Káti blog

Warrior

2012-01-22T17:57:00.000+01:00

Film, který jsem nezařadila mezi TOP 10 filmů roku 2011. Viděla jsem ho až teď. Ale kdybych ho bývala viděla dřív, byl by v mém žebříčku první, nejhůř druhý. Proto vám o něm musím dnes napsat tady.

Chci vám o něm psát, ale moc nevím, co říct. Upřímně, jsem přes filmy cíťa a u většiny mi ukápne slzička. Ale Warrior mě naprosto vyřídil. Kdybych na něj koukala sama, brečela bych nejspíš spoustu hodin, naštěstí jsme na to koukali s miláčíkem. To už se mi u žádného filmu dlouho nestalo, že by mě takhle "zničil". To v uvozovkách, protože samozřejmě je to zničení v kladném slova smyslu.

Děj alespoň stručně. Na jedné straně středoškolský učitel fyziky, táta od rodiny, který potřebuje peníze, aby zaplatil hypotéku, jinak přijdou o dům. Na druhé straně válečný hrdina, samotář, který chce peníze nejspíše pro ženu svého zemřelého spolubojovníka. Bratři, kteří se díky dávnému sporu spoustu let neviděli, se nyní potkávají ve finále největší americké, potažmo světové bojové soutěže.

Víc vám toho neřeknu. Víc ani vědět nepotřebujete, prostě se na to podívejte, pokud jste to ještě neviděli. Taky se na to asi kouknu znova. Bulela jsem jak želva.

Mohlo by vás zajímat

2012-01-20T22:16:00.001+01:00

Takže, když tak denně prolézám internet a koukám pořád na tytéž stránky, napadlo mě, že by vás taky mohly zajímat a bavit. Jedná se hlavně o stránky sledující stylové věci, umění, hry, fotky a jiné výsledky lidské vynalézavosti. Spoustakrát se pobavíte, spoustakrát jste ohromení, spoustakrát vám zůstává rozum stát nad tím, co všechno může jeden vymyslet či vytvořit. Je to rozhodně zábava sledovat, a proto jsem vám tady sepsala pár tipů, kam stojí za to se čas od času kouknout.

Jedna stránka, na kterou denně koukám, se jmenuje ThisIsColossal - an art and design blog. Ta je moje nejoblíbenější. Denně tam najdete nové umělecké počiny, instalace, fotky, videa, všechny možné projekty, co podle autorů tohoto blogu stojí za vidění. A do mého vkusu se strefují až příliš často. Není neobvyklé, že si prostě nemůžu pomoct a musím odkazy na jednotlivé články šířit dál.

Další stránkou, kterou vám musím doporučit, je TheCoolHunter. Sleduje nejnovější trendy v oblasti bytového designu, módy, restaurací, doplňků, oblečení, hudby, umění, architektury, životního stylu a já nevím čeho všeho ještě. Pokud vám to na první pohled přijde stejné jako ThisIsColossal, rozdíl spočívá v následujícím: u prohlížení ThisIsColossal si myslíte "omg to je boží", zatímco u TheCoolHunter si obvykle pomyslíte "to chci jednou mít" nebo "tam chci jednou bydlet". Tak snad už mi rozumíte :D

Další stránkou, kterou sleduji opravdu denně, je Photoextract - Plus Extract - TOP G+ photos. Jedná se obvykle o plus mínus deset až patnáct nejlepších fotek, které v určitý den publikovali fotografové na Google+. Většinou jsou to krajinky, které mě zas až tolik nebaví, ale snad každý den se najde několik fotek, co opravdu stojí za to vidět. Ať už jsou to abstraktní fotografie geometrie architektury, portréty, zvířata či jakékoli jiné fotografické počiny.

Další stránku doporučuji především těm z vás, kteří tráví čas u her a zajímají je nejčerstvější novinky z herní scény. Jedná se o Zing.cz - neaktualizovanější portál o hrách, kde kromě novinek najdete třeba skvělé videorecenze a další obsah. Rozhodně se nestane, že byste tam neměli co číst :)

A poslední věc, co mě teď napadá, že by vás mohla zajímat, je projekt Den Studenta, který vytvořil můj drahý loni jakožto maturitní projekt. Je to, jak to vysvětlit, velmi zábavné a vtipné video, do kterého musíte zasahovat, aby pokračovalo. Ale on to tam má vysvětlené lépe :) Moc času vám to nezabere a já rozhodně doporučuji.

VŠUP fotky

2012-01-17T10:00:00.000+01:00

Jak jsem slíbila, pochlubím se i s ostatními fotkami, které jsem pro portfolio na umprumku dělala. Některé jsou horší, některé jsou lepší, a ne všechny jsem tam nakonec dala. Třeba fotky hned tady nahoře, ty barevné, se mi do výsledné série nehodily, takže smůla. Ale líbí se mi, takže si je někde nesyslím v šuplíku =) Nemusím k tomu asi nic říkat, přeji příjemné pokoukání.

Přiměřeně

2012-01-15T20:39:00.001+01:00

Jak asi víte, minulý týden jsem dělala talentové přijímací zkoušky na VŠUP a nikoho nepřekvapilo, že mě vyhodili hned v prvním kole. Asi mají pravdu, moje talenty nedosahují žádných oslňujících výšin. Když už jsem se ale dělala s portfoliem a fotografiemi, není důvod, abych se tu s vámi o ně nepodělila. Dělala jsem jednu sérii fotografií, o které vám napíšu třeba jindy (a ze které mám vyloženě radost) a také jsem musela udělat "fotografickou knížku", což se zdálo jako nadlidský úkol. Minimálně když den před přijímačkami nemáte ještě ani fotku (ani nápad, myšlenku nebo cokoli!) a ještě k tomu je neděle, takže jen dostat se od nás do města potenciální fotky vytisknout je samo o sobě téměř nemožné. A přesto se mi to nakonec povedlo.

Po dvou hodinách běhání po domě a focení všeho možného mě konečně napadlo, co bych mohla udělat, a to jsem taky udělala. Žádnou velkou myšlenku to sice nemá... ale prostě jsem fotila hromádky různých "sypkých" potravin na tmavém podkladu (moje kreslící desky). U nás doma je docela limitované osvětlení - většina místností je tmavých a žádná pořádná světla nemám. Proto jsem fotila v kuchyni pod oknem. Ačkoliv jsem neměnila nastavení fotoaparátu, s tím, jak se venku měnila oblačnost, je každá fotka jinak světlá/tmavá - to je dobře vidět dole na obrázku, kam jsem je dala všechny. Když ale otáčíte jednotlivé stránky knížky, nejspíš si toho nevšimnete.

Do města jsem jela fotky tisknout dvakrát (vadná fleška), takže celá akce tisknutí fotek vyšla na 4 hodiny. A to nejhorší mělo teprve přijít. Jak udělat vazbu knihy, když není čas, tvrdé desky na přebal, vlastně jsme doma neměli ani pořádné lepidlo... Tentokrát mě zachránil Tadeáš, který díky bohu byl u Máji na návštěvě a jako jediný z nás už knihu dělal. Vymysleli společně s mým Pétěm, jak vazbu udělat, a to také uskutečnili. A světe div se, vypadá to naprosto skvěle! Jediná dobrá věc byla, že jsem doma měla alespoň pořádnou zásobu černých čtvrtek, které tvoří celou knihu.

Já jsem jen seděla, obdivovala a starala se, aby včas dorazila pizza.

Ačkoliv mě na VŠUP nechtějí, nijak mě to neodrazuje. Pravda, bojím se budoucnosti a toho, na jaké škole skončím (špatný výběr škol je pro mě velmi charakteristický). Ale fotit nepřestanu, naopak. Příště vám napíšu o ostatních fotkách - těch "lepších" - co jsem na přijímačky nesla. Teď vidím, že když se chce, tak to jde. A to se mi líbí. Bude teď možná málo času, ale já chci fotit dál =) Vlastně nic jiného neumím, tak se musím zdokonalit alespoň v tomto, že =)

Další Weeky

2012-01-14T17:15:00.002+01:00

Už je to zase nějakou dobu, co jsem vám naposledy psala o projektu Week of Life a o tom, čím ze svého života jsem tam přispěla. Ta chvíle nastala teď.

První týden ze začátku prosince a tedy i adventu je ještě poněkud tuctový a školně naladěný. Přesto ale doufám, že věrohodně vystihuje můj život, a tedy že se vám bude líbit =) Najdete ho tady.

Druhý týden je naopak poněkud neobvyklý. Je z období konce školy a začátku vánočních prázdnin. Neobvyklý je hlavně tím, že jsem se po hodně dlouhé době rozhodla pustit do týdne zrcadlovkou. Od října, kdy jsem dostala malý kompakt čistě na weeky, jsem zrcadlovkou žádný týden nenafotila. Fakt moc mě to bavilo, protože po tom, co cvakáte a doufáte, že se ta malá krabička umoudří, je zrcadlovka v ruce jako poklad. Všecko si nastavit podle svého, to je skvělý pocit.

A ještě jednou věcí je tento týden výjimečný. Dostal mě do novin! Sice jen do Libereckého Deníku, ale i tak... nejvtipnější na tom je, že nebýt Káji, ani bych si toho nevšimla. Najednou mi přišla SMSka "jaktože ses nepochlubila, že jsi v novinách?" :D Já nechápala a až další den jsem se dozvěděla, že sedm fotek z tohoto týdne, z každého dne jedna, zabírá téměř celou stránku novin! Mohli mi dát vědět, ale což. Takže tenhle week si můžete prohlédnout tady.

A poslední týden je vánoční. Není v něm zase tolik barevně vytříbených a esteticky dechberoucích fotek, je to spíše týden dokumentující setkání s příbuznými a podobné zážitky spojené s vánočními prázdninami. Snad se vám bude líbit :) Je tedy také zrcadlovkový a na nějakou dobu možná poslední takový, tak si to užijte :) Tady.
PS: Omlouvám se, že ačkoliv je poslední týden z Vánoc, publikuji ho teprve teď. Došlo totiž k jakési chybě - těžko říct jestli na mé straně či na straně WoL - a přibližně dva týdny mi nešlo nahrávat fotky. Koukala jsem tedy na rozpracovaný týden na stránkách projektu a jeho dokončení v počítači a nemohla jsem s tím nic dělat. Už je vše ale v pořádku a od teď zase budu snad přispívat pravidelněji :)

Silvestr video

2012-01-12T10:16:00.000+01:00

Jak asi víte, na Silvestra jsme s miláčíkem byli v Praze u Fioly doma, bylo nás tam myslim tak devět nebo deset a bylo to moc fajn, hráli jsme na Kinectu a taky aktivity a podobný věci a vůbec to byla prča. No ale co vám chci dneska říkat, je, že jsme asi v úterý nebo kdy s miláčíkem sedli a on sestříhal záběry z oné noci, zatímco já jsem koukala, jak mu to hezky jde :D My tam zas tolik nejsme, když jsme většinou natáčeli my, ale párkrát taky :) tak užívejte :D

Maturitní ples

2012-01-10T10:55:00.000+01:00

Po spoustě let trápení a čekání konečně nadešel i můj maturitní ročník a s ním spojený maturitní ples. Nesčetně příprav a dohadů o tom, jak co bude probíhat, bylo najednou za námi a my už jen se zatajeným dechem čekali, jak to jen všechno dopadne. Samozřejmě, zdaleka ne vše šlo podle plánu, hlavně co se šerpování týče, ale komu to vadí? Máme šerpy, každý dostal nějakou tou mincí do hlavy (já dokonce do výstřihu), a to, že nám málem nedovolili ošerpovat třídní, že nástup na šerpování se prostě nepovedl a že písničky, které při šerpování měly hrát (předmět největšího počtu vnitrotřídních hádek) nakonec prostě nebyly, to nikoho teď už netrápí.

Skvělý taneček na zahájení plesu se nám povedl, stejně jako klukům jejich půlnoční překvapení, a myslím, že jsme byli výborní, že jsme si to jak my, tak ostatní užili a že na to budeme rádi vzpomínat.

Já bych ještě ráda poděkovala všem, co se na mě přijeli podívat - někteří i z dálky - a chci se omluvit, že jsem si nezatančila se všemi, kterým jsem to slíbila, že jsme hned po půlnoci odjeli a tak vůbec. Opravdu mi nebylo dobře, tak mi to prosím odpusťte, určitě vám to někdy vynahradím a doufám, že jste se i tak dobře bavili =)

PS: Co se fotek týče, jsou na fcb, ale mám jich mnohem víc. Fotil miláček, takže jsou dobrý =) Ty nejlepší už jsme zveřejnili, ale pokud někdo chce vidět všechny a opravdu na tom trvá, dejte mi vědět a koncem týdne je hodím na rajče. Teď nemůžu, nejsem doma =)

Filmové sestřihy

2012-01-06T21:29:00.000+01:00

Nevím, jestli to sledujete, nebo jestli vůbec víte, že něco takového každoročně vzniká. Proto vám to asi přiblížím tak nějak obecně. Jde o to, že jistý člověk sestříhá filmy vzniklé za daný rok do několikaminutového videa. Takových sestřihů je vždycky na přelomu roku plný internet a pokud chcete vidět něco pořádného, musíte vědět, co hledáte. A proč byste na něco takového měli vůbec chtít koukat? Zaprvé je zábava určovat, které záběry jsou z filmů, co znáte, a které jsou pro vás cizí, a zadruhé si tvůrci těchto sestřihů s těmito velmi vyhrávají a dávají si záležet. Musím přiznat, že to obdivuji.

Řekla bych, že pro mě/nás jsou tu asi tak tři hlavní tituly, které stojí za to vidět. Někdy jsou lepší, někdy horší. Jmenují se Cinema, Filmography a Cinescape.

První filmové sestřihy, ke kterým sahá moje paměť, jsou z roku 2009. Tehdy vévodila Cinema. Rok 2010 byl tak trochu vyrovnaný. Cinema byla pochopitelně výborná, ale shodli jsme se, že nám tam trochu nesedí ten pomalý konec, nebo alespoň výběr písničky. I Cinescape se tento rok moc povedl. Hlavně začátek, tma a mluvení. Co ale rozhodně stojí za obrovskou pochvalu a co mi dokonale přirostlo k srdci, je Filmography 2010. Má své lepší i horší momenty, ale celkově podle mě převyšuje ostatní sestřihy hlavně díky skvěle namíchaným dialogům, nebo spíš kratším průpovídkám z jednotlivých filmů. Prostě to miluju.

A co přinesl rok 2011? Trochu smutku v podobě Cinescape, který upustil od jediného, co jej dělalo originálním a výjimečným, a to od celého sestřihu v rámci jedné písničky. Jediné, co můžu vyzdvihnout, je celkem dobrý akční konec. Dále trochu zklamání v podobě mé srdcovky Filmography, ve které sice nechybí výborné dialogy ani kvalitní momenty, celkově ale zapadá a to, co mě na tomto sestřihu v loňském roce nadchlo, tu letos jaksi chybí. Jediný, kdo nezklamal, je opět Cinema. Na tu se rozhodně podívejte. Kolik filmů poznáte? =)

TOP 10 filmy 2011

2011-12-28T11:45:00.001+01:00

Stejně jako vždy i letos jsem se rozhodla napsat vám o tom, kterých deset filmů mě za letošní rok nejvíce zaujalo. Dalo mi docela práci tuhle desítku uspořádat, ale v případě, že zde nenajdete své favority, nezoufejte, je možné, že jsem je neviděla. Však taky nemůžu znát všechno. Po hodinách vybírání a přesouvání jsem tedy svůj filmový žebříček roku 2011 utvořila takto:

První místo bylo jediné, o kterém jsem ani na minutku nezapochybovala. Absolutně bezkonkurenčně nejúžasnější film roku byl podle mě Disneyácký animák Tangled (neboli Na Vlásku). Geniální film, skvělý soundtrack, boží postavy, které si zamilujete, výborný pohádkový příběh, senzační humor. Ano, byla jsem na něm pětkrát v kině a několikrát jsem ho viděla doma a myslím, že se jen tak neomrzí. Tomuhle filmu nemám co vytknout a až bude čas, ráda se na něj podívám znovu. Všem bez výjimky doporučuji.

Na druhé místo jsem po dlouhém rozmýšlení dala komedii Your Highness (česky Princ a Pruďas). Tento částečně kontroverzní a mnohými nenáviděný film poněkud zesměšňuje epičnost všech fantasy trháků, přesto však, pokud vám nevadí oplzlé vtípky a přisprostlý humor, užijete si spoustu zábavy a abych nelhala, musím říct, že jsem se chvílemi smála tak, že jsem v kině málem spadla ze sedačky. A smích je zdravý. A taky musím doporučit trailer, podle něj už si uděláte názor =)

Jako třetí se v naší filmové hitparádě umístil film Black Swan - Černá Labuť. Většinu filmu jsem měla ruce přes oči a koukala jen slabými škvírkami mezi prsty. Po odchodu z kina jsem byla ještě nějakou dobu v šoku a až zpětně jsem si uvědomovala souvislosti, co je skutečné a co se odehrávalo jen v hlavě hlavní postavy - tanečnice Niny. Celý film geniálně podtrhuje vážná hudba z labutího jezera. Ano, poté, co jsem se dostala z původního šoku, zpětně jsem si uvědomila, jak úžasný ten film je. Je vážně dobrý. Ale do kina bych na něj znovu nešla, asi bych měla strach.

Na čtvrté místo patří docela jistě film Drive. Výborný Ryan Gosling v roli samotářského "řidiče". Ve dne dělá s auty kaskadérské kousky pro filmy a pracuje v dílně, v noci si přivydělává jako řidič zločinců prchajících před policií. Celý jeho život změní sousedka Irene, její syn a manžel, který se uprostřed filmu vrací z vězení. A opět musím upozornit na suprovou hudbu. Tento film je velmi napínavý a abych se přiznala, chvílemi jsem se taky bála :D Přesto ale neměním názor a stále tvrdím, že Drive je opravdu dobrý film.
Páté místo obsadil oscarový snímek The King's Speech. Je úžasný. Však taky ocenění nedostal jenom tak náhodou. Stejně jako u Tangled musím tento film doporučit úplně všem. Nemusím ale k němu asi ani nic moc dodávat. Všichni nejspíš víte, o čem je řeč. Rozhodně ale na tomto filmu musím vypíchnout a speciálně pochválit jednu věc - kameru. Zvláštní jaksi portrétní záběry na jednotlivé postavy, a nejen ty, rozhodně stojí za povšimnutí. A Colin Firth je v roli koktavého krále opravdu skvělý.

Šesté místo si vysloužilo Limitless, film o droze "NZT" umožňující využití 100 % lidského mozku. Zkrachovalý a nepoužitelný spisovatel Eddie se k pilulkám dostane skoro náhodou a uvědomí si až příliš pozdě, že poté, co přestanete NZT brát, zemřete. Úžasné účinky této pilulky však lákají mnohé a nikdo nemá nevyčerpatelné zásoby, takže se z Eddieho stává člověk bojující o vlastní život.

Na sedmé místo jsem vybrala snímek The Tree of Life (Strom Života). Pro ty, co to nevědí, "strom života" se nazývá jedna část lidského mozku. Mám pocit, že je to právě ta nejstarší. A to pro tento film rozhodně sedí. Vypráví příběh muže, který vzpomíná na své bezstarostné dětství a naopak problematické dospívání, hlavně komplikovaný vztah s otcem. Film nám však nezobrazuje jeho vzpomínky jako příběh, spíše nám představuje náladu a pochybnosti tohoto chlapce pomocí živlů na Zemi i ve vesmíru a opět to vše výborně podtrhává vážná hudba.

Osmé místo si vybojovala Jana Eyrová v novém zpracování. To staré mám sice o trochu radši (myslím to z roku 1996), přesto ale i tento film má něco do sebe. Některé chyby bych však přece jen našla. Hlavně Mia Wasikowska samotná se na roli asi tak úplně nehodí. Stejně tak to, že film začíná kdesi uprostřed děje, by mohlo někoho zmást. A oproti knize je tam mnohem více nesrovnalostí. Naštěstí jsem ji ale nečetla, film se mi tudíž moc líbil a do TOP desítky se dostal. Hlavní jeho kouzlo však přesto podle mě spočívá v původním úžasném příběhu Jany Eyrové.
Deváté místo si zasloužil snímek Woodyho Allena Půlnoc v Paříži. Owen Wilson obsadil roli Gila, neúspěšného spisovatele nadšeného z hlavního města Francie, který zde tráví nějaký čas se svou nastávající Inez. Ta však kazí všechny jeho sny a plány. Film nedoporučuji lidem, co nemají nějaké to povědomí o dějinách literatury. Ale jinak moc pěkný, měla jsem z něj velikou radost. Ačkoliv se nejedná o žádný hloupý romanťák, po jeho dokoukání jsem měla takovou příjemnou romantickou náladu, hodící se přesně k atmosféře noční Paříže.

S desátým místem byl trochu problém. Velmi dlouho jsem se nemohla rozhodnout mezi The Adjustment Bureau a One Day. Film One Day nakonec vyhrál, ačkoliv není zdaleka tak akční jako ten druhý. Podobá se ale mnohem více normálnímu životu a vypráví příběh o tom, jak k sobě dva lidé hledají cestu, což se jim velmi dlouho nedaří.

Pak je tu ještě jeden film, o kterém bych vám ráda napsala, berte to jako takový bonus. Ačkoli tento film patří vlastně do roku 2010, nepamatuji si, že by ho dávali tady v kině. Anglicky se jmenuje Submarine a česky "Jmenuji se Oliver Tate". Je poněkud zvláštní a když jsem na to koukala, běhalo mi hlavou "ten je divnej" nebo "to je divný" :D ale i tak bych vám ráda tento film doporučila, zmatený teenager Oliver rozhodně stojí za to.

Milé děti...

2011-12-26T09:41:00.002+01:00

...tak Ježíška máme za sebou, doufám, že vám přinesl, co jste si přáli, a že jste si ten Štědrý den jaksepatří užili. Také doufám, že jste si pěkně odpočinuli, nadlábli se samými dobrůtkami a viděli se s příbuznými. Já, vzhledem k rozsáhlému příbuzenstvu, budu ještě v návštěvách asi 3 dny pokračovat :D

A co Ježíšek přinesl mně? Převážně oblečení, různé maličkosti a tašku. Také naprosto stylové a geniální (a po dodání baterky snad funkční) hodinky a krásného přítulného plyšového medvěda (vidíte na obrázku). Ježíšek mě však v jedné věci trochu zklamal, a to říkám nerada, protože mám ze všech dárků radost a měla jsem opravdu krásné Vánoce. Letos je to ale bohužel poprvé, co jsem nedostala od Ježíška žádnou knížku, pokud samozřejmě nepočítám diář, který za moc zábavnou četbu nepovažuji. To ale nevadí, s koncem světa nepočítám, takže tohle nejsou poslední Vánoce, a faktem je, že takhle před maturitou bych asi stejně neměla na čtení moc času :)

No, ale jak jsem řekla, já si letošní Vánoce náramně užila a užívám, protože ještě nekončí. A teď jdu sbalit tašku, do ruky vzít pár kusů cukroví, a jedu k babičce :) Tak se tu mějte pohádkově :) papa

Vánoce

2011-12-18T14:11:00.000+01:00

Letos to vyšlo, jak to vyšlo, a proto máme čtvrtou adventní neděli "už" osmnáctého. Zatímco moje mamka si dneska s radostí pomyslela, že za týden už to bude za námi, já si ještě užívám vánoční těšení a radování. Na stole mě láká talíř s cukrovím, z adventního kalendáře jsem před chvilkou vyloupla další čokoládku, na věnci svítí všechny čtyři svíčky a i počasí se umoudřilo, venku krásně chumelí a bílo nám křupe pod keckami.

Za oknem mi leží dopis Ježíškovi. Taková zima zase není, asi se za chvíli rozmočí. To mi ale nevadí.

Nákupčáky nám vánoční atmosféru vnucují už skoro dva měsíce, vyhrávají koledy o sto šest, ale myslím, že teprve teď, když po pohledu z okna nevidím rozmáčenou trávu, většinu dárků mám koupenou a můj miláček je tady v Liberci, teprve teď pro mě doopravdy začínají Vánoce. Učitelé nám na těch pár dní volna nakládají víc práce než jindy, ale já je neposlouchám. Chci si odpočinout. Koukat na filmy. Nacpat se dobrotami. Prostě si to užít.

A totéž přeji i vám všem. Ty nejkrásnější Vánoce, skvělé svátky, příjemná setkání s příbuznými, hodně odpočinku, pohody a radosti. Přecejen, Vánoce jsou jednou za rok, tak si je pořádně užijme.

Zase vám napíšu.

Vaše Káťa =)

Další okénko do mého života :)

2011-12-01T09:46:00.001+01:00

Tak vám zase píšu, abyste koukli na moje týdny. Tentokrát jsou jen dva, protože mi ten první dal vážně zabrat :D A než jsem ho dala dohromady, trvalo mi to trochu dýl. Ten druhý už je ale zase pěkně čerstvý, jak to má být. Ten první najdete tady. Je ještě listopadový. Pak následovala menší pauza a další týden, z přelomu listopadu a prosince, najdete, když kliknete sem.

U prvního týdne mi chybí popisky k jednotlivým dnům, protože jak jsem ho doskládávala později, už jsem si přesně nepamatovala, o čem ty jednotlivé dny byly. Z fotek sice to nejdůležitější asi poznat jde, ale prostě jsem nevěděla, co do popisků dát. U druhého týdne, protože už jsem ho zase dělala den po dni, popisky jsou. :) Takže když nebudete vědět co by, nehledejte v OBI a koukněte na moje Weeky :)

Už vám to nebudu říkat, ale naposledy: Byla bych vážně ráda, kdyby se do tohodle projektu pustil i někdo další z mého okolí. Vážně mě zajímá, jak se na svět dívají ostatní. Nebudu vás k tomu přemlouvat. Není to ale nikterak těžké, strčíte foťák do kapsy a sem tam, když něco uvidíte, tak to cvaknete. No nic. Třeba to někdo zkusíte. :)

Tak se mějte skjele, zase vám někdy napíšu :)

FotoAkademie

2011-11-13T22:58:00.001+01:00

Myslím, že už jsem se chlubila. Nešlo to jinak :D

V úterý jsem byla na tiskové konferenci k slavnostnímu zahájení sedmého ročníku FotoAkademie, soutěže pro studenty základních a středních škol. Tato konference se konala ve velkém zrcadlovém sále ministerstva školství, kde to je mimochodem moc pěkné.

Bylo to příjemné posezení, informace o minulosti a budoucnosti soutěže střídaly skladby na klavír, a celou konferenci krásně ukončila Sára Saudková motivujícím proslovem o tom, jak je těžké, aby fotografie byla jen vedlejším koníčkem, fotografie podle ní musí být vášeň. Nemůžu než souhlasit :)

I s paní Saudkovou jsem si popovídala, mám s ní fotku, ale ne u sebe a musím tedy čekat, až ji někdo zveřejní.

Co se samotné soutěže týče, všechny informace najdete TADY :)

Pokud se ještě vejdete do věkové kategorie a rádi fotíte, jděte do toho :) Držím palce :)

Co dělám a jak žiju?

2011-11-09T11:38:00.001+01:00

Nemá smysl, abych vám sem tu odpověď napsala, protože už je zaznamenaná jinde. Proto vám prostě řeknu, kde ji najdete :)

Protože jsem nezahálela, naopak jsem se pěkně činila, na Week of Life najdete hned několik dalších týdnů, kde si můžete prohlédnout, jak se mám, co dělám, a jak se dívám na svět. Myslím, že jsem vám naposled psala po zveřejnění devátého týdnu, proto TADY najdete desátý :)
A aby toho nebylo málo, hned po něm jsem stvořila a publikovala týden jedenáctý (TU). To byl týden podzimních prázdnin, takový trochu odskok od stereotypu.
Dvanáctý týden nenásledoval hned po jedenáctém, protože se toho o víkendu moc nedělo a tak jsem si řekla, že ho vynechám a další týden začnu fotit pěkně od pondělka. To se ale taky nepovedlo, protože mi v pondělí cestou do školy došlo, že jsem si doma nechala kartu. Takže od teď moje týdny nezačínají sobotou, ale úterkem. Dvanáctý týden najdete TADY :)
Tak doufám, že se vám moje tvorba líbí, a zase někdy vám sem něco hodím, jen abyste tak věděli, jak žiju.

Hlášky

2011-11-07T17:32:00.000+01:00

Franc:

Musíme to psát, nemusíme, Rejnartová? - No radši bych to napsala. - Tak poďte. - Né, já myslela, že vy byste to napsal, to by bylo jistější... - Tak já jo? ...na starý kolena...

Čim sme skončili? Kyanovodíkem? Tak to je tedy padoušské!

...to znáte z dějepisu. Měli ste už dějepis?

Kde se tvoří močovina? Rejnartová? - V ledvinách? - Je to pravda, Kočí? - Já myslim že jo. - No to byste teda jedna jako druhá byly pěkné zrůdičky. Jak to je, Erharte? Co ste si o tom doma říkali? - ....... - Ano, je to v játrech. Napsala ste si to, Rejnartová? Kolikrát? - Jednou. - Tak si to napište radši víckrát. A Kočí jakbysmet.

Goll:

Bídák vedle bídáka, Černyševská stejně tak.

Prvorepublikový sirky! Kolegyně to cíleně nasypala kolegovi do baťohu a budou to prodávat pajsku za jednu.

...akorát tak v Monaku ten jejich šéfik místní... takovej novodobej rytíř v bobu.

Já jsem zjistil, že vy nemůžete odmaturovat. Protože v momentě, kdy vy odmaturujete, já už z toho parkoviště nevyjedu.

Raabová:

Prostřednictvím daní vašich rodičů mě neuplatíte.

Asi by všichni radši ten koks šňupali než ho házeli do pece.

Hrůza:

Pokud tam bude něco nekroužklýho, tak to prosím kdyžtak kroužkněte...

Hrajete někdo mariáš? Ne? Tak to začnete na vysoké škole, abyste si trochu vydělali... Jo vy hrajete poker, tak to by vás todle nebavilo.

Zilvar je mistr světa v přežívání čehokoli.

Máte inclination k totální resignation.

Morfologie je zrůdnost, neboť tam máte dosti značné velkomezery. Z morfologie budeme psát záhy testík, takže se pokud možno rychle naučte česky.

Štěpánko, ty máš taková krásná oka! To je teda ó ká.

Vymyslete mi slovo myš v plurálu instrumentálu. - S myšmi. - Smiš mi toto říkat?

Dávejte si na to pozor, ať nemluvíte jako naše paní ředitelka.

Může být problém s duálem? No když vůbec nevíte, co to je, tak asi jo.

Připadáte si, že neumíte česky? To je v pořádku. Já taky neumím česky, i když jsem na tom lépe než vy.

Já a Miroslav Bosák jsme jedni z mála, kteří si Vančuru užívají. On má sice trochu křupanský humor, ale jazykově je na tom opravdu dobře.

No nic, to jsem se tak rozplizle zlyrizoval, jdeme dál.

Pokud se chcete naučit přechodníky, přečtěte si pár stránek z Vančury a už to nikdy nezapomenete.

Zato sem viděl hejno hejlů, héč.

To je škoda, že mám dobrou náladu, jinak bych vás proklel.

Myslíte, že se mám dopustit té svatokrádeže, a pustit vám kousek Rozmarného Léta?

Jeho tvorba souzní s poetikou poetismu... byť to zní hloupě.

Vaňková:

Deset čtvrtin je v lepších rodinách pět polovin.

Tak ta první úloha, ta je pro malé děti.... teda děti, které už slyšely pojem derivace.

Prázdninová dávka školních hlášek

2011-10-29T14:19:00.000+02:00

Šimková:

"Já si občas ve vaší třídě připadám trochu mimo... možná to je mnou, možná to bývá těmi vašimi kontexty..."

"Štěpánka je skeptik"
Petr: "Štěpánka je septik."

Hrůza:

"Myslíte, že to je naivka? Tak to je docela radikální reinterpretace."

"...co začíná pomalu a co skoro bouchne? Mluvíš o mně, předpokládám."

"Byla bledá, nicméně kompaktní a zvládnutá - naprosto stylisticky příšerná věta, zato trefná."

"Jirko, co bys mi na to pověděl? Vim, že tam zrovna asi sázíte zelí na farmě... no tak, zvedni hlavu od květáků."

"S obrázkama to jde, to aspoň trochu dáváte pozor."

"Když Štěpán Segal už je takovej unavenej a potřebuje vypomoct s tim střihem... všimněte si, že čim je starší, tim kratší má záběry."

"Sekat latinu... to jo. Nebo tureckej med na pouti můžete sekat."

"Přijde mi poněkud trapné, že nedodržujete pravidla, na kterých jsme se domluvili, no můj trapný pocit to není."

