised it would be worth it.