Černyševská:

"Papej a buď zticha... nacpi si ústečka..."

(Po tom, co Gabča odříkala svůj domácí úkol) "To bylo výborný! Škoda, že ti nikdo nerozuměl."

"Sílu můžeš mít, i když seš unavená..... akorát unavenou."

"Já jsem občas taky taková broskvička, no, loňská."

Franc:

"Jílku, přestaňte tam vobtěžovat, vy nám tu chcete asi MERMOMOCÍ něco předvést."

"Schiere, co vy to tam pořád čtete? Co děláte? Nevíte? To bych neřek, že byste byl tak hloupej."

"Tak jsem opravil první část těch vašich dalších písemek, jak jste tam měli připravovat těch asi pět látek, no co ste tam někteří psali, to by vyšlo na menší učebnici. K fenolu se přidá čpavek a vyleze vám z toho anilin, no to si nechte patentovat."

"Kočí, vy píšete s hlavou položenou na lavici?" - "No, jo." - "Abyste nevypadala jako takovej ten platýs, víte, jak vypadá platýs?"

"K těm imidům jen jednu takovou zmíňku..."

...prozměnu... :D

2011-10-23T18:34:00.001+02:00

Hrůza:

"Čapek mě opravdu dojímá, stačí si přečíst jména hlavních postav a nemusíte číst děj."

"Dílko nevyzní tak pesimisticky, ačkoliv celé lidstvo v podstatě zahučelo."

"Většina Čapkových knih má jakési morální poselství, tudíž jsou vaše úšklebky poněkud na místě."

"Minule to byli mloci, dneska roboti, zítra nevímco."

"Neviděli jste někdo... jo, to jste vlastně asi vidět nemohli, to jste asi ještě nebyli na světě.. sorry."

"Pokud máte silný čtenářský žaludek, pusťte se do těchto věcí, měli byste však předem vědět, že to nijak povznášející není."

"Poselství je naprosto jasné: Nebuďte mloci."

"Pojďme ještě krátce aspoň zmínit..... a nebo ne."

"Čapek miloval literaturu podobnou guláši. Josef Čapek ve svém pejskovi a kočičce, jak vařili dort, docela přesně popisuje způsob, jak Karel Čapek psal knihy."

Franc:

"Tento uhlík, který má větší elektronegativitu, s tím samozřejmě není spokojen."

Šorsák:

"Když se vám nebudou moct vybavit žádný renesanční umělci, vzpomeňte si na želvy Ninja."

"Kostel sv. Antonína je renesanční kostel, ten je ovšem stavěný v gotickém slohu... teda vlastně..."

"Byla to svatá žena, tak proč by měla stárnout, žejo..."

"Ty novodobý dějiny jsou koukám porod."

Šimková:

"Chápu, že se někdy jevím jako natvrdlá, ale občas vám vážně nerozumím."

Lysičan:

"No já teda bejt modrookej, s modrookou ženskou a mít hnědooký dítě, tak se asi zajímám, jaký oči má soused.."

"Tak si to vemte, každej desátej otec vychovává nevědomky dítě, které není jejich..."

"Tři mozkové plyny... pleny..."

"Ty seš nějakej světloplachej?"
Igor: "Čihula je známej vampír!"

"Vrcholovej sport je ve svý podstatě prasárna."

"Jistěže můžeš jít na toaletu, nechceme přece, abys měl ve čtyřiceti problémy s prostatou... to teda asi budeš mít stejně..."

"Tak hezký víkend... a poslední Čihula nebo Dostalík ve třídě maže tabuli!"

Černyševská:

"Další dobrovolník? Nebo -nice?"

"Ale on se nestydí, on má vymeteno!"

"Hele, vy dva, dejte si ty kolínka dolů, sedíte tady jak v přístavní krčmě!"

Year of Life

2011-10-22T11:30:00.000+02:00

Na jaře letošního roku jsem vám psala o projektu Week of Life. Od té doby se však mnoho událo a já se WoL musím zmínit znovu.

Moje záliba v dokumentování a zaznamenávání každodenního života je všeobecně známá. Projevuje se mimo jiné v sepisování hlášek a přeřeků, které dělají lidé kolem mě. O ty učitelské se s vámi dělím, takže pokud jste pravidelnými čtenáři tohoto kousku internetu, víte, o čem je řeč.

Week of Life mi nabízí výbornou možnost podělit se o svůj každodenní život pomocí fotografie. Vyzkoušela jsem si asi osm provizorních weeků, kdy jsem si dala záležet a poctivě s sebou tahala svou zrcadlovku na každém kroku. To bylo ale značně náročné. Ačkoliv se mi ta myšlenka původně nelíbila, postupem času jsem dospěla k názoru, že se svou milovanou D90 nedokážu dokumentovat každodenní život dostatečně věrohodně. Chtěla jsem totiž víc než jen jednou za čas strávit 7 dní koukáním do hledáčku. Z takového týdne se tak jako tak nakonec stal týden fotografický, tudíž nereflektoval můj každodenní život, nýbrž jeho speciální výřez.

Jediné řešení bylo pořídit si nějaký malý, příjemný kompaktík, který bych mohla celý den nosit v kapse a vytáhnout ho, jakmile by něco zaujalo můj fotografický zrak.

Vážně se mi totiž zalíbila myšlenka roku života ve fotografii. Několika účastníkům projektu WoL se to již povedlo, zdokumentovali rok svého života v devíti fotografiích denně. To je mimochodem více než 3200 fotografií za celý rok :)

Celý problém se zrcadlovkou - kterou však stále miluji nadevše - vyřešil můj nejmilejší Péťa, který mi pořídil kompaktíka k narozeninám! Bylo to, jako kdyby vám někdo řekl, že jste vyhráli milion... velice šokující, velice neuvěřitelné a neuvěřitelně úžasné :) Doufám, že můžu říct, že další den, v sobotu, jsem začala svůj rok života.

Zase tak dlouho to není, během víkendu budu uploadovat teprve druhý (celkově desátý) týden. Je to ale poprvé, co fotografie doopravdy přesně říkají, co dělám, jakou mám náladu a co se děje kolem mě. Možná trochu klesly na kvalitě, ale to mě rozhodně netrápí! Baví mě to a v nejbližších dnech/týdnech toho rozhodně neplánuji nechat! :)

Od vás žádám jediné. Držte mi palce :) Pokud chcete moje týdny sledovat, je tu několik možností. Buďto můžete sledovat hlavní stránku WoL, kde se mezi nově přidanými objevují i moje aktuální weeky, nebo tady najdete seznam mých již publikovaných týdnů, a nebo, jako to má zařízené asi pět dalších, stačí říct a kdykoli uveřejním nový week, pošlu vám link.

Nechci se vám ale nijak vnucovat. Jen jsem se chtěla pochlubit a podělit o to, co mi dělá radost, na čem se můžu vyřádit a zároveň zlepšovat. Díky za pozornost.

PS: Péťovi, mému láskovi, který za to celé trochu může, věnuji tímto špeciální poděkování :) ♥

Hlášky kulihrášky

2011-10-18T07:20:00.000+02:00

Opět hlášky z jiných tříd... tentokrát děkujeme Janče =]

Raabová:
„Jarka se vzbudí nebo bude mít na obličejiotlačenou tužku!“

Černyševská:
„V čem jsi dobrá? Když nejsi dobrá na jazyky, musí ti jítněco jinýho, každýmu jde něco... Je fakt,že někdo je dobrej spíš na ty přestávky....“

„Už mě nic nenapadá, já půjdu pryč...“ (v půlce hodiny potom, co jí dojdou věty na překlad)

Ondra: „Est-ceque je peux aller a la toilette?“

Č: „Oui, te peux aller a la toilette, bonne voyage!“

Č: „Co probíráte?

Třída: „Paříž“

Č: „Paříž?.... Paříš, pařím, paříme...“

Minster:

„Chovám se jinak, protože teď jste tady vy, kdybyste tunebyli, bůhví, co bych tady mohl provádět.“ (vysvětluje definici sociologie)

„Asi nikoho nepřekvapí, že když se zkoumá, na co lidi myslínejvíce, je to jídlo a sex.“

Bubák: „Nebo jídlo při sexu!“

„...moji prarodiče jsou na tom lépe, než vaši prarodiče. Ikdyž... moji prarodiče už jsou po smrti, tak nevim, jestli jsou na tom lépe...“

Buchalová: „Čemu na tom nerozumíte? Vždyž je to látkaz osmičky!“

Terka K.: „Ježiš, já jsem blondýna!“

Goll:

„Nizozemsko je pod úrovní moře. Já se tam necejtim mocdobře, bojim se, že se to protrhne abudu zatopenej. Dobře, jsem trochu blázen, koukáte na mě jako na úplnýho cvoka, já už radšimlčim.“

„... americký imperialismus, a je to i tady. Takyčumíme na ty Willise, nebo jak se jmenujou ty ksichty americký...“

„Prosím vás, chvilku vydržte, já jsem takovejnešťastnej bobánek, nemůžu najít tu správnou mapičku!“

„No kolegyně, to je verva, kde se to ve vás bere?!?Nevim, co jsem říkal, jste mi úplně rozhodila sandál!“

Noha: (odpovídá na Gollův dotaz) „No, protože my...“

Goll: „Počkejte, kdo my?“

Noha: „No jako Habsburkové...“

Goll: „No kolegyně! To je novinka! To jste se nepochlubila,že jste takhle pátrala! Kristýna Nožičková von Habsburk! von Nový Bor!“

Tichá: „Pourquoi tu aimes Sacre Coeur?“

Eva: „Jak se řekne hezký?“

Tichá: „Beau / belle“

Eva: „Parce que c'est beaubelle (bóbel)“

Ulvrová:

vysvětluje "růžové nadýchané bačkory" - „No, takový ty růžový, chlupatý, á la paníŠulcová.“

na němčině

Honza Hnělička: „Pustíte nás už?“

„Proč bych vás jako měla pouštět?“

Honza: „Máme 6. hodinu, psali jsme test, máme hlad a nemám holku!“

Šulcová: „Tome, ty jsi horší než ženská!“

Bubák: „To nejste první, kdo mi to říká.“

a na závěr věty na překlad od paní Ulvrové (angličtina)

Kdyby si její manžel před ní kleknul, nerozvedla byse s ním.

Kdyby strýc nekoupil na Vánoce tu borovici, teta by byla naprostozoufalá.

Navrhli tomu psychiatrovi, aby si dal doordinace namontovat klimatizaci.

Ten vystrašený bytový zloděj se zeptal, kdy hopolicie propustí z vězení.

Kdyby ta vdova hodila ten věnec do jezera, tenctižádostivý dobrovolník by tam skočil.

Můj elegantní strýc si určitě nekoupil tyrůžové nadýchané bačkory.

Posádka letadla navrhla, aby si všichnipasažeři zuli boty a vybrali padáky.

Kdyby byl na podzim navštívil Austrálii, bylby našel toho roztomilého ptakopyska.

Nevolej mi v 8, budu hrát obtížnou počítačovou hru.

Nevěděli jsme, proč se náš pracovitýspolužák těší na ten test z chemie.

Hlášky

2011-10-17T07:31:00.000+02:00

Vaňková:

Mínus a mínus bývá ...obvykle... plus.

Mami, já tady nechci být!

Kdo to udělal? Béčkaři? Zbiju je! Jo, to je začátek maturitního videa - Vaňková tluče čtvrtou B.

Víte, co máte dělat, když vyučující náhodou ztratí vědomí? Běžet... Ne běžet domů a řvát hurá! ...běžet pro pomoc!

Černyševská:

Výborný! Stačí, když chybí šest lidí a už to funguje!

Jak je samička od hada? Hadice! A od kraba? Krabice!

(někomu přišla SMSka) Jéé, kdo nám to žbluňknul?

Franc:

Co to děláte? Myslíte, že už je konec? To sice je, ale váš.

To není pěkný smát se takhle kamarádovi. Kde ste se to navyk?

Hrůza:

Počkejte, já se radši podívám, abych vám tady nenablábolil něco, co vám vlastně říkat nechci.

To jsou jen pomocný kategorie, nedělejte si z toho nějaký modly nebo nic takovýho.

Být bigamistický alkoholický homosexuál je vskutku lahůdka.

"Viz poznámka" - to je tatarština! Něco jako: Podívej se na ta poznámka a nekecala tady!

Pokud byla Jane Austen inspirací pro Charlottu Brontëovou, musela žít dřív! ...pokud však Charlotte Brontëová neměla křišťálovou kouli, čemuž bych se na druhou stranu nedivil.

To je slovo do pranice. Pokud se se mnou soukromě dohovoříte a uznám, že ve vašich očích není lesk šílenství, knihu vám půjčím.

Dívka, která dělá kaňky do sešitu, se v životě nevdá.

Jsou věci, o kterých se ve viktoriánské společnosti nemluví... a těch je většina... kromě počasí vlastně všechny.

Ostatní:

Igor: Když mě Čihula políbí a z toho dostanu erekci, to je taky v talamu?

Lysičan: Máte v rodině cukrovku?
Áďa: Myslim že ne... Náš pes ji měl!

Rosťa (na fyzice): Paprsky se protnou v ohništi.

Vaňková: Od maturity z fyziky už uteklo 35 let.
Rosťa: Já myslel 35 lidí!

Odborné názvosloví

2011-10-12T20:15:00.000+02:00

Kdo chodíte se mnou do třídy, ani to nečtěte, dělali jsme to v úterý na češtině :D pro ostatní: Jedná se o známá přísloví přepsaná do odborného jazyka. Vaším úkolem, pokud se vám ovšem chce, je tato přísloví zkusit uhádnout. (správné odpovědi hodím do komentáře pod článek)

PS: Desítka je nejlepší :D

1) Náraz akustických vln, šířících se plynným prostředím nízkých vrstev atmosféry ze zdroje v lidském hrdle, odráží se od bariéry kompaktního přírodního systému, přičemž síla i kvalita zpětné vlny je adekvátní původnímu impulsu.

2) Kvalita počáteční fáze totální regenerace organismu subjektu a intenzita prožitku z téhož jsou přímo úměrné úsilí, vynaloženému subjektem k předchozí optimalizaci prostoru pro regeneraci organismu určeného.

3) Donace individua rodu Equus neopravňuje akceptora k vizuální percepci dentální soustavy tohoto jedince.

4) Je-li B bodem ukončení trajektorie malvice, puzené gravitační silou z bodu A, bod C je kolmým průmětem bodu A a bod A je na stromě, potom vzdálenost bodu B a C se limitně blíží k nule.

5) Kategorický imperativ nedovoluje libovolnému subjektu likvidovat zdroj infrazáření, který svým behavioristickým systémem neatakuje týž subjekt, neboť jeho radiace se chová inertně k tělesné integritě dotyčného subjektu.

6) Velikost fyzikální veličiny určuj dvakrát častěji, nežli používáš způsobu obrábění, při němž je materiál dělen na části.

7) Přemístí-li se do příbytku patřícího mně obyvatel příbytku jiného, je radno vložiti do vlastní horní končetiny hrubě opracovanou část stromu.

8) Ztráta prostorového vnímání není na závadu suverenitě nad osobami touto ztrátou ještě více postiženými.

9) Prognózu optimálního okamžiku pro své akce proveď podle modelového vztahu domestikovaného vodního opeřence k plodenství kulturních trav.

10) Kvalifikovaná a produktivní pracovnice v domácnosti za účelem získání části tělního pokryvu drobného obratlovce dokáže uvést své tělo do pohybu po parabolické dráze, jejíž počáteční a cílový bod leží na různých stranách bariéry oddělující dvě různé plochy zapsané samostatně v katastrálních mapách.

11) Kategorický imperativ velí při volbě způsobu techniky přenosu intelektuální pomoci směrem k jedinci schopnému samostatného abstraktního myšlení přiklonit se k verbálnímu projevu, zatímco u ostatních subjektů volit přímý tělesný kontakt.

12) Jestliže není konána činnost, která polidštila opici, není možno očekávat cukrářské pečivo.

13) Tělesným orgánem zpevněným skeletonem a obsahujícím nervové řídící centrum nelze narušit souvislost bariéry sestavené z kompaktních částí horniny popřípadě zeminy zpracované do pravidelných kvádrů a spojené směsí hornin s podstatným obsahem vápence.

14) Informační obsah mechanického vlnění vycházejícího z orálního otvoru humanoidní bytosti a postupujícího směrem k souvislému porostu vyšších dřevin se nezmění ani při následné změně směrového vektoru ve vektor opačný.

Hlášky

2011-10-08T12:33:00.003+02:00

Franc:

"Kyselina máselná voní...." - "...po fialkách?" - "Ne tak docela, pánové to možná znaj, když dva měsíce nosíte jedny ponožky a pak si je sundáte..."

"Rajnoho, jste tázán. Víte o tom?"

"Nevíte, co je hospodyňka? Vy tomu doma říkáte služka?"

"Tak co soused? No toho se radši neptám.. Moosi, víte, že se tomu smějete? A víte, že není slušnost smát se postiženým lidem?"

"Kolik, Dlouhá?" - "Víc než čtyři." - "A to je kolik?" - "Osm? Šestnáct?" - "Znáte ještě nějaké jiné číslo?"

Minster:

"Bonjour Madamme, c'est possible pučit si támdletu kytku? Merci beaucoup."
Černyševská: "Proč?"
"Potřebuju jim vysvětlit, co to je jsoucno."

Černyševská:

"Když to má anténu, tak je to jednohubka! ...a hele! Támhle se nám vztyčili! Oni zas nespěj tak tvrdě."

"Revizoři jsou smečka pánů posílená smečkou policajtů."

"Prosimvás, buďte zticha! Víte, co to znamená? Že nejste slyšet."

"Žena ve dvaceti se ptá: Jaký je? Žena ve třiceti se ptá: Čím je? Žena ve čtyřiceti se ptá: Kde je?"

"Už je to zase jsoucno?" - "Jo." - "No to jsem ráda, že jste mi to nedematerializovali."

Hrůza:

"Sákrá, to už jsme dělali? To jsem teda osel... sákrá..."

"Já jsem vlastně těžkej anarchista."

"Voskovec a Werich byli levičáci jak ďas."

Šimková:

"Platón byl největší Sókratův žák, psal díra... díla..."

Jubilejní =]

2011-10-04T12:00:00.000+02:00

No máte pravdu, jubilejní příspěvek tu už hodně dlouho nebyl. A teď je pro něj opravdu hodně vhodná doba.

První jubileum, které zažíváme a můžeme oslavit všichni spolu, je 10 tisíc návštěv mého blogu! Dobře, je to sice za necelé 4 roky, ale i tak je to paráda, bych řekla! Všem vám moc děkuju a doufám, že to tu spolu nějak potáhneme i dál... že jo? =]

Druhé jubileum, které zažíváme jen ve dvou, je výročí s mým miláčkem - 2 roky! Nevím, co víc k tomuhle dodat... posledního půl roku bylo... bylo to hodně těžké, ale všechno je teď 100% v pořádku a já jsem šťastná a on taky a prostě... jsme oba nejlepší, zlými časy jsme se už prokousali a už je nám jasné, že patříme k sobě, ať se děje co se děje =] A nebudu vám psát, jak moc ho miluju, protože byste to stejně nepochňápli =P Je to můj chlap prostě!

A to třetí jubileum, které zase tak parádní není, jsou moje narozeniny. Jsou až příští středu, což ale nic nemění na faktu, že mám poslední týden, abych si užila, že jsem teenager, protože tahle idylka končí =D Pokud jste mí vrstevníci, nepřipomínejte mi to =D a pokud jste moji rodiče, hmm... máte 20letý dítě, jakej to je pocit? =P Ne já nebudu rejpat, jsme na tom všichni stejně zle =D

Takže je čas oslavovat! =) Tak to rozjedeeeem! =D néé to mi není podobný. Prostě, díky za vaši přízeň, zase jsme všichni o rok sečtělejší a tak dále. Mám vás ráda, pa =]

Dvacáté šesté hlášky

2011-10-03T19:48:00.000+02:00

Černyševská:

"Otevřeme okénko a vpustíme dovnitř čerstvý podzimní smog..."

Hrůza:

"No vy se smějete, ale doba je pekelná, takže vám radím, dělejte revoluce."

"Já znám toho ředitele Mensy, on to býval spolužák mojí ženy, a takovýho asociálního dementa jste neviděli. Že by býval nějak extra bystrý, to nebýval. Mensa je tedy organizací, jež mě poněkud rozesmívá."

"...nevím, jestli vám to něco říká, pokud ne, tak se kdyžtak nějak průběžně dovzdělávejte..."

"'Peklo a noc nechť přivedou můj plán na denní světlo,' tohle říká Jago. Krásný, krásný věci říká."

"Brainstorming funguje tak, že pod nátlakem přicházíte se stále kravštějšíma nápadama, až se nakonec
dostanete k něčemu použitelnému."

"Tato sbírka v sobě obsahuje prvky erotického dusna a politické revolučnosti, abych to tak nějak kulantně shrnul."

"Čas nám krásně pádí, no to je peklo."

"Jakmile se v poezii vyskytuje džbán a deštník, je většinou velmi lechtivá."

"Občas když dochází v New Yorku obyvatelstvo, vypnou na chvíli proud a za devět měsíců se zvyšuje porodnost."

"Já teda pana Řezníčka moc nemusím, protože jsem ho zažil v praxi, což fakt nejde."

"Dalším takovým autorem je Jiří Wolker, záhadný mladík, kouzlo jehož tvorby mi zůstalo utajeno, fakt netuším proč ho češtináři tak milují."

"Každýmu, kdo bude říkat protěžovat, plivněte na něj a smějte se mu, že je nevzdělanej."

Franc:

"Schiere! Vy vidíte na uhlíku náboj delta plus? Fejfare, pučte mu brejli! Pro to je jediné vysvětlení, Schiere, buďto špatně vidíte, a nebo jste zase opilej."

"Tady dojde k tomu, že tady ten karboxyl, ne sice nějak radostně, ale bude odštěpovat ion H plus."

"Slezáková?" - "Já se omlouvám, ale já nemám čočky, takže nic nevidim." - "Tak Krausi? Co vy nemáte?" - "Rozum." - "No to je jediné, co vás omlouvá."

"Tohle už nám tady říkala minule kolegyně... nějaká..."

"Jonová, je nějaké místo, kde by se tento iont H plus mohl navázat, když jste se na to zasvěceně podívala?"

"Jílku, vy zvedáte ruku? Prosimvás, nevtipkujte!" - "No já o tom přemýšlel... že bych maturoval z biologie." - "Ježiš, vždyť vy ani nevíte, kolik vočí má slepice!"

"Štoku, příště si s sebou noste hadr, už vás nikdy na záchod nepustim."

Raabová:

"V ústí Perlové řeky ty ryby už asi nežijou... ty už jsou asi tuhý."

Opět hlášky odjinud =)

2011-09-28T06:47:00.001+02:00

Buchalová:

"Ježiš, já už jsem úplně prostorová!"

Tůmová:

"Michale, co to tam pod tou lavicí mastíte?"

Semnický (biologie):

"Teď si děvčata představte, jak to mají ti kluci těžké. Chlupy na zádech, hrudi, břiše, nohou, v oblasti genitálií, v nose, vousy,.... no je toho zkrátka požehnaně! Teď to vypadáme jako nějaké vopice co?"

"Když se nám narodila dcera Eliška a já jí viděl poprvé, tak jsem řekl: ´Ona nemá lanugo!´. Dokážete si představit, jak na mě manželka koukala. Ony byla chudák ráda, že to vůbec porodila a já přijdu s nějakým lanugem!" (lanugo=plodové ochlupení)

"Jaké máme další žlázy? Potní, mazové a. ... ? No holky, tak co máte? - Prsa? - A v nich? - Mlíko? - Ale houby, jak se tomu jinak říká? - Mléko? - Mléčné žlázy, děvčata!!"

"Koukněte se támhle na Tomáše! To je typický příklad sálání. Úplně to z něj sálá až chudák Eliška musí otírat čelo!"

"Tak Tomáši! Přestaňte na tu Báru házet ty vaše medové úsměvy. Já vim, že je hezká, tak se nestyďte a koukejte jí už konečně někam pozvat! A jestli ne, tak laskavě mlčte a poslouchejte výklad o termoregulaci!"

"A na základce! Tam jsme ještě běhali 1500m. A když jsem doběhl, tak jsem měl úplnej rybník v botách, jak jsem se potil!"

Rasko:

"Hello, I´m Wesley but you can call me - kretén!"

"I was on the teambuilding and our ´židitelka´ was talking about......"

"I love one czech meal - ´kupičná kašá´"

Goll:

"No a vona si ta paninka usmyslela, že bude tenhle kokón aplikovat na našich dětech! Už to vidim. Dítě bude zlobit, šoupne ho do kokónu se delfína a vyleze jako ouplnej svatoušek!"

"Dalo by se říct, že spolu měli velmi něžné přátelství. - Takže to byli milenci? - Říkejme tomu radši něžné přátelství, kolegyně."

"A ti UHŘI se stále bouřili a nechtěli se poddat rakouskému systému, tak ...."

Ehlová:

"Tak jaké byli prázdniny? - Krátké! - No popravdě řečeno mě to ani nezajímá. Máme celkem dost práce, tak hned začneme!"

Jandíková:

"Ta fce na ze všech těch kolegyň umřela a na tom místě, kde zkonala, tak tam zatvrdla!"

"A my si tu z těch alfíček uděláme malou legraci a přesuneme je proti jejich vůli na začátek příkladu a hned v nás cukne matematik a zjitíme, že je to co?...No přece derivace našeho proradného příkladu!"

"No já jsem vás chtěla nechat udělat zkoušku, ale protože jste na tu chybu přišli, tak budu hodná diktátorka a nemusíte jí dělat."

Hlášky

2011-09-27T08:38:00.003+02:00

Hrůza:

"Fontána bývá vždy oslavou moci tuposti nad měšťanskými prostory. Ta liberecká je toho krásným důkazem, myslím, že pan Kittner s tím osvětlením, starobylou sochou a pseudomoderními lavičkami dotáhl dadaismus k dokonalosti."

"Když se do nich ponoříte, mohli byste v tom začít vidět erotické motivy... tak já radši půjdu dál."

"Až uvidíte Boschovy obrazy, setkáte se s vlastními démony..... ale dobře vám tak!"

"Měl jsem v plánu vás donutit něco vymýšlet, ale vzhledem k vašemu nadšení se této rozkoše vzdám."

"Až nám přijdete k maturitě říct, že jste nám na naše administrativní dotazy odpovídat odborným výkladovým stylem, posadíte nás do kolen."

"Policajti tyjo, tryko s tvrdym po r, to jsou pekelníci, neskutečný ignoranti, to nemá obdoby..."

"Lewis Carroll, nejkultivovanější světový pedofil, se - pochopitelně - specializoval na tvorbu pro děti."

Černyševská:

"Est-ce que tu pass ton temps libre on stade?"

někdo: "Jestli trávíš volný čas ve stádu."

"Viděli jste někdy bojler? Když půjdete ve městě po ulici, uvidíte jich hodně."

Franc:

"Sežvejkáte šťavel, poleptá vám to žaludek a na kraji lesa padnete mrtva k zemi. To je vaše představa?"

Rasko:

"How do you say that?" - "Modelína." - "Modelíni? That sounds like Mussolini."

Kostincová:

"Ajný, teď vážně lituju, že jsou zakázaný fyzický tresty!"

Ajný: "...něco v rámci talířů..."

"Něco v rámci talířů!? Vy zvažte způsob vyjadřování, miláčku!"

Goll:

"...paní se jala tu myšlenku propagovat tady, že jako mrknete na delfína a ste v cajku."

"Paní říkala, že dokonce i schůzky pedagogů se dělaj v kokónu! Prosimvás, průměr kokonu je 180 centimetrů! Fakt si nedovedu představit, že by nás paní ředitelka všechny narvala do kokonu."

Blogu zdar... nazdar!

2011-09-21T18:58:00.000+02:00

Může se vám to zdát pěkně kontraproduktivní a nesmyslné, ale poslední dobou se snažím sem moc nepsat. Tedy abych to upřesnila, nepsat o tom, co dělám, nedělám, jak se mám a nemám, jak žiju a přežívám. Ačkoliv se nepovažuji za nějak zajímavou osobnost, tento blog prapůvodně - už to budou čtyři roky - vznikl proto, abych se mohla někde vypsat. Ze začátku to byl a stále částečně je něco jako můj deník. Pochopitelně vám píšu především o těch zajímavějších věcech ze svého života, o zážitcích, názorech, poučeních a zamyšleních, které mi přijdou alespoň trochu publikovatelné. A občas, přiznávám, poněkud stupidně naháním sledovanost blogu na učitelských hláškách, které jsou veleoblíbené a velehojně velečtené. Tak či tak, časy se mění a i tento ne zas až tak čtenářsky zajímavý blog má své pravidelné návštěvníky. A právě proto si teď prostě musím dát pomenší pauzu. Jakmile bude o čem psát, samozřejmě můžete očekávat článek, nemyslím, že budu psát méně než dřív. Jen - jak jsem řekla na začátku - teď pro vaše dobro nechci a nemůžu psát o tom, co dělám a jak se mám.

Posledních pár dní mě prostě nenapadá, o čem jiném bych psala. Jedu teď něco jako maraton, pobíhám v začarovaném kruhu a chytám z toho pravidelné pětidenní zoufalství střídané ne úplně pravidelným úžasným dvoudenním vysvobozením. Ačkoli mě víkendy s mým milým zaručeně zlepšují náladu a v neděli večer si připadám jako vyměněná a dokonce i schopná přežít nátlak okolností (školy, práce, nedostatku spánku a tisíce dalších problémů), v pondělí, nejdéle v úterý končím. A právě tou depresí z pocitu bezvýchodnosti své situace - odborně se tomu asi říká sebelítost - bych vás byla schopna zásobovat hodiny a hodiny.

Toho vás radši ušetřím. Jak jsem řekla: když mým stereotypním životem proběhne něco zajímavého, dozajista vám o tom dám vědět. Hlášky učitelů berte už jako samozřejmost, jakmile jich bude dost, můžete je očekávat. Ale kdybych nějakou delší dobu nepsala, není to proto, že bych na vás zapomněla. Je to proto, že se vás snažím ušetřit své deprese.

Tenhle článek je něco jako preventivní omluva, ke které možná ve výsledku ani nebude důvod. Mám vás ráda, čtenáři. =)

Hlášky

2011-09-15T16:44:00.000+02:00

Černyševská:

Úkol... Tom? - Já se strašně omlouvám, ale já jsem včera neměl čas. - No... já se strašně omlouvám, ale píšu ti za pět.

............................................

Vy ste uplně dutý, tady to uplně duní!

............................................

Vybereme někoho z příslušníků slabšího pohlaví... (myslí kluky)

............................................

To jsou šaty, které jsem si koupila. Přeložit. ...ale né! Je jenom jedna šata!

............................................

Já tady mám podmínky... Já se tady cítím jak ryba v plotě.

............................................

Zkuste se alespoň chvíli soustředit! Nebo si to rozdělte - každej se bude soustředit tři minuty a ono to vydá.

............................................

Dám vám příklad, kterej vám je bližší... Já... se... na to... můžu............ vykakat. Vykakám se na to.

............................................

Už mě nic nenapadá. Asi mi došla baterka.

............................................

Hrůza:

My sme najednou uprostřed něčí hlavy.

............................................

To vídám, když chodím do těch kakofonických tříd, kde jsou všichni jak sto let rozladěná basa, na to se pak těžko hraje.

............................................

...už i ty děti, proboha, tak to si radši vyleju hlavu!

............................................

Když sedíte v hospodě a propijete svoje boty, co nemůžete?... Jít domů!

............................................

Igor: Neruda byl prasák.
Hrůza: No, byl to muž znalý života, můžeme říct.

............................................

Danča už má dráty z hlavy? Tak Dančo poď... - Hmmmm..... - Hmmm, hmmm! To je teda pěkná babeta, tak poď do světa babeto!

............................................

Asi nejspíš jednoznačně to byla nějaká divoženka, ne žádný myšlenky, že by si ho nabalila a cucala z něj penízky, prostě z ničeho nic najednou bum, prásk, ahoj a nazdar!

............................................

Na mě tam všichni koukali jak na debila, protože jsem tam skákal jak opice, zatímco ostatní tam všichni ty kalhoty u kolen, asi měli povolený pásky, protože měli plný břicha cocacoly...

............................................

...a proč si teda neustřih hlavu?

............................................

Kašlu na nějaký krásný dívky, budu to tam kosit a hotovo!

............................................

...což je naprosto největší blázinec na celé básni...

............................................

To, že tam jsou nějaký metafory, neznamená, že by si autor doma ohryzával nudou tužku.

............................................

Nikčo, poď, já vždycky ty zíváky budu považovat za okysličené...

............................................

Cože? Máš z této básně pocit rychlého splácání?

............................................

Máte tady dva trychtýře, upe čekáte, že bude ňáká lovestory nebo bitka, a ono to nakonec vyšumí upe do nikam.

............................................

Já to poslouchal tolikrát, že se mi to vrylo do paměti, tohle budu blábolit ještě na smrtelný posteli.

............................................

Pochopili jste smysl této básně? No to doufám že ne, to byste byli zralí na odvoz do Bohnic!

............................................

Doufám, že máte nějaké sešity, do kterých si budete psát moudra a chytrostě...

............................................

Používání notebooků je v mých hodinách zakázáno, neboť si myslím, že byste měli pěstovat kontakt s tužkou a papírem.

............................................

Franc:

Šedlbauerová lajdá.

............................................

My už sme vás málem oplakali, vy ste zase dorazila. To je smůla.

............................................

Gončáre, viděl jste někdy ocet?

............................................

Rasko:

Is Kofola something like a communist Coca Cola? Yeah? And what is RC Cola then? Real Crap Cola?

............................................

Vaňková:

Vysoká škola ekonomická v Praze je považována za jedno z těch těžších gymnázií.

............................................

Teď vůbec nevim, jestli mi to vyjde, ale to je jedno.

............................................

Igore, neberte to osobně!! - Ne v pohodě já jsem blbec.

............................................

Řikám manželovi: vstávej, máme chlapa na balkóně! Ale já v tom prsty neměla!

............................................

Goll:

...v rukou v Turků. Teda. ...no ha-ha-ha!

............................................

Kolegyně, co vy to tam máte za benzenová jádra? No kolegyně, vy rudnete! Kolegyně se skrývá za benzenovými jádry! Cože? No nechte toho furt? Tak soráč, já už mlčim.

............................................

Mumifikovat zaživa, no kolego, co to je zas za plácando?

............................................

Jak mauá, že, kolegyně?

............................................

Já tady čekám na nějaký příjemný slovo a vy tady zvedáte židle! No vy ste ale sebranka!

............................................

Stereotyp v plném proudu

2011-09-14T06:35:00.001+02:00

Všichni jsme se úspěšně navrátili k našim školním životům, další větší prázdniny jsou kdesi v nedohlednu a povinnosti se na nás hrnou ze všech stran. Opět si můžeme připomenout, jaké to je nestíhat. A obávám se, že to bude horší.

Já v současné době dělám, co můžu, abych měla co nejvíc práce hotové, protože jakmile se mí prarodiče vrátí z lázní, skončí tím pro mě přístup k alespoň trochu funkčnímu PC (ano, takto zásadní a pro studentsko-pracovní život nezbytná samozřejmost). Pak už nejen že nemůžu psát domácí slohovky - a že jich teď nemáme málo - nemůžu vyhledávat studijní materiály ani pořádně zpracovávat maturitní témata... to vše se dá odložit nebo vyřešit jinak. Co považuji ale za zásadní problém, který pro mě nastane přibližně 28. září, je, že po tomto datu nemohu pracovat na svojí seminární práci. Překlad této historické povídky si prostě z prstu nevycucám a ze svého knižního slovníku už jsem vyždímala, co se dalo. Bez internetu se s touto prací prostě dál nehnu. A datum odevzdání je oficiálně konec října. Takže nyní vstávám ráno dřív, abych se posunula alespoň o pár vět, o odstavec, a využívám každého volného odpoledne, abych s prací pohnula nějak výrazněji. A buďme k sobě upřímní: kolik volných odpolední mám týdně? Jedno.

S tímto mi držte palce.

Další věc, která nastoupila společně s novým školním rokem, jsou sportovní trimestry. V prvním trimestru na mě zbyl sport, jehož jsem se dlouho obávala a videa na youtube mě v tom jen a pouze podporovala. Tímto sportem je v dnešní době velmi populární zumba. A po první hodině, již jsem absolvovala minulý čtvrtek, začínám chápat proč. Když pominu kroucení zadkem, klepání poprsím a podobné šílenosti, je to docela zábava.

Napsala bych vám toho mnohem víc, ale musím zase spěchat do školy. Tak se mějte krásně, slunce v duši to ti sluší :D jak se říká :) hlavně se nenechte vcucnout, jak říkám já :) Tak zdarte :) a zase někdy (brzo - úpadek tohoto blogu na úkor čehokoli: školy, práce, nepřístupu na pc... se prostě nestane!) :)

Hlášky z jiných tříd

2011-09-09T16:00:00.000+02:00

Nečekala jsem tak rychlou odezvu, jsem velmi příjemně překvapena, možná dokonce i nadšena zálibou studentů v hláškách učitelů. A proto tu pouhý den po jedné várce hlášek máme druhou, lepší, neboť je nasbíraná a zkompletovaná za mnohem delší časový úsek, než to, co vám běžně dodávám já.

Obrovský dík Šárce =)

................................................

FRANC:

"To je třída! Vy kdybyste nedej bože měli mít děti, tak ani nevíte, jakym koncem je máte krmit!" - nevěděli jsme jakym koncem bakterie přijímá potravu a jakým ji vylučuje :D

---------------------

"Zazkoumáme si na staré časy."

---------------------

"Vy se furt hájíte, že jste humanitní třída, ale úroveň vašeho vyjadřování je hanbeně mrzká."

---------------------

"Jak se živí bakterie, Nožičková?" - "Fototrofně?" - "Takže vy na sebe doma místo jídla svítíte jo? No to jsou mi věci."

---------------------

"Co jsou to druhoústí?" - "To se jim ústa změní v řitní otvor a na opačné straně vzniká také řitní otvor." - "Joo? A popište mi, kdy se vám to stalo naposledy?"
---------------------

"Mech. Víte, co to je? Nevíte? Heleďte, tak to by mě teda zajímalo, kam vlastně chodíte, když jdete do lesa."

---------------------

"Víte, až vám bude 18, tak vám rodiče prozradí, co to ten alkohol vlastně je."

---------------------

"Vy jste vlastně ta humanitní třída, takže nemáte matematiku, chemii,..." - "Máme!" - "Ále, prosim vás. To máte jen tak pro legraci. Ale heleďte, trochu se tomu věnujte jo? Ať umíte počítat aspoň do deseti."

---------------------

"Jak tomu říkáte doma?.........Správně, hypokotyl!"

---------------------

BUCHALOVÁ:

"Pánové, musím vás upozornit, že potenciometr v žádném případě neměří potenci..."

---------------------

"V této úloze použijeme pravidlo pravé ruky. Kdo má obě ruce levé, má bohužel smůlu a letos zřejmě propadne z fyziky."

---------------------

"Honili se honili, až se dohonili. Moje otázka zní: V jaké vzdálenosti od domova se dohonili?"

---------------------

MINSTER:

"Sedl si pod fíkovník až najde to, co hledá. Po čase mu tam začalo něco růst. Nevěděl, co s tím, tak to utrhl, uvařil ve vodě a tak vznikl zelený čaj"

---------------------

"Copak dělá takový koksař?" - "Vyrábí koks" - (někdo) "A není to náhodou protizákoné?" - (Minster) "To je koks, ne kokain!"

---------------------

JANDÍKOVÁ:

"Tento příklad je pro nás velice tragická situace, takže my na něj nepůjdeme normální legální cestou, ale použije utajený nelegální způsob."

---------------------

"Ještě máme několik pikosekund, takže se nevzrušujte a koukejte vypočítat ten příklad!"

---------------------

"Jsem se zase rozvášnila! Mě musíte krotit!"

---------------------

"Možná se v nás cuká matematik, ale nechme to tak. Bude se nám to ještě hodit."

---------------------

"Tím opáčkem jsme si přihřáli polívčičku na limity."

---------------------

KOSTINCOVÁ:

"Pod topolem podle skal, zelený mužík zatleskal." - pronesla, když na hodinu ruštiny přišel Mister s třídnicí a měl na sobě (skoro) fosforově zelené tričko

---------------------

PĚNIČKA:

"Družice Franta Vomáčka dneska vysílá..."

---------------------

"Skoro zataženo" (místo Skoro jasno)

---------------------

VOŽENÍLEK:

"Tři základní teze ze ZŠ: 1. Když vytáhnete kabel ze zásuvky, tak el. proud vyteče na podlahu, proto se musí domy uzemnit. 2. Ručička na kompasu ukazuje na sever, protože v Norsku mají velké zásoby železa. 3. Měsíc září (svítí)"

---------------------

GOLL:

"Jsem si pak připadal jako Maestro Kokotino!"

---------------------

"Co tady děláte vy bando bídáků."

---------------------

"Tak co? Jak vám dupou králíci?"

---------------------

SPOLUŽÁCI:

"V tajze je celoroční převaha sraček" - místo srážek

To nám tu chybělo!

2011-09-08T17:14:00.000+02:00

Ač bychom se všichni do jednoho nejspíše rádi vrátili do časů prázdnin, jedno pozitivum ke školnímu roku neodmyslitelně patří - hlášky učitelů. Máme za sebou teprve týden a já už nyní přináším první letošní várku pedagogických výroků. Asi si ale všimnete, že se nám tu opakují stále ta samá jména... čímž bych chtěla požádat kohokoli z našeho gymnázia, z jakékoli třídy, i bývalé studenty: určitě máte nějaké staré sešity po stranách popsané různými bláboly, které kdy vyřkli někteří z našich milovaných profesorů. Nabídnete je pomocí mého blogu k přečtení ostatním?

..............................................

a teď k věci.

Černyševská:

Co? Co já jsem dělala? Intenzívně odpočívala!

..............................................

Já se do Vánoc ještě určitě budu věnovat všem, neboť nějakou známku vám vtělit musim.

..............................................

Kdo se nechce nebo z jakéhokoli osobního důvodu nemůže zúčastňovat všeobecného cvrkotu, nechť si sedne dozadu a nebudeme se navzájem vyrušovat, leč požadavky budou na všechny stejné.

..............................................

Chlapče! Promlouvám k tobě česky, anžto by ses pak vymlouval, žes mi nepochňápl.

..............................................

Byla bych byla bývala byla.

..............................................

Heleďte, já vám řeknu takovou pomůcku, na kterou jsem přišla vlastním závitem.

..............................................

Pavle, podej mi prosimtě támdleten sešit, já mám tady tak hezky rozložený roucho...

..............................................

Franc:

Schiere, neschovávejte se tam!

..............................................

Sedíte voba v první lavici, ale ani jeden nevíte nic. Vy byste si měli spíš sednout někam támhle za zeď.

..............................................

Tak jak se tomu říká, Rajnoho? - Prosim? - Neproste, odpovídejte!

..............................................

Hrůza:

Nižší státní maturitní zkouška se odehrává po vzoru Pavlovových Psů - naslintat něco na papír.

..............................................

Uvažuje někdo o psaní té vyšší úrovně maturit? Jirko? Ne? Tak trénuj psaní rychlých stupidit.

..............................................

Jsou tam i slohové útvary, které vůbec v českém jazyce neexistují, například útvar honosně nazvaný "zamyšlení". A my vám máme udělit třetinu bodů za to, jestli jste opravdu napsali zamyšlení. Což je otázka hodná zamyšlení.

..............................................

To ať se na mě nikdo nezlobí, ale esej za 90 minut nedokáže napsat absolutně vůbec nikdo, protože to jednoduše není v lidských silách.

..............................................

Víte, co to je motivační dopis? Je legrační moderní doba a vy se musíte jít prodat jako kus salámu.

..............................................

Teď se mi malinko trhla nitka, ale dobré.

..............................................

Budete známkovaní jako dobytek podle nějakého vytetovaného čísla, takže bez jakéhokoli přihlédnutí k danému jedinci. Co tam bude napsané, to tam bude napsané, a překročí-li to hranici zdravé normality, textík letí do škarpy.

..............................................

Svou nepřipravenost na hodinu jsi odůvodnila hezkou epickou historkou... tomu by se dalo říkat argumentativní epika: nemám to, protože....

..............................................

To dávaj ale v nějakym multiplexu ne? Já to tam nemám rád, jak si tam lidi sypou kukuřici za krk a tak...

..............................................

To je věc, která není úplně málo patetická. Někteří studenti vyprsknou v smích tam, kde jiní zamačkávají slzu, což působí rozbroje v týmu.

..............................................

Seznal jsem, že jazykové schopnosti dnešních studentů tak úplně na Komenského nestačí. A bohužel nebo naštěstí se to ještě nikdo nepokusil přeložit do modernější češtiny. Abyste tomu tak nějak rozuměli, museli byste občas trpět duchovními krizemi barokního rázu, což pokud se vám nestává, máte asi smůlu.

..............................................

...tam jsou ty prosvícený rudý kompoty, v nich plavou ty rozcuckovaný věci, pak vám dojde, jak je takovej kompot děsivej! To vám řikám, takovej kompot byste si fakt nedali na noční stolek. To by mohlo bejt místo stezky odvahy: "projekt spaní s kompotem".

..............................................

Poslední prázdninový

2011-08-31T09:59:00.000+02:00

Můžeme se bránit, co nám síly stačí, ale stejně tomu neutečeme. Zítra zase začíná škola a všechno se vrací do nepříjemných stereotypních kolejí, které nás unavují, otravují, stejně se jim ale nevyhneme. Končí vstávání kolem oběda, končí dny strávené u filmů, končí všechno, co máme na prázdninách rádi. Letos se mi ale vážně nechce stresovat. Už jen představa maturity, plesu, přijímaček na vysokou a dalších zázraků, co nás tento rok čekají, mi vždycky úspěšně rozhodí sandál. Takže letos žádná předsevzetí, žádné sliby, na které kolem pololetí zapomenu, pro tento školní rok mám jen jedno jediné heslo: přežít! A už teď, když vidím, co mě čeká, to nepovažuji za úplně lehký úkol.

A co prázdniny? Myslím, že ty letošní jsem neproflákala. Což je zvláštní, vlastně jsem kromě jednoho týdnu byla doma... a kromě ještě teď konce prázdnin. Proto jsem vám taky nepsala tolik, jak byste si to asi zasloužili, měla jsem tu totiž jednoho VIP maroda, který měl, co se mého času a energie týče, jednoznačně přednost... sorry. :D Jinak jsem nic moc o prázdninách nedělala. Koukala jsem na filmy, chodila jsem do práce, pracovala jsem na seminárce a podobných hovadinách do školy. Moc jsem s nimi ale stejně nepohnula, teď to bude záhul... nebo jinak řečeno "nepříjemná změna".

A co jste dělali vy? Váleli jste se někde na pláži u moře... nebo na koupáku? Nebo jste prázdniny strávili někde v práci a teď se těšíte z vydělaných financí? Ať je to, jak chce, tohle teď končí.

Tak vám všem přeju, abyste ten letošek ve zdraví přežili, abychom se na něj za deset měsíců s úsměvem podívali zpátky a oddychli si, že to máme za sebou. Takže ještě odpočívejte, nabírejte sílu, relaxujte a zase někdy ve školním roce, čus bus :)

-- 4 --

2011-08-19T16:17:00.002+02:00

čtyři...

...věci, co by ses chtěl(a) naučit

vařit; zpívat a hrát na kytaru a bicí; řídit auto; neměnit hned názor podle toho, co kdo plácne.

...závislosti

zelený orbitky, ranní sprcha, internet, snílkování

...životní moudra

Najdeš to, teprv až to přestaneš hledat. Kluci si celoživotně seděj na vedení (autor: moje sestra když jí bylo tak 6 :D). Dělání dělání všechny smutky zahání. Dokud nebudeš happy sám se sebou, nečekej, že s tebou bude happy někdo další.

...věci, co nesnášíš

škola, halušky, alkohol, číslo 8. Jo a když smrdim kouřem.

...věci, co by ti udělaly radost jako dárek

saténová košilka nebo huňatej župánek; rubikova kostka; kaktus - nebo ještě lépe ta kytka s baculatejma listama; beruška nebo 4lístek na krk. (ale teď už to neplatí, protože jsem vám to řekla :D udělalo by mi to radost, kdyby vás to napadlo samotný :P)

...věci, co ti teď v životě nejvíc chybí

konversky, láska, místo na disku, motivace

...věci, na kterých právě ulítáváš

kdo to vymejšlí? :D to je otázka tak pro věkovou kategorii 13-15 :D ne dobře... tak asi Pendulum, Jane Austen, lensbaby, kopretiny (ale ty už nerostou, tak asi zas až za rok)

...věci, který máš teď na sobě

tričko, džíny, mikinu, spodní prádlo a ponožky :D což sice není 4 ale zas je to všechno :D

...tvoje úchylky

nepovim :D kdo mě zná, ten to ví, a ostatním do toho nic není :P

...místa, kam bys jel(a) na dovolenou

USA!!! rozhodně... ale to by nebyla dovolená, to by byl návrat domů ;) potom Skandinávie, Novej Zéland a Turecko nebo Tunisko

...věci, co jsi dělal(a) včera

včera... hmm... s Májou a Tášem jsme tancovali v kuchyni, slavili jsme mámin svátek, dělala jsem seminárku a pak jsem šla do práce :D

...lidi, co ti jsou nejbližší

Mája Š., Kája S. a Kuba F., Péťa V. (ať chce nebo ne) :D a moje mamínka :)

...věci, co nepatří do tvého šatníku

lodičky, tanga, sluneční brýle a pohorky :D

...věci, kterýma se lišíš od ostatních

ponožky; věčnej chaos v hlavě; nezájem o politiku; neustálá únava

...normální jména, jaký bys ale nikdy nedal(a) svým dětem

Marcela, Sandra, Honza, Hana (a Patricie, ale to zas tak normální není) jo a Jiří! na to jsem zapomněla

...nejhorší věci na škole

místo, čas, způsob a fakt, že je to celý vlastně povinný.

...věci, co na sobě máš rád(a)

IQ, schopnost empatie (která mi ale občas bejvá spíš na obtíž) a schopnost uvěřit věcem obecně považovaným za nemožné :) a čtvrtý nevim. čim víc o tom přemejšlim, tim víc horších věcí mě napadá :D

...první záložky z leva

Facebook, Twitter, email, Youtube (ale zas jich tu už mám 35, tak mě podle toho nesuďte) :D

...nejlepší večerníčky

Edudant a Francimór, Mašinky, Lískulka, a asi prostě krteček, hrdina všech dětských srdcí :D

...maturitní předměty

no kéž by 4... ale čeština, matika, anglina a dějiny umění

...věci, bez kterých nevyjdeš z domu

iPod, mobil, klíče a peněženka. Duhhh :D

:) :) c'est tout.

LŠDF 2011

2011-08-07T21:59:00.002+02:00

Pravidelným čtenářům mého blogu jistě tato zkratka už něco říká. Zalovte v paměti nebo v archivu blogu a zjistíte, že se jedná o Letní Školu Digitální Fotografie, ze které jsem loni byla absolutně na větvi a letos jsem nemohla jinak, než tam jet znova. Tentokrát se v období od 31. července do 6. srpna kurz konal v Kašperských Horách v Domě Fotografů, což je mimochodem přinejmenším malebné místo na strávení kousku prázdnin.

Stejně jako loni i letos byla parta fotografů naprosto super (ačkoliv jsem se na začátku bála, protože asi 17členná skupina s pouze 4 kluky mi přišlo jako nepříjemná převaha), takže jsme si užili spoustu zábavy. Většina loňského osazenstva sice letos nejela, pár nás ale zbylo a přidali se i suproví nováčci. Všeho všudy to nakonec byla prostě senzační banda lidí, se kterou jsme se, jak jsme říkali, naladili na stejnou vlnu a pak jsme se smáli i úplným ptákovinám.

Ani nám nevadilo, že je nás sedm na pokoji, ani že na jídlo musíme chodit úplně jinam, ani že není wifinka, takže jsme neustále řešili nedostatek kabelů... na konci jsme se shodli, že právě teď nastala ta doba, kdy by ten kurz měl začít, nikoliv končit. Týden je prostě málo.

Na rozdíl od loňského roku jsem si letos nechala doma sešítek na zapisování hlášek, tak vám jich moc nepřipomenu, protože jich moc nemám. Ale tak aspoň něco:

A: "To řek nějakej Siddhártha Gautama."

K: "To je Buddha ne?"

A: "nene... počkej.... zakladatel buddhismu... jo aha" :D

H: "Jsem ožralej nebo to tam fakt nepasuje?"

několik lidí najednou: "Jseš ožralej."

"Můžem si dopít ten džus?"

Pan Šusta: "A máte k tomu aspoň vodku?"

"Milá dámo, byla byste tak laskava a poodstoupila kousek do prdele?"

"Stojí mu jako monopod." (s tím související byla taky debata o tom, jak by se 3 nohy stativu daly použít na 3 holky najednou... to tom se ale radši rozepisovat nebudu) :D

Taky měly docela úspěch moje běžné, pro účastníky kurzu však doposud neznámé výroky jako "whatever major loser", "čůrárna" (wc), "polovertikální poloha" (sedět) nebo třeba "džejkyho džejka" (žvejka).

Jinak celý týden se odehrával na vlnách převážně písně chiwawa, dále několika písniček od Miky, Divokýho Billa, Pendulum nebo Adele a pak spousta takových, které jsem doposud neznala, např.

Nejvíce srandy jsme si užili při hře Aktivity, kterou každý jistě dobře zná a se kterou jsme strávili asi 2 noci. Nasmála jsem se, jako už dlouho ne. Stejně tak při jídle, kdy na otázku "co si dáte k pití" byla jasná odpověď "hmmmmm...".

V úterý jsme absolvovali velmi dobrodružný výlet za focením řeky Vydry. Dobrodružný z něj dělala především cesta autobusem, která byla poněkud o život, neboť takhle plným autobusem jsem snad nikdy nejela. Něco jako osobní prostor znělo v tu chvíli jako nejabsurdnější vtip a na několika zastávkách (na kterých se do tak plného autobusu stále cpali další a další lidé) jsme málem někteří zůstali. A Vydra sama o sobě byla o hubu... nebo spíš o foťák, snad každý si vzpomene alespoň na jednu situaci, kdy nezbývalo mnoho a letěl do vody. Ono to klouzavé kamení žádné velké bezpečí nepředstavuje, pokud se nechcete koupat, což my jsme nechtěli.

Další den se konal výlet na Kašperk, kde se cestou část naší skupiny ztratila a zkrátila si cestu asi o hodinu a o několik kilometrů. Zase ale neviděli bunkr a chybí na několika skupinových fotkách, což je jejich smůla.

Jeden den se také konala soutěž Šumavský Fotomaraton, nebo spíš taková testovací část tohoto fotomaratonu. Úkolem bylo za časový interval asi 3 hodiny odevzdat 7 fotek na předem daná témata. Dostali jsme témata, zděsili jsme se, 2 a půl hodiny jsme běhali po Kašperkách a sháněli fotky a půl hodiny jsme se hromadně snažili rozchodit notesy, abychom mohli fotografie včas odevzdat. Konalo se i několik dalších menších soutěží, třeba celotýdenní soutěž o to, kdo vyfotí nejlépe Dům Fotogarafů, nebo o nejlepší fotku hradu Kašperk.

Každý večer se pochopitelně odehrávala debata nad odevzdanými fotografiemi a nevzpomínám si, že bychom jedinkrát šli spát před půlnocí (minimálně někteří, že, děvčata...) :D

Přiučili jsme se toho hodně, vyzkoušeli si fotografování v ateliéru nebo třeba s úžasným objektivem Lensbaby, na který mám zálusk už nějaký ten pátek. Pochopitelně splnil veškeré mé očekávání - je naprosto úžasný.

Fotky z LŠDF samozřejmě hodím na Rajče, jakmile je trochu protřídím, počítejte s tím tak zítra. A něco taky půjde na devianta, ale vzhledem k tomu, jak mi tady jde net, to půjde asi pomalu.

Nemyslete si, že jsem vám řekla všecko... ale některé zážitky asi nemá smysl popisovat. Jako když jsme s Aničkou rozhodně NEšly kupovat jídlo. :D To ne, všecho moc škodí, i moc vyprávění. Každopádně doufám, že se za rok zase sejdeme a hlavně že se sejdeme i někdy dřív :) protože se mi nechce čekat rok kvůli jednomu týdnu s touhle super bandou :) No, tak se mějte fajn, a foťte :) bré světlo :P

O ničem

2011-08-01T12:04:00.000+02:00

Je to právě dneska, co se prázdniny hrozivě přehouply do druhé půle. Co jste dělali? Co máte ještě v plánu? Já jsem teď na další Letní škole digitální fotografie, rozhodně potom čekejte článek, jaké to tu bylo, co jsem se přiučila a tak vůbec :) Červenec utekl jako voda, ani nevím, co jsem dělala. První týden koukala na filmy, pak pracovala a poslední týden jsem byla u táty, babičky a pak jsem měla jeden den s Májou, jeden den polopracovní a jeden takový rekreační, kdy jsem vlastně koukala na jeden film a pak jsem šla do kina na druhý. Takže když přimhouřím hodně obě oči a ještě zatnu zuby, myslím, že můžu říct, že se nic moc nestalo. Na školu nemyslím, horší je, že mě ve snu pronásleduje. :D několikrát do týdne se mi zdá o prvním září, o školní buzeraci, o tom, jak možná všechno není tak hrozné, ale tím, že to všichni tak řeší a dramatizují (že ano paní třídní), je to nakonec stejně peklo. Prokletí.

Jinak pokud sledujete Facebook, stejně vám asi žádná větší událost z mého života nemohla uniknout, tak se tu nebudu nijak moc rozkecávat. A co bych vám ještě řekla? Už mě nic nenapadá. Tak já vám napíšu, až přijedu domů :) tak se těšte, užívejte volna, co to jde, a mějte se :)

Filmové tipy č. 2

2011-07-21T08:35:00.000+02:00

Stejně jako jsem vám již o těchto prázdninách jednou psala o filmech, na které se můžete kouknout za dlouhých deštivých večerů letošního léta, udělám to znovu. Tentokrát pro vás mám filmové tipy jen dva, ale za to jsou to filmy, které se mi vážně moc líbily a které, ač mohou být dělané trochu na efekt, vás sem tam donutí se zamyslet.

Prvním z nich je Pokojný Bojovník, příběh teoreticky šťastného chlapce, který ale není šťastný na 100%. Je to gymnasta snažící se uspět v jisté soutěži. Ale několik měsíců před tím se najednou zraní a jak říkají doktoři, není jisté, jestli bude vůbec ještě schopen chodit. Pokračování v gymnastice nepřipadá v úvahu. Jeho život najednou nemá smysl. Trailer je tady.

Druhým filmem je možná známější Karate Kid. Malý chlapec se s matkou přestěhuje z Ameriky do Číny, kde mají sice v plánu pokračovat v normálním životě, jeho ale začnou ve škole šikanovat. Proto je odhodlaný naučit se kung-fu, aby se svým spolužákům vyrovnal. Jakmile ale přijde do tělocvičny, je obviněn z útoku na nějakého chlapce a vyzván k souboji.

Vybrala jsem právě tyto dva filmy, protože jsou si něčím podobné. Dva kluci, ačkoliv s věkovým rozdílem asi deset let, snažící se o jistý sportovní výkon. Oba ve svém snažení narazí na učitele - ať skutečného, nebo jen v jejich hlavě - který jim říká, co mají dělat. A právě díky těmto učitelům pochopí, že mají ve skutečnosti mnohem více možností a schopností, než doposud tušili, a že jen stačilo podívat se na svět jinýma očima, přerovnat si psychiku. A myslím, že kdybychom každý měli někoho takového, kdo by nás donutil soustředit se, uklidnit svoje ego a žít tady a teď, celá lidská rasa by teď byla úplně jinde. Nebo aspoň já, já bych někoho takového potřebovala, kdo by mi řekl, co je správné. Protože až příliš často nevím, jak na věci reagovat, co si o nich myslet a co se sebou dělat.

Každopádně, abych se tu zbytečně nerozkecávala, tyhle dva filmy doporučuji. =]

Pýcha a Předsudek

2011-07-17T13:08:00.000+02:00

Tak jsem přečetla tuto knihu od Jane Austen a musím říct, že mě přinejmenším překvapila. Rozhodně jsem nečekala, že se do příběhu natolik zažeru, že mě bude tolik bavit a že mi na konci udělá takovou radost :D vždycky totiž, když něco čtu, doufám, že to nějak dopadne, ačkoliv to nevypadá jako pravděpodobný závěr. A ve většině příběhů to podle očekávání nedopadne, protože život se tak prostě nechová. A nebo tak dopadne, ale stane se to takovým způsobem, že už z toho člověk ani nemá radost. Ale tady, tady moje srdéčko plesalo posledních 100 stran, protože všechno šlo podle mých představ, ale pořád jsem ještě neměla jistotu, že to dobře dopadne :D Abych tak shrnula svoje rozplývání nad tímto dílem, stačí prostě říct, že mám pocit, že to bylo napsané pro mě - nebo pro člověka jako jsem já. A ačkoliv moc historickou literaturu nemusím, protože mi jsou veškerá tehdejší pravidla společnosti poněkud proti srsti, tady mi to nevadilo. Už se těším, až zase bude otevřená knihovna, abych si mohla od Jane Austen půjčit něco dalšího, třeba Rozum a Cit =)

O ději se rozepisovat nebudu a asi ani o ničem jiném. Vlastně jsem se jen chtěla podělit o radost z přečtení této knížky :D

Literární sloh: Svět podle Garpa

2011-07-16T22:00:00.000+02:00

John Irving, známý americký spisovatel a scénárista, se narodil 2. března 1942 v Exeteru, USA. Mezi jeho nejznámější knihy patří například román Svět podle Garpa, Pravidla moštárny nebo Hotel New Hampshire. John Irving je také držitelem Oscara za scénář k filmu Pravidla moštárny.

Svět podle Garpa je příběh vyprávějící o životě spisovatele a zápasníka T. S. Garpa. Kniha začíná krátkým úvodem o životě a životním postoji Garpovy matky Jenny Fieldsové. Jenny, dcera bohatých výrobců pracovní obuvi, je zdravotní sestrou s odporem k mužům a jejich chlípnosti. Svému zaměstnání se věnuje se vší péčí a nejraději pracuje s malými dětmi. Také začne chtít být matkou. Z oddělení matek a dětí je však odvolána, když tam začne šířit své feministické názory. Jelikož se jedná o dobrou zdravotní sestru, přesunou ji na jednotku intenzivní péče. Tam Jenny dělí svoje pacienty do čtyř kategorií podle typu jejich zranění: Povrchoví, Vnitřní orgány, Absentující a Ztracenci. Ztracencem je podle Jenny také seržant technik Garp. Za války byl sestřelen a jeho zranění a především poškození mozku jsou nenapravitelná. Seržant technik Garp, který je pro Jenny ideálním partnerem, neboť do budoucna nepředstavuje žádné závazky, se stává těsně před svou smrtí Garpovým otcem.

Těhotná Jenny je nucena opustit svoje stávající zaměstnání. Přijímá proto práci ošetřující sestry ve Steeringské škole, tehdy ještě přístupné pouze chlapcům. Malý Garp tedy vyrůstá v areálu školy a hraje si s dětmi Percyovými, zatímco jeho matka pracuje, čte a chodí na přednášky, aby synovi mohla později poradit, které kurzy si vybrat a které ne.

Garpovi se v období dětství a dospívání stane spousta v podstatě téměř nepodstatných malých dobrodružství. V pěti letech uvízne na střeše, když chce chytat holuby. Trop, pes rodiny Percyů, mu prokousne ucho. Garp mu to o několik let později vrátí. Cushie Percyová uvede Garpa do světa dospělých „u kanónů“, zatímco Pú Percyová (Brainbridge) si vytvoří vůči Garpovi nenávist, jež se mu později stane osudnou.

Garp se také ve svých školních letech věnuje zápasení, kde v tělocvičně poprvé potkává Helenu Holmovou, dceru trenéra a svou budoucí ženu. Helena se Garpovi svěří, že by se raději vdala za spisovatele než za zápasníka, a právě tehdy se Garp rozhodne stát se spisovatelem. Helena však na steeringu studovat nemůže, neboť je dívka, a tak se moc nevídají.

Po dostudování střední školy se Garp a Jenny vydávají do Evropy. Rozhodnou se nějakou dobu žít ve Vídni, kde oba chtějí psát knihy. Zatímco Jenny napíše svůj vlastní životopis Sexuálně podezřelá, Garp se zmůže jen na dopisy Heleně a jednu povídku - Penzión Grillparzer. Mnoho času naopak tráví poznáváním prostitutek po celé Vídni a jakýmsi pseudopřátelstvím se třemi z nich.

Po návratu zpět do USA se Jenny díky nakladateli Johnu Wolfovi stává slavnou, a tak do Garpova života vstupují spousty feministek, stoupenkyň Ellen Jamesové (ženy s dobrovolně vyříznutým jazykem) a také Roberta, Garpova budoucí nejlepší přítelkyně.

Ve stejné době se Garp spolu s Helenou vezmou a začnou žít společným životem, který je všehovšudy šťastný, kromě několika menších aférek, většinou z Garpovy strany. Za jednu z nich by se dalo považovat přátelství s manželi Fletcherovými. Zásadním milníkem v životě T. S. Garpa a celé jeho rodiny je pak Helenin vztah s jejím studentem Michaelem Miltonem, který Garpa pobouří a zraní a nakonec dokonce způsobí smrt jejich mladšího, pětiletého syna Walta. Při této nehodě také přijde jejich starší syn, Duncan, o levé oko. Celá rodina potom stráví několik měsíců v Dog's Head Harbor u Jenny, která v bývalém sídle svých rodičů zbudovala domov pro opuštěné a týrané ženy. Tam je o ně dobře postaráno, až se pomalu vše vrátí do starých kolejí.

Helena touží po dalším dítěti skoro stejně, jako touží po tom, aby Garp začal zase psát. Do té doby vydal již jeden nebo dva méně úspěšné romány, ale po Waltově smrti trpí jakousi spisovatelskou krizí, neboť má pocit, že ho stále pronásleduje Spodní výr, symbol nebezpečí, a že mu smrt neustále šlape na paty.

Po několika měsících rekonvalescence se však Garp přecejen pouští do dalšího románu, který nazve Svět podle Bensenhavera. Ačkoliv se první kapitola Johnu Wolfovi vůbec nezdá, dá knihu na test přečíst své uklízečce. Ve výsledku je to právě její cenný názor, který z knihy udělá trhák. V době vydání ale podle Johna Wolfa musí všichni Garpovi ze země, neboť kniha je velice kontroverzní. V té době je již na světě malá Jenny, třetí dítě Garpa a Heleny.

Po několika měsících ve Vídni jsou nuceni se vrátit nazpět, neboť je Jenny Fieldsová během projevu postřelena nějakým radikálním antifeministou. Na jejím pohřbu, který je ovšem považován za feministický (a tedy pouze pro ženy), je T. S. Garp identifikován Pú Percyovou a následně jen tak tak unikne s pomocí zdravotní sestry, neurčitým symbolem bezpečí v Garpově životě. V letadle cestou domů poznává Ellen Jamesovou a dozvídá se, jak nesouhlasí s ostatními ženami, které si nechaly jazyk vyříznout dobrovolně. Sama by prý dala cokoliv, jen aby mohla mluvit.

A tak se Ellen Jamesová stává dalším členem Garpovy rodiny. Pomáhá Heleně starat se o malou Jenny a i Duncanovi je starší sestrou. Garpovi se přestěhují zpět do Steeringu, kde odkoupí sídlo rodiny Percyů. Jejich život je teď velice příjemný, Garp píše další román, trénuje mladé zápasníky a ačkoliv na ho jedna ze stoupenkyň Ellen Jamesové dokonce pokusí připravit o život, jeho to nijak nevyvádí z míry. Nakonec je to právě v zápasnickém sále, kde T. S. Garp zemře v náručí své ženy, neboť ho zastřelí za maskovaná Pú Percyová.

V knize se vyskytují časté popisy a přímá řeč. Také je text prokládán útržky z Garpových knih či celými jeho povídkami, dále větami či odstavci z díla Jenny Fieldsové – Sexuálně podezřelá.

Kniha se tematicky dotýká velkého množství společenských problémů: politiky, sexuality, násilí, radikálních názorů i lidských pudů. Také obsahuje velké množství autobiografických prvků, John Irving ne nadarmo píše o zápasení, sexuálním násilí, spisovateli s problémem prorazit či Vídni.

Mezi hlavní postavy knihy bych rozhodně zařadila T. S. Garpa, který je citlivý, trochu egoista, sportovně založený, učenlivý, ale také se nechá lehce rozptýlit a se smrtí svého syna se nikdy úplně nesmíří, neboť ji ve skutečnosti zavinil vlastní přehnanou snahou o bezpečí své rodiny.

Helena Holmová, náruživá čtenářka a krásná žena, je dobrou učitelkou literatury a také Garpovi dobrou manželkou. Potkají se v tělocvičně na žíněnkách a tam se také o léta později rozloučí. Zatímco Garp v jejich manželství hřešil více, Helena za svůj hřích zaplatí mnohem vysší cenu.

Roberta Muldoonová se stává ženou až po operaci, původně je profesionálním ragbyovým hráčem s číslem 90. Ačkoliv je velká a silná, díky lékům nabývá ženské tvary a díky svému dobrému srdci se stane nejlepší přítelkyní jak Jenny Fieldsové, tak i Garpa a Duncana. Také pomáhá Garpovi vést Nadaci Jenny Fieldsové, která vznikne v Dog's Head Harbor po Jennyině smrti.

John Wolf je nakladatel, který se zasloužil o vydání Sexuálně podezřelé i všech Garpových knih. Později se stává blízkým přítelem rodiny Garpových. O tom, jestli je kniha dobrá a hodná vydání, však většinou rozhoduje jeho dobře placená uklízečka, která má pro tyto věci cit.

Děkan Bodger je přítelem Jenny a Garpa, neboť si je jistý, že když Garp padal ze střechy, zachytil ho. Ve skutečnosti ale Garpa zachránila Jenny a Bodger chytil mrtvého holuba. Jinak se ale jedná o dobrého muže, který až se až do své smrti snaží pomáhat lidem okolo sebe.

Klíčovou scénou díla je podle mě ta noc, kdy Garp objeví, že ho Helena podvádí. Vezme chlapce do kina a nechá Heleně čas, aby si to s Michaelem Miltonem vyříkala. On ale navzdory jejímu výslovnému zákazu přijede k ní před dům a nutí ji sednout si k němu do auta. Ta ho ještě po rozhovoru musí sexuálně uspokojovat. Tu noc je zima a déšť namrzá na oknech Garpova auta. Ten je příliš starostlivý, než aby vydržel v kině do konce a domů dorazí dřív. Je zvyklý sjíždět příjezdovou cestu k domu s vypnutým motorem i světly, jen po paměti, a proto ani on, ani Helena nevědí, že má dojít ke srážce. Když k ní dojde, nikdo si nevšímá krvácejícího Miltona, první, kdo upozorní na svá zranění, je Duncan, jenž se okem napíchl na rozbitou řadící páku. Když se ho Garp snaží utěšit, zjistí, že má poraněný jazyk. Potom si teprve všimnou ticha, které se ozývá místo pláče Walta.

Literární sloh: Pravidla Moštárny

2011-07-16T19:55:00.002+02:00

Roku 1942 se v Exeteru, New Hampshire, narodil John Irving. Světové popularity dosáhl románem Svět podle Garpa. Mezi další z jeho slavných děl patří například knihy Dokud tě nenajdu a Rok vdovou. Jeho dětství silně ovlivnilo jeho tvorbu – v 11 letech byl pohlavně zneužitý starší ženou a až do roku 2001 neznal svého biologického otce.

Děj knihy se odehrává v období před, během a po druhé světové válce. Popisuje životní příběh sirotka Homera Wellse, který považuje sirotčinec v St. Cloud's za svůj domov a nechce se nechat dát adoptovat. Doktor Larch, ředitel a lékař sirotčince, ho tedy začne učit všemu, co umí; Homer tak dostává do ruky učebnici anatomie a za pár let se stává zkušeným porodníkem a lékařem. Když je Homerovi něco přes dvacet, doktor Larch je odhodlán naučit ho dělat potraty. Homer, který se s „produkty početí“ setkal už dříve, však potraty dělat odmítá.

Později se v St. Cloud's objeví krásný a očividně bohatý pár přibližně v Homerově věku, a tak s nimi Homer odjíždí k mořskému pobřeží do sadů „Mořská Vyhlídka“. Tam se učí pěstovat jablka, lovit humry a spoustu dalších věcí, ke kterým jakožto sirotek neměl přístup. Od samého začátku je zamilovaný do Candy (dívky, co přijela na potrat do St. Cloud's) a Wallyho považuje za svého nejlepšího přítele. Potom však začíná válka a Wally je odhodlaný přihlásit se jako dobrovolník k leteckým silám. Homer do války nejde, protože mu doktor Larch vymyslel vadu srdce, aby ho ochránil. Wallyho letadlo je nad Barmou sestřeleno a Wally je po dlouhou dobu nezvěstný. Většinou lidí je považován za mrtvého.

A co se nestane, Candy, společně s Homerem truchlící nad Wallyho ztrátou, otěhotní. Jsou tedy nuceni vrátit se do St. Cloud's. Candy chce potrat, ale Homer, sirotek toužící po rodině, chce, aby si dítě nechala. Candy tedy porodí malého Angela a spolu s Homerem tvrdí, že ho adoptovali. Wally je nalezen kdesi mezi domorodci jižní Asie, ochrnutý na spodní polovinu těla. Candy si ho vezme, a tak žijí jako jedna velká (a podivná) rodina; Homer, Angel, Candy a Wally. Homer se také později stává ředitelem sadů. Když je Angelovi patnáct, jeho láska Rose, kterou znásilňuje její otec, otěhotní. Homer volá do St. Cloud's, aby objednal potrat, a dozvídá se, že doktor Larch zemřel kvůli své závislosti na éteru. Homer je tedy nucen potrat udělat sám. A tehdy zjistí, že měl doktor Larch pravdu, když říkal: „Nezáleží na tom, jestli to chceme dělat, nebo ne. Když to umíme, musíme to dělat, dokud tu není nikdo jiný, kdo to udělá za nás. Ženy mají právo se rozhodnout, jestli chtějí dítě.“ Tak se Homer Wells vrací do St. Cloud's a dělá tam sirotkům a těhotným ženám nového doktora Larche.

Klíčovou scénou je podle mě, když má dvacetiletý Homer Wells připravit plod na pitvu. Po tom, co si mrtvý produkt početí pořádně prohlédne, zjišťuje, že i když je mu teprve pár měsíců, už má výraz v obličeji, což podle Homera jasně značí to, že má duši. Právě tehdy se Homer rozhodne nikdy nedělat potraty, protože jakmile má plod duši, už to Homer považuje za zabití, a to je proti jeho vůli. Na tom, jestli je to proti křesťanské víře či dokonce proti zákonům tehdejších Spojených Států, nezáleží.

Hlavní postavou příběhu je samozřejmě Homer Wells, sirotek. V některých věcech poněkud nechápavý, ale na druhou stranu šikovný člověk, který se rychle učí. Typické je pro něj opakování konců vět a odpovídání „Jistě“, které jde všem už trochu na nervy.

Melony je velká, silná, trvale se vztekající dívka, po Homerovi v sirotčinci druhá nejstarší. Právě s ní Homer získává první sexuální zkušenosti. Melony mu říká „Paprsku“ a považuje ho za svého hrdinu. Poté, co Homer sirotčinec opustí, se Melony vydává za ním. Protože ale neví, kam šel, najde ho až o nějakých dvacet let později. Zklame ji ale, když zjistí, že má Homer dítě s manželkou jiného muže a že o tom lže. Po smrti však nechá své tělo poslat do St. Cloud's, kde je pohřbena.

Životní příběh doktora Larche je popsán hned ze začátku knihy. Jak o něm řekla Melony: „Znala jsem jenom jednoho jedinýho chlapa, kterej nedovolil vlastnímu vocasu, aby mu dirigoval život, a ten fetoval éter.“ Doktor Larch miluje Homera Wellse jako svého syna, a ten ho na oplátku miluje jako svého otce.

Pan Rose je vždycky během sezóny vedoucím moštárny. Homerovi vrtá hlavou, jak je možné, že má takovou autoritu. Považuje ho za příjemného člověka a obdivuje jeho umění s noži. Pan Rose se nezdá, ale je velmi rychlý. Je také schopen pořezat člověka tak, že to nikdo nepozná. Homer ale změní svůj názor na pana Rose, když se dozví, že pan Rose znásilňuje svou dceru, že jí dokonce udělal dítě a že i na ní uplatňuje svou autoritu nožů. Proto se také kniha jmenuje Pravidla moštárny, nikomu totiž nezáleží na pravidlech, která visí sepsaná v moštárně – většina z jejích obyvatelů stejně neumí číst. Pravidla, díky kterým všechno funguje, jsou pravidla pana Rose.

Candy a Wally se znají od malička. Candy je dcerou mechanika a Wally synem majitelů sadu. Chtějí se vzít. Wally je sice poněkud naivní, zato je ale velmi dobrosrdečný a stejně jako miluje Candy, tak má rád i Homera, svého nejlepšího přítele. Pro všechny postavy románu a jejich životní příběhy je typické, že „čekají, aby se vidělo“.

Autor používá v knize převážně vyprávěcí styl a také dialogy. Sledujeme, co zažívá Homer Wells, ale i životní příbehy vedlejších postav (doktora Larche, Melony apod.), o kterých Homer osobně tolik neví.

Celé dílo je v podstatě úvahou nad správností potratů, nad tím, co znamená autorita, a nad předurčeností (má Homer vůbec šanci stát se něčím jiným než lékařem, ať chce, nebo ne?).

Filmové tipy č.1

2011-07-10T19:42:00.003+02:00

Nevíte, jak trávit dlouhé prázdninové večery? Napíšu vám sem prozatím 4 tipy na filmy a je jen a pouze na vás, jestli si vyberete =]

První film, který jsem viděla už před měsíci, je komedie Youth in Revolt (mládí v hajzlu). V hlavní roli Michael Cera (Nick), citlivý kluk s extrémně zaprděným a nudným životem. Jednou jede s mámou a jejím přítelem na pár dní pryč a potká Sheeni, do které se zamiluje. Sheeni však sní o šarmantním francouzi, který na ni prý někde čeká.

Aby s ní Nick mohl být, musí se přestěhovat k otci, a aby mohl to, musí se nechat vyhodit z domova. A to není tak úplně jeho parketa. A tak se na scéně objevuje Francois, který se stará o to, aby byl Nick dost špatný. Nick se s pomocí Francoise dostává do průšvihu a pátrá po něm policie. Získá Nick nakonec Sheeni? Koukněte sami :)

Csfd sice říká 52%, ale já se bavila. Trailer tuto:

Jakožto druhý filmem v pořadí tu mám Tracey: Fragments. Vlastně jsem k němu přišla přes Ellen Page, kterou mám ráda... tak si říkám, tohle by mohlo bejt dost zajímavý... Film začíná tak, že v noci v prázdným autobuse sedí holka - Tracey - zabalená ve sprchovým závěsu a mluví. Postupně se dozvídáme, jak se tam dostala, proč utekla z domova, při jaké příležitosti se jí ztratil bráška Sonny, jak přišla k sprchovému závěsu... Celý film jede ve spoustě malých rámečků, ze začátku jsem myslela, že mi z toho bouchne hlava, docela psycho, ale zvyknete si. Neřeknu vám, proč se mi to tak líbilo, nevim, má to něco do sebe. Možná myšlenku, možná jen atmosféru. Tu je trailer.

Třetí film, který bych doporučila především romantickým duším, je No Strings Attached (hlavně nezávazně). Ačkoliv Ashtona Kutchera vážně, ale vážně nemám ráda, tenhle film se mi líbil. Plus mám docela ráda Natalii Portman. Hraje často zaneprázdněnou lékařku Emmu, která nemá čas na vztah, a tak se s Adamem (Kutcher) dohodnou, že spolu nebudou nic mít, jen spolu budou spát. Ze začátku berou jeden druhého jako příjemné rozptýlení, ale čím déle tento stav trvá, tím horší to pro oba - hlavně tedy pro něj - je. Kdyžtak koukněte =)

Další částečně romantický, částečně prostě jednoduchý ale poutavý film je Burlesque (varieté). Tento film, v hlavní roli s Christinou Aguilerou, je vytvořený téměř přesně podle typického schématu - holka z maloměsta se přestěhuje a rozhodne se dosáhnout svého snu. Do toho se připlete okouzlující, ale zadaný mladík... a jak to dopadne, to teprve uvidíme. Rozhodně mě ale zpěv i tanec, kterého je ve filmu dost, zaujal natolik, abych si film pustila dvakrát. Takže jak chcete, trailer je tu =)

To bude prozatím vše. Až si zase najdu chvilku, tak vám sem hodím nějaké další... třeba méně "holčičí" =D

A co teď?

2011-07-07T11:04:00.001+02:00

První týden prázdnin za námi a co jsem zatím udělala? Denně několik pravidelných koleček film-wc-lednička-film. Možná za to mohlo to počasí, ale co se jiného dalo dělat? Občas jsem vám sem napsala, protože to je jedna z věcí, co mě na mém životě snad baví úplně nejvíc =) A na to se vás právě chci zeptat.

Je blogování out? Neberte si to špatně, já tohodle ještě nějakou dobu nenechám. Mívám ale sem tam pocit, že blogování vyšlo z módy asi tak v době, kdy jsem chodila do osmé či deváté třídy. Tenkrát ještě měl svůj blog každý druhý nebo třetí, plus jsme měli snad dva třídní blogy. Pak se to zredukovalo do té míry, že jsme ve třídě blogovaly dvě - já a Martina. A dneska? Lidi mají blogy, ale poslední články jsou s datem dva až tři roky starým a oni si říkají, že to nemá smysl, protože tam stejně nikdo nechodí. Pardon, ale proč by tam kdo chodil, když tam jaktěživo nic nenapíšete?

Samozřejmě, že se sledovanost blogu musí vypěstovat =D A dá to mnohem víc práce, než vypěstovat kaktus. Třeba já mám tak třikrát nebo čtyřikrát menší návštěvnost než můj miláček. Ale to mi nevadí, jde o to, o čem píšete. A o čem já píšu? Povětšinou veskrze o ničem. Jediné, co žene lidi na můj blog, jsou hlášky učitelů - něco, co ani není z mojí hlavy. Ale vadí mi to? Nevadí =) Protože sem tam se dozvím, že můj blog pravidelně čte třeba někdo, s kým jsem nemluvila už kolik let, nebo někdo, koho ani neznám. A to mi vždycky udělá radost =)

Jen mě ale vážně zajímalo, jestli už blogování vyšlo z módy. Čistě teoreticky. =D

iTouchové závislosti

2011-07-06T01:27:00.000+02:00

V době dotykových displejů a dalších vymožeností překypuje i tak obyčejná věc jako hudební přehrávač spoustou různých her a jiných zábavných aplikací. První, co každého asi napadne, jsou Angry Birds, protože skoro nejde dopravit se z místa A do místa B a nepotkat při tom ani jediný bilboard s touto hrou... stejně tak je toho plná televize.

Vlastně první důvod, proč jsem si koupila iTouch, byla hra Tap Tap Revenge, kterou jsem za poslední dva roky nehrála snad ani jednou. Ale tak což, stejně koupě iPodu nelituji a litovat nebudu. Jen už se mi tam nevejde žádná nová hudba, což naštve.

Které hry ale okupují můj iPod dnes? Tak zaprvé je to hra Fruit Ninja. Ta je v oblibě asi tak jako Angry Birds, každý to zná a každý už to (nebo něco podobného) hrál. Lítá ovoce, které musíte krájet, a bomby, které krájet nesmíte. Classic mód je prostě o tom, že hrajete a když přeseknete bombu nebo vám spadnou 3 kusy ovoce, prohráli jste. Pak je tam Zen mód, který je bez bomb, ale hra trvá minutu a půl. Takže je pekelně těžké se dostat nad takových... 250? A přes 270 bodů už to nejde snad vůbec. To jsem ještě neřekla, můžete dělat komba (3 a více kusů ovoce přeseknout najednou = 2x body). Rozhodně nejzábavnější mód je Arcade, který je na 1 minutu a občas vám tam prolétne barevný banán, který když trefíte, zmrazí vám čas a zpomalí ovoce, zdvojnásobí skóre nahrané za nějaký časový úsek a nebo, jak vidíte na obrázku, způsobí vlétávání velkého množství ovoce ze stran. Nejlepší je kombinace všech 3 barevných banánů, to pak bodíky lítají... :)

Další hodně závislost-způsobující hrou je iJewels. Je to vlastně totéž jako Bejeweled a i všechny ostatní krystalkové hry. Posouváte krystalky, které tvoří trojice, a ty pak mizí. Napadají nové krystalky a tak dále. Pořád dokola. Ale samozřejmě, jediný mód, který pro mě zatím představuje výzvu, je Timed mode. Každá trojice vám přidá trochu času, čas pořád ubývá. Prostě tak. Ze začátku je to jednoduché, ale postupně se zvyšuje obtížnost, čas běží rychleji atd. Postupně se vám ale i zvyšuje bonus a tak i skóre nabývá rychleji.

Třetí hrou, o které vám nemůžu neříct, je Tiny Wings. Je ptáček, který má příliš malá křidélka, aby letěl, a protože létat chce, musí se odrážet od kopečků. Nebo spíš se rozjet z kopce a na kopci vylétnout. Vy se staráte o to, aby ptáček včas složil křidélka - to znamená rychlejší pád, který je občas potřeba. Také vás samozřejmě tlačí čas. Ptáček má na létání jen den, přes noc spí. Hra mi přijde už od pohledu neskutečně roztomilá a když je tam ještě systém vylepšování hnízd = zvyšování násobku skóre, taky se jedná o jasnou závislost =)

Je mi jasné, že každý máme nějakou tu svou hru, já tu píšu jen o těch nejlepších, které teď okupují můj iTouch =) Tak kdybyste neměli co stáhnout, klidně se nechte inspirovat =)

Hlavním činitelem, který ovlivňuje intenzitu mojí závislosti na těchto hrách, je, že je hraje spousta lidí kolem a překonat cizí high score je ještě víc než překonat vlastní =) a já mám ráda výzvy =)

Pošli to dál

2011-07-03T16:11:00.030+02:00

Jsou knížky, které vím, že přečtu jedním dechem, ještě dlouho před tím, než je poprvé vezmu do ruky. Toto je jedna z nich. Výjimečná je tím, že hlavním důvodem, proč jsem z ní byla tak nadšená, nebylo, že bych chtěla tak moc vědět, jak dopadne. Vlastně už jsem to věděla. Znala jsem příběh poměrně do detailů dlouho předtím, než jsem knížku poprvé otevřela.

Asi víte, o čem je řeč. Asi určitě. Pokud to nevíte, aspoň se to dozvíte. A pokud to víte, jistě chápete, že o tom nemůžu nenapsat.

V roce 1999 vyšla knížka. "Dojemný příběh chlapce, který si umínil změnit svět," píše se na zadním přebalu. Autorkou příběhu je Catherine Ryan Hyde. Podle tohoto příběhu byl natočen i film, u něhož bych řekla, že je větší pravděpodobnost, že ho znáte, než u knížky. Pokud jste ho ale ještě neviděli, ani na něj nekoukejte.

Tak a teď konečně k tomu, proč o tom píšu. Nastíním vám začátek děje a budu se držet, abych vám neřekla, jak to dopadne :D

Na druhý stupeň základní školy v Americe přijde nový učitel. Zaprvé, je to černoch. Zadruhé, má hodně poškozený obličej, neboť byl ve válce ve Vietnamu. Celou jednu tvář, krk a levou ruku má vlastně zničenou, chybí mu dokonce levé oko. A tento učitel zadá na první hodině svým novým žákům úkol: "Vymyslete způsob, jak změnit svět, a potom ho uskutečněte." Je to nepovinný úkol, a tak se na něj většina třídy prostě vykašle.

Hlavním hrdinou našeho příběhu je Trevor, který se nad úkolem zamyslí a přijde na docela jednoduchý způsob. Řekne si, že když on udělá něco pro 3 cizí lidi - ale ne jen tak něco, spíš věc, co byste udělali maximálně pro někoho z rodiny - a těm řekne, že nechce nic na oplátku, jen to, aby to poslali dál dalším třem lidem, pak se to začne nabalovat a nakonec se pomoc dostane všem na světě, a ti když to budou stále posílat dál, tak se nakonec svět stane lepším místem pro život, než byl do teď.

Trevor ale narazí na překážku, základní lidskou vlastnost - chamtivost. Většina lidí totiž od přírody nerada dělá cokoliv, z čeho nemá jistý zisk. Trevor tedy pomůže jednomu člověku. Ten se hned na to nechá zavřít do vězení. Dále pomůže staré paní, která dřív, než to stihne poslat dál, umře. A tak dále. A nakonec Trevor uzná, že změnit svět nejde.

Příběh je psán částečně očima novináře, ke kterému se taky toto "hnutí" dostane, a ten se snaží zpětně vypátrat, kdo s Pošli to dál přišel jako první. Částečně je také psán očima různých lidí, kterých se to dotklo - učitele Reubena, Arlene, Trevorovy matky, a spousty dalších. A občas můžeme také nakouknout do Trevorova deníku.

Abych před vámi neskrývala to, co vám asi teď vrtá hlavou, nakonec se Trevorovi přece jen podaří svět změnit. Ani sám neví, jak moc. (Tímto jsem neprozratila, jak to dopadne, fyi) :D

Jen chci říct, že to není tak těžké, pomoci třem lidem. I kdybychom to dělali jen pro pocit, to přece stačí. Zároveň si myslím, že Pošli to dál funguje. Že to někde mezi lidmi běhá. Nestalo se vám někdy, že byste opravdu moc něco potřebovali a někdo, koho by se to vlastně ani netýkalo, by to pro vás prostě udělal? Bez ptaní, bez zisku? Nejsem si jistá, jestli se to někdy stalo mně, asi ano, ale konkrétní případ mě nenapadá. Ale mohla bych vám vyprávět konkrétní příběhy druhých.
Je to vlastně jedno. Jen se vám tu snažím říct, že ta knížka stojí za přečtení. Že i těm, kteří jsou uvězněni ve své situaci, jako třeba Arlene nebo Reuben, může změnit život někdo, od koho to opravdu nikdo nečeká - v tomto případě 12letý kluk.
Tak kdybyste o prázdninách neměli co číst... Tady je můj tip =)

Příliš rychle

2011-06-30T18:45:00.000+02:00

Nejsem si tak úplně jistá, jestli si všichni uvědomujeme, jak rychle žijeme naše životy. Vsadím se ale, že každý má občas pocit, že je málo času. Někdy málo času na práci, ale nejčastěji málo volného času nebo "času na sebe". Veřejně zaběhlé vysvětlení je "to bude tou uspěchanou dobou, tak já už musim letět".

...tak si leť.

Já si nemyslím, že to je dobou. Myslím, že to je lidmi. Myslím, že jsme dost svobodné bytosti na to, abychom se sami rozhodli, jestli se necháme, či nenecháme vyvádět z míry. Jestli si svůj život vychutnáme nebo jestli jím proběhneme jako koně Velkou Pardubickou. Jestli nám více záleží na společenském postavení nebo na duševním klidu. Neříkám, že se tyto dvě položky jednoznačně vylučují. Pro většinu z nás nejspíš vhodné (podle měřítek společnosti) postavení představuje nedílnou součást šťastného a klidného života. Jenže málokteré vhodné zaměstnání - což je zase nedílná součást společenského postavení - se dá skloubit s klidem či pohodou. Je to poněkud začarovaný kruh.

Tak či tak, všichni, když se pokusíme, můžeme být v klidu. Bez stresu. Bez spěchu. Vychutnat si přítomný okamžik. Bez ohledu na výchozí pozici můžeme tento maraton proměnit zpátky na život. Pro někoho to asi bude snazší, pro někoho obtížnější. Ale všichni to můžeme dokázat.

Málokdo chce. Škola nás naučila dedlajnům. Začalo to domácím úkolem do zítřka, končí to maturitou do dvaceti, vysokou do šestadvaceti, dětmi do třiceti....... Pořád je něco, co má člověk pocit, že nestíhá.

Já se tomuto pocitu nedokážu vyhnout. Stojí mi tu na stole asi patnáct knížek, které nemám kdy přečíst, okolo je nepořádek, který odkládám na prázdniny, a papíry s maturitními otázkami, které odkládám na neurčito. Z pocitu, že pořád něco doháním, je mi na nic.

Nesnažím se vám tu říct "jděte se svalit k televizi, máte na to od přírody nárok". To je nesmysl. Ale člověka by mělo všechno, co dělá, naplňovat, nikoli vyčerpávat. A ačkoliv tak svět očividně nefunguje, nepovažuji to za zcela nemožné. Některé věci je potřeba dělat rychle, o tom žádná. Ale čeho je moc, tak toho je příliš. Spousta z nás totiž z pocitu, že věčně nestíhají, dělají věci příliš rychle, aby si uškůdlili každou možnou chvilku.

Prožívat naplno přítomný moment je podle mě mnohem silnější, než vzpomínat na minulost či plánovat a snít o budoucnosti. Protože ať už jste myšlenkami v minulosti nebo v budoucnosti, riskujete, že vám v přítomnosti něco uteče. Že zameškáte krásnou chvíli nebo třeba osudový moment pro váš budoucí život. A potom se v důchodu podíváte zpátky a nebudete mít na co vzpomínat, možná tak na to, jak jste se honili za prací či třeba jen na autobusy, tak či tak, že jste životem proběhli a ani si ho moc neprohlídli.

Nevím, jak jinak se k tomu problému postavit, než prostě neřešit. Věnovat se, čemu chci, a nechat ostatní věci plynout. Pak ale zase slyším od lidí kolem sebe, že ty moje známky by tedy zlepšit šly a že bude ta maturita a že teď se bude rozhodovat o tom, jak si jednou budu žít, a že ten můj přístup jim vůbec žádnou radost nedělá. Takže nakonec ve snaze zavděčit se všem se nemůžu rozhodnout, co je větší priorita, a to člověka vyčerpá. Takže výsledek je, že se pořádně nevěnuji ničemu.

Jak ráda bych řekla: "A s tím je od teď konec." Možná je, možná není. Možná se přes prázdniny rozhodnu a svůj žebříček hodnot si definitivně srovnám. Snad.
Nechci totiž už nikam spěchat. Chci si jít lehnout za dům na louku a naprosto vypnout, aniž bych sebemenším zákoutím mozku zůstávala u nevypracovaných maturitních otázek. Chci jet do města a jen tak si něco koupit, aniž by mi hlavou běhalo: "To bys neměla, nestihneš si včas vydělat, takhle si nikdy nenašetříš na... (cokoliv to je, na co zrovna šetřím... pořád to je něco.)" Chci vstupovat do svého pokoje s myšlenkou hurá, jsem doma a ne já vim no, nepořádek.. tak snad zítra?
Protože někde v tom musí být nějaký trik. Třeba, když si člověk seřadí priority, potom stíhá všechno líp. A nebo taky ne. Třeba mají někteří z nás větší vlohy pro time management a někteří menší. Někde v tom ale musí být zakopaný pes.
A já ho najdu, protože já už toho mám dost. Stresovat se a ani nevědět proč? Ne. Sice to bude chtít ještě trochu tréninku a praxe, než se mi to úplně povede, ale vážně se teď o prázdninách budu snažit vypnout. A užít si je naplno. Nejspíš tak načerpám i více energie na přežití dalšího z nekonečné řady školních let. Dobře, možná se kouknu na matiku. Nebo na knížky k maturitě. Ale proto, že chci, a ne proto, že by mě k tomu tlačil nedostatek času.
Třeba se mi to povede. A třeba se mi to zalíbí. A třeba tak budu žít celý život. V pohodě a klidu. Bez stresu. Bez dedlajnů. Tady a teď v každém momentu, kterého se v tomto životě dočkám.
Jsem poprvé po více než roce ráda, že se mi tenkrát rozbily hodinky. Dělá to ze mě totiž vlastně svobodného člověka.
Krásné prázdniny i vám =)

bylo, je a bude? snad ne :D

2011-06-28T15:00:00.011+02:00

Tak zas jeden článek ze života.. konkrétně z mého. Nebudem to moc dramatizovat, pro tentokrát. Tady je moje výzo, který oficiálně dostanu až ve čtvrtek, ale jediný, k čemu je ten ceremoniál předání papíru dobrej, je, aby mě vytáh z postele.

Chování - 1

Český jazyk a literatura - 2

Anglický jazyk - 1

Francouzský jazyk - 3

Společenské vědy - 1

Dějepis - 2

Geografie - 3

Matematika - 2

Fyzika - 3

Chemie - 4

Biologie - 2

Tělesná výchova - 1

Seminář a cvičení z matematiky - 3

Dějiny umění - 1

Dálepak mám spravenej foťák, což je senza. A těšim se na prázdniny.

Taky nastal čas, abych se konečně pustila do svojí seminárky, kterou je překlad povídky Minister's Black Veil (by Nathaniel Hawthorne) do češtiny a nějaký prkotinky okolo. Ještě vás budu informovat, jak to půjde, a pokud ne, určitě vás informuju aspoň o výsledku :)

Zítra podle všeho jedem s Kájou na denní misi do Ikei, pocourat, pokecat, pokoukat :) a hlavně se ulejt ze sportovního dne, což bude radost :)

Z novinek to bude asi vše. Intenzivně pracuju, kde se dá, a šetřískuju :) V neděli jsem byla na Tomáši Křusovi, ale neřeknu vám, jaký to bylo, protože tenhle článek píšu v sobotu s úterním datem :D

A to bude asi opravdu všecko :) Tak se mějte a kdyby se náhodou dělo něco, co by stálo za řeč, určitě zas dám vědět :) zduř.

Mačkači a skládači aneb třídní anketa

2011-06-24T16:12:00.000+02:00

Už ani nevím, čím to začalo, ale skončilo to tak, že jsme všem ve třídě pokládali tytéž dvě otázky a zapisovali výsledky. Bylo to někdy koncem dubna, přesnější datum asi nedám. A abych nelhala, nemáme odpovědi od všech ve třídě. Pár lidí jsme se neptali, protože asi chyběli nebo protože byli Igor nebo kdo ví proč. A proto jsem taky výsledky tak dlouho nezveřejnila, pořád jsem čekala, až seženeme všechny, že jsem z toho čekání zapomněla, čí odpovědi ještě nemáme. Tak vám to sem napíšu, jak to je.

A musím říct, že jsme touto debatou strávili celou volnou hodinu :D ačkoliv se jedná o věci, které děláme běžně, jen tak někoho nenapadne z nich udělat anketu, že...

První otázkou bylo, kdo na wc před použitím skládá a kdo mačká toaleťák. V jednu chvíli se třída dokonce rozdělila na skupinu "skládačů" a skupinku "mačkačů" a navzájem se přesvědčovali, co je efektivnější. Z pár jedinců bylo těžké vytáhnout odpověď, neboť se tvářili nad věcí, ale ve skutečnosti se určitě prostě styděli :D

21 lidí skládá toaleťák;

6 lidí mačká toaleťák, ale jako bonus k nim patří paní ředitelka, neboť z věrohodných zdrojů víme, že i ona patří k mačkačům.

Druhá otázka se týkala banánu. Všimli jsme si totiž, že ne každý loupe banán stejně. Nejdříve to bylo těžší než s první otázkou, protože jsme se všichni shodli, že loupeme banán odshora. Pak jsme se zase všichni pohádali, kde má banán vršek a kde spodek :D Někdo považuje totiž za vršek banánu tu delší část (kterou jsme pro snadnější dohadování nazvali šťopkou), protože za ni banán visí na stromě, někdo zase považuje za vršek tu druhou část, protože šťopka je jakési držátko. Nakonec ale termíny "šťopka" a "bubák" situaci osvětlily a tady jsou výsledky:

14 lidí loupe banán od šťopky,

11 lidí loupe banán od bubáku a

1 osoba z našich řad dokonce loupe banán od prostředka - ano, byli jsme poučeni, že i to je možné.

V tomto případě bohužel neznáme způsoby paní ředitelky. Jak vidíte, v případě toaleťáků byla docela jasná vedoucí skupina skládačů, zatímco u banánů je to téměř půl napůl. Bohužel mě napadlo až později, že bych si neměla jen dělat čárky, kolik je koho, ale že bych si taky měla zapisovat, kdo se hlásí ke kombinacím "mačkač - šťopka" a tak. Potom by se dalo porovnat, kolik lidí se hlásí k určité kombinaci nebo třeba jestli když někdo skládá toaleťák, má potom větší sklony k loupání banánu od bubáku nebo tak :D ale to už je asi jedno :D

Pomenší dávka hlášek - prázdninová ošizená

2011-06-21T23:07:00.000+02:00

Lysičan:

"Pubertu, tu už máte za sebou... teď už vás čeká jenom smrt."

Hrůza:

"Je tam velkej hromotluk, co si hladí štěňátko... Proč by to ženy mohlo zajímat? Copak, Katko, ty máš radši zakrslíky, co tě mlátěj sekyrou?"

Pavel přišel pozdě

"Dobrý den, poď dál Pavle, ty jsi nám nějak vyrost, ne?"

"No, tak povídej, Jirko, když tam s Honzou tak pěkně koukáte jak telátka na nová vrátka, abych použil trochu expresivity..."

"Teď vás požádám, abyste mi vymysleli co nejvíce frazémů obsahujících slova 'bílý' či 'černý'. Ale ne že na mě vychrlíte přirovnání 'bílý jako prase', 'černý jako prase', 'černobílý jako prase'... To je totiž nejčastější české přirovnání. Když je někdo hodně jazykově invenční, říká místo toho 'jak sviň'."

Franc:

"...a ten nebohý vodík se zase velmi rychle odštěpí..."

"Moosi, nesmějte se, jediné, co tu je k smíchu, jste vy... nejste náhodou ňákej divnej?"

"Když máte ten tuk, éter z toho lehce vypaříte a ten tuk pak můžete třeba zvážit a podobný vopičky s tim dělat."

"Čihulo, čemu se furt smějete? Nechte se už taky prohlídnout..."

Černyševská:

"Máme eště rok, ale já vám to řikám už teď. Vopovažte se někde do budoucna vykládat, že ste na týdle škole studovali francouzštinu. Pokud to někde prozradíte, já vás budu nadosmrti strašit. Naučim se totiž to... teleportovat. Hm. To si teda nepřejte."

"Příští rok budu velmi intenzivně pracovat na maturantech a vy ostatní... máte dobrou náladu, sluší vám to, je vám fajn, chutná vám..... tak vo co de."

"V devadesáti... no abych to nepřehnala... v pětadevadesáti procentech..."

Ostatní:

Rosťa při fyzice

"Jo to není čínskej symbol! To je normální český pí!"

u doktorky, tatínek se snaží s dcerou dostat do ordinace

"Můžu?" - "Ne, vy ste pacient? Nejste, vy ste doprovod, tak byste měl pane radši počkat venku a držet baťoh." (docela setřel) :D

-----------------------------------------------------------

No a to bude asi na nějakou dobu zase vše, neboť teď se ve škole jen tak neukážu. Jak zpívá skupina Lucie ve svém songu Oheň - "Už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně" - zase mě tam pár dní asi neuviděj :) což tedy znamená i omezený přísun hlášek, minimálně těch školních. Tohle byl jenom takový zbyteček, co jsem našla rozházený různě po papírech a tak... takže zase na podzim :) Mezitím budu of course zase psát jiný věci, však mě znáte.

Tak se mějte, borci :)

Carmen

2011-06-18T13:46:00.000+02:00

Na podzim se někteří studenti našeho gymnázia zúčastnili projektu Evropa v srdci Evropy, který probíhal v souvislosti s olympiádou mládeže EYOWF, konanou v Liberci v únoru letošního roku. Liberečáci, jistě si vzpomínáte, jak jste se po nějakou dobu museli vyhýbat v obchodních centrech velkým částečně růžovým krychlím s mapami a srdíčky - tak přesně tohle nás přivezlo na Carmen. Ze všech zúčastněných škol libereckého kraje jsme totiž vyhráli s Portugalskem druhé a s Litvou první místo, což znamená dohromady 40 tisíc pro všechny, kteří se na projektu podíleli. Po spočtení, kolik peněz vychází přibližně na 1 studenta (kolem tisíce), jsme se shodli, že to utratíme za divadlo.

Představení Carmen, které začínalo v 7 večer, předcházela procházka centrem Prahy, což tedy žádná sláva. Bylo horko, všichni byli ve společenském oblečení (žádné extra pohodlí) a vše probíhalo stylem ZŠ, což znamená rozchod na začátku Karlova mostu, sraz za 15 minut na konci Karlova mostu a tak. Ale nakonec jsme do hudebního divadla Karlín úspěšně dorazili a představení mohlo začít.

Hned na začátku musím říct, že být divadelní recenzent, dávám Carmen takových 90%. A teď vám řeknu proč.

Hlavní roli obsadila samozřejmě Lucie Bílá, která byla výborná, o tom není pochyb. Další z hlavních postav byly ztvárněny Martinou Poulíčkovou a Peterem Strenáčikem.

Příběh pouze naznačím: Jde o to, že existuje téměř dokonalý pár - Katarina a José. Ti jsou zasnoubeni. On má dobré místo u městské policie, ona je dcerou starosty. Za nedlouho se budou brát. Jedinou malou vadou na kráse jejich vztahu je její ctnostné, ale hloupé rozhodnutí, že chce sex nejdříve po svatbě. Což pochopitelně Josému není nijak po chuti. Zvrat nastává ve chvíli, kdy do města přijede cirkus v hlavní roli s okouzlující a koketní cikánkou Carmen. Ta se, ačkoliv to nerada přiznává, zamiluje do Josého a on do ní. Ji však chce i spousta jiných mužů a jemu brání jeho povinnosti a také vztah s Katarinou, ačkoliv ten mu toho moc nepřináší (kromě snad jistoty idylky kdesi v budoucnosti). A pak se to zaplétá dál. Muž, který považuje Carmen za součást celého cirkusu a tudíž za svůj majetek, zabije jednoho policistu Josého zbraní. Z něho se v tu chvíli stává vyvrhel, dostává se na dno, a Katarina, která ničemu nerozumí, se za něho akorát modlí. Nakonec se José rozhodne pravého vraha udat uprostřed cirkusového představení, což mu (stejně jako Katarině) málem zapříčiní smrt. A určitě to znamená konec pro Carmen, která se přiznává, že už není, kdo bývala, a že chápe smysl lásky díky Josému. Takže to vlastně dobře dopadne.

Jak scénografie, tak kostýmy, všecko se mi moc líbilo... když se vám uprostřed jeviště najednou objeví fontánka a jezírko, no, docela jsme se divili. Nejvíce se mi určitě líbily šaty Lucie Bílé, černo-červené, takové správně cirkusové, ale s červenou květinou ve vlasech jí to podle mě slušelo. Ačkoliv do doby, ve které se příběh odehrává, se pochopitelně nehodila.
Do toho všichni krásně zpívali. Drobnější vadou na kráse bylo nedotažené ozvučení, kdy občas nebylo přes hudbu hercům rozumět. Naštěstí nahoře nad jevištěm běžely titulky v angličtině, které sice nebyly doslovným překladem, ale když jsme nerozuměli, mohli jsme se zorientovat tam. Takže celkové shrnutí? Vlastně nemůžu říct, že lituji, že jsem do té šílenosti Evropa v srdci Evropy šla, protože se to vyplatilo. Carmen rozhodně doporučuji :)

Pro pobavení

2011-06-12T18:35:00.001+02:00

Kuriózní rozhovory mezi leteckými dispečery, piloty a mechaniky

Jedná se o vytříděné reálné záznamy korespondence z běžného letového provozu z celého světa.

Věž: "Abychom zabránili hluku, uhněte prosím 45 stupňů doprava."
Pilot: "Co můžeme dělat za hluk ve 35000 stopách?"
Věž: "Takovej rachot, jako když vaše 707 narazí do 727 před vámi."

Věž: "Jste Airbus 320, nebo 340?"
Pilot: "Samozřejmě, že Airbus 340".
Věž: " V tom případě buďte tak laskav a zapněte před startem taky ty dva další motory."

Pilot: "Dobré ráno Bratislavo"
Věž: "Dobré ráno, pro informaci, tady je Vídeň"
Pilot: "Chystáme se na přistání Bratislavo."
Věž: "Tady je opravdu Vídeň"
Pilot: "Vídeň?"
Věž: "Ano Vídeň!"
Pilot: "Ale proč? My jsme chtěli do Bratislavy."
Věž: "OK, tak přestaňte přistávat a točte doleva."

Věž ironicky k pilotovi, který právě obzvlášť tvrdě přistál: "No jo, přistání nemusí být žádný tajemství, pasažéři můžou klidně vědět, že už jsou dole."
Pilot: "To nevadí, oni stejně vždycky tleskaj."

Pilot společnosti Alitalia, kterému vyřadil blesk z provozu půlku kokpitu: "Skoro všechno nám vypadlo, nic už nefunguje, ani výškoměr už nic neukazuje ..."
Po pěti minutách nadávání se ozve pilot jiného letadla: "Drž už hubu a zemři jako chlap!"

Pilot: "Máme málo paliva. Okamžitě žádáme další instrukce.
Věž: "Jaká je vaše pozice? Nemáme vás na radaru."
Pilot: "Stojíme na stojánce 2 a čekáme už věčnost na cisternu."

Věž: "Po přistání prosím na Taxiway Alpha 7, Alpha 5, Whiskey 2, Delta 1 a Oskar 2"
Pilot: "Kde to je? My se tady vůbec nevyznáme!"
Věž: "Nic si z toho nedělejte, já jsem tady taky teprve druhý den."

Pilot: "Žádáme o povolení ke startu."
Věž: "Sorry, ale nemáme váš letový plán, kam letíte?"
Pilot: "Do Salzburgu, jako každý pondělí"
Věž: "Dneska je úterý"
Pilot: "To je super, tak to máme dnes volno."

Pilot: "Copak tady není žádný Follow-me-auto?"
Věž: "Negativ, koukejte se dostat na Gate sám!"

Věž: "Vaše výška a pozice?"
Pilot: "Měřím 180 a sedím vepředu vlevo".

Věž: "Máte dostatek paliva, nebo ne?"
Pilot: "Ano".
Věž: "Ano co?"
Pilot: "Ano pane".

Věž: "Oznamte nám očekávaný čas příletu."
Pilot: "Úterý by se mi docela hodilo."

* * *

Po každém letu vyplňují piloti formulář, který se jmenuje Grip a tam napíšou všechny technické problémy a závady na letadle, které zpozorovali během letu a které je potřeba opravit. Mechanici si to přečtou a zjednají nápravu a pak do formuláře napíšou co a jak bylo opraveno. Mají zcela zvláštní humor. Letecká společnost Quantas vydala knihu, ve které nejlepší chuťovky zveřejnila. Je tam vždy zapsán problém a řešení.

Zapsaný problém: levá vnitřní pneumatika skoro potřebuje vyměnit.
Řešení: levá vnitřní pneumatika byla skoro vyměněna.

Problém: zkušební let byl O.K., ale automatické přistávání bylo velice drsné.
Mechanikova poznámka: automatické přistávání na tomto letadle není nainstalováno.

Poznámka: něco je uvolněno v pilotní kabině.
Mechanik: něco bylo utaženo v pilotní kabině.

Poznámka pilota: mrtvý brouci na předním skle.
Mechanik dopsal: byli objednáni živí brouci.

Poznámka: autopilot v poloze "držet výšku" nechá letadlo klesat 60 m za minutu.
Mechanik: tento problém si nemohu předvést na zemi.

Zapsaný problém: Hlasitost DME je na neuvěřitelné síle.
Mechanik dopsal: hlasitost DME byla nastavena na uvěřitelnou sílu.

Zapsaný problém: Třecí zámky způsobují, že se škrtící páčka zastaví.
Mechanik dopsal: proto tam také jsou.

Zapsaný problém: Podezření na prasklé sklo.
Mechanik: podezření je správné.

Zapsaný problém: Motor číslo 3 chybí!
Mechanik: po krátkém hledání byl motor nalezen na pravém křídle.

Zapsaný problém: Letadlo se za letu chová legračně.
Mechanik: letadlo bylo varováno, aby se polepšilo a létalo vážně.

Zapsaný problém: Cílový radar pobroukává.
Mechanik: cílový radar byl přeprogramován přidáním písničkových textů.

Zapsaný problém: Myš v pilotní kabině.
Mechanik: byla namontována kočka.

Zapsaný problém: Spod přístrojové desky se ozývají zvuky. Jsou to zvuky jako by trpaslík bouchal na něco kladívkem.
Mechanik: trpaslíkovi bylo odebráno kladívko.

Ze života

2011-06-01T21:06:00.001+02:00

Už je to pekelně dlouho, co jsem vám naposledy psala o tom, co dělám, jak žiju a přežívám... Takže zase jednou jeden kontraproduktivní článek.... vás nejspíš nezajímá a já bych měla dělat něco jinýho, takže si tu k němu spolu s radostí sedneme :)

Vzhledem k tomu, že se většina příbuzných se jako první ptá "Co škola?", zodpovím asi nejdřív tuto. Jo, pořád tam chodím... hlídám si pečlivě svých 25% absence, abych nemusela v létě před komisi, ale abych zase do tej školy nechodila víc, než je nezbytně nutné... takže mám většinu předmětů kolem 23% a to docela ujde. Ani moc nepropadám, což je napůl úctyhodný výkon, vezmeme-li v úvahu, že na školu myslím skoro jen tehdy, když na ni sem tam nadávám, ale zároveň je to také výkon poměrně ubohý, dříve bych asi řekla "pod mou úroveň". Neměla jsem v plánu klesnout takto hluboko... ale mnozí jedinci z našeho profesorského sboru stejně jako samotný systém školství mi nedává jinou možnost než vyjádřit svůj nesouhlas vzdorovitým přístupem. Dalo by se samozřejmě říct, že to prostě flákám... je to totéž.

Koloběh škola-práce-škola-škola-práce-škola mi dává zabrat. Přijde mi to jako vězení, odkud je úniku jedině tak, že se člověk podřídí a bude dělat všechno to, kvůli čemu chce uniknout, což nepovažuju za úplně potěšující paradox.

Jinak se tu nic neděje. Přišla jsem na to, že mě baví plavání, to by do mě asi mnozí neřekli :D a tak chodím do bazénu. Zase mě to přejde. Spíš mi dřív dojdou peníze. Na druhou stranu jsem ale na sebe poměrně hrdá, že jsem se donutila k nějaký fyzický aktivitě :D :D dobře já.

Taky se mi stala nějaká špatnost s foťákem, někdo ho asi zaklel nebo tak... takže jsem ho drobečka musela reklamovat a chudinka můj maličkej je někde ve foťákový nemocnici, stejská se mi po něm a doufám, že se mi brzy uzdraví. Nemůžu bez něj dodělat svůj další Week of Life... nebo můžu, ale kvalita poklesne a já budu plakat :D

Taky dočítám Svět podle Garpa od Johna Irvinga, což na vás asi nebude mít úplně výrazný dopad, vzhledem k tomu, že jsem nezveřejnila ani svůj starší literární sloh na Pravidla Moštárny... a tenhle jsem ještě ani nenapsala. Ale jednou se dočkáte, čestný skautský :)

Ve škole s Kájou skoro nemluvíme o ničem jiným než o tom, co bude po maturitě, protože teprve tehdy bude život za něco stát... možná bude nejen "za něco stát" ale i "něco stát", ale ať je to jak chce, my jdem do Prahy a už nikdy nikdouce si na "starej dobrej gympl" nevzpomenem :) :) bohužel, takový naivní těšení je jediný, co v tý cvokárně člověku zbývá.

Co se týče výběru VŠ, pracuju na tom, ale zatim vám nic konkrétního neprozradím, neboť bych jistě už dávno byla v rozhodování někde úplně jinde, kdybych se na stránkách vysokých škol alespoň trochu orientovala. Takhle jsem ve fázi zjišťování, kde jaká škola je a co pod co patří... rozhodně ne ve fázi porovnávání požadavků přijetí a možností studia... to mi ještě na nějakou dobu vystačí :D pokud mě někdo nezachrání a neprozradí mi, jak ty vejšky fungujou :D

A jinak asi nic. Možná bych vám psala víc, ale vzhledem k tomu, že mi teď trochu život připadá jako otupělej stereotyp, není moc co říct. Ale o prázdninách... =))

A to bude asi všecko.

PS: Hlavně chci všem (!!!) popřát ke dnu dětí :) Mějte se veleskvostně, mám vás ráda :)

Hlášky...

2011-05-25T20:41:00.000+02:00

...nevim, který jsem už publikovala a který ještě ne, takže se nejspíš opakuju :D pardon

----------------------------------------------------------------------------

"Honzo, ty tvoje nejapný poznámky jsou vlastně úplně japný. Ono se opravdu stalo, že prase kozu potrkalo."
- Hrůza

"Jeseník, to je tvrdá země, tam se rodí tvrdí lidé."
- Lysičan

Mirek: "Můžu jít na záchod?"
Černyševská: "Nikam nepudeš."
Mirek: "Teda, já jsem se chtěl zeptat, paní profesorko, jestli byste nebyla laskavá a nepustila mě na záchod."
Černyševská: "Byla bych tak laskavá a nepustila."

"Mohl byste nám říct definici katalyzátoru? Po dobrém?"
-Franc

"Překvapilo nás, že z reakce vystupují ionty H+, Rajnoho? ...vy nevíte, jestli vás to překvapilo? Vy se teda tváříte překvapeně na každou otázku."
- Franc

"Zasnila jste se? Už se vidíte támdle na trávníku?"
- Franc

"Kdybyste sledovali Terezu, tý se tak třásl ret, celejch 15 minut se jí to tam vlnilo jak nějaká příšera z Futuramy, ta byla nervózní jak peklo."
- Hrůza

"Víte třeba, proč se holkám říká 'holka'? Protože jsou to 'holá děvčátka'. A 'kluk'? To je totiž ještě lepší, 'kluk' znamená 'nepeřený šíp'."
- Hrůza

"Tadykle v té knížce vidíme, že fenoly se dělí na jednosytné, dvojsytné, trojsytné a vícesytné, zabralo jim to tu spoustu řádků..."
- Franc

Franc: "Co to znamená 'asi'?
Já: "To jakože se domnívám."
Franc: "To je jako kdybych řek, že ASI bude konec hodiny, jakože možná bude, možná byl, takže to znamená, že si tady ASI ještě posedíme, než se Kočí vyjádří."

"Honzo, tebe by vůbec nebylo špatný poslat do ústavu pro jazyk český jako hláskoslovného komika."
- Hrůza

"Pořád tu mám nějaké surfaře na nesmyslu, kdy mi hodláte práci donést? Patrik se reje v oku, jako když se ho to netýká, ale ve skutečnosti tu vidím hned čtyři lidi na odstřel, takže miláčkové, do konce týdne."
- Hrůza

"Taky míváte problémy s ukazovacími zájmeny 'to', 'tentýž' apod. To ty tam Honzo máš takovej totóčkovej patlanec."
- Hrůza

"Stylistika je způsob rytí obsahu vaší mysli na papír."
- Hrůza

"Takže otázka první: víme, že ropu zpracováváme frakční destilací a vznikají nám různé ty frakce v závislosti na teplotě. Ty frakce vypište, správně seřaďte a napište, k čemu se to používá, třeba 'čistim si s tim zuby'."
- Franc

"Jílku, akorát tady pcháte, nedáváte pozor a koukáte po hodinách. Když se vás člověk na něco zeptá, nevíte. Pokaď vám to nebaví, tak té školy zanechte, můžete pak být doma, tam se pchát a odpoledne přijde Rejnartová na debatu. Jen by se tam asi nevyplatilo topit."
- Franc

Malířák 9. - 13. května

2011-05-23T14:52:00.001+02:00

Už jste nejspíš zaznamenali, že jsem teď absolvovala týden v Rokytnici (asi tak od úterý nazývané "Raketnice") na výjezdovém semináři od dějin umění. Další na výběr byly kombinace biologie-chemie (nuda!), mafie (=matika, anglina, fyzika, informatika... taky nuda) a čeština-svčka (svčka docela hejtýuju, děkuju mistře Folke), takže jsem jela na dějiny umění, protože mě baví a protože nás paní profesorka drobet namotivovala tím, že penzion Bobeš je naprosto boží, že tam je bazén, sauna, všechno blízko, spousta jídla...

No, musim říct, že to všecko je pravda, a ještě mnohem víc... vana na pokoji, telka stejně tak, venku velká trampolína.... Ale. Neříkejte, že jste žádné "ale" nečekali!

Malířák všehovšudy byl super. Přijeli jsme v pondělí dopoledne a až do pátečního poledne jsme v podstatě téměř bez přestávky pracovali :D Naučili jsme se toho spoustu nového. Od 8 od rána jsme museli být použitelní a při smyslech - do desíti dějiny, potom do oběda jeden úkol, po obědě hned další, pak ještě jeden a do večeře ještě jeden pro jistotu, že bychom se náhodou v průběhu dne nudili. Večer asi půl hodiny času (rvačka o teplou vodu ve sprše?) a pak večerní program - prezentace prací a film (pyramidy, gladiátoři, pompeje a další antický zábavnostě:)) a někdy i něco dalšího. Po desáté konečně volno... ehm.... co jsem slyšela o ostatních výjezďácích, na to, že my jsme ti, co "si jen kreslí", jsme makali snad nejvíc :D možná ještě chemici, to nevim.

Udělali jsme toho fakt spoustu, a z tý spousty jsme toho spoustu nestihli :D

Asi bych měla, jako vždycky, sepsat věci jako hlášky, blbinky, co se udály, atd... No, v úterý šla Lenka do vany v oblečení, to je docela dobrá část týdne :D hlášky... tak jako "Raketnice", "kalendábr" a podobné už stejně proběhly okolím, ty nemá smysl opakovat... "Můj děda chodí spát v 8, můj táta v 9 a já v 10" a nebo "Můj děda je buddha a moje máma fandí jehovistům", to všecko jsou Banánova moudra :D další velká je "Pane, nechtěl byste na chvilku podržet kyčel?" (slovo kyčel nabývá nového významu). To je všechno, na co si teď vzpomenu.
Vzhledem k tomu, že ačkoliv jsem článek začala psát hned po návratu, našla jsem si čas na jeho dokončení až teď, takže vše už nemám tak živě v paměti... proto asi ukončeme toto trápení. Na rajče jsem fotky ještě nedala, možná se k tomu ani nedostanu, protože jsem jich pár dala učitelce na společné cédéčko, jehož kopii obdrží všichni účastníci... ale třeba je nakonec na net stejně hodím. Pro teď to bude ale vše. A sorry, že jsem teď moc nepsala, fakt nebyl čas, budu se teď snažit víc :)

Week of Life

2011-05-01T20:05:00.001+02:00

Week of Life jest projekt, o kterém již možná někteří z vás slyšeli, ale někteří jistě ještě ne, a proto vám ho tu představím :) Pokud se nechcete zdržovat čtením tohoto článku a přejít rovnou k věci, můžete přímo tady.

V podstatě jde o to, že jednoho pána (konkrétně Adolfa Ziku) napadlo, že když se kouknete na fotku, vyvolá mnohem více vzpomínek, než třeba vyprávění. Častokrát si nevzpomenete jen na to, co se tehdy dělo, ale taky na přesnou atmosféru té vyfocené situace. A právě proto vznikl projekt WoL. Zúčastnit se může kdokoli. Jde jen o to vyfotit 9 (prapůvodně dokumentárních) fotek za den - ne všechny najednou, ale tak, aby charakterizovaly ať už přesné dění, nebo třeba jen náladu celého toho dne. To se opakuje 7krát přesně po dnech za sebou, a když vaše dny dají dohromady týden, je čas všech 63 fotek nahrát na web, aby si váš week prohlédli i ostatní uživatelé.

Vzhledem k tomu, že se jedná o celosvětový projekt, můžeme se dozvědět, jak se žije i jinde. Ne nadarmo je celý název projektu "Week of Life - Život na planetě Zemi očima jejích obyvatel." Nejvíce účastníků je pochopitelně tady od nás, přece jen to je v původu český nápad, ale také se účastní spousta Slováků nebo třeba Rusů. Z jiných kontinentů je uživatelů jen pár, ale projekt se pořád rozšiřuje a uživatelé přibývají :)

Co musím poznamenat, je, že je kolem WoL naprosto suprová komunita. Uploadujete week a o pár dní později, když se konečně objeví mezi nově přidanými, vám ho hned všichni pochválí, popř. poukážou na fotky, které se jim z celého týdnu líbí nejvíc.

Není to nijak závazný projekt. Ačkoliv tam jsou uživatelé, kteří fotí každý den každý týden posledních několik měsíců nebo i let, valná většina tam je třeba s jedním jediným weekem. Ono přece jen, vyfotit denně devět publikovatelných fotek, to občas dá celkem zabrat.

Mistři WoL jsou uživatelé, které vybírá redakce. Jsou to lidé, kteří, jak je definováno na webu, "podle našeho názoru nejlépe zvládli zadání celého dokumentárního projektu Week of Life a jejichž týdny se dají považovat za mistrovsky zvládnuté reportáže z jejich života." Každý měsíc je rozhovor s jedním z Mistrů WoL v časopise FotoVideo, který čtu, a právě takto jsem se o projektu dozvěděla.

Co se mě týče, zatím mám hotové 3 weeky a jakmile bude trocha času (což je spíš jen taková formální hláška, to bych čekala do nekonečna), pustím se do dalších :) Přijde mi to jako zajímavý projekt, který vás naučí koukat na svět jinýma očima a všímat si krásných věcí kolem sebe.

Projektu se mohou účastnit i různé celky jako třeba firmy a velice atraktivní jsou také týdny různých celebrit.

Snad jediným pravidlem fotek je, že je musíte vyfotit vy jako autor. Buďto fotoaparát držet přímo v ruce a nebo ho někde odložit, ale nikdy nedovolit zmáčknout spoušť nikomu jinému. Také by se fotky neměly nijak výrazně upravovat, ale drobné úpravy jako oříznutí, úpravy světlosti a barev by moc vadit neměly. Pokud si pravidla chcete přečíst přesně, jsou přímo tuto.

Kdyby mělo být po mém, měl by se tohoto projektu bez výjimky účastnit každý :D možná proto, že jsem zvědavá, jak žijí ostatní a čeho si oni všímají ve svých dnech nejvíce. No, kdybyste se chtěli zapojit, nic vám nebrání, registrace je minutová záležitost :)) Takže pokud se vám ta myšlenka líbí, nechte si to projít hlavou :)

Výroky slavných i neslavných jsou tu zas!

2011-04-28T16:03:00.000+02:00

- Hrůza

"Vy máte tak důmyslné odpovědi, až mi z toho brní hlava."

"Ježiš, viděli jste na Youtube tu indickou parodii na znělku na Simpsonovy? Fakt šílenost, největší úleťárna!"

"No u Červený karkulky nevim, jestli je správná otázka, jestli karkulka je příjmení."

"Lidé, hlavně ženy, sice možná zvládají víc věcí najednou, ale mluvit a číst najednou, to už chce hodně košatého ducha."

"Moji dva oblíbení romští téčkaři už asi odešli, dlouho jsem je neviděl, ono to jde rychle, asi dva roky jim to trvalo. Nefetujte toluen, není to zrovna nejlepší." - "A co máme teda fetovat?" - "No ono bohatě stačí liberecké ovzduší, ono je samo o sobě nabitý různejma lahodama..."

"Byl to saniťák, do koho se asi zamiloval?" - "Do sanitářky!" - "No fuj, mně kdyby někdo řek, že je sanitářka, tak uteču. Takže se zamiloval do zdravotní sestry."

"Pokud bych byl prezident České republiky, což bych nerad, protože nerad kradu, jaké koncovky by z mého jazyka musely vymizet?"

"Slečno, hmm, co byste řekla takové malé asimilaci znělosti?"

"Je to bývalý boxer, má tedy dosti pádné argumenty... a tak provede výrazný pěstní výlet."

"Až budete chtít někoho sbalit, vemte ho domů a hoďte po něm pár triček, nějaký Pumy a Niky..."

"To je přesně to období, kdy takoví ti protojorkšíráci začínají okupovat svět, a od té doby to jde z kopce."

- Černyševská

"Až se ztrénuje, tak se sežere."

- Franc

"Rád bych vám připomněl, že když máte doma kamna, nejedná se o chemický průmysl."

"To jste se to moc nenaučila, holubičko..." - "No, jen ten začátek." - "Začátek vašeho mrzkého konce... V podstatě jste nám tu jen řekla, jak vzniká uhlí, i když vám to trvalo skoro tak dlouho, jako kdyby tu nějaké fakt vzniklo."

"Co vy, Šedlbauerová, uklízíte tašku? Co jste dělala včera, když jste nebyla ve škole?" - "Já tam jen hledám tužku." - "Vy jste naprosto nepřipravená! Za chvilku ještě vytáhnete rendlíček s polivkou, už tu máte hrneček a skleničku, vy buďte ráda, že jste v tý lavici sama, nedovedu si představit, že byste se vešla třeba vedle Havelky."

"Co jste chtěla, Bydžovská, jít na záchod?" - "no" - "To jste se neměla hlásit, to jste měla jít... já už si myslel, že máte nějaký všetečný dotaz." - "Tak třeba příště." - "No to se asi stěží dočkáme."

- Lysičan

"Pevně doufám, že se nemýlim, ale myslim, že se určitě nemýlim."

"Co Velikonoce, žádná otrava alkoholem?" - "Nedali nám otrávenej alkohol."

------------

Danča: "Pavle, sundej si ten notebook z toho klína, nebudeš mít děti."

Pavel: "Jako že bych potratil?"

Tablo

2011-04-23T22:58:00.001+02:00

To jsme se zase do něčeho pustili! :D Původně to začalo asi takhle: "Ty máš toho umělce, nepoptala by ses nám, jestli by někdo od nich třeba nechtěl pomoct s tablem? Samozřejmě za finanční obnos... a klidně si to nafotíme sami." A jak se dalo očekávat, nakonec jsme to dělali my, já a "můj umělec". A bylo to drámo.

Nakonec se to, že si to sami nafotili, neukázalo být úplně pozitivním přínosem. Což o to, fotky jsme upravovali a všemožně jinak normalizovali a zpodobňovali, ale když je hned v prvopočátku fotka mázlá, sotva s tím něco uděláme, že... No, dělali jsme, co se dalo. Ne úplně dobře dopadla jen jedna fotka, protože si ji kolega marod fotil doma sám, a to fakt nešlo. Potom bylo potřeba dát fotky natisknout, což se celkem zvládlo :)

Když byly fotky ready, bylo na čase vymyslet, jak to bude ve výsledku vypadat, abychom mohli nakoupit vše potřebné. Myslím, že nemá smysl zdůrazňovat, že nakonec vše dopadlo úplně jinak, než bylo v plánu :D

Musím říct, že nám to dalo docela zabrat. Můžete si to představit trochu jako pracovní činnosti na prvním stupni ZŠ, jen s tím rozdílem, že spoustu hodin v kuse, nejlépe až dlouho do noci :D Stříhání, rýsování, vybírání barviček, rovnání, lepení, obarvování, psaní, kritizování a předělávání, nadávání... a to všechno pořád dokola :D do toho jsme vypili spoustu koly a snědli spoustu čokolády a mazance :D

Ale nakonec jsme to přežili. Výsledné tablo by mělo od úterka až středy být k vidění v cukrovinkách naproti radnici :) A kdo to nemůže vydržet, nechť se koukne třeba tady, kde jest možné shlédnout veškeré fotky z procesu tvorby tabla :)

A pocit? Jsem ráda za tu zkušenost, neboť mě ani ne za rok čeká totéž, jen s naším vlastním tablem :D takže aspoň vím, co očekávat :)

Hlášky čtvrtek-pátek

2011-04-04T20:36:00.000+02:00

Vaňková: "Všichni to chápete?"
třída: "jo"
Vaňková: "Takže pro ty, co to nechápou..."

Hrůza:

"Kupte si etymologický slovník, užijete si s ním spoustu veselých večerů. Moje žena mě považuje za imbecila, prý nezná nikoho jiného, kdo si vezme slovník a čte ho od začátku do konce."

"To byl naprosto dokonale vybranej ten herec, v životě se mi z nikoho nedělalo tak zle."

"...jasně, je v tom spousta peněz! A von si rve ty svý zrzavý dráty z hlavy..."

"Německý spisovatel... tentokrát to kupovdivu není oxymorón, ačkoliv z dějin německé literatury občas ten dojem mám."

"Pravda je taková, že Mácha ve skutečnosti umřel na záchodě se staženejma kalhotama."

"Byla tam epidemie choleríny." - "To je nějaká baletka?" - "No, taková primocholerína z Národního divadla."

"Přečtěte si někdy Bibli... tak na pátek?"

Černyševská:

"Já se vždycky vidim na posledním zvonění a říkám si: Já jsem tak bezvadnej člověk! Jediná svého druhu!"

"Koukáš na mě, jako kdybych měla tykadla. No, já je tam mám, ale ne každej je vidí."

"No to jsem se zase jednou něco dozvěděla! To nám tu zase něco vyhřezlo!"

"Ale ne animalia, anomálie!"

"Já du pryč, já mám hroznej hlad." (nejlepší ukončení hodiny) :D

Dirty Dancing

2011-04-03T14:42:00.000+02:00

Už teď vám je asi jasné, že vám nebudu povídat o žádném novém filmu. Hříšný tanec viděl snad každý a kdo ne, měl by si doplnit vzdělání. Já jsem ho tedy (ano, ostuda...) viděla poprvé teprve asi před půl rokem, možná ještě méně. Dneska jsem ale na něj koukla znova - po několikáté - a vůbec mi nepřišlo, že by z filmu vyprchalo to prvotní kouzlo, což je jediná vada na kráse spousty novodobých dojáků. To, že je zkouknete poprvé a podruhé už vás prostě nebaví.

Co se mi na Hříšném Tanci líbí, se sotva dá shrnout do jedné věty. Určitě je to kouzlo tance. To, jak někdo umí vložit svoje pocity do pohybu, jak umí dotáhnout hudbu k dokonalosti prostě tím, že se jí nechá unést a tančí. To mi přijde naprosto geniální a občas lituji, že v sobě tenhle rytmus a schopnost vytancovat se z podoby nemám. Nu což, já se můžu z podoby třeba... vyfotit? Vypsat? Těžko říct. Dále mě fascinuje to, že to sice není nijak dávno, nějakých 35 let, ale v té době byly úplně jiné mravy. Muž naprosto automaticky otvíral partnerce dveře (a když jí třeba neotevřel dveře od auta, ona ani nevystoupila, prostě se s tím počítalo). Muži se starali o ženy a ženy se nechávaly muži vést. Místo abyste byli uražení a nemluvili spolu, prostě jste se omluvili a bylo to v cajku. Vzhledem k tomu, že světu ještě nevládl internet, všechno bylo osobnější a lidštější. I ten největší ňouma byl gentleman, jakého v dnešní době můžete hledat marně. Všechno mělo styl. Zato ale byly mnohem více znát rozdíly mezi vrstvami. Ve filmu jsou jasně vidět dva tábory - zaměstnanci hotelu (či co to je) a bohatí návštěvníci.

A o to víc se mi líbí příběh. Je to příběh letní lásky dvou lidí, kteří se k sobě na začátku možná vůbec nehodí, ale během filmu se sbližují pomocí tance. Oba tím porušují pravidla a o to je jejich vztah vážnější a dobrodružnější. Nakonec se na všechno přijde a oni místo toho, aby se tiše stáhli, ukáží světu, jak se věci mají a že se za svůj vztah nestydí. Přijde mi to naprosto kouzelné a občas je mi líto, že realita takovéto dávky romantiky postrádá.

Všeobecný uťápnutý názor asi je, že je ten film hloupost. Říká to mimo jiné i moje filmoznalá maminka. Ale popravdě, ať si myslí kdo chce co chce, v porovnání s většinou romantických filmů, které jsem viděla, mi Dirty Dancing přijde parádní. Možná je to jednoduché, ale v jednoduchosti je krása.

Každopádně, to je asi všechno, co vám o tomto filmu řeknu. Ještě se vám tu chvilku můžu rozplývat nad hlavními hrdiny. Patrick Swayze je prcek a má obličej jako vepř, ale ani tak mi nevadí. Ale ona je prostě krásná :)

Tangled

2011-03-31T19:54:00.001+02:00

...neboli také "Rapunzel" či "Na Vlásku". Nejvíc nejbožejší animák evar. Jediný film, na kterém jsem byla v kině víckrát než na Avatarovi (slovy pětkrát). Je to prostě typická Disneyovka, ale naprosto perfektní. Super příběh, úžasný animace, senzační soundtrack, perfektní scénář.... zasmějete se, ti citlivější z nás si i pobrečí, je to vtipné, romantické, napínavé... tenhle film nejde nemilovat. Myslím, že už to ve většině kin neběží, ale kdybyste náhodou dostali příležitost, rozhodně doporučuji :) Nic víc vám o tom neřeknu, jen jsem vás musela takto trochu informovat a udělat vám menší reklamu na něco, čím teď krátkodobě žiju :)

Strážci Času

2011-03-29T15:00:00.003+02:00

Přesně jak jsem slibovala, teprve před pár minutami jsem zaklapla třetí knihu z trilogie Strážci Času s podnázvem Klíč a už jsem připravena se s vámi podělit o své dojmy.

Přestože by to tak asi bylo jednodušší, nebudu vám vyprávět děj, pro případ, že by se vám to taky dostalo do ruky. Komu se chce číst knížka, když už ví, o čem je? Takže se budu hlídat, co to jen půjde, abych vám nějakou zásadní zápletku neprozrazovala. Kromě snad jen úplného základu, ale ten vám říct musím.

Děj se odehrává v imaginárním městečku Angel Falls, které se nachází v Austrálii. Hned pod ním je mocné starobylé město Veridian. Naši hrdinové, vedení Lorianem, bojují proti Lathenii, Lorianově sestře, velitelce Řádu Chaosu. Oba vůdci jsou nesmrtelní. Lathenie se pokouší získat moc tím, že ovlivňuje minulost, což má dopad na současnost. V tom se jí snaží zabránit právě Strážci.

Kniha je mnohdy srovnávána s Harrym Potterem. Všichni jistě víte, že HP je moje srdcovka, a právě proto, že tento příběh tak dobře znám, budu se opičit a také to k tomu přirovnám.

Oproti Harrymu Potterovi je příběh ve Strážcích času svým způsobem slabší. Jedná se sice o spoustu různě propojených světů (minulost, podsvětí, Citadela, náš svět tady a teď atd...), ale na příběh Harryho Pottera, který se teoreticky odehrává po dobu sedmi let, tento (trvající plus mínus rok a půl) podle mě vážně nemá. Porovnávat tři knihy se sedmi ale není úplně fér. Stihne se toho stát veliká spousta. Naši hrdinové jsou ve věku mezi patnácti a osmnácti lety, což také naznačuje, že se mezi nimi během příběhu budou tvořit zajímavé citové vazby.

Měla bych se asi zmínit o vyprávěcí stránce věci. V tom mají podle mě Strážci navrch. V každé ze tří knih příběh vidíme očima dvou hrdinů. Přestože paní Rowlingová nám také dává nahlédnout do pocitů a myšlenek svých postav, tady je máme naservírované přímo před nosem. To je ale provedeno velmi jemně. Přestože jsem mnohokrát měla pocit, že je příběh vyprávěn velmi nešikovně, na začátku prvního dílu jste do děje prostě vhozeni a něco jako úvod můžete hledat marně, napínavé části vůbec napínavé nejsou a naopak vám přijdou suché a nudné, citová stránka věci je podaná správně. Nevím, jestli mohu mluvit za všechny čtenáře, ale za sebe říkám, že mě láska, nenávist, vztek, výčitky, přízeň, podpora i nejistota proudící mezi hrdiny mnohokrát odrovnala mnohem více než ty nejnečekanější zvraty či nejnapínavější bitvy. Stačí jedna věta na konci kapitoly: "Miluje ji a její zrada mu láme srdce." ...a jste vyřízení. To, že celá předcházející kapitola je téměř na hlavu postavená, vám je v tu chvíli jedno.

Další věc, co se mi na Strážcích nelíbila, je průhlednost rozhodnutí postav. Někdo se rozhoduje, nějak se rozhodne a vy se v tu chvíli mlátíte hlavou o zeď a snad ani nechcete číst dál, prostě jen v duchu křičíte: "To je ale neskutečnej debil!" Prostě tušíte, jaká budou mít rozhodnutí dopady.

Máte asi pocit, že jsem sem tu knihu přišla zkritizovat. To není pravda. Naopak, snažím se vás tu - nejspíš poněkud nevhodně - donutit, abyste si ji přečetli. Jedná se vskutku o velmi napínavý a dramatický příběh plný cestování časem, démonů z podsvětí, mladé lásky, nebezpečí, dobrodružství, touhy po moci, nadpřirozených schopností...

Pokud si mohu ještě jednou naposledy postěžovat, musím se přiznat, že jsem po dočtení druhého dílu už nechtěla číst třetí. Měla jsem pocit, že přestože ještě zdaleka nedošlo k závěrečné bitvě, přestože všechny spory ještě zdaleka nejsou vyřešeny a lidstvo je v ohrožení, nemám potřebu pokračovat, neboť osobní příběhy určitých hrdinů, které nejspíš automaticky sledujete od začátku (vzhledem k tomu, kdo příběh vypráví), se vlastně už vyřeší. Nakonec ale přečtení třetího dílu vůbec nelituji :)

Neoficiálním pokračováním příběhu je kniha Strážci Času: Nový Začátek, kterou napsala fanynka série a prý také nadějná začínající spisovatelka, netuším kdo. O té vám toho moc nepovím, nečetla jsem.

Co mě a mou citlivou dušičku dostalo takříkajíc na kolena, byla existence spřízněných duší. V příběhu každý našel nebo hledal jednoho konkrétního člověka, ke kterému patřil. Když ho našel, všechny pochybnosti byly ty tam. Tak jsem tak hloubala, jestli v naší občas nepříjemné realitě existuje taky něco jako láska na první pohled nebo prostě jen myšlenka spřízněných duší.

No, každému se na tom líbilo něco jiného. Většině nejspíš to cestování časem. Abych to tak shrnula, jsem moc ráda, že mi Kája tuhle knížku doporučila, zakousla jsem se do ní a spoustakrát jsem se přistihla, že i když nečtu, jsem myšlenkami u hrdinů příběhu a přemýšlím, co se stane dál. Taky si občas říkám, jaké by to bylo, kdybych uměla číst myšlenky nebo léčit rány...

Jediná věc, kterou Harry Potter v tomto souboji vyhrál na plné čáře, je závěr. Když čtete, vždycky jste přece zvědaví, jak to všechno dopadne. Harry Potter mě tenkrát odrovnal alespoň na týden tím, že konec sedmého dílu předčil moje očekávání. Říkala jsem si, že buď Harry umře a nebo Voldemort umře. A dopadlo to mnohem líp. Tady ne. Neřeknu vám, jak to končí, ale když jsem na konci brečela (nedivte se, víte, že to dělám), rozhodně to nebylo dojetím nad happy endem, spíš tak nějak moc emocí najednou. Bylo to krásný, ale kdybych to psala já, zakončím to jinak.

Přesto přese všechno vám ale říkám, příběh je to senzační a všem ho vřele doporučuji :)

Nic konkrétního

2011-03-27T14:31:00.004+02:00

Poslední dobou moc nezapínám PC, za což se moc omlouvám hlavně věrným příznivcům tohoto blogu. Je mi moc líto, že jsem na vás teď neměla čas. Pokusím se to napravit :) Mám toho do budoucna pro vás připraveno spoustu, jen aby se našla chvilka moje plány uskutečnit :)

No, a co je nového u mě? Zaprvé: čtu naprosto super knížku... nebo spíš bych měla říct knižní trilogii. Dočtu to předpokládám tak dneska v hodně pozdních hodinách, tak se těšte, určitě o tom napíšu. Zadruhé, mám křečka. Dalo by se říct, že jsem byla nucena ho adoptovat. Ale to by znělo, jako že mi to vadí, což se zase tak úplně říct nedá. Jmenuje se Tobísek a žije ve vesmírné stanici NASA (viz foto). Pokud se trochu osmělí a začne se se mnou kamarádit, ještě o něm určitě uslyšíte :)

Z dalších novinek bych ráda vyzdvihla například fakt, že mě pronásledují žlutá auta. Ne, fakt se mi to nezdá :D žlutá přece není úplně obvyklá barva auta, ne? A teď je všude. Vyjdu z domu a hned kolem mě jedno projede. V autobuse se na vteřinku kouknu z okna a vidím 2 najednou. No je to normální? Bojím se, že jednou v noci uslyším tajemné zatroubení, vyjdu před dům a v měsíčním světle uvidím stovky a stovky žlutých aut, která mě následně unesou do neznámých končin.... :D pak vám o tom dobrodružství napíšu ;)

A když už jsme u aut, za další důležitou novinku ze svého života považuji fakt, že se mě ve čtvrtek můj miláček (jak statečný a trpělivý chlapec, patří mu můj obdiv) učil řídit :D No, nešlo mi to, co si nalhávat, ale už se skoro nebojim, možná že až někdy v hodně daleké budoucnosti budu přecejen dělat řidičák, třeba mě autoškolák ani nezabije :D

Pak jsme taky v pátek byli na maturáku 4.A a 4.B od nás z gymplu a bylo to fajn :) myslim, že z celého plesu nejlepších pár minut asi bude půlnoční překvapení 4.A - labutí jezero. Fakt senzace :D

Taky jsem si koupila sluchátka (s mikrofonem!), abych si konečně pokecala s někym na skypu... a smůla, protože to nefunguje. Prostě mám kompa v háji, musim začit velmi intenzivně šetřit na novýho.

No a tak dále, děje se toho spousta a času je málo. Moje malá sestřička včera oslavila 17tiny, už je jaro a svět se zbláznil. Všechno to děsně letí. No, budu se snažit vám napsat ještě letos :D Pokud ale čas poletí tímhle tempem, zase tolik si nevěřim. :)

No, tak se mějte a stay tuned, v současné době tím, že se toho spousta děje, mám o čem psát, takže taky budu :) Tak páčko :)

hláškins

2011-03-06T19:51:00.001+01:00

Hrůza: Víte, čim proslula svatá Anežka? Že od svých pěti let sedávala s koleny u sebe. A co ten chlápek? No, rozervaná košile, chlupy venku, takovej taliánskej vášnivec, ona si tam sedí u toho potůčka, šťourá si do těch malejch modrejch kytiček, on měl sice pro ni drobet jiný plány, ale asi smůla.

Černyševská: Pavel je asi furt choromyslnej, co?

Hrůza: Vlny dvě tam o břeh bily... co to znamená, Jirko?
J: No... asi jako prostě prsa.
H: No a jak jsi na to přišel?
J: Že jsou dvě a bijou o sebe.

Hrůza: Byla jsem jak rosná louka ranní. Co to znamená, Rasťo?
R: No to asi znamená, že z toho byla celá zpocená.

Hrůza: Rostou na mě hrozny vína?
Igor: No to znamená, že je šťavnatá.
Hrůza: ...spíš "dozrálá" jsi chtěl říct, ne?

Hrůza: Honzo, ty se tváříš tak zadumaně, že bych ti to skoro uvěřil.

Černyševská: Est-ce que tu as la vie agitée? Filipe.
F: Co?
Č: Jestlipak máš bouřlivý životaběh?

H: Mohou být nějaká slova sockóznější než jiná?

H: Tohle třeba využijete, až budete psát detektivku o tom, jak byl nějaký blogger na dálku exnut nějakým hackerem.

H: Já nevim, proč to lidi dělaj, ale pravda je taková, že je to pravda.

H: Jak poznáte ironii v textu? Zapomeňte na smajlíky teďka. Když máte inteligentní čtenářstvo, na ironii upozorňovat nemusíte. V dnešní otupělé době je tedy lepší používat uvozovky. A když píšete pro debily, hodí se hvězdička a velký nápis "TOTO BYLA IRONIE".

H: Já bych vás nicméně vyzval, abyste mi emotikony ve slohových pracích nepoužívali.

H: V dnešní době se bohužel stále častěji setkávám s tím, že lidi neznaj ani Neználka.

Áďa: Takže když ty buňky už nic neprodukujou, tak umřou?
Lysičan: Ne, oni tam jen...
Á: Oni tam jen tak odpočívaj.
L: No, jen tam tak jsou a nic nedělaj. Jsou to vlastně takoví důchodci.

Pohádkovo-filmový týden

2011-03-01T15:54:00.001+01:00

Minulý týden byly u nás na liberecku jarní prázdniny a ač se vám to může zdát značně pasivní a můžete mě považovat za lenocha, zvládla jsem za ten týden se svým miláčkem zkouknout spoustu filmů, převážně pohádek.

Snad největší radost mi udělala pohádka Lotrando a Zubejda, kteroužto jsem neviděla spoustu dlouhých let a kdysi, ve svém raném dětství, jsem k ní měla úzký citový vztah. Hlášky jako "táto šáhni do kapcy" nebo "chleba s tvarohem nebo život!" a spousta dalších navozuje prazvláštní stav veselé nostalgie.

Co jsem naopak viděla poprvé (no jo, už se stydím), je pohádka S čerty nejsou žerty. Dobrá, veselá, typická česká pohádka. Když jsem se v noci vzbudila, hrála mi v hlavě písnička právě z tohoto ("Petře Petříčku, chlapče rozmilý..."). A nejlepší postava? Rozhodně Dorota Máchalová!

Další úžasná vzpomínka na dětství je Ronja, dcera loupežníka. Sice považuji za menší nevýhodu fakt, že jsme z filmu viděli asi polovinu, neboť tam byla taková spousta tmavých scén, že to ani nešlo, ale i tak... "P-p-p-p-proč to dělá? P-p-pročpak? P-podivná p-p-potvůrka p-povykuje... P-p-proč jsi ho p-píchla? P-p-poď si p-poplakat..." Nejvíc nejlepší! Miluju.

A miluju a maluju a miluju a maluju.. samým blahem, jedním tahem, srdce z lásky maluju <3 <3 No jasně, co by to bylo za pohádkový týden bez Šíleně smutné princezny? Že tam hraje Neckář, jo, to si pamatuju. Ale že ta krásná mladá princezna je Helena Vondráčková? Kecy? Docela šok. Taky naprosto výborná pohádka, dokonalá nedorozumění a momenty, které stojí za to vidět i víckrát. Taky nostalgie.

Mezi další filmy, které jsem předtím neviděla, patří Noc na Karlštejně. K tomu nemám moc co dodat, prostě fajn. :) Docela kvalitní chaos na hradě. A zamilovaná paní. To já ráda.

Další film, který jsme viděli, tentokrát ne úplně z pohádkového soudku, je Pulp Fiction - konečně, to jsem chtěla vidět dlouho a rozhodně nejsem zklamaná. Film postavený na spoustě perfektních dialogů. Super. Jakože... hodně super. Co mě teda dostalo, jak si pán udělal toustíky, načež Travolta vylez ze záchoda. Toustíky vyskočily a proto ho pán prostě zastřelil (a pak si ty tousty ani nesněd). A nebo jak se paní totálně zfetla. Ne, byla tam toho spousta a ráda se na to podívám znova. Tohle se prostě musí.

Pak jsme koukali taky na Toy Story. Ten mě popravdě zase tolik neohromil, možná jsem byla jen unavená, ale viděla jsem spoustu lepších animáků. Nápad oživit hračky, no proč ne, ale dál? Já vim, je to starý animák, ale mě prostě nebavil. Žádný závratný příběh, minimum vtipů... Prostě mě to nebavilo. Ale jak říkám, možná to bylo jen únavou a kdybych na to koukla jindy, líbilo by se mi to víc.

Co však hodně otřáslo mou psychikou, byl film Statečné srdce, který mě zlikvidoval už na začátku, kdy umřela Murron a já to od té chvíle dokoukávala s pocitem, že "tohle už nemůže dopadnout dobře, když je ta paní kaput". Bylo mi ho strašně moc líto, protože mu udělali tohle, pak ho další zradili v bitvě, potom ho mučili... Prostě jsem bulela jak malá. Ale hodně hodně krásnej film, to se musí nechat.

To ještě zdaleka není všechno, zkoukli jsme už po x-té Mamma Mia, Madagaskar ("přichází velkoúžasnolepý král Jelimán všech lemurů král bla bla bla a je tu"), RRRrrrr! ("možná zemřela stářím.. táák mladá") a jistě i něco dalšího, ale teď už si fakt nevzpomínám.

A závěr? Chci být princezna nebo loupežník, láska je krásná a ještě že už není středověk. :D

Příběh o tom, jak naše škola ztratila duši

2011-02-17T21:24:00.001+01:00

Nedávno jsem sama sobě položila jednoduchou otázku: "Jde mít rád naši školu?" Hned nato jsem si čistě bez přemýšlení odpověděla "Ne!" Pak jsem se ale zamyslela drobítek více a uvědomila jsem si, že i já ten příšerný ústav, jehož jediným očividným smyslem existence je zabít nás nudou, měla kdysi ráda. Byly časy, kdy jsem se chlubila tím, že chodím na FXko a tím, že jsem byla šestá na přímačkách. Kam se ty časy poděly? Určitě jsem se změnila, o tom žádná, ale nezměnila se také naše škola? A musím říct, že změnila, a to docela dost. Ti, co přichází nyní, už neznají Gymnázium F. X. Šaldy takové, jaké jsme ho znali my. Mám dokonce pocit, a to už jste asi pochopili z názvu celého tohoto článku, že naše škola měla a ztratila svou duši.

Pamatujete starou kantýnbábu v červeném okénku, která rozuměla, když jste jí řekli, že chcete PVPčko? (Pepsi v plechu... pro neznalé)

Pamatujete, jak před tím, než opravili chodník, museli cestou do školy všichni šlápnout na rozbitou dlaždici, které se říkalo "hipík" a která prý nosila štěstí? Jak se, když jela plná dvanáctka, u hipíka tvořila fronta, protože tam všichni museli šlápnout?

A vzpomínáte, jak jsme chodili do školy a ze školy křovím? A kdo šel po chodníku okolo, ten byl totálně out? Teď už ta léta pracně vyšlapávaná cestička zarostla.

A co když vám připomenu dřívější plechové žluté wc kabinky popsané vším možným, různými vtípky, výhrůžkami a rozhovory, a to, jak bylo v přízemí na držáku na toaleťák napsáno "Byl jsem tady, přijdu zas, Fantomas"? A jak jsme si stěžovali na nové záchodky, protože jich bylo asitak 5x míň a i zrcadel?

Ale největší vzpoura proběhla, když přemístili nástěnku se změnami z původního místa na to, kde je doteď. Tehdy pobíhal po škole Adam Fogl, tehdy primán, a natáčel na mobil pobouřené názory studentů vyšších ročníků. Jak nám vadilo, že se musíme od skříněk vracet a že je tam míň světla a tak dále. To byla dobrá vzpoura.

A jak jsme věšeli krmítka pro ptáky na žluté zrcátko příšerného pestrobarevného automobilu pana profesora Bažanta.

A nebo tehdy, to zase není tak dávno, když ještě byly jiné kartičky na oběd a jednou jsme přišli s tím, že si změníme oběd a čtečka byla přelepená cedulí "strojek na objednávání jídla je mimo provoz, neboť do něj někdo z vašich spolužáků nacpal želé" :D to byly časy.

A pamatujete, jak se měnilo zvonění z normálního na tu nesourodou zvláštnost, co máme teď? Jak se hlasovalo pro/proti rádiu a jak se vybíraly znělky a tak? To bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že ať se mi to líbí, nebo ne, naše škola se začíná měnit a měnit se bude. Nevadilo mi, že byla zastaralá, vadí mi teď, jak si hraje na to, že je moderní.

A pamatujete na ty perfektní staré skříňky, ty plechové klumpy, do kterých šlo dostat se i bez klíčů a mohli jsme si je polepovat a zdobit, jak jsme chtěli?

A nebo jak ve staré jídelně všichni házeli batohy na jednu obrovskou hromadu tam vzadu a pak nikdo nemohl najít ten svůj?

Tohle, moji milí, je nostalgie. Vzpomínám na doby, kdy jsem naposledy ráda chodila do školy.

Výroky slavných... i těch ostatních =)

2011-02-15T21:50:00.001+01:00

Moje milé čtenářstvo, hluboce se omlouvám, že jsem pro vás teď dlouho předlouho nesplodila žádný literární ani jiný počin, prosím, nechápejte to, jako že na vás kašlu, já teď jen prostě naprosto vůbec nestíhám. Vypadá to, že můj volný čas si vzal dovolenou, a tak jsem se po dlouhé době dostala k psaní až teď.. a to ještě k takovému sice oblíbenému, ale poněkud ošizenému v tom slova smyslu, že to, co píšu, vlastně vůbec nebude z mé hlavy. Ale dost už povídání, jdeme na to =)

Hrůza:

"Já vám schválně přečtu definici ze slovníku, neboť to je krásné."

"V liberecké knihovně k propůjčení prezenčně, u nás ve školní knihovně ani to ne, když budete hodně plakat, tak vám z toho něco okopíruju, ale to budu plakat potom víc."

"Na druhé sloce je vidět, jak autor tak jako rozplizle vzpomíná na minulost, zatímco ta první, tam tak hezky slyšíte, jak se to mrská...."

"Otokar Březina, pravým jménem Václav Jebavý, byl učitelem anglického a českého jazyka, což je naše smutné spříznění."

"V této básni se očividně láska vtělila ve dvě mrouskající se kočky."

Goll:

"Tu učebnici napsal Hroch, což je... (třída výtlem) ...no minimálně je to divný, že hroch píše knížky!"

"Ve Francii to byl děs. Tam byli prosimvás ty Ludvíkové, to pamatujete, a ty si mysleli, že maj patent na všechno."

Černyševská:

"Hlavně prosimtě nikde na veřejnosti neříkej, že tě učim francouzštinu."

"Ta papíry prosimvás nezahazujte.... ANŽTO NA DRUHÉ STRÁNCE MÁTE GRAMATIKU!"

"Proč se mi to děje?"
někdo: "Protože mačkáte s tim i ten čudlík vedle toho."
"A proč to dělám?"

"Est-ce que tu es timide? Tom."
Tomáš: "Co?"
někdo: "Prej jestli jseš timidní."

"Obličej máte taky oblečenej."

"Popiš mi svůj obličej, Filipe." - "Proč já?" - "Protože ty máš brejle a máš i mužný vous..." - "J'ai les chevaux..." - "No já mám koně vraný koně, ale teď popisuješ svoji hlavu. Jaké máš rtíky?"

"Si můžete hučet jak příboj, ale v pátek to donesete."

Kostincová:

"Z vás nic nedostanu? No, ne nadarmo jsme v Partyzánské ulici..."

"Co vymyslíme k tý kukuřici?" - "Popkorn." - "No už vidim někde indiána jak kouří dýmku a k tomu chroupe popkorn."

"Cože, že všechno v přírodě má tvar pyramidy? Kde ste na to přišla? Jo takže podle vás jdu do lesa na houby a tam jedna pyramida vedle druhý."

Ostatní:

Lysičan: "Víte, co to znamená, že je velbloud mimochodník?"
Pavel: "Že nechodí po chodníku vole."

Vaňková: "Vyšlo někomu jiné číslo než 42 cm? Pokud ano, nechť sám provede defenestraci."

Hlášky

2011-01-27T19:11:00.001+01:00

Kolegyně Dlouhá, řekněte to nahlas, řikáte to asi správně... ne? Fakt jste nic neříkala? No tak to mám asi slyšiny, takže odpověď je Rusko. Neřikala jste Rusko? Řikala. No tak ale co to je za dialog! To je jak na gymnáziu tady.
- Goll

..............................................................

V pondělí přiďte do školy, protože zaprvé dostanete vysvědčení, což se vám nestává každý den, a zadruhé půjdeme do divadla.
- Hrůza

..............................................................

Víte, co dělali Číňani? Sezvali pár přátel, sedli si do altánku, všichni se strašně opili a psali jednu lyrickou báseň za druhou a pak si je četli nahlas. Myslím, že to je výborný způsob lyrického sdílení. Takže až budete mít v létě peníze na čůčo, kupte si krabicáky a pište s přáteli lyrickou poezii.
- Hrůza

..............................................................

Ještě to není tak špatný ty dnešní známky. Jedna, dva, tři, čtyři... čtyři pětky!
- Černyševská

..............................................................

Filip má dvojku s pranepatrným plusíkem.
- Hrůza

..............................................................

Jak "asi"? Co to máte za zlozvyk říkat "asi"? Copak já tady říkám "vy ste asi ta Kmoníčková, nebo ste dneska nějaká jiná?" Jsem vám už říkal, že slůvko "asi" smíte používat jedině v dějepise, kde nikdo neví, která bije.
- Franc

..............................................................

Kmóňo, chci tě!
- Černyševská

..............................................................

Jirko, kdyby tohle Paul Verlaine slyšel, tak na místě umře, prostě by se polil absintem a zapálil!
- Hrůza

..............................................................

Tak já vám poradim: máme pravěk, starověk, emmmm, novověk. - Středověk! - No to sem ráda, že ste neřekli pravověk nebo levověk.
- Černyševská

..............................................................

Ani to pro mě nemusíte "takřka legálně" stahovat na ulož.to, já to mám totiž koupený, uplně legálně, dokonce za peníze, a ještě k tomu za vydělaný peníze.
- Hrůza

..............................................................

Jeho poezie má něco do sebe, ale byl to zvláštní pán, že jsem docela rád, že jsem se s ním nemusel kamarádit.
- Hrůza

..............................................................

Štěpánko, jsi otravná. - Nene, nejsem. - Ale ano, ty jsi otravná!
- Černyševská

..............................................................

"Monument otevřeného umění"? Tos našel ve slovníku? Tak to si musim zapsat!
- Černyševská

Milénium - díl třetí

2011-01-06T18:41:00.000+01:00

"Pomsta je nejsilnější motivace." - Lisbeth Salanderová

Všem je vám jistě známo, že posledních pár dní chodím po světě opět s nosem zabořeným do knížky. Co z toho bude tentokrát?

Stejně jako jsem vám již psala o prvním a druhém dílu z knižní trilogie Milénium, teď nás čeká kratší popovídání o dílu třetím, s podnázvem Dívka, která kopla do vosího hnízda. Také si dovolím trochu shrnout všechny tři knihy jako celek.

V první řadě bychom se měli pozastavit už nad tím, jak třetí díl navazuje na již započatý příběh. Mezi událostmi první a druhé knihy totiž uběhne rok a půl a v Dívka, která si hrála s ohněm dojde na začátku jen k lehkému nastínění všeho toho poprasku, ke kterému došlo po událostech v prvním díle. Naopak třetí díl navazuje na druhý se zpožděním sotva pár hodin a ještě k tomu je přesně popsáno a vysvětleno, co se v mezičase stalo. Na konci druhé knihy máte pocit, který se dá nejlépe vystihnout asi slovy "Uff, už je konec, dobře to dopadlo." A přitom ke konci má tahle část příběhu ještě hodně daleko. Třetí kniha o téměř sedmi stech stan totiž popisuje jedno jediné: důsledky. Někteří se snaží přijít všemu na kloub ještě před soudním řízením, jiní se zase všechno snaží ututlat a zabránit jim v tom, sledování, odposlechy, podvody, výhrůžky... Do toho je Lisbeth Salanderová během celého dění (až na samotný soud) zavřená v nemocnici.

Možná to zní šíleně, ale přes to přese všechno je to zábava. Nechybí spousta akce, zabedněných policistů i vlezlých a vševědoucích novinářů. Vlastně je to jen jedna velká šílenost s tím rozdílem, že mezi sebou bojují "ti vlivní s mocí". Nejde ani tak o to, kdo je hodnější a kdo je naopak hnusák, jde spíš o to, kdo má lepší kontakty, zdroje, kde všude má přátele, jak moc promyslí akci a vůbec, kdo má větší pravomoci dostat se, kam se normální smrtelníci nikdy nedostanou. A v případě Lisbeth jde taky o to, kdo je schopnější hacker, a tedy kdo se dostane tam, kam se nikdo dostat nemá.

Na zakončení třetího dílu knihy je jasně poznat, že měl autor v plánu v sérii pokračovat. Jak jsem již zmínila v prvním článku o Miléniu, bohužel ale zemřel před napsáním dalších knih. Podle mě to je škoda. Lisbeth se svými hackerskými schopnostmi a asi tak 3 miliardami nelegálních peněz na účtě a Mikael jakožto průbojný žurnalista by měli podle mě ještě velký potenciál. Vždyť třetí knihou jsme teprv vyřešili Lisbethinu minulost! Co ti dva mohli ještě dokázat.... Ale to už se teď nikdo nedozví.

Jistě jsem to již nejednomu z vás řekla, ale rozhodně Larssona doporučuji. Nejedná se sice o žádný revoluční literární zázrak, to nikoliv, ale v dnešním světě bestsellerů si jistě své místo zaslouží. Stejně jako třeba Dan Brown umí všechno dokonale zamotat tak, abyste se i přesto vyznali v postavách a v tom, kdo co na koho ví, ale sami abyste netušili, co přijde v dalším odstavci. A stejně jako Dan Brown umí čtenáře nechat bez dechu či s otevřenou pusou zírat na stránku.

Časem se vám akorát možná začnou plést všechna ta šílená švédská jména. O hlavních postavách ale přehled neztratíte, i kdybyste byli úplná jelita.

Je tu jen jedna věc, kterou musím knize (myslím, že jen třetímu dílu) vytknout. Jedná se v podstatě o detail. Jde o to, že jak se vlivní lidé postupně seznamovali se situací a dohadovali se na podmínkách budoucí spolupráce na utajené akci, vždycky mluvili 2 hodiny. Nevím, jestli je pro Stiega Larssona časový údaj dvou hodin nějakým symbolem pro "dlouhý rozhovor", postupem času ale, když každá kapitola končí větou "tamta s tamtím mluvili dvě hodiny", začalo mi to lézt trochu krkem. Faktem ale je, že nikdo jiný si toho nevšiml :D

Nevím, jak celou tuhle parádu zakončit. Řekla jsem vám svůj názor na přibližně patnáct set stran napínavého příběhu, který pro mě v tuto chvíli skončil a půjdu se zase ke vší spokojenosti svého literárního srdíčka vrhnout na povinnou četbu. Jen jedinou věc jsem vám chtěla ještě říct... ne, spíš připomenout ;o) a to, že není nejlepším nápadem koukat na filmy. Jen jsem vygooglila název knížky, už mi to házelo tuny fotek jakési podivné osoby poměrně morbidního vzhledu. Předpokládám, že se jedná o filmovou verzi Lisbeth. Já si ji ale představuji jinak a knížka mi dává na výběr. Proto film ne-e. A hlavně, kurňapes, patnáct set stránek! Jak to chcete nacpat do pár hodin filmu? Celá situace je tak komplikovaná, že si nedokážu představit, jak to tam všechno vysvětlují, ani kdyby si před kameru sedl člověk a ve stručnosti všechny souvislosti shrnul. Je to pochopitelně vaše volba, ale mně to za to nestojí =)

Prostě takhle: pokud knížku máte a nemáte nic na práci, myslím, že vás neubude, když do ní nakouknete. To je vše, co vám tu dneska chci říct. Tak zase někdy, čtenáři =)

Ko-ko-ko-konec!

2010-12-31T08:40:00.001+01:00

Ano, moji milí, máme tu konec dalšího společného roku. Byl to rok dozajista zajímavý, v mnohém nezapomenutelný a vůbec, letošní rok se celkem vyvedl. A co ten příští? Já mám za to, že bude ještě lepší.

A tak vám do toho příštího roku přeji hodně zdraví, protože bez něj to nejde, štěstí, protože si ho určitě zasloužíte, lásky, protože je prostě krásná a je jí pro všechny dost, super zážitků, to abyste si ten rok navždycky pamatovali, hodně smíchu a přátel a taky pohody. Prostě ať je váš rok co nejlepší =) a za 365 dní se tady zase sejdeme, pěkně nad tím zapřemýšlíme a popřejeme si znovu.

Samozřejmě, v příštím roce vás budu stejně jako doposud zásobovat články na všemožná témata od knížek, filmů a her až po vlastní zážitky a úvahy.

Chci vám poděkovat, že jste tu se mnou, že čtete a komentujete, co píšu, a že se sem rádi vracíte. To prostě člověka potěší =)

Takže v roce 2011 STAY TUNED! =P

PS: Mám vás ráda. Neke.

Milénium - díl druhý

2010-12-30T12:55:00.001+01:00

"Neexistují žádní nevinní. Existují však různé stupně odpovědnosti." - Lisbeth Salanderová

Již jednou jsem vám povídala o trilogii Milénium od spisovatele Stiega Larssona. Tehdy byl článek zaměřen na první díl. Nyní nastal čas kouknout se na zoubek tomu druhému s názvem Dívka, která si hrála s ohněm.

Setkáváme se tu opět se stejnými postavami (Mikael Blomkvist, Lisbeth Salanderová, Erika Bergerová, Harriet Vangerová, Nils Bjurman atd.), pro pochopení vztahů mezi nimi a jejich výchozí situace pro příběh doporučuji přečíst si první díl. Tentokrát se ale už neřeší žádná spoustu let stará záhada, naopak. Velmi nečekaně dochází k zabití dvou nových kolegů a přátel redaktorů z Milénia. Jedná se o mladý pár, Dag Svensson a Mia Bergmanová. A následnuje i smrt advokáta Nilse Bjurmana, Lisbethina násilnického poručníka.

A ani se nestihnete rozkoukat, a už je Lisbeth Salanderová hlavní podezřelou. Otisky prstů na vražedné zbrani, do toho její psychologický posudek, právní nezpůsobilost.... A rozjíždí se veliký kolotoč. I policie si postupem času začne uvědomovat, že situace je mnohem zapeklitější a zamotanější, než se zdá. Kdo je obávaný muž skrývající se pod přezdívkou Zala? Co si představit pod slovy "Všechno To Zlé"? Jak se do toho Lisbeth zamotala a je či není vinna?

Zase jsme tam, kde jsme byli. Komplikovaný, ale čtivý a zajímavý příběh, navazující na první díl. Možná, že vás tolik nezaujme, jako "Muži, kteří nenávidí ženy". To z toho důvodu, že děj je sice napínavý a chytlavý, ale žádné velké drama se neděje až do úplného konce (tzn. asi posledních 50 stránek z něco přes 600). Jinak se v celé knize v podstatě jen bloudí, ten má to podezření a ten zas to, a té to přijde divné a myslí si něco úplně jiného. Pak se začne přicházet na souvislosti, které vás sice zajímají hned od začátku knížky, ale zas tolik dechberoucí to také není. Až úplný konec vás nejspíš donutí zabořit nos do knížky a omezit veškeré další činnosti. Ale padesát stránek? To máte za chvilku.

Nemůžu ale knížku zase tolik kritizovat. Bavila mě a málem jsem se okousala do "kulatý krychličky" zvědavostí, jestli Lisbeth zabila či nikoliv ty tři lidi. A opět nás překvapuje její neskutečná inteligence, fotografická paměť, její naprostá nezávislost na ostatních a schopnost vždy být o krok napřed a vždy po sobě zamést stopy. Do toho Mikael Blomkvist, který zase všechno myslí dobře, ale zároveň tápe a jediný způsob, jak se dostane Lisbeth na stopu, je, když začne myslet jako ona. To jsem totiž zapomněla zmínit: tito dva hlavní hrdinové knihy se v celé knize téměř nepotkají a nemají spolu žádný kontakt - až na pár vět skrz Mikaelův počítač a pak úplně poslední odstavec knihy.
Každopádně nemůžu nic než doporučit. Tentokrát všem, žádné omezení. V knize se moc násilí neodehrává, myslím třeba oproti prvnímu dílu. Je to detektivka, tudíž pochopitelně musí dojít k nějaké vraždě, ale žádné rozřezané kočky a mučené slečny tu nenajdete. Za chvíli se pustím do třetího dílu a zase vám pak dám vědět o svých dojmech z něj =)

Školní hlášky

2010-12-26T12:21:00.001+01:00

...ne, opravdu se jim nevyhnete ani o prázdninách. Tak tady jsou :)

Hrůza:

Čtenář je zásadně nedovtipný idiot, s tím musíte počítat.

Téma "pod pokličkou" můžete pojmout různě. Můžete psát třeba fejeton o vaření, nebo reportáž třeba ze zákulisí nějakého místa, nebo od někud, kde to nikdo moc nezná, třeba taková továrna na zpracování psích uší.

Štěpánka se rozhodla, že se bude tvářit jako zhrzená nepříjemná řeznice.

Filipe, tvůj fejeton... kdy mi to hodláš donýst, brouku?

Napište co nejvíce třípísmenných částí těla. A "prd" neplatí. Prd se stává prdem až ve chvíli, kdy přestává být součástí těla.

Černyševská:

Tady je ta druhá linka, jedete takhle prstíčkem... Dávej na to pozor, je to náročný! ...no a jak jedete, narazíte na okraj. Nebo teda měli byste... jestli ne, něco je špatně. A za ten okraj umístíte každý své vlastní jméno. Vynecháte dva řádky a napíšete "Le Français". Prosimvás, ať je aspoň tohle slovo správně.

Dyť nikam nespěcháme. Doba se sice zrychluje, ale... No, de vo to nenechat se vcucnout.

Tak si otevřete knížečky... a ti, co jsou vzhůru, budou mlčet!

Est-ce que tu es toujours en plein travail? Mirek. - Ještě jednou prosím? - Mirek.

...jeden Štoček...

Hele, teď bude ticho, Mo-osi. Eeeehm... ty jseš tady, jo!? Tak to tě hned vyvo-olám.

Mirku! Ty mě nutíš dojít si do svého útulného kabinetu pro velmi účinnou izolepu... prosimtě papej a mlč. Ono to bolí, když se to pak strhává.

Franc:

Jak se dělí uhlovodíky? Jílka vyvolávat nemůžem, ten právě snídá... ať se vám to nezaskočí, Jílku. Takže Bydžovská? Jak to je? Vidíte na tu tabuli? ...si někomu řekněte, ať vám pučí brejli.

Štoku, jak vidím, vaše poznámky jsou velmi sporé, to pak ale odpovídá vašim nedostatečným znalostem.

Takže kyselina 2-hydroxypropan-1,2,3-trikarboxylová... tahle látka je známá, Dlouhá, jak tomu řikáte doma? To zná každá tetka od plotny. Tomehová, máte doma plotnu? Tak jak to je? Dlouhá! A je to kyselina citronová.

Raabová:

Někomu jsem vám dala CDčka, že jako zpracujete nějaký úžasný prezentace... tak mám se toho dožít, a nebo to je utopie?

Vaňková:

Když to čitatel čte...

Nej 10 filmů roku 2010

2010-12-25T20:01:00.002+01:00

Tak, vážení a milí, blíží se nám konec roku, a tak se jako vždy musím uchýlit k vybrání nejlepších letošních filmových zážitků. Pokuste se na pořadí nebrat moc zřetel... Řekla bych, že tak prvních 7 či 8 filmů je více méně na stejné úrovni (pecka film, první místo). Ale i tak jsem se pokusila seřadit to podle toho, co mě bavilo, upoutalo, ovlivnilo, prostě co na mě zanechalo nějaký kladný dojem. Předem vás chci varovat, abyste nesoudili můj pořadník.. každý má jiný filmový vkus a každý taky od filmu něco jiného čeká.

Na prvním místě se poměrně jistě vyskytuje film How to train your Dragon / Jak vycvičit draka. Bez debat se jedná o nejlepší letošní animák, který nemá problém vám přirůst k srdci. Roztomilí dráčci všemožných tvarů, nemožný hrdina Škyťák, vikingové a spousta zábavy. Také se tam jedná o jakési nenápadné nastínění problému s nedostatkem komunikace a porozumění v rodině a také předpojatost a odsuzování jiných jen kvůli jejich odlišnosti. Naštěstí vše dobře dopadne =)

Další snímek, který rozhodně stojí za zhlédnutí, je Kick-Ass. Drsný, hustý, boží. Parádní soundtrack a poměrně hardcore děj. Jedenáctiletá zabijačka, hlavní hrdina stejně jako v HTTYD prostě ňoumík a celé je to hra na komiksové hrdiny. Už na začátku vás film absolutně rozsekne, když se holčička ptá táty, jestli to bude bolet, ten řekne, že ne, a pak do ní prostě střelí. Od té chvilky je to až do konce prostě brainfuck. A na konci spousta mrtvol, trochu jako v Equilibriu. To chceš.

Další záležitost, která jistě u mnohých z vás obsadí spíše první příčky žebříčků, je Inception. Super film, jediný možný důvod, proč u mě nevyhrál, je asi to, že jsem ho neviděla v kině. Ono se to nezdá, ale docela to ovlivní. Každopádně senzační snímek, dost komplexní, o vloupávání se do lidského podvědomí, o snech ve snech a dalších složitých záležitostech. A co je hlavní, po skončení filmu vám ještě nějakou dobu vrtá hlavou, jak to tedy skončilo, co se ve skutečnosti stalo, co je realita a co nikoliv.

Další film, který mě až nečekaně bavil, je The Social Network. Vypráví příběh možná tuctového, možná geniálního vysokoškoláka na jeho cestě k moci. Ano, téma Facebook je možná ohrané, ale přecejen, tento příběh jeho vzniku je podaný pro mě zajímavou formou a ukazuje, jak tenká je hranice mezi přátelstvím a nepřátelstvím, mezi spoluprácí, podvodem a zklamáním. Možná na mnohé z vás tento film takový dojem neudělal, ale mě bavil a rozhodně si stojím za rozhodnutím nechat ho v prvních deseti tohoto roku.

Další na seznamu je Scott Pilgrim vs. the World. Rozhodně pecka. Prostě se smějete. Film na styl prvních počítačových her, konzolí, pokémonů, smajlíků a kdo ví čeho ještě. Scott musí ve snaze získat dívku Ramonu zničit 7 bossů - jejích 7 expřítelů/kyň. Michael Cera v hlavní roli jakožto kytarista a jinak nudný kanadský jouda parádní. Film mě dokázal rozesmát ve chvilkách, kdy jsem to fakt nečekala, a to se určitě cení.

Film, který rozhodně za letošní rok nesmíme zapomenout zmínit, je Alenka v Říši Divů / Alice in Wonderland. Tak úplně mě nenapadá, co k tomuto filmu dodat, všichni moc dobře víme, o co se jedná. Alenka z původního příběhu se vrací do Říše Divů, kde na ni všichni čekají. Co musím pochválit na tomto filmu, je ztvárnění postav - kostýmy, líčení, všechno. Pokud se někomu tento filmek nezdá, přečtěte si prosím, kdo je režisérem. Tim Burton zase ukázal, kdo je a co od něho čekat. Jedná se opravdu o typický Burtonovský snímek a kdo to v tom nevidí, nechť se podívá znovu a pořádně. Rozhodně stojí za zhlédnutí.

Dalším filmem na našem soukromém malém pořadníku je Tron: Legacy. Nedávno se teprve objevil v našich kinech a ani se neočekávalo, že bude dobrý (přecejen, zaslechla jsem, že se režisér před tímto snímkem věnoval pouze reklamám). Jediné, co však nebylo 100% pecka, byl příběh. Trochu klišé, dosti předvídatelný. Ale jinak paráda. Sam Flynn se snaží najít svého otce, a tak se dostává do naprosto neznámého digitálního světa... a tento svět je právě to, co vás fascinuje. Pan od reklamy je nejspíš navyknutý dělat vše stoprocentní a efektní a to přesně se mu tady daří. Oranžová a modrá světla jsou jediné, co určuje tvar věcí. Už jen to, jak postava vyskočí a pod nohama se jí zničehonic sestaví motorka, je naprostá senzace. A do toho hudba. Daft Punk. S prostředím, ve kterém se příběh odehrává, parádně ladí. A Daft Punk mám prostě ráda. Takže plus. Možná se moc rozepisuji, ale je to asi tím, že dojmy z tohoto filmu jsou nejčerstvější.

Robin Hood. Velice rozporuplný film. Někteří říkají "super!", jiní zase "wtf!?". Tenhle film je dobrý. Je víc než dobrý. Nevím ale, co od něj ostatní očekávali, takže nemůžu soudit jejich názory. Co jsem ale četla, byly všeobecné stížnosti na historické chyby, občas chybějící logiku, také děj bez emocí. A na to, že tvůrci naprosto změnili původní příběh Robina Hooda. Musím ale upozornit na následující: tento film nevypráví o životě Robina Hooda, ale o původu a začátku legendy. Podle mě je zpracovaný dobře, žádných nelogičností jsem si nevšimla a prostě mě bavil. Patří mezi filmy, na které ráda kouknu znovu. A také se mi líbilo, že občas (jen občas, ne vždycky) postrádal epičnost podobných filmů, byl příjemně realistický.

Určitě taky musím zmínit další a poslední film o Shrekovi, a to Shrek: Zvonec a konec / Shrek Forever After. Než přišel tento film, mělo se všeobecně za to, že shrekovská série upadá a že filmy jsou čím dál horší. Mohla za to asi 3ka, která zklamala většinu diváků. Tento nový díl ale zdaleka nebyl tak špatný. Naopak, byl velmi zábavný a připomínal toho původního Shreka, kterého měli všichni rádi. Nedělali z něj ukňouranou maminu ani připitomělého ťulpase. Zase jsme se mohli smát s ním, už jsme se nemuseli smát jemu.

A jako poslední se do nej 10 filmů dostal filmík Dál než se zdálo. Taková romanťárna, příběh dvou lidí, kteří se stihnou zamilovat před tím, než se musí rozloučit. Bydlí od sebe hodně hodně daleko, každý na jiném konci Spojených Států, a právě na tuto vzdálenost se snaží poměrně neúspěšně svůj vztah udržet. (Obě jsme z toho s Martinou, se kterou jsem na tom byla v kině, chytily depku :D protože se během filmu nadprůměrně často loučí na dlouhou dobu). Ale všechno dobře dopadne, jako u správného romanťáku. To, že pak každá správná holka brečí večer do polštáře a nadává, že nikdy nikdouce nechce vztah na dálku, patří mezi vedlejší účinky.

PS: Kdyby bylo nejlepších 11, další by byl film Remember me.

Tak teda šťastný a veselý...

2010-12-23T17:47:00.000+01:00

Vážení (opravdu si vás vážím!) a milí (to předpokládám, že jste taky, protože já si obvykle nemilých lidí nevážím) čtenáři! Ani jsme se nenadáli, ani jsme se nestihli rozkoukat, nasát tu atmosféru, pokreslit si sešity stromečkama, rybičkama, hvězdičkama a dárečkama a vůbec se na to všechno psychicky připravit, a Vánoce jsou tu. Bude kapr, aspoň v tom ubohém zbytku rodin, kde se kapr ještě podporuje, bude salát, ten tedy zase má snad každý (hehe, ale nikdo ho nemá tak dobrý, jako dělám já), vytáhne se speciální slavnostní nádobí a ubrus, ze sklepa se do druhého patra přestěhuje roztomilý stromeček, potom se všude po domě bude hodinu luxovat jehličí... však to jistě taky znáte. A určitě se na to taky těšíte =)

Tak Vám (ano, velké V, protože si vás vážím, jak jsem zmínila na začátku) přeji, ať to všechno ve zdraví přežijete, ať si to užijete na maximum, protože takové pravé a nefalšované Vánoce, to je přeci jen jednou za rok, ať mají Vaši blízcí z dárků od Vás radost, a stejně tak Vy ať najdete pod stromečkem něco, co vás potěší, a taky ať si odpočinete, hodně se nasmějete, dobře se najíte a vůbec, prostě ať jsou to Vánoce se vším všudy =)

To vše přeje Káťa =))

PacIn: Nermessova Pomsta

2010-12-17T18:58:00.012+01:00

Takže, milí čtenáři, včera jsem hru hrála a dohrála, takže vám chci dřív, než to zapomenu, sdělit své dojmy. Tak zaprvé musím začít od samotné krabičky, která je prostě boží, to se musí nechat. A když ji otevřete, najdete tam právě tu červenou lentilku (jak se tak u nás na vsi říká), o které vám teď chci povídat.

Hned na začátku musím zmínit příběh. Hlavním hrdinou je červený PacIn, kterého vidíte na obálce. Jmenuje se Luzir. A je to právě on, kdo sní čarovné ovoce a díky němu zaspí (je asi zfetlej :D) zajetí PacIní vesnice i s králem Dyastym a následné odvedení do Temnoty. Ale protože jeho únosci, plechoví natvrdlí Daemoni pod vedením zlého PacIna Diega, vědí, že jeden PacIn chybí, musí se Luzir, hned jak se probere, vydat na útěk do bezpečí. A právě takové útočiště, které potřebuje, aby si odpočinul a připravil se na další cestu, nachází v městečku víl. Tam se také setkává s vílou Smílkou, velmi hodnou, chytrou a drobnou bytůstkou, která ho naučí základním kouzlům. Od té chvíle se za ním (kdybych byla zlá, řekla bych "táhne jak smrad") vznáší a sleduje jeho kroky téměř po celou cestu k bráně Temnoty. Také mu pomáhá díky svým čarovným schopnostem. A vůbec, Smílka je úžasně roztomilá a chtěla bych ji mít doma.

Následně se k nim na jejich cestě ještě přidává Monty, ukecaný modrý pacin s mapou, který nikdy nic nedělá, jen má občas vtipné průpovídky. Má vám sice pomoci urychlit cestu skrz mapu, ale většinou, když už se konečně vymáčkne, udělá rychlejší stopy někde, kde už jste byli a vůbec tam nepotřebujete. Takže Monty, přestože je s ním prča, jen kecá, škrábe se na hlavě (nebo spíš na celém pacinovi... to je vlastně celé jen hlava) a pak, když umřete, se vám směje. A tito tři kamarádi se pomalu dostávají směrem k temnotě. Odmítám tu spoilerovat, zahrajte si sami.

Objevily se časté stížnosti na to, že hráči nechápou, jak příběh končí. Musím říct, že to mi zas takový problém nedělá. Jak to všechno skončí, chápu. Co mě ale štve, a to není věc hry, to je můj vlastní problém, je, že mám ráda, když člověk zná přesný vývoj děje od začátku do konce, když nejsou nějaká hluchá místa a když víte přesně, co se stalo a proč jsou věci, jak jsou. Takže to mi tam chybělo. Jinak ale za příběh velké plus. Hra vás baví a chcete vědět, co bude dál. A to je rozhodně přínos.

Jako další dobrou věc musím brát to, že se na mapu koukáte shora a postavičky jsou zepředu/z profilu. Oukej, není to 3D a kdovíco, ale právě tomuhle faktu vděčím za to, že jsem hru vůbec spustila :D přestože to tedy na mě celou dobu křičelo "Varování: hra vám běží pomalu... a snižte detaily a bla bla bla"... jela jsem na nejmenší, ale přesto mi dělalo problém některé levely udělat, už proto, že se mi to sekalo too much. Jsem na to ale zvyklá :)

Celá hra je v podstatě sérií za sebou jdoucích Pacman map - běháte, sbíráte krystalky a vyhýbáte se nepřátelům. Mezi to jsou ale zasunuty příběhové pasáže, například právě městečko víl, vesnice pacinů nebo temnota. Dále se ve hře setkáte s několika logickými hádankami a minihrami, které potrápí váš mozeček. A pak jsou tu bossové. Pokud si to dobře pamatuji, na bosse byly stížnosti. Prý že jsou příliš nároční na zabití/zneškodnění a co já vím co ještě. Možná jsem cvok, ale byli to právě bossové, co mě na hře bavilo nejvíce. A ze všech nejlepší byl asi Diego, a potom úplný konec s Nermessisem (barevná kouzla, kdo víte). Šmankote, tak to dám znova, když mi to nejde! No a co. Myslím, že spousta dnešních hráčů je pěkně rozmazlená jednoduchými hrami. Jaká je to ale výzva? Jak by to člověka vůbec mohlo bavit, kdyby mu to nedalo práci a neměl by radost z postupu do dalšího levelu? Nechápu. Vzhledem k tomu, že na svém sračkompu moc nových her nepustím, když už něco hraju, chci si to užít. A přesně to mi PacIn dopřál.

Potom je tu ještě jedna věc, za kterou musím PacIna rozhodně pochválit, a to je soundtrack. Hudba je prostě senzační. Když vám nejde vyhýbat se Daemonům, když už podesáté jedete totéž kolo a snažíte se ze všech sil nic nezkazit, určitě si budete do hudby podupávat nožkou, broukat si s těmi chytlavými melodiemi. Veliké plus.

Naopak, co bych měla hře vytknout, je mluvení postav. Dabing mi nevadí, je příjemný a často i vtipný. Horší jsou ale titulky, bubliny, popisující co kdo říká, vysvětlivky ve hře apod. Vím, že většina normálních hráčů si hrubek nevšímá, ale mě to chvílemi vyloženě iritovalo. Myslím, že by vývojářů (nebo kdo že to psal) zas tolik neubylo, kdyby to po sobě dali někomu přečíst... tím by se jednoduše mohli tohoto smítka na jinak suprové a zábavné hře zbavit.

Na chvíli si zahraju na pravého a nefalšovaného herního recenzenta, takže za sebe dávám hře PacIn: Nermessova pomsta krásných 95%. (hlavně s ohledem na to, že jsem si po sto letech na tom svém křápu zase něco zahrála) :D
PS: A poslední věc - komu se to líbí, ať se koukne na official stránku, kteroužto najdete tuhle!

Literární sloh: Obraz Doriana Graye

2010-12-15T21:20:00.001+01:00

Oscar Wilde, autor díla „Obraz Doriana Graye“, byl irský dramatik, básník, esejista a prozaik žijící a působící v Anglii ve druhé polovině 19. století. Většina jeho děl se nese ve stylu dekadence, což je dobře vidět už na samotném příběhu Doriana Graye. Mezi další známá díla Oscara Wildea patří mimo jiné Cantervillské strašidlo, Zločin lorda Arthura Savila a Jak je důležité míti Filipa. Wilde žil poměrně spokojený život ve vyšší společnosti (díky majetku své ženy), dokud nebyl roku 1895 obžalován z homosexuality a odsouzen na 2 roky nucených těžkých prací. Po návratu z vězení se nechal přejmenovat a odešel do Paříže, kde později ve svých 46 letech zemřel na meningitidu.

Příběh o Dorianu Grayovi se odehrává v Anglii v době vlády královny Viktorie. Mladý a krásný chlapec Dorian se na večírku seznámí s malířem Basilem Hallwardem, pro něhož se okamžitě stane inspirací a téměř novým smyslem života. Basil považuje právě Dorianův obraz za své největší životní dílo. A také díky Basilovi se Dorian setkává s lordem Henrym Wottonem, který si z Doriana díky svým kontroverzním a na hlavu stavěným názorům udělá velmi dobrého přítele. Dorian lordu Henrymu uvěří, že nejdůležitější na světě je mládí a krása, a začne ho trápit pocit, že o tyto dvě cennosti přijde, zatímco Basilem právě dokončená podobizna si je zachová. Proto vysloví přání, aby jeho obraz zaznamenával všechny změny a on aby pak zůstal po celý život mladý a krásný. K jeho obrovskému překvapení se jeho přání vyplní.

Dorian obraz schová před zraky ostatních a začne postupně žít svůj čím dál horší život. Nakonec, po několika vraždách a spoustě dalších hříchů, se pro jistotu rozhodne obraz, nyní vystihující krutost a zlo v jeho duši, zničit. Co kdyby někdo přišel na jeho pravou identitu? Obraz tedy probodne, čímž zabije sám sebe, a na obraze zůstane navěky zachovaná jeho mladá a krásná tvář. Až tehdy lidem dojde, s kým se doopravdy stýkali a přátelili.

Co se samotného Doriana týče, není to od samého začátku zlý člověk. Naopak, jedná se o mladého nevinného chlapce, který si díky lordu Henrymu postupně začíná uvědomovat svou krásu a následně i její důležitost. Lord Henry Wotton je totiž toho názoru, že jsou to krásní, nikoli inteligentí lidé, kteří mají vůči ostatním navrch. Dorian se s Henrym sbližuje čím dál víc a začíná žít podle jeho pohledu na svět, okouzluje lidi a postupně s nimi i manipuluje. Čím starší je, tím horší skutky koná, jako by si myslel, že krásným lidem je vše povoleno. Na to na konci příběhu doplatí. Za klíčovou scénu díla můžeme považovat samotné setkání Doriana Graye s Henrym Wottonem, mužem, který mu změní život. Toto setkání je v knize velmi podrobně popsáno, i sám autor ho tedy jistě považoval za důležité. Dochází k němu v Basilově ateliéru. Těsně před tím se Basil Henrymu svěří se vším, co pro něj mladík Gray znamená. Nic netušící Dorian přijde na pravidelnou návštěvu ke svému novému příteli Basilu Hallwardovi a právě tam, když stojí malíři modelem, se zaposlouchá do povídání lorda Henryho. Od té doby se Henrymu přibližuje a od Basila se vzdaluje. Ke konci příběhu jejich vztah, který už se po těch letech odloučení za vztah ani považovat nedá, vygraduje tak, že Dorian Basilovi ukáže svůj obraz a hned nato ho zabije.

Další velmi důležitou scénou je podle mě to, jak do života Doriana Graye zasáhne Sibyla Vaneová. Ještě jako mladík se zamiluje do talentované herečky Sibyly a co nejčastěji chodí na její představení. Je fascinován jejím uměním a brzy se s ní sblíží. V den, kdy chce Dorian Sybilu ukázat svým přátelům lordu Henrymu a Basilu Hallwardovi, však hraje Sybila jakoby bez duše, snad se ani nesnaží. To Doriana rozčílí a je na Sybilu hrubý a zlý. Žádná vysvětlení nebere a ignoruje, co mu Sybila říká o tom, že ho miluje a že právě proto nemohla hrát jako obvykle. Dorian ji však označí za lacinou a odmítá s ní mít cokoli společného. Sibyla je z toho zdrcená a ještě ten večer spáchá sebevraždu. Když se Dorian vrátí domů (ještě neví o Sibylině smrti), všimne si první změny na obraze, prvního hrubého rysu ve své tváři. Tehdy poprvé pochopí, co se děje.

Dekadentní smýšlení autora lze dobře pozorovat právě na osobě Doriana Graye. Celý příběh vlastně popisuje jeho úpadek, jeho postupnou změnu od čistoty a nevinnosti na zlo, pýchu a sobectví. Všechny tyto záporné vlastnosti Doriana Graye se zrcadlí v jeho podobizně ukryté před zraky jeho přátel a dokonce i před jeho vlastním. V knize je totiž nejednou zmíněn fakt, že sám Dorian se bojí na obraz pohlédnout; vyhýbá se tomu muži, kterým je ve skutečnosti on sám.

Samozřejmě, ke konci Dorianova života si lidé začínají šuškat, že kdo s ním má co dočinění, je na špatné cestě, a že Dorian prodal svou duši ďáblu, za což na oplátku dostal věčné mládí. Přesto je ale až neuvěřitelné, jak dlouho si udržel pověst okouzlujícího mladíka s vytříbenými způsoby z vyšší společnosti. Nikdo si s ním nespojil smrt Sibyly Vaneové, jejího bratra Jamese, smrt Basila Hallwarda a ani žádné další. Nikdo si neuvědomil, že v jeho domě dochází k vydírání a že starý, mladě vypadající Dorian díky své kráse manipuluje s lidmi. Lord Henry Wotton měl podle všeho v tomto pravdu – krása je opravdu důležitá; krása znamená moc.

Oscar Wilde pracuje velmi často s přímou řečí a tím nám dodává pocit, jako bychom byli přímými svědky popisovaného dění. Přestože píše ve třetí osobě, čímž se od příběhu distancuje a vidíme ho spíše v roli nezúčastněného pozorovatele, často nám dává nahlédnout do nejhlubších Dorianových pocitů. Není tedy problém s ním soucítit v jeho zmatení, zoufalství, občas zklamání, a zároveň můžeme opovrhovat jeho zkažeností a chladnokrevným jednáním.

Literární sloh

2010-12-12T10:38:00.000+01:00

Co to je literární sloh? A hlavně, proč vám to vůbec chci říct?

Literární sloh je speciální slohový útvar, vymyšlený naším učitelem češtiny, panem Hrůzou. Vždycky nám zadává několik knih podobného žánru/období vzniku na výběr a my musíme jednu vybrat a zpracovat. To obnáší hlavně přečtení knihy (někteří selhali už u tohoto bodu) a následné sepsání podle této základní osnovy: Nejprve musíme velmi omezeně představit autora, poté stručně shrnout děj. Poté následuje rozbor postav(y) a jedné či více klíčových scén (popř. co k nim vedlo, co z toho vyplývalo). Do závěru pak musíme poznamenat něco k autorovu stylu a úhlu pohledu, k celkové náladě knihy a hlavně k ideovému významu - co se autor snažil říct, nad čím se zamýšlel apod.

Tohle celé vám tu píšu hlavně proto, že je možné, že se tu s některými mými literárními slohy setkáte. Ráda vám sem dávám své úvahy o literárních, filmových či jiných dílech, ale když musím něco zpracovat do školy, už se mi moc nechce psát své dojmy znovu sem. Proto tedy, pochopitelně až po opravení učitelem, vám sem některé své literární slohy dám. =) tak děkuji za pochopení =)

17 pádů českého jazyka

2010-12-07T21:07:00.001+01:00

...aneb co jsem se dočetla dnes v práci na nástěnce jednoho z šéfíků Magny Liberec :D jakpak se nám to rozšířila česká pravidla? užijte si :)

1. pád: kdo, co - nominativ
2. pád: koho, čeho - genitiv
3. pád: komu, čemu - dativ
4. pád: koho, co - akuzativ
5. pád: oslovujeme, voláme - vokal
6. pád: o kom, o čem - lokal
7. pád: s kým, čím - instrumental

8. pád: kdo s koho - korytativ
9. pád: koho jak - buzerativ
10. pád: koho kam - deliminativ
11. pád: kdo koho - likvidativ
12. pád: jak na koho - intrikativ
13. pád: komu co - podmazativ
14. pád: co za co - korupcional
15. pád: jak komu - protekcional
16. pád: kdo s kým - kopulativ
17. pád: co na co - prezervativ

Pedagog pravil.

2010-12-03T21:14:00.062+01:00

...no co vy jste za třídu? Takoví surfaři na deadlinech!
-Hrůza

Laboratorní práce jsou úplně k ničemu. Jak tady vidíte, za měsíc už nemáte potuchy, o čem to bylo, a nejen to, vy už snad ani nevíte, kde je laboratoř.
-Franc

Uplně bez legrace, pražáci jezdí ve velkým na jaře do Liberce projít se na masaryčku kolem rododendronů.
-Hrůza

Došlo tam k precedencu, nebo tedy precedentu, při sklonění...
-Goll

Bejvalý centrum Liberce, to určitě pamatujete to koukání skrz plech u radnice, no to je jako kdyby vedle Václaváku byl železnej plot a za ním jezírko, na kterým by plavaly tři polomrtvý labutě.
-Hrůza

Patrik - překlad při francouzštině:
...jakože měl tu... občanský průkaz... a něco že je v pytli. (Lena = výtlem)

Pokud někdo stáhne z internetu více než tři souvislé řádky, bude popraven. Pokud někdo stáhne z internetu celou svou práci a příležitostně pozmění předložky nebo stavbu věty, bude téže popraven.
-Hrůza

Prosimvás, nebyl by kapesník? ...dík. Vemu si rovnou dva.... dík.
-Goll

45 gramů na mol, pište si. (zkoušený napsal 45 g/l) A vy nejste namol náhodou?
-Franc

Ona je vůbec dost vytuněná ta oblast pod knihovnou a kolem ZUŠky.
-Hrůza

Goll: Svou dceru provdal za Fridricha Falckého a svého syna oženil...
Někdo: Co že udělal s tou druhou?

"Lidé tu vypadají jako marinovaní ouhoři," to je úplně senzační věta, tu mám uplně nejvíc nejradši.
-Hrůza

Káťa J. při zkoušení: Ne mě by jen zajímalo, jestli stechiometrický vzorec je ten první nebo ten druhej.
Franc: My tady máme ale jenom jeden vzorec, a nebo vy vidíte dvojmo?

Tehdy tam vládil...
-Goll

Proč mají naturalisté zálibu v postavách dobráků a ňoumíků? Jsou to totiž naprosto výborné oběti pro všechny ty hnusný skety okolo!
-Hrůza

U Zikmunda Wintera to vidíme, ten jazyk a slovosled je jako kdybyste padali ze schodů.
-Hrůza

Franc: Tak co budete počítat? Vodík nebo uhlík?
Zkoušený: Nevim.
Franc: Tak se rozhodněte už konečně!
Zkoušený: Nevim, tak... uhlík?
Franc: No sláva.

Jedna z mála tramvajových tratí, která je opravdu horší, než ta mezi Libercem a Jabloncem, je ta mezi Litvínovem a Mostem. Je přibližně stejně dlouhá, rozdíl je v tom, že se celou cestu jede vedle tovární zdi, tam se valí černej dým, lítaj tam jiskry... trochu takovej zámek hrůzy.
-Hrůza

Liberec má až v Praze pověst permanentně rozkopaného města.
-Hrůza

No to sme to dopracovali. Pozdě chodí, žvaní, nic neví a lže, jako když tiskne. No to je spolek.
-Franc

Mám rád slovo lidičky. Jediný horší je snad fotbalový srdíčko.. jakože "dal jsem do tý hry srdíčko a teď jdu sníst půl kila syrovýho masa."
-Hrůza

Juno

2010-12-01T20:14:00.000+01:00

Viděla jsem film. A tento článek bude nejen o filmu samotném, ale i o tom, k jakému zamyšlení mě dovedl. Protože, jak jistě víte, já se zamýšlím i nad největšími blbinkami.

Ale nejdříve něco o ději filmu. Hlavní hrdinkou je 16letá dívka Juno. (Je mi jasné, že jakmile je hlavní postavou filmu americká šestnáctka, všichni si říkáte, co to bude za kravinu, ale boo ya, na csfd je to červený!). Jedná se o typickou tuctovou studentku střední školy v Americe, která se ale poněkud netypicky dostane do jiného stavu se svým kamarádem Pauliem Bleekerem. Nejdříve je odhodlaná, že se dítěte vzdá, dokud je to možné, a kromě Bleekera a své nejlepší kamarádky Leah o tom nikomu neřekne. Na poslední chvíli ale změní názor a rozhodne se dítě donosit a darovat adoptivním rodičům. A to je asi tak celá zápletka. Samozřejmě, potom už se spouští Junin příběh, její vysvětlování rodičům, její krátkodobé přátelství s adoptivním otcem dítěte, ale také problémy s těmito adoptivními rodiči, její hádky s Bleekerem, kterého považovala jen za svého kamaráda a sex s ním prý měla "z nudy", a další a další trable. Nemá smysl vám prozrazovat, jak to skončí (hehe, myslíte si, že si dítě nechá?). Pokud jste aspoň trochu na tento typ filmu, doporučuji. Za dva a půl dne jsem ho stihla zkouknout 3krát a zítra koukám znova. Plus tedy musím dodat, že Ellen Page a Michael Cera jsou v hlavních rolích naprosto boží. Oba bych je sežrala. Vážně.

Co mě ale donutilo přemýšlet, nebyl příběh. Nebylo to ani Junino těhotenství. Vlastně to byla spíše atmosféra celého filmu. Nostalgicky jsem vzpomínala na svůj rok v Americe. Ta atmosféra byla stejná. Takové to, když nejste jediní, kdo si myslí, že škola není nejdůležitější. Když jsou si lidi rovní, jeden je chytrý a ostatní to o něm ví, ale nedělá to z něj lepšího člověka. Chytrý nebo bohatý není lepší, stejně jako roztleskávačky, geekové, ňoumové a další nejsou horší. Chybí mi to.

Sotva se vám tady v Česku stane, že sedíte v jeden den u jednoho stolu s matematicko-informatickým géniem, s fotbalistou, hudebníky, s párem zapálených sportovců a baletkou, a potom s dalšími několika naprosto nudnými tuctovými lidmi, a náramně se bavíte. A nemyslím u stolu ve škole, ale někde jinde. A bez chlastu. Co je Česko? Podle mě to je cvokhaus. Jakmile někam vstoupíte, hned si vás zaškatulkují. Vlasy, obličej, oblečení, batoh... to je první dojem. A můžete mi milionkrát vykládat, že to tak není, ale když přijdu do školy dejme tomu třeba v kimonu, to si pište, že si něco pomyslíte. Plus v Americe se řídí od 16ti a pije od 21ti. Proč to tu tak taky není? Nebo spíš, proč, ať je to jakkoli, to nikdo nedodržuje?

Stejně tak mi chybí pocit svobody. Pocit, že škola končí pro všechny ve dvě a do čtvrt hodiny jsem doma, protože mi tam hned jede school bus, a nebo lépe že mám auto a vlastně můžu až do večera dělat, co se mi zachce... protože se nemusím učit elektrostatiku, plazy a obojživelníky, psát fejetony a francouzský slohovky a tak dále... protože tam jim došlo, že ať nás nutí jak chtějí se něco učit, nemůžou nás donutit si to pamatovat, pokud doopravdy nechceme. Neříkám "chci reformu školství", neříkám "nechci chodit do školy", jen říkám "můžete mi prosím někdo vysvětlit, jaký smysl má vstávat v noci, abych dvě hodiny vybarvovala mapu Litvy a pak 5 hodin vybarvovala z nudy čtverečky na čtverečkovém papíře?" a "proč proboha musíme mít na matiku zelenou barvičku na podtrhávání, jednou jsme sakra dospělí, tak proč po nás chtěj něco takovýho?" A vůbec. Nerozumím spoustě věcí, kterým se musím přizpůsobit, a to se mi pochopitelně nelíbí. Pokud jste opravdu tak vytrvalí a stateční, že jste můj chod myšlenek sledovali až sem, nejspíš se vám zrovna honí hlavou, že si pěkně vymýšlím. Že chci žít v ideálním světě, který neexistuje, a že jsem určitě zase ve své náladě "nespokojenost se vším". Možná. Ale nemyslíte, že na tom něco je? Nemyslíte, že místo přípravy na maturitu (na což je už tak extrémně málo času) strávit dva měsíce kreslením srdíček je kravina? Nemáte taky občas pocit, že je vaše škola postavená na hlavu?

Ale nechci se tu rozvášňovat o škole. Jde tak nějak o všeobecnou náladu, co se mi na filmu Juno líbilo. Co jsem si začala uvědomovat, že mně chybí. Třeba to gesto nacpání 100 krabiček tictaců do schránky. Nebo to, že se lidé prostě přijdou navštívit bez toho, aby to plánovali týden dopředu. Nevím, ale takové věci se mi nestávají. Čím dál víc ztrácí tenhle svět na zajímavosti a zábavnosti, přestože teoreticky máme neskutečná kvanta možností. Ale pochopitelně, málokdo dělá spontánní šílené nezapomenutelné maličkosti... hrozí mu totiž nebezpečí společenského přeškatulkování. Ano, možná přeháním, ale víte, jak to myslím, ne? Radši budeme všichni nudní a normální, popřípadě v rámci imaginární zábavy zajdeme o víkendu do hospody (ee, já ne) a tím to končí. Pro jistotu půjdeme s davem a necháme si všechno líbit, protože společnost a systém, který tu panuje, to je ten boss. Ne naše osobnost.

Vánoční čas

2010-11-26T09:51:00.000+01:00

Doufám, že první, co vás napadlo po přečtení názvu článku, nebylo: "Už i ty, dejte s tim pokoj!" Ano, už i já. Ale divíte se? Vánoce jsou všude kolem nás. Advent se blíží rychlostí blesku a i sníh za oknem nám připomíná, jak brzo už to celé propukne. Stačí projít Libercem jako kterýkoli jiný den a je vám jasné, že před připomínkami Vánoc jen tak neutečete. A říkám vám, i když jsem nemocná a zůstávám tedy doma, ani tady není jednoduché na svátky vánoční zapomenout. Teď jsem si šla uvařit čaj a než jsem se nadála, už jsem měla v ruce několik vánočních katalogů vykřikujících: "Překvapte své blízké", "Tipy na klučičí i holčičí nadílku" nebo "Dárky pro toho, kdo se chce líbit." Před Vánoci není úniku. Nezbývá nám tedy, než se přizpůsobit celosvětovému šílenství a nechat se pohltit tou úžasnou vánoční atmosférou. Že Vánoce jsou akorát tak stres? Kdy napéct cukroví, kdy uklidit, co komu (a za co?) koupit, jak to celé vůbec přežít? Nechte stresy na jindy. Pusťte si do uší koledy naplno, napište dopis Ježíškovi a nechte se unášet tou vánoční pohodou...

...jako já =)

Butterfly Circus

2010-11-17T15:06:00.001+01:00

Znáte Nicka Vujicice? Vsadím se, že jo. Minimálně z videa "Bez rukou, bez nohou, bez starostí", které už viděli snad úplně všichni, protože například na stránce videacesky.cz patří mezi nejoblíbenější. Nick Vujicic je týpek. To se ví. Teď vám tady chci jen hodit odkaz na jeden jeho kratší film...... je fakt pěknej. Je anglicky a nemá titulky. Snad tomu budete rozumět. Má to 20 minut a stojí to za to. Tak tady. Enjoy.

Poznamenaní ústavem opět promluvili!

2010-11-10T15:33:00.001+01:00

...aneb školní hlášky po milionté:

O geografii, Ála je zkoušená
Raabová: Aleno, jaké jsou důkazy kulatosti Země?
Alena: Globus.
R: Ne. Takže dál: kdo spoléhal v období renesance na kulatost Země a vyplul?
A: Gagarin?
...................................................

Čeština - výroky pana Hrůzy

Byl to chlapík krev a mlíko.. to teda nevim, jak na to mlíko Jirásek přišel.

Támhle Katka stále není spokojená s tímto "i", co jsem napsal na tabuli... trochu jako by ji v supermarketu dali zelenej salám.

Staré pověsti české, velečtená a velehojně prodávaná knížka, ovlivňující život všech, trochu jako Harry Potter a Pán Prstenů. Mimochodem, to asi znáte, co ovlivňuje myšlení dnešní mládeže? Jo, to víte, takovej ten upír, dokonalej jako Brad Pitt, taková ta série stmívání, zatmění mozku a tak dál...

Fejeton na téma "silničáři opět překvapeni", to je takovej evergreen, to prostě někdo musí psát.

Jak jste správně uhodli, jedním z úvahových publicistických útvarů je fejeton. Napadá vás ještě něco, u čeho by publicisté uvažovali, jakože to moc nedělají?
...................................................

Dějeprava (jakože děják) - pan Goll

I mistr Štěpánka se utne.

Vzpomínáte na první české stavovské povstání? Takový to "dodáme bojovníky... áále pomalu"... tam leštili tu zbroj...
(za chvíli na Elišku) Kolegyně, čemu se smějete? Dejte k dobru...
Eliška: To já je, to on tady leští!
Goll: Jo leštíte kolego? Už doleštil.
Igor: Ten už neleští, už má na to zbrojnoše.

Prosimvás, jedna kolegyně, teď nevim, jestli jmenovaná, nebo nejmenovaná, asi spíš nejmenovaná, poněvač si nemůžu vzpomenout, jak se jmenovala...
...................................................

Francouzština - průpovídky Madamme Černyševské

To cos řek, přibližně vystihuje tu původní větu... ale vlastně jen vzdáleně.

Na stole leží papíři.

(před písemkou jsme jí na tabuli napsali "morituri te salutant")
Jehé, morituri te salutant! Příště mi nemusíte tykat teda... a nějaký oslovení taky, pro příště.

Nenastala jedna možnost, tudíž automatisticky nastává druhá.

Vy jste mi taková příjemná sešlost, já vás mám moc ráda, tady když se pracuje, nebo nepracuje, má to stejný výsledek...

Já si ten tvůj výrok s dovolením přeložím: "Když pracuju ve vlaku, vybírám si kuřáky." ...a pak mi řekněte, že vás nemám mít ráda.

Teda s váma je to silně tvůrčí. Si vás dávám vždycky na lačno a těšim se, až si na vás smlsnu.
...................................................

A poslední z dějin umění:
Blanko, dejte sem tu flešku, vy tady celý ty dvě hodiny chodíte jak tajnej agent s teplou vodou!

Gymnázium, aneb co potřebujeme vědět?

2010-11-07T22:32:00.000+01:00

Zamýšlím se již nějakou dobu nad otázkou, zda se my gymnazisté učíme vše, co potřebujeme vědět. Někteří jsou toho názoru, že jistě (v tomto případě se jedná většinou spíše o kantory, nežli o studenty), někteří dokonce podporují myšlenku, že toho, co je nám cpáno do hlavy, nikdy není dost, a jsou i tací - většina studentů - kteří se domnívají, že se toho učíme až příliš, že to nikdy nemůžeme všechno potřebovat, ba dokonce že si to stejně nikdy všechno nezapamatujeme.

My jsme se však s několika spolužáky shodli na zajímavé myšlence. Není vůbec podstatné, co se učíme. Je důležité, že se učíme. Jsme takové pracující myšky, dá se říct. Škola skončí a my budeme buď pokračovat ve studiu - ano, nezáleží na tom čeho, ale na tom, že to je studium - nebo budeme rovnou zařazeni do systému. Kdo se nás zeptá, co jsme se ve škole naučili? Nikdo. Kdo se zeptá na naše vysvědčení? Nikdo. Budeme ale "ti s maturitou", nebo přesněji řečeno "ti s maturitou z gymnázia", což je obecné označení pro lidi, kteří mají ve zvyku se učit, popř. pracovat pod tlakem. Lehce zaučitelní, s možností klást na ně vyšší pracovní nároky. Voilá, to z nás dělá gymnázium. Nechcete být tuctové myšky? Nechcete být prostě vyplivnuti, přijati, zaučeni něčemu nepodstatnému a uvězněni v systému nadosmrti?

A kdo by chtěl? Proto je podle mě důležité projít si školou (máme vůbec v moderním světě šanci na přežití bez maturity?), ale zároveň se věnovat něčemu navíc. Něčemu ze skutečného života, co nás naučí více, než bychom se později naučili přímo v práci, a co by z nás udělalo tuctové zaměstnance. Nebo vy chcete sedět celý život v kanceláři a ťukat do počítače stále totéž? Já tedy ne.

Proto říkám: Nekašlejme na školu, může nám dát něco dobrého v omezeném množství, ale nevěnujme jí celou naši pozornost, všechen náš volný čas. Ten totiž můžeme využít na mnohem, mnohem důležitější činnosti.

A na závěr PS: Nepřestávejte se učit. A nemyslím poznávačku ryb, organickou chemii nebo Habsburky. Učte se, co využijete. =)

...Pa, Vaše Káťa.

Pár hlášek ze školního prostředí.

2010-11-03T17:55:00.000+01:00

Z dějin umění:

Moudro dne: "Nestahujte fotky z internetu, protože žádná není kvalitní a všechny pixlovatí."

"Kvalitní fotka se pozná podle toho, že nedělá kostičky."

Z hodin dějepisu:

Igor: "Štěpánko, kde máš tu díru?
Štěpánka: "Mezi Karlem V. a Ferdinandem."
Goll: "Kolego, mohl byste tu díru zaplnit?"

Goll: "Povolil protestantům kalich."
Někdo: "...co že jim povolil? Kalit?"

"Oni se úmyslně tak dlouho verbovali, že než se naverbovali, válka byla u konce."

Čeština:

"Dančo, imituješ zamyšlení? Já miluju tenhle studentskej výraz, vypadáte jak čínská instantní kuřecí polívka."

"Já se omlouvám, mě jen baví rýpat."

"Nepřišel na schůzku se svou platonickou láskou, a z toho byl tak zdrcen, až se mu udělalo blivno."

"Kdo nečetl Dědovu mísu, nechť zhyne bídnou smrtí."

"Neruda se setkal se zavrhnutím své tvorby hned na začátku, což ho velmi potěšilo, takže radši příštích deset let nic většího nepublikoval, jen vesele novinařil."

"Prostě to zní hezky romanticky. Je jedno, jestli slavíček pěje na lunu, nebo luna plive na slavíčka."

"Zajeďte do Semil, tam najdete deset doktorů, co vám pomocí automatické kresby vyvěští rakovinu, a můžete bejt naprosto spokojený."

"Ano, doslova pod vlivem! Sežvejkali trochu Jiráska a byli v extázi."

"Musíte přestat milovat bližního svého a začít ho pořádně ždímat."

"Pavle, říká se tomu 'odhodit morální zábrany', jo? Ne 'bejt svině', ikdyž je to totéž."

Nakreslil na tabuli malé kolečko a pravil slavnostním hlasem: "Toto... je hnusná přítomnost."

"Jaký národnosti byl Zikmund Liška Ryšavá? Že by Němec? A s čím měli lidi v 19. století největší problém? Hmm... že by Němec?"

"Když budete mít nějakou nemoc, můžete jít buď k léčiteli, ten vám řekne, že máte žít v souladu s vesmírem, vy se o to budete snažit a pak umřete, a nebo můžete jít k realistickýmu doktoru Hauzovi, kterej vás pěkně analyzuje, a nakonec umřete taky. Výsledek stejnej."

"Pokud si všimnu, že má někdo tendence při testu komunikovat se sousedy, tak ho nejdříve upozorním a potom odpravím."

Štěpánka těsně před diktátem: "Pane profesore, já potřebuju novej papír." - "Na co?" - "No já nadepsala diktát s tvrdym Y." (aneb jak zlikvidovat třídu před začátkem testu xD se nepovedlo no)

A na závěr jedna typická Francova:

"Soustavně žvaníte s Rejnartovou, víte o tom? Tak abyste se pak nedivila, až dopadnete mrzce."

Milénium - díl první

2010-10-25T20:30:00.020+02:00

"Každý má tajemství, jde jen o to je odhalit." - Lisbeth Salanderová

Tak zní motto prvního dílu trilogie Milénium pod názvem "Muži, kteří nenávidí ženy". Autorem je Stieg Larsson (1954-2004), švédský spisovatel a novinář. Právě on stojí za zrodem ekonomického žurnalisty Mikeala Blomkvista a nepřekonatelné hackerky Lisbeth Salanderové, za jejich dechberoucím příběhem a tedy i za zrodem celé trilogie Milénium. Nebýt náhlé smrti Stiega Larssona, sotva by se jednalo o trilogii. Podle všeho měl připravený materiál minimálně pro tři další knihy do této série, nestihl však na nich pracovat.

Abych věci uvedla na pravou míru: nemohu tu mluvit o všech třech knihách. Dnes jsem dočetla teprve první z nich a v knihovně je, i přes všechny mé protekce, na další díly dlouhatánský čekací list. Snad ale budou ti přede mnou číst rychle a já se do druhé knihy "Dívka, která si hrála s ohněm" pustím co nejdříve.

Chcete-li po mně přirovnání k jiné knize, myslím, že v hodně hrubé podobě se dílo Stiega Larssona nejvíce blíží ke knihám Dana Browna. Abychom si rozuměli, rozhodně tu nesrovnávám obsah knih. Spíš chci poukázat na stejnou schopnost obou autorů dokonale vás vtáhnout do příběhu, tak, že nemůžete přestat číst, ani když se vám zavírají oči nebo když se bojíte pokračování. Prostě to musíte dokončit, jinak vám knihy nedají spát.

"Muži, kteří nenávidí ženy" začíná jako dva různé příběhy. První, příběh Mikaela Blomkvista, vypráví o jeho životě, jeho práci, jeho poměru s Erikou Bergerovou, jeho soudních procesech po nepovedeném uveřejnění informací, za které dostal 3 měsíce ve vězení. Na druhé straně je příběh Lisbeth, seznamující nás s jejím povoláním ve firmě Milton Security, s jejím přístupem k životu, s jejím způsobem získávání informací, a s jejím problémem - nezpůsobilostí k právním úkonům, a podle úřadů také potřebou poručníka. To sice není pravda, ale Lisbeth si za to může sama. Prostě ze zásady odmítá spolupracovat s psychology.

Abych alespoň trochu nastínila příběh, zásadní věcí, která zasáhne do života Mikaela, je právě fakt, že je odsouzen za pomluvu. Aby zachránil pověst svého časopisu Milénia, odejde z redakce a vezme zvláštní zakázku od stařičkého Henrika Vangera. Mikaelovým úkolem je sepsat rodinnou kroniku podle pravdy a zároveň z úhlu pohledu samotného Henrika, který se na valnou většinu svých příbuzných dívá s odporem a vztekem. Pod tím se ale skrývá ještě jeden úkol, mnohem důležitější než sumarizace pomluv/pravd o rodině Vangerů, která si už od kdovíkdy mezi sebou dělí obrovský koncern. Tento hlavní, původně tajný úkol spočívá v přehodnocení spousty informací o nikdy nevysvětleném zmizení Henrikovy milované neteře Harriet. Ke zmizení došlo už dávno, v roce 1966, a od té doby se Henrik trápí, a protože je nejpravděpodobnější, že Harriet někdo zabil, snaží se všemi možnými prostředky najít vraha. Jedná se zde o jakousi adaptaci na vraždu "v zamčeném pokoji". K vraždě Harriet totiž dojde v době, kdy je malý ostrůvek, obývaný především rodinou Vangerů, z důvodu nehody na mostě odříznutý od zbytku světa.

O vyřešení tohoto zajímavého, avšak zapeklitého případu, se pokouší Henrik Vanger společně s jedním starým policistou už přibližně čtyřicet let. Prošli všechno, sehnali všechny materiály, které by je mohly jen drobně usměrnit či navést na stopu. Nejdříve z toho byl pořádný poprask, časem to ale ustalo a krom policisty a Henrika už se o nalezení Harriet nikdo nepokoušel. Všichni se smířili s tím, že je mrtvá, a to už nikdo neovlivní.

Do toho se prolíná příběh Lisbeth Salanderové, které zemře poručník. Je jí tedy přidělen nový, a Lisbeth brzy shledává, že pro ni bude tento muž znamenat problém. První z řady mužů, kteří nenávidí ženy.

Lisbeth se později setká s Mikaelem a začne mu pomáhat v řešení jeho případu. Nejen, že se po čtyřiceti letech Henrikova bezmezného snažení dostanou na stopu dávno promlčeného vyšetřování, dokonce ale narazí i na další souvislosti a na scéně se najednou objeví hned několik sériových vrahů.

Dále už opravdu nebudu spoilerovat. I tak jsem vám toho zde řekla víc, než jste potřebovali vědět xD

Tento příběh je podle zadní strany knihy vydáván za "svěží politicko-žurnalistický thriller, který současně nabízí intimní příběh a zasahuje do světa morálky", také za "hlubokou sondu do prostředí kmenového násilí ve světě velkých financí", a hned potom za "svůdnou směs technothrilleru a příběhu o rodinném tajemství". Úplně nahoře na zadním přebalu je ale nejvýstižnější definice knihy: "Více než kniha - droga!"

Předposlední rada: Nekoukejte na filmové zpracování. Nikdy to nedělám, dokud knihu nepřečtu. Změní to váš názor, protože režisér film natočí podle toho, jak popisovaná místa, postavy, scény vidí on. Při čtení knihy máte možnost využití fantazie. A pak, za dlouhých zimních večerů, se na film koukněte a poté se mnou souhlaste, že knížka je lepší. V 90 % případů to tak je.

A úplně poslední rada: Je to sice úžasná dechberoucí kniha, ale nedoporučuji ji číst všem. Kdo nesnese dlouhodobé hrubé - i sexuální - násilí prováděné na osobách (převážně ženách) bez jakékoli možnosti se bránit, a nebo představu vykuchané kočičky stažené z kůže z uříznutou hlavou, ať si tenhle kousek radši nechá ujít. Nemusel by pár nocí spát. I mně z toho občas běhal mráz po zádech.

Přesto se ale nemůžu dočkat dalšího dílu =) Kdybych byla knižní recenzent, dám tomuto dílu 9,5/10. (10 dávám pouze pod podmínkou, že mě kniha rozbrečí xD každopádně si to vyložte takhle: doporučuji!)

Co psát?

2010-10-24T11:58:00.000+02:00

Poslední dobou se denně potýkám s tímtéž problémem: Chci vám tu něco napsat, mám nápad, začnu psát, a zase skončím, protože si nemůžu utřídit myšlenky a pospojovat je do vět. Nevím, co se to děje, ale snad to brzy skončí. Je spousta věcí, o kterých bych vám chtěla říct, ale najednou mi dělá problém to zformulovat. Třeba když jsem vám chtěla napsat ten nejjednodušší druh článku, aneb "co dělám", nedokázala jsem to, protože "sem tam chodím do té školy" mi prostě na článek nevystačilo.

Včera jsem měla v plánu fotit (pro druhý blog, který, chudáček, skomírá) a pak vám napsat o tom, jak to šlo, jak to dopadlo, a tak... ale některé nemilé skutečnosti mi focení překazily. Mimo jiné můj nečekaný celoodpolední spánek a psychická nerovnováha modelky (sestry) odrážející se v jejím výrazu... nebo prostě můžu říct, že jsme se pohádaly s otcem, Mája bulela a já jsem to rač šla zaspat. Což, ať se to řekne, jak chce, nejsou vhodné podmínky pro fotografování.

Taky jsem vám chtěla napsat o tom, co čtu, všimla jsem si totiž, že tyhle články jsou mezi vámi snad nejoblíbenější. Jediným problémem je fakt, že mám teď rozečtenou (mimochodem fakt dobrou) knížku od Stiega Larssona o více než pěti stech stranách, která je pouze prvním dílem celé trilogie. Takže je vám nejspíš jasné, že na stránce 200 jsem asi sotva ve fázi, kdy mohu dílo zhodnotit. To vám ale můžu slíbit, že se zrovna článku o této knize určitě dočkáte. Ještě si rozmyslím, zda budu hodnotit tyto tři knihy zvlášť, a nebo je vezmu po jedné.

Další věcí, která by určitě vydala na zajímavý článek, je otázka, problém, kterým se poslední dobou zabývám nejvíce, a to: co dál se životem, kam jít na vysokou školu, jaká práce by mě bavila dělat po zbytek života a zároveň na ni mám? Nad tím už ale hloubám do té míry, že jsem do toho absolutně zamotaná a vůbec nevím, kudy ven. Samozřejmě, pokoušela jsem se o takový článek, ale nevím ani jak začít. Nic byste z toho neměli ani vy, ani já. Možná vám dám vědět, až se dohrabu k nějakému výsledku, a budu vědět, jak s tím naložit.

Proto vás prosím o trpělivost, pokusím se z tohoto zapeklitého a smysly omezujícího období dostat co nejdříve, abych vám mohla zase psát plnohodnotné a zajímavé články. Možná to bude už zítra, možná za týden. Kdo ví.

PacIn: Nermessova Pomsta

2010-10-18T14:24:00.000+02:00

Už dlouho se mluví o několik let připravované indie-hře PacIn: Nermessova Pomsta od českého vývojářského studia FiolaSoft (znám je a jsou to borci, fakt). Tento krátký post vám sem házím jen proto, že po dlouhém čekání tato hra v pátek úspěšně vyšla a vy si ji můžete koupit - nebo se o ní dočíst více, popř. kouknout na trailer, screenshoty apod. - na stránce www.pacin-hra.cz. A abych tu jen tak nezávazně nedělala reklamu, dodávám, že i já mám v plánu si hru (krabičku!) koupit =